Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Hranice možností II. (Naru)

1.Kapitola - Netrap se minulostí,žij přítomností!

První díl je na světě.

Vůbec netuším, zda-li se Vám bude líbit. Já sama z toho mám takové smíšené pocity...ale abych řekla pravdu, jako první kapitola druhé řady Hranice možností, se mi to líbí...ovšem autorovi se to může líbit, ale čtenářům ne. Snad  Vás nezklamu ^^

(Pokud ano, můžete do komentářů napsat, jaký děj by jste si představovali...a já se vašeho nápadu třeba chytím a zkusím ho do povídky vložit ^^)

 

        Byl krásný den. Takový, který občané Konohy už dlouho nezažili. Všude vládl smích, vůně vynikajícího Ramenu a zpěv ptáčků.

Protože už bylo odpoledne,spousta lidí pracovalo nebo trénovalo. Pouze z jednoho bytu, v jedné z největších budov vesnice, se ozývalo slastné zývnutí.

,,To je krásné ráááno!“ protáhnul se Naruto jako kočka, čepice s medvědími oušky mu přitom spadla na rozhrabanou postel. Vstal a šel otevřít okno, aby se vydýchaný vzduch vyměnil s tím čertsvým. Pak se rozhodl udělat si snídani. Tentokrát se i bůh Yashin podivil nad tím, že mléko bylo čerstvé a ne tři dny prošlé! Po výborném jídle vyrazil ven. Šel tam, kam ho nohy táhly, a bylo to právě (překvapivě) k Teuchimu stánku s Ramenem.

,,Áááá! Naruto!“ přivítal chlapce kuchař.

,,Zdravím,“ zazubil se Naruto, upravil si přitom čelenku.

........

Sasuke byl v době, kdy Naruto ještě spal, dávno na nohou. Vzpomínky na minulé dny mu nedopřály poklidný spánek. Cvičil v lese s kunai, vůbec se však na trénink nesoustředil. Sedl si ke kmenu stromu a odpočíval. Zadíval se do nebe. Mraky se naň líně táhly směrem na sever. Zavřel oči a zaposlouchal se do rajského zpěvu ptáčků. Usnul...

........

Sakura se hned ráno stavila v květinářtsví u Yamanako. Ino ji naložila tu nejkrásnější květinu, co v krámku měla. Chvíli si spolu povídali, drbali lidi z vesnice a sem tam prohodili narážku na velké čelo a prasečí frňák. Vše však bylo tak, jak mělo být.

Po dlouhé debatě Haruno z krámku konečně odešla. Ino ji ještě se zkřiveným úsměvem mávala na cestu.

Dívenky cesta skončila až před nemocnicí. Vešla dovnitř a hned se sestřičky (aby nebloudila po celé budově) zeptala, kde leží její učitel.

,,Hatake Kakashi?“ usmála se přívětivě sestřička. ,,Druhé patro, pokoj třicet osm B,“ ukázala ji směr její cesty a už si zase všímala svých věcí. Sakura poděkovala za pomoc. Než se nadála,ocitla se před senseiovým pokojem. Jemně zaťukala a po vyzvání vešla.

,,Konichiwa, Kakashi -sensei,“ uklonila se.

Kakashi seděl na posteli, koukal z okna, dívenky přítomnost však zaregistroval.

,,Jak se máte, Kakashi-sensei?“ sedla si Haruno na židli u postele, ještě před tím však odložíla bílou orchidei na noční stolek u lůžka.

,,Jde to,“ usmál se Kakashi...

........

Hned po jídle se Naruto vydal hledat...vlastně ani nevěděl co. Zkrátka bloudil městem a ještě třikrát se přitom zastavil u Ramenu. Po čtvrté změnil směr - přeci jenom, žabka už lzela prázdnotou.

Tentokrát ho nohy zavedly k malému jezírku. Porozhlédl se, zda-li tam někoho nespatří, když však nadohled nikdo nebyl, sundal si boty a sedl si na břeh, začal si ve vodě smáčet nohy. Jak tak sledoval čistě křišťálovou hladinu jezírka, podivil se, když mu pohled na odraz slunce ve vodě překazil neznámý stín. Otočil se a údivem málem do jezera spadl!

........

Bzukot a jas slunce zpříčinily,že se mladší Uchiha probudil. Oči měl však stále zavřené. Byl strašně unavený a na nějaký pohyb absolutně neměl náladu. Vduchu začal křičet, když okolo něj prošly dva geninové holčičího pohlaví a začali po lese pokřikovat, že právě spatřili největšího krasavce Konohy. Protočil nad jejich naivitou oči. Jako kdyby stály za jeho pohled! Ne, on poslední dobou neměl oči pro nikoho jiného, než...Sakra! Potřásal hlavou. Bylo to s ním špatné. Od konečného boje s Akatsuki si pořádně neodpočinul a to už uběhl měsíc! Všichni se museli mít na pozoru, aby je nenapadli zbilí agenti, co přežili. Podivil se,když se ničí teplé dlaně přitiskly na jeho tváře. Trochu vylekaně sebou škubnul, když však uslyšel smích, bylo mu jasné, kdo to je.

,,Itachi!“ prskl naštvaně.

Itachi odtáhl ruce a sedl si vedle brášky ke stromu.

Bylo to ironické! Před měsícem se ještě byli schopni zabít, dnes však vedle sebe seděli a chovali se k sobě jako praví bratři.

,,Ani když jsem byl malý, tak jsi se nesmál jako teď,“ podivil se Sasuke, zkoumavě na bratra pohlédnul.

,,Možná proto, že jsem neměl důvod se smát,“ pohlédl Itachi do nebes. Po té si Sasukeho přitáhl do náruče. Mladší Uchiha nechápal, ale nechal se. Itachi ho v náruči držel velice pevně...ochranitelsky.

,,Moc mě to mrzí,“ dýchnul mu do vlasů. Úsměv zmizel a místo něj se na tváři objevila mračna.

,,Nech toho,“ odstrčil ho od sebe chlapec. Nemyslel to však zle. Vše si s bratrem vyříkali, nyní už neměli důvod se navzájem pozabíjet. Sasuke se dokonce dozvěděl i to, co mělo být jiným uším zůstat skryto - důvod Itachiho chování a také důvod jeho sexuální choutky...kdy Sasukeho znásilnil. Ale jak oba moc dobře věděli, když Sasukeho přivedli k Tsunade, byl v takovém psychickém stavu, že mu nějaké vzpomínky musela odstranit. A Sasuke byl rád. Díky tomu teď mohl zažívat krásné chvilky se svým bratrem.

,,Kde jsi vůbec byl?“ změnil Sasuke nenápadně téma hovoru.

,,Pátá Hokage mě poslal na další misi. Nic moc. Jak jde vidět, ty nejhorší mise nechává mě a Deidarovi,“ postěžoval si Itachi.

,,Měl by jsi být rád, že už dávno nejsi pod drnem!“ osopil se Sasuke. ,,Dva týdny v žaláři ti nestačili? Mě ty jejich otázky tedy dost rozčilovaly! Nejdřív mi vymazaj pameť a pak se měj ptaj, jestli jsem se stal tvou sexuální hračkou!“ Ouvej, ačkoliv to nezamýšlel, zase naběhl na předešlý rozhovor. Itachi sklopil pohled k zemi. ,,Ale je to v pohodě, kdybys mi to sám neřekl, ani bych o tom nevěděl,“ pokoušel se napravit chybu. Bratr na něj skroušeně pohlédl.

,,Slyšel jsem, že se moc neusmíváš,“ začal po chvíli Itachi. ,,Když jsi byl malý, smál jsi se furt, až mě z toho někdy třeštila hlava!“ zacuchal Sasukemu vlasy.

,,Každý se mění. A i já konečně dospěl,“ Sasukeho řeč byla vyspělá. Bylo vidět, že už si také zažil své. A co Itachiho na tom všem tak štvalo, bylo to, že vše zpříčinil on! To on mu v dětství způsobil trauma!... I když nezabil klan Uchiha, iluze byly jeho dílem. A pak, znásilnění brášky? Kde to jsme? V nějakém americkém filmu?...Ne...až teď se k tomu filmu dostáváme. Sasuke mu totiž odpustil! Ano, tomu se říká pravý americký doják!

,,A taky jsem slyšel, že jsi frajer vesnice...o dívky prej ale nemáš moc zájem,“ dloubnul do něj Itachi, aby ho navnadil do teenagerské nálady.

Sasuke protočil oči v sloup ,,Kdyby tu nepobíhali takové nány, tak si možná i vyberu,“ pronesl sebevědomě. Itachi se zazubil. -Nenapravitelnej- pomyslel si...

......

,,Naruto!“ křikl blonďatý chlapec, ďolíčky na tvářích od úsměvu.

,,Deidaro!“ zazubil se druhý blonďák.

Mladší chlapec se postavil  -mokré nohy jej nějak nezatěžovaly - stoupl si před přítele a mohlo to začít! Jejich vlastnohlavě vymyšlený pozdrav!

Nejdřív o sebe pleskly pravýma rukama, pak levýma, otočili se k sobě bokem, těmi do sebe narazili, jak tanečnice samby se zaklonili, pak se o 180 stupňů otočili, zopakovali pleskání rukama a nakonec skončili s frajersky zaoženými pažemi na hrudi.

Poté si se smíchem sedli k jezírku.

,,To ti zase babi Tsunade dala misi?“ promluvil Naruto po chvíli. Už si nesmáčel chodidla. Místo toho si lehl na čerstvou zelenou trávou, která svou vůní vábila ne jenom hmyz, ale i mladé dvojice, co se na jejím hrdle válely a všelijak mazlily. Uzumaki je se zájmem pozoroval.

,,Jo, dala. Ale nebylo to tak hrozný,“ zahleděl se Deidara do nebe. Mraky na modrém pozadí přímo vynikaly. Jejich ostře bílá barva byla jak z jiného filmu. I přesto však nebe na pohled vypadalo jemně...byl to pohled pro malíře. S mračnými odstíny by si jistě vyhrál.

Chvíli mezi chlapci panovalo ticho. Když v tom....

,,Akamaru! Dvojitý skok! Skvěle! Tak se to má!“ křičel Kiba na svého věrného společníka.

Ani se Naruto s Deidarou nestačili vzpamatovat z příchozí návštěvy, už byli od hlavy k patě promočeni jezerní vodou - to Akamaru skočil z výšky tří metrů do vodní hladiny a tím ohodil osoby sedící na břehu.

Deidara vraživě vycenil zuby ...oni snad vůbec netuší, kolik práce mu dá narovnat si vlasy! Používal na to dřív zvláštní jutsu, ale teď... teď se snažil nechat si vlasy přírodní, což znamenalo zdravě si je rovnat. A to pochopte, rovnat vlasy je mnohem těžší zaležitost, než si je kudrnatit. Pche, na takové jednoduché kudrlinky si stačí namočit hlavu a na vlasy ztočit klacky. Pár hodin setrvat v keřovém účesu a olala, kudrlinky jsou na světě.

Jen že rovnání....na to Deidara měl vlastní recept. Namočil si vlasy a po malých pramínkách si je dával mezi dva rozpálené kameny. Chvíli setrval a pak začal hlavou od kamenů odstupovat. To Vám bylo jasné, že od doby, kdy Deidara vymyslel tuhle taktiku, měl o polovinu méně vlasů a ještě o další polovinu těch vlasů měl zničených.

,,Hej kluci! Trochu úsměvu!“ zubil se Kiba. Naruto neváhal a hned se k němu přidal. Pořádně se rozeběhl a hop do vody! A to se na Deidaru vyřinula druhá vlna vody a smáčila mu i ten poslední vlas,co měl suchý. Vztekle se postavil,a né, že by odešel...to on ne. Místo toho vlezl do jezera, chytil oba chlapce za krk a strhl jim hlavy pod vodu.

,,To je za mé vlasy!“ vynořil jim hlavy, aby se mohli nadechnout.

,,Tohle za moje oblečení!“ zopakoval vytáhnutí hlav.

,,A tohle...“ chvíli přemýšlel...už jej nic dalšího nenapadlo. ,,A to proto, že mě to baví!“ začal se smát. To už ho ale kluci s Akamarem v závěse chytli za rukávy a šup, Deidara byl po bradu ve vodě. Všichni se začali hlasitě smát. Po chvíli na sebe začali cákat a pošťuchovat se. Když to viděl Lee a Choji, tak se k nim také přidali. Jen Neji, Shikamaru a Shino stáli opodál, a i když to bylo zvláštní, pobaveně je sledovali. Už bylo zapotřebí se nějak odreagovat od předešlých dnů-to věděli všichni. Chouji si vylezl na lávku, rozeběhl se a hups do vody! Nikdo se nedivil, že na ty, co byli ve vodě, dopadla Tsunami o dost velkých rozměrů!

.....

Po dlouhé debatě s Kakashim se Sakura rozhodla odejít. Měla toho ještě spoustu na práci. První místo, kam si to namířila, byla Tsunadina kancelář.

,,Konichiwa, Tsunade-sama,“ uklonila se.

,,Tak můžeme začít?“ pozdravila ji Pátá Hokage, která k ní stála zády - čelem k oknu.

,,Hai!“

 

......

Po dlouhé hodině, kdy Itachi Sasukeho trénoval v hodu kunaiů, se společně bratři Uchihové vydali do vesnice. A byla to snad pouhá náhoda, že si cestu razili zrovna kolem jezera, ve kterém se momentálně pošťuchovali už všichni genníni listové! Pouhý Shikamaru stál na břehu a smál se, co mu huba stačila. Ninjové ve vodě jančili a skotačili....jak malé děti.

Shikamara smích přešel, když do něj někdo zezadu silně drcl a on spadl do vody. Zlostně se otočil, hned však zchladl při pohledu na toho zákeřníka, co ho strčil. Itachi se ušklíbnul.

,,Jak malej,“ protočil Sasuke oči v sloup a hodlal pokračovat dál v cestě. Něčí ruce se mu však obtočili kolem pasu a hups! Už byl taky ve vodě!

,,Itachi, BAKA!!!“ poskakoval ve studené vodě a koulel očima.

A to už se začali smát i ostatní.

Deidara vylezl z vody a za pomoci Naruta se pokusil Itachiho též dostat do vody. Ten se však bránil zuby nehty, a tak jim šli na pomoc i zbylí jedinci. Každý staršího Uchihu vzal za končetinu ,,Hej rup! Hej Rup!“ a už byl taky ve vodě!

A takhle tam spolu jančili ještě dobrých pět hodin! Až když se první z nich začal klepat zimou - a byl to právě Naruto, který byl ve vodě nejdéle - tak z jezera vylezli. Měli štěstí, že slunce se na ně dneska rozjařeně usmívalo, a tak se nemuseli strachovat, že by jim na souši mohla být zima. Všichni si lehli do zelenkavé, voňavé trávy a ještě se na ní strkali a převalovali.

Místem se ozýval řinkavý smích, který donutil nejednoho občana se otočit a zjistit,co se děje.

I Sasuke se válel smíchy a za břicho se popadal!

 

,,Víte co bych si teď dal?“ zamyslel se Choji.

Naruto se hned jal odpovědi ,,Nevím sice na co máš chuť ty, ale já bych si dal pořádnou nálož Ichiraku Ramenu!“ zašklebil se chlapec.

,,Ichiraku Ramen?“ podivil se Deidara, který ono jídlo nikdy nejedl.

,,Ty neznáš posvátný Ramen?!“ podivil se Uzumaki. ,,Tak to budeme muset napravit!“ ovázal si kolem čela čelenku, která mu při vodním blbnutí sklouzla.

Promočený Neji, Shikamaru, Shino a Lee se od skupinky odtrhli. Zbytek šel k Teuchimu stánku se nadlábnout.

 

,,Naruto, to už jsi zase tady?“ podivil se mistr kuchař.

Naruto se zazubil. ,,Šestkrát velkou mísu Ramenu!“ objednal.

,,Sedmkrát!“ opravil jej Kiba. Akamaru souhlasně štěknul. Přeci bychom nezapomněli na nejlepšího společníka!

Než se nadáli, jídlo stálo před nimi.

Deidara koulel očima a přemýšlel, co sníst dřív. Naruto už celou porci snědl, Sasuke a Itachi jedli pomalu,Kiba a Akamaru jen mlsali a Choji? Ten už všechno snědl a obědnával si druhou porci!

Po jídle zaplatili a zcela se rozešli.

.......

Deidara, který měl byt pod Narutem, šel se svým blonďatým přítelem. Za tu dobu, co Uzumakiho znal, se strašně změnil. A věděl, že to zpříčinuje Narutova přítomnost. Tenhle chlapec teď byl jeho nejlepším přítelem a on si slíbil, že kdokoliv by mu chtěl ublížit, nedožil by se druhého dne!

A tak ti dva blonďákové šli spolu a nechali za sebou pár černovlasých hlav, které si to řinuli opačným směrem.

Sasuke byl po stráveném dni dost vyčerpán a tak si to zamířil domu.

,,Kde teď vlastně bydlíš?“ zeptal se bratra.

Itachi ho však navnímal. Upínal svůj zrak na jeden jediný bod.

,,Itachi?“ nechápal Sasuke. Podíval se na oné místo a pochopil. Uchiha znak s dírou od kunaie. Byl tu už hodně dlouho. Za ta léta, kdy zde žil Uchiha klan, dost zesvětlal.

,,Je to tu k nepoznání,“ promluvil starší jedinec.

,,Jo,“ přikývnul Sasuke. Ani on sám už tu dlouho nebyl. V jejich bývalém domově. Společně se začli procházet po uličkách, které jako malí znali líp, než kdokoliv jiný.

,,Tady býval babiččin stánek,“ usmál se Sasuke při vzpomínce na svou milou babičku. Itachi jej sledoval. Ano, Sasuke měl pravdu. I on si vzpoměl, jak jim vždycky dávala sladkosti a chválila je za jejich skvělé výkony! Chvíli se ještě procházeli, až narazili na dům, ve kterém kdysi žili.

Itachi se zarazil. Nebyl si jist, zda-li tam chce jít.

,,Jestli nechceš, nemusíme,“ promluvil Sasuke s otazníky v očích. Bratr na něj zkoumavě pohlédl, nejspíše o něčem přemýšlel.
,,Jdem,“ rozhodl pak. Vešli dovnitř. I když po všem zbyly pouhé trosky, poznávali to tu. Jejich pokoj, kuchyň, ložnici...obývák.

,,I po těch letech to tu je,“ zesmutnil mladší Uchiha při pohledu na bíle malované siluety jejich rodičů, co tam nakreslili vyšetřující, když byl klan Uchiha vyvražděn.

,,Měli bychom jít,“ napadlo Itachiho.

,,Jo.“

 

......

Sakura si to celá znavena konečně táhla domů. Práce u Tsunade byla velice vyčerpávající. Už ani necítila nohy,jak okolo Hokage poletovala a plnila její rozkazy!

Cestou potkala Deidaru a Naruta, kteří si hlasitě vyměňovali názory o titulu Hokage.

,,Hokage je nejlepší! A proto se jím jednou stanu!“

,,Co je na něm tak dobrýho? I Orochimaru jich dokázal pár dostat!“ bránil se Deidara.

,,Pche! Orochimaru vyhrál, protože nikoho nechránil! Jel na vlastní pěst! Za to Hokage,“ zasněně se odmlčil ,,Ten chrání celou vesnici! Nehraje jenom za sebe, ale za všechny!“ trval si na svém Naruto.

,,A k čemu jim to je, ochraňovat vesnici, když stejně zemřou! To je jako spáchat sebevraždu!“ zastavil se Deidara.

,,Není!“ otočil se na něj Naruto.

,,Je!“

,,Není!“

,,Je!“

,,NENÍ!“

,,Já povídám, že je!“

,,Držte huby!“ nevydržela to Sakura. ,,Půlka vesnice už spí a vy tu hulákáte jak na lesy!“ vyhrožovala pěstí.

,,To je ta holka, co jsme před dvěma měsíci unesli?“ šeptem se ptal Deidara Naruta. Ten přikývnul, že ano. -Fííha! Kolik věcí se dá za jeden měsíc změnit?- podivil se blonďák. (Moc dobře si pamatoval na hysterickou, růžovovlasou holku, co neuměla víc, než jen brečet a litovat se).

Sakura si jich dál nevšímala. Šla si zase po svých.

,,To je jako ta holka, co se ti tak líbí?“ zeptal se potichu bývalý člen organizace Akatsuki svého přítele.

,,Jo, jo! To je ona!“ zasnil se Naruto.

,,Je ošklivá, nechápu, co se ti na ní líbí,“ pokrčil Deidara rameny.

Ošklivka se v půlce kroku zastavila.

-Ošklivá...Ošklivá...Ošklivá...- výřilo ji hlavou. Kroutila se přitom jak had, ruce sepnuté v pěst.

,,A má strašně vysoký čelo, vážně nechápu, co se ti na ní líbí!“ pokračoval Deidara dál v cestě.

Náhle však uslyšel šíleně rychlý dupot představující běh. Prudce se otočil. Vykulil oči a začal před rozzuřenou Sakurou, která jeho i Naruta honila, utíkat.

,,Pomoooc!“ křičeli dva blonďáčkové...

......

Břatři Uchihové skončili v Sasukeho bytě. Jak se chlapec dozvěděl, Itachi si ještě nestihl vyběhat ubytování, protože měl za tu dobu, co byl v Konoze, stále nějaké mise. Deidara to měl lehčí. Pod Narutem nechtěl nikdo bydlet. Poslední nájemníci se odstěhovali, když si Naruto vytopil byt a díky tomu mu spadla podlaha k sousedům.

,,Dáš si něco k pití?“ nabídl Sasuke bratrovi. Na odpověď nečekal. Chopil se dvou plechovek s colou. Jednu hodil Itachimu, druhou si nechal. Oba dva si pití otevřeli a napili se.

,,Ach,“ ulevili si a utřeli pusy, aby jim kapky coli nestekly po bradě.

,,Dneska byl dlouhý den,“ už ani neměli sílu si o ničem povídat.

Sasuke připravil madraci, peřinu a polštář.

,,Lehni si do postele,“ přikázal bratrovi. Ten však nesouhlasil.

,,Ani nápad,“ strčil brášku do postele a sám si lehl na madraci. ,,Dobrou,“ ještě šeptnul a už se vkrádal do říše snů.

Sasuke na něj nechápavě hleděl. Zívnul. Taky šel spát....

.......

Blonďáčci se nacházeli na Narutově balkóně. Udýchaně stáli a opírali se o zeď.

,,Ta holka je jak stíhačka!“ zuřil Deidara, který nedokázal popadnout dech.

,,Až ji líp poznáš, bude se ti líbit,“ zafuněl Naruto.

,,Pochybuju,“ odpověděl mu přítel.

Ještě chvíli tam tak stáli a hádali se ohledně Sakury. Pak Deidara skočil na svůj balkón a se slovy, dobrou noc, zalezl do svého bytu. Chvíli se v něm svítilo, ale nakonec světla zhasla, což naznačovalo, že šel Deidara na kutě.

Naruto chvíli pozoroval hvězdy. Zdálo se mu to neskutečné...

Kolik toho za poslední dva měsíce zažil! A nejen on! I Sasuke a Sakura!

Sasuke si konečně s bratrem rozuměl. Už jej do života nepoháněla pomsta, ale starost o bratra. Sakura se stala pořádnou léčitelkou pod vedením Páté Hokage, která na ní byla tvrdší, než kdokoliv jiný. Ale Sakuře to nevadilo. Chtěla být v lečení dobrá, jako samotná Tsunade.

A Naruto? Ten se za tu dobu také dost naučil. Získal nového přítele, o kterého, jak věřil, jen tak nepřijde. Byl rád, že Deidaru poznal. Byla to první osoba, se kterou si dobře rozumněli. Naruto věřil, že kdyby se s Deidarou spřátelil Gaara, tak by i jeho ledové srdce roztálo a dívalo se na svět jinak....

Poslední komentáře
02.11.2008 20:01:58: u jee Starvi-chan se dala do Hranice možností 2 !! juchůůů smiley první kapitola je prostě suprová !! ...
29.10.2008 14:39:08: Presne všetko čo napíšeš sa nám páči! Už sa teším na ďalší diel , pretože tento bol výborný. Teraz s...
29.10.2008 12:18:18: ale nám se líbí vše co napíšeš! XD náhodou!
28.10.2008 10:11:46: Mockrát Vám všem děkuji :) Teď se mi bude psát ještě líp,když vím,že první kapitola měla úspěch :) ...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !