Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Brána světů (FMA)

7. Kapitola

,,TUUUT! TUUUT!“ troubilo auto před malým domkem na venkově. Někdo otevřel dveře a vyběhl z budovy. Osoba zadýchaně doběhla k autu a s omluvou za zpoždění vlezla na přední sedadlo.

,,Vy ženské jste hrozné,“neušla Mustangovi jízlivá věta, když Winry skočila na sedačku vedle něj a s rozčepýřenými vlasy, které si zapletla do culíku, se omlouvala. Bez dalšího slova vyjeli na zablácenou cestu a vyrazili k centrále.
 
Když dorazili, v klidu z auta vylezli a jako každý jiný alchymista zalezli do mohutné budovy, sloužící jako centrum státních alchymistů. Dorazili do Royovy kanceláře.
,,Posaď se,“pobídnul Roy dívku a gentlemansky se optal, zda-li si nedá něco k pití. Když se mu dostavilo kladné odpovědi, nalil dívce pomerančový džus a usedl na židli za pracovním stolem, co v místnosti měl. Chvíli jen tak seděli a potichu přemýšleli, až Mustang konečně promluvil.
,,Ve dvanáct hodin bude knihovna zcela prázdná. Díky mému svolení se budeš moci dostat do části tajně střežených knih, kde bys mohla nalézt i tu, která se týká bran mezi světy. Ovšem varuji tě, musíš být opatrná. Ačkoliv jsem zde generálem, jsou zde i lidi nad mnou, kterým by se moc nemuselo líbit, že jim v tajné sekci slídí malá, blonďatá holka.“usmál se, když viděl, jak Winry pečlivě poslouchá a na každé jeho slovo kladně pokyvuje hlavou. ,,Dáš si něco k jídlu?“změnil zcela smysl jejich hovoru, když pohlédl na hodiny, ukazujících pět minut před devátou. Nečekal na odpověď a nechal z kuchyně donést dva šálky s čajem a pár kusů jahodového dortu.
 
Než se nadali, dvanáctá hodina odbila. Winry momentálně stála před vchodovými dveřmi do knihovny. ,,Nezapomeň, že knihy nesmí zmizet! Informace si přečti a pak vše vrať na své místo!“ vzpomněla si na Royho slova, když se uchylovala k odchodu. Vyděšeně vyskočila, když spatřila dva muže, hlídající dveře. Nesměle k nim přešla, s odstupem pozdravil a podala jim lístek, dokazující, že může vstoupit do knihovny. Dva muži se na sebe tázavě podívali, nic však nenamítali a dívku vpustili dovnitř. Dveře se zavřely a Winry mohla spatřit mohutnost a velikost knihovny. Žasla nad přehledností knih. Všechno bylo seřazeno do dlouhých, úzkých chodeb ve vysokých skříních, o které byl mnohdy opřen žebřík. Knihy byly seřazeny podle barvy, začátečního písma názvu a údajů, co skrývaly. Na začátku byly takové malichernosti, týkající se alchymie, postupem do místnosti však Winry nacházela tajnější a tajnější informace, až konečně došla k sloupci knih, nadepsanými Brány světů. Trochu se zděsila, když spatřila zhruba čtyřicet barevných archivů. Přitáhla si žebřík, vylezla na něj a po jednom začala zkoumat obsah knih.
 Když si po únavných třech hodinách řekla, že to nemá smysl a zaklapla poslední knihu, co našla, otevřely se vchodové dveře. Polekaně ji podklouzla noha a spadla na zem když uslyšela mužský hlas a kroky, co se k ní přibližovaly. Pokusila se postavit, nohy ji však nechtěly poslechnout. Bolestně zaúpěla, když si uvědomila, že si vymkla kotník. Kroky se blížily a blížily, až neznámý nakonec došel až k ní. Místo vtíravé otázky typu, co tu děláš, ji někdo pomohl na nohy. Otevřela oči a s úlevným vzdychem zjistila, že ten, kdo ji drží, není nikdo jiný, než samotný generál centrály.
,,Lekla jsem se,“ vyčetla Royovi, když pozdvihl obočí aby se zeptal, co vyváděla, že nemůže došlápnout na pravou nohu. Mustang se dále neptal.
,,Našla jsi něco?“ koukal na svazek knih a se zaujetím si četl jejich názvy. Winry pokývla že ne. Bezmocně si sedla na zem a začala naříkat.
,,Tohle nemá smysl. Projela jsem asi čtyřicet knih, ale v žádné z nich jsem nic nenašla!“zněla skoro až hystericky. Mustang se ušklíbnul.
,,Co?“podivila se Winry, když spatřila výraz v generálově tváři.
,,Bylo jasné, že nic nenajdeš. To jen dokazuje, že knihovna je stále dobře střežena, ačkoliv v ní již nejsou tak moc tajné informace. Pojď semnou,“chytil ji za paži a opřel si jí o rameno, aby mohla jít. Šli úzkými chodbami, různými zatáčkami a shodami, až se Winry začala divit, že se v tom bludišti vůbec někdo vyzná! Když dorazili do místnosti, zcela odlišné od ostatních, povzdechla si.
,,Proč jste mě sem posílal, když jste věděl, že nic nenajdu?!“zněla rozhořčeně, ale kdo by se jí divil?
,,Protože jsem se potřeboval o něčem ujistit. To neřeš, týká se to čistě a jasně jen mé zvědavosti,“vysvětlil Mustang, položil dívku na zem ke zdi a začal na vlastní pěst hledat v kupě knih to, co potřebovali.
Po zhruba hodince Roy stál zpět před dívkou, co za tu dobu stihla usnout. Jemně do ní strčil a promluvil k ní. Blondýnka se probrala. Zamžourala očima a unaveně spočinula očima na Mustangově tváři.
,,Našel jsem to,“promluvil k ní muž s neskrytou radostí. Dívka se okamžitě probrala, knihu muži vytrhla z ruky a hltavě se do ní začetla.
,,Měl jste pravdu!“křikla po necelých pěti minutách, kdy se dočetla, že existuje víc, než jen jedna brána. Bohužel jen nějaké se dají otevřít, nebo se dokonce sami otevírají v čas, den a rok. Koukla se do obsahu knihy a našla tam článek pod názvem, Brána světů. Okamžitě nalistovala stránku ale se zděšením zjistila, že právě onen jediný list v knize chybí!
,,Co to má znamenat?!“nechápala. Roy se zamračil.
,,Zdá se, že zde někdo slídil před námi.“zamyslel se. Winry sevřela pěst v dlaň. Vzteky se rozklepala, svou emoci však zatlačila a místo bušení do zdi se ji po tváři rozkutálely slzy.
,,Proč? Proč by nám někdo chtěl zabránit najít Eda a Ala?“zeptala se rozrušeně muže, stojícího nad ní. Ten však jen mlčel a přemýšlel, hledajíc nejrozumnější řešení, jak nyní pokračovat v tomto hledání.
 
 
,,Hepčííík!“kýchnul Ed s Alem navzájem.
,,Asi na nás někdo myslí!“zasmáli se pobaveně. Právě prohledávali svůj byt. Spousta věcí již stála zpět na svém místě, jednu věc však Ed nemohl najít. Byl to malý přívěšek, který kdysi dostal, jako malý, od svého otce, když slavil své třetí narozeniny. Přívěšek měl pár zvláštností. Byl z neznámého kovu, který ani Ed nemohl ve svém rodném světě nijak poupravit, měl zvláštní tvar a vždy, po dvou letech, začal neslyšně hvízdat. Ed i Al dumali spoustu let, proč tomu tak je, ale na nic logického nepřišli, a tak to nechali plavat. Nyní jim však bylo až moc povědomé, že právě ona věc jako jediná z jejich bytu zmizela! Ještě dvakrát pokoj prohledali, ale nic nenašli. Rozhodli se proto zavolat na policii. Byla pravda, že na většinu věcí sáhly, byla tu však ložnice, ve které nechali vše tak, jak bylo. Když policie dorazila a chlapci mužům, co přijeli, vše řekli, prohlédli si místnost, pár věcí si sebou vzali, kdyby se dali nalézt otisky prstů a odjeli. Ed a Al dlouho hleděli za odjíždějícím autem. Pak se ztratili ve svém bytě. Ed udělal dva šálky kafe a jeden přinesl Alovi, ležícímu na pohovce v obýváku. Šálky položil na malý stolek, rošťácky skočil na Ala a s chtíčem mu začal přejíždět jazykem po krku. Než se nadál, byl zastaven. Podivil se.
,,Ede,“oslovil ho bráška. ,,Co když měl ten přívěšek něco společného s tou bránou?“položil celkem logickou otázku. Edward se zamyslel. Ze začátku si pomyslel, že Al už opravdu mluví z posledního, kdo by totiž mohl vědět v tomto světě o bráně? Když se však zamyslel a zavzpomínal, došel mu fakt, že jeho otec mu jednou vyprávěl o historii onoho přívěšku.
 
,,Ede, tenhle přívěšek není ledajaký. Je jediný, který dokáže otevřít cestu, jakou se kdykoliv můžeš vrátit domů,“usmál se dlouhovlasý muž a pocuchal svého synka po hlavě. Chlapec se zářivě usmál a s poděkováním dárek přijal…
 
,,Ale, myslím, že jsi teď na něco kápnul,“rozšířily se mu zorničky překvapením…
 
Poslední komentáře
15.03.2009 15:38:03: Díky, děvčata xD Nějak se mi nedostavuje fantazie, jak v této povídce pokračovat, tak že jsem sama z...
11.02.2009 20:50:20: jee...to si me potesila *jasa* smiley proc to udelas vzdycky tak napinavy?.. vis ze kvuli tobe nemam u...
11.02.2009 12:34:57: Parádní kapča, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet, snad příde další kapča, protože ten konec mě naš...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !