Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Brána světů (FMA)

6. kapitola

        ,,Ale! Ale!!“strkal blonďák do svého mladšího bratra. ,,Vstávej!“rozkázal mu. Alphonsy se probudil. Unaveně zívl a s ospalky v očích se zeptal : ,,Děje se něco?“. Edward Elric do svého brášky přestal strkat.
,,Ne, neděje, pokud ti nevadí, že přijdeš pozdě do práce!“okřikl ho, načež se Al vyděšeně podíval na hodinky, které ukazovaly pátou hodinu ranní.
,,Já nechci!“zakňoural jak štěně a zachumlal se víc do teplých přikrývek. Ed se zamračil a chytil deku za cíp. Pokusil se ji z chlapce strhnout, ten se jí však držel jak klíště, a tak byl donucen zvolit jinou taktiku. Odešel z místnosti a když se po chvíli vrátil, držel v rukách kbelík s ledovou vodou.
,,Nenenenene!“křičel vyděšeně Al a vyskočil z postele jak blecha. Ed se zazubil. Věděl, že tenhle tah zabere.
,,Na stole máš snídani,“oznámil chlapci a ztratil se ve vedlejší místnosti. Alphonsy se začal rychle oblékat. Do ruky si vzal kravatu, co musel do práce, jako hlavní strojník, nosit a odběhl do kuchyně, kde jej čekalo vajíčko se slaninou a chlebem. Hladově se na jídlo vrhnul. Než dojedl, Edward se k němu připojil. V rukách svíral noviny a zaujatě četl nejnovější zprávy.
,,Co budeš dneska dělat?“zeptal se Al bratra s plnou pusou.
,,Přemýšlel jsem, že bych se stavil v knihovně,“odpověděl Ed a donutil chlapce se postavit. Šikovnými prsty mu svázal kravatu a upravil košili. Musel se pousmát nad Alovými rozčepýřenými vlasy.
,,Díky,“líbnul mladší chlapec brášku na tvář a i s kufříkem s nářadím se ztratil venku. Ed na tváři spočinul dlaní. Zavřel oči a zamyslel se, jestli by takový život s Alem vedl i ve světě, v jakém se narodili. Vše nasvědčovalo tomu, že ne. Jemu to ale nevadilo. Byl šťastný a chtěl si užít tyto krásné chvíle, dokud to šlo. Vrátil se zpět do své pracovny, kde na něj již čekala tlustá kniha se záložkou na tři sta osmdesáté stránce. Otevřel ji a znova se začetl.
 
Když hodiny, visící na zdi, odbili devátou hodinu ranní, zavřel Ed knihu, zvedl se od pracovního stolu, v kuchyni uklidil špinavé nádobí a vydal se do města, které i přes ranní čas plnil ruch aut a lidí. Došel až k mohutné budově, ozdobené dvěma sloupy, které měly na svém vrcholu lví hlavu. Prohlédl si tu skvost jako tolikrát před tím. Nadechl se čerstvého vzduchu a vešel do budovy. Uvnitř domu jej čekalo ostré světlo. Musel projít dlouhou chodbou, ozdobenou obrazy, než došel k sekretářce, sedící za malým stolkem. Právě telefonovala, a tak počkal.
,,Přejete si?“optala se mile, když hovor ukončila. Ed měl až nyní možnost si jí pořádně prohlédnout. Ačkoliv seděla, typoval, že je stejně vysoká jako on. Na pihatém nose ji spočívaly kulaté brýle, co zvýrazňovaly její sytě hnědé oči. Stejně zbarvené vlasy měla spletené do drdolu.
,,Ano. Hledám knihu s informacemi o alchymii.“odpověděl slušně, čímž na dívku okamžitě udělal dojem.
,,Jistě, hned se podívám.“vyndala zpoza stolu tlustou knihu s rejstříkem všech knížek, encyklopedií a knih, co v knihovně měli. V obsahu našla stránku s knihami o alchymii. S pomocí Edwarda otočila zhruba sto osmdesát stránek najednou a zadýchaně hledala v seznamu. ,,Máme tu pouze knihu o alchymii pro začátečníky,“četla ,,Knihu o Transmutačních kruzích, o tom, jak přeměnit věc v jinou a jednu, co je zaměřená na nějaké brány.“dořekla.
,,Tu o bránách tu máte?“zeptal se s nadějí Ed a vyloženě propichoval sekretářku očima. Ta pod náporem pohledu zrudla, okamžitě však odpověděla.
,,Někdo si ji před třemi dny vypůjčil, jakmile ji však vrát-“
 ,,Nemohla by jste mi dát adresu toho člověka?“skočil ji chlapec do řeči. Dívka se naň zmateně podívala.
,,Nemůžu dát cizím lidem do rukou adresu našich klientů,“odporovala a zavřela jedním tahem velkou bychli.
,,Prosím, je to důležité,“podíval se jí Edward hluboce do očí. Dívka zrudla, poupravila si nervózně brýle a se slovy : ,,Že jste to vy, udělám výjimku,“začala hledat adresu muže, ačkoliv věděla, že pokud to někdo zjistí, hrozí ji trest a při nejhorším vyhazov z práce.
,,Děkuji,“usmál se Elric, když odcházel z knihovny společně s malým lístkem v rukách. Spokojeně si cestou domu pobrukoval známou melodii. Odemkl dveře do bytu a zhrozil se. Místo krásně uklizeného pokoje, který tu při odchodu zanechal, byl všude nepořádek, rozházené věci a zničené peřiny.
,,Co to má znamenat?!“zhrozil se. Nevěděl, jestli pokračovat hlouběji do bytu, nebo raději počkat venku a informovat policii. Nakonec se však rozhodl pro první možnost. Sebral ze země krátkou, železnou tyč a s odhodlaností v očích vyrazil vstříc nebezpečí. Jako první zašel do ložnice. Kde nic, tu nic, jen rozházené věci a peří z dek. Pomalu se tedy vydal dál. Dveře do jeho pracovny byly otevřené. Uslyšel podivný zvuk. Nohy se mu zachvěly vzrušením, jak už dlouho nebyl v podobné situaci. Pomalu se přiblížil ke vchodu, nahlédl do místnosti a málem vyletěl z kůže, když na svém pracovním stole zahlédl mourovaného kocoura paní Lestrgové, jejich sousedky. Kýchnul nad kočičím pachem. Měl alergii na kočičí srst, a tak nebylo divu, že ho pálily oči. S obloukem prošel okolo pokoje a zamířil dál. V kuchyni byla spoušť největší. Všechno nádobí bylo zničené a jen pár kousků zůstalo bez úhony. Povzdechl si nad tou škodou. Hned však zbystřil, když uslyšel neznámé kroky. Prudce se otočil a sejmul osobu za ním tyčí…
 
,,Au,“skučel Al, držíc si studený obklad na hlavě.
,,Promiň,“omluvil se mu už po sté Ed s nehranou lítostí. Položil před chlapce šálek s horkým čajem. ,,Nemohl jsem vědět, že jsi to ty,“zkusil se obhájit a posadil se vedle brášky. Sundal mu utěrku s ledem a šel ji naplnit novými kusy. Pak ji chlapci opět vrátil na místo a jemně jej políbil na tvář. ,,Opravdu mě to mrzí. Co jsi tu dělal ale tak brzo?“zeptal se nakonec.
,,Lestrgová mi volala do práce. Prý se jí zatoulala kočka a tak říkala, že pokud jí ji nepomohu okamžitě najít, zařídí, aby mě vyhodily z práce. Umíš si představit, jak mě tím dokázala vytočit, ale vzhledem k tomu, že její manžel řídí středisko ve kterém pracuji, musel jsem odejít. A jak jsem šel kolem našeho domu a uviděl, že jsou naše dveře do bytu otevřené, rozhodl jsem se sem zajít. Pak jsem tu našel tebe.“odpověděl dlouze. Unaveně se natáhl na gauč. Ed si lehl vedle něho a stulil se do jeho náruče.
,,Absolutně netuším, kdo to mohl udělat. Nic tu přece nemáme!“vzlykl nad rozbitými věcmi. Al si ho k sobě přitáhnul a políbil na čelo.
,,Nevím, ale čím dřív to zjistíme, tím líp…“
Poslední komentáře
27.01.2009 21:11:36: juuu..hajaku pokracko plssssss :)
25.01.2009 20:19:04: chichichiii..jeeee...nadherna kapitola.. zase se budu klepat na pokracovani.. ta povdiak je perfektn...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !