Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Hranice možností II. (Naru)

4. Kapitola - Odhalení!

Pokud chcete další kapitolu co nejdřív, piště komentáře, ať vím, jestli to vůbec někdo čte.
        Ráno se všichni sešli u jednoho stolu. Naruto a Kakashi měli rudý frňák a byli zabaleni v dekách, s nohama ponořenýma do kastrolů s teplou vodou. Itachi byl naopak polonahý. Sasuke, Deidara, Neji a Lee, který se už ze svého včerejšího úrazu dostal, za zbytek společenstva rozhodli, že dnešek budou trávit v domě, načež vzali Naruta a Kakashiho a strčili je do jedné místnosti, vyhřáté, až to nebylo hezký. Ty dva se jali obskakovat Neji s Leem. Itachi skončil v druhém pokoji, který byl naopak vyvětraný. Byl mu přidělen jako hlavní ošetřovatel Sasuke s Deidarou. Blonďák však neměl náladu o někoho se starat, a tak se ztratil v kuchyni, kde postával Saruki u stolu s hrstkou zeleniny, co krájel.
,,Neruším?“zeptal se blonďák, stojíc ve dveřích a tváříc se jak zvědavá kočka. Saruki naň nedbale pohlédl, ovšem když zjistil, kdo je nevítaná návštěva, odpověděl.
,,Ne,“ usmál se a koukal, jak blonďák hladově čučí do misky s ramenem. ,,Máš hlad?“zeptal se ho proto.
,,Ne, ale honí mě mlsna,“usmál se chlapec a pokukoval do pootevřené skříně, ve které měla rodina Nyurakových schované království sladkostí! Od čokolád po bonbóny.
,,Si vem,“ pobídl ho Saruki a nenápadně na něj koukal, když kolem něj jak ještěrka prošmejdil. Deidara otevřel skříň do široka a chvíli dumal, co by jeho chuťové buňky nejvíc uspokojilo. Když si nabral hrst rozinek smáčených v čokoládě a do kapes strčil tři tabulky čokolády, rozhodl, že pro dnešek má vybráno. Zrzavovlasý chlapec jej bedlivě sledoval. Pozoroval chlapcovi jemné dlaně, prsty, které držely malý bonbónek a následně ústa, ve kterých se čokoládová bomba ztratila. Vzrušeně polkl. Jakmile však uviděl z dlaně vylézt jazyk, zbledl.
,,Děje se něco?“usmál se Deidara, čímž ukázal svá bílá zubiska, špinavá od čokolády. Saruki nedokázal zadržet smích a tak propadl do chechtajícího záchvatu, až se Dei uráčil urazit. Smát se mu nikdo nebude!
---
,,Sasuke, ledovou vodu,“poručil si starší Uchiha, ležíc na tenké dece na zemi. Okna a větráky zde jely na sto honů, jemu však bylo stále vedro. Přetočil se na druhý bok a překvapením vypískl, když na něj jeho mladší bráška vylil škopek ledové vody.
,,Už mě sereš,“prskl Sasuke. Bylo to opravdu za potřebí? Celý den mu dělal sluhu, přinášel mu věci a nejednou byl donucen vzít kus látky a třepat jí před Itachim, aby vytvořil menší větřík…a co na to Uchiha? Ležel dál, nepoděkoval, ba ani se Sasukem kromě příkazů nepromluvil. Kdo by po takovém dni nevypěnil?!
---
,,Kakashi-sensei,“oslovil blonďák svého učitele, který ležel na druhém konci pokoje v hromádce dek, jako on sám.
,,Hm?“otočil se Kakashi, aby na svého studenta pořádně viděl.
,,Víte,“zrudl Naruto. Celý den nedělal nic jiného, než že vzpomínal na Deiho, který k němu včerejší noc přišel, lehl si vedle něho a usnul na jeho hrudi s komentářem, aby Narutovi nebyla zima. Uzumaki stále dumal nad tím, jestli je tohle chování mezi přáteli běžné. Čím déle však přemýšlel, tím víc mu začalo docházet, že ne. ,,Jak poznáte, že o vás má někdo zájem?“zeptal se opatrně, aby nic neprozradil. Kakashi se naň se zájmem podíval.
,,O tebe má někdo zájem?“znělo to skoro nevěřícně.
,,KAKASHI-SENSEI!“naštval se Naruto. Hatake se usmál.
,,To je jednoduchý,“pronesl. ,,Ta osoba se kolem tebe stále motá, hází na tebe zamilované pohledy a přináší ti dárky,“zamyslel se, jestli na něco nezapomněl. Po pravdě řečeno na toto téma nebyl moc velký přeborník. Vážnější vztah s nikým nikdy neměl, a tak nevěděl, jak chlapci poradit. Narutovi to však bohatě stačilo. Otočil se k učitelovi zády a po celou dobu, než usnul, přemýšlel, jestli by mohlo být možný, aby o něj Dei stál.
---
,,Au,“skučel Saruki, chladíc si pytlíkem s ledem bouli na hlavě. Lee u něj seděl a měnil mu obklad.
,,Kdo by kdy řekl, že jsou blonďáci takoví tyrani!“plakal Saruki, koukajíc přitom na Leeho, co smrděl, jak kdyby strávil týden u rodiny vepřů.
,,Ach ano. Znám také jednu blondýnu…je jemná, jako hedvábí a přitom ostrá, jako břitva!“přisvědčil Rock.
,,A to vypadá tak drobně, ale ránu má jak vytrénovanej boxer!“kňoural zrzek dál.
,,Jo, to znám.“zamyslel se Lee, koukajíc do stropu a vzpomínajíc na prasečí frňák své tehdejší lásky. Yamanako Ino…její jméno mělo co dočinění s jejím vzhledem – zamyslel se. ,,Lepší je zůstat sám a s nikým si nic nezačínat!“pronesl moudrá slova, která mu jednou řekl jeho sensei. Lee se Gaiovou větou řídil. Nutno říci, že jeho život se od té doby nijak nezměnil. Snad jen nelezl za blondýnami, nýbrž růžovláskami – ty byly ještě horší.
---
,,Sasuke, sice mi je vedro, ale tohle jsi dělat nemusel!!!“křičel Itachi na svého mladšího brášku. Sasuke si založil ruce na prsou a s uraženým výrazem hleděl na Uchihu. ,,Co je?“lekl se Itachi.
,,Tak poslouchej!“vypěnil mladší jedinec. ,,Celý den tu kolem tebe lítám! Obskakuju tě, starám se o tebe a co za to mám? Nic! Jen tvé další příkazy! Co kdybys mi alespoň poděkoval? Nebo je tvá hrdost až na tak vysoké úrovni, že by to nepřekousla?! Končím! Ať se o tebe pro změnu stará někdo jiný!“s těmito slovy vyběhl z pokoje. Itachi dvakrát zamrkal a ještě dlouhých pět minut vstřebával informace, co na něj bráška vychrlil.
,,Hrdost? Poděkovat?…Proč bych měl děkovat. Vždyť je to můj bratr! Je to jeho povinnost se o mě starat – nebo ne?“přemýšlel nahlas, hryzajíc si přitom zamyšleně nehet ukazováčku.
---
,,Štve mě! Deptá mě! Sere mě! AU!“narazil vzteklý Sasuke do Deidary, co si to právě mířil spokojen se dvěma tabulkami čokolády do Itachiho pokoje. Oba spadli na zem.
,,Kam vejráš?“drbal se Deidara na hlavě a přemýšlel, jestli má čokoládu, co mu spadla na zemi, sebrat a dojíst. Když na ni však uviděl šedivý vlas – vše napovídající, že to byl vlas Sarukiho dědy – rozhodl se tam sladkost nechat, ačkoliv na ní s lítostí ještě tři minuty pohlížel.
,,Promiň,“omluvil se Uchiha.
,,Co se stalo?“zeptal se zvědavě Dei, když spatřil Sasukeho vzteky rudý obličej. Bylo mu jasné, že se musela semlít nějaká pořádná hádka!
,,Nic!“odsekl Sasuke.
,,Ale jojo. Něco se stát muselo. Jsi červený jak chilli paprička, což znamená, že se ti krev nahrnula do hlavy, nebo jsi se s někým brutálně pohádal. Tak se svěř strýčkovi Deidarovi!“mrkl naň blonďák.
---
Kakashi seděl znuděně na posteli. Před chvílí za ním byl Neji a přinesl mu svařák. Trochu jej to probralo a ohřálo, ale kosa mu byla stejně. Otráveně pohlédl k oknu. Trochu jej překvapilo, když na větvi suchého stromu, co rostl před domem, dosedl zvláštní ptáček. Byl velký jako vrabčák, zobák měl však rudější a byl celý holý – bez peří! Kakashi si promnul oči – nezdálo se mu to? Jakmile na větev však zase pohlédl, bezopeřenec byl fuč! Pomyslel si proto, že zima si vzala za své a už má halucinace – ačkoliv slyšel, že takové věci se stávají při abnormálním teple a ne zimě!
,,Ťuky ťuky na vrátka! Jdu k vám, má kůzlátka!“smál se Lee svému proslovu, než vešel do místnosti, kde ležel Uzumaki s Hatakem. Kakashi protočil oči v sloup – Lee byl až moc podobný svému senseiovi, což ho začalo krapet děsit!
,,Nesu jídlo,“oznámil jim Rock. Bylo zvláštní, že při zaslechnutí slova “jídlo“ sebou Naruto škubl, hned na to se posadil a se štěněčími oči sledoval tác s vajíčky a slaninou. Z úst mu začaly téct sliny, div, že neposlintal prostěradlo.
,,Mňam!!!!“křičel, když ochutnal první sousto. Kakashi jen rezignovaně přemýšlel, jestli chlapec po celou dobu jen dělal, že spí. Vždyť si spolu místo nudného ležení mohli zahrát karty, co pracně vyškemral od Nejiho!
,,Díky,“poděkoval Leemu, když dostal svou porci. Zamračil se. Na talíři mu tkvěla dvě volská oka a slanina, co byla na talíři rozmístěna tak, aby znázorňovala úsměv. Místo nosu se zřelo malé rajčátko, co bez hybně leželo uprostřed talíře. Aby toho nebylo málo, na kraji nádobí byl salát, co měl nejspíše představovat vlasy. Podivil se nad tím to úkazem – smějícím se panďulákem, co byl až nějak moc podobný Leemu samotnému, kdyby neměl zelené vlasy.
,,Velice efektní,“vyšlo mu jenom z úst a pustil se do jídla, snažíc se co nejagresivněji obličeji rozřezat oko a zkřivit úsměv.
---
Neji seděl na gauči a četl si noviny. Krom politických hádek se v nich nic neskýtalo, a tak jej to brzy přešlo. Rozhodl se vyjít si na procházku. Chtěl to někomu říct, když však v místnosti a ani následně v kuchyni nikoho nenašel, beze slova odešel. Když vešel ze dveří, obklopilo jej vedro. Trochu zalapal po dechu, aby si na horko zvykl.
,,Tak kampak půjdu?“zamyslel se, koukajíc do stran. Jeho pozornost upoutala sopka. Co kdyby se na ní zašel podívat z blízka?
---
,,No, a on prostě není schopný mi ani poděkovat! Jako chápej, jsem jeho brácha, ne otrok! Zajímalo by mě, jestli by se i on o mě takhle staral! Určitě ne! Bylo by mu to jedno! Stará se jenom o sebe! Ale takhle to bylo vždycky! Už když jsem byl malej, tak mě ignoroval! Tak proč bych se o něj teď měl já zajímat? Je povrchní! Jestli něco chce, má pusu, tak ať si o to požádá!“vyléval si Sasuke srdce. Deidara, opírajíc se ignoračně o zeď, začal litovat, že se chlapce na něco ptal.
,,Ale jako prostě tohle je hnusný! Vždyť jsem taky jen člověk! Mám své vlastní potřeby! Co bych okolo něj měl furt skákat?! No řekni, Deidaro, co bys udělal ty?!“ukončil Uchiha svůj půlhodinový proslov. Deidara se na něj utahaně podíval.
,,Vzal bych si čokoládu, ta je na nervy,“podal mu poslední políčko oříškové bomby, vstal a rychle zmizel, než by se Sasuke dal zas do vyprávění. Uchiha na čokoládu pohlédl – nikdy na sladkosti moc nebyl. Měl citlivé zuby, a tak ho po jediném soustu vždy nepříčetně bolel chrup. Tentokrát se na to však rozhodl vykašlat. Vzal čokoládu, vložil si jí do úst a začal ji cumlat.
,,Mňam,“uniklo mu jen, když sladkost dokousal.
---
,,Sedíme tu u sebe a koukáme do nebe!“vymýšlel Lee nesmyslné rýmy. A aby toho nebylo málo, přidal se k němu i Naruto : ,,Fouká, fouká větříček, kam pak běží Petříček?“
Kakashi proto ležel v posteli a k hlavě si tiskl péřový polštář, doufajíc, že tím nic neuslyší. Opak byl však pravdou, a tak slyšel každý nesmyslný rým, každý trapný vtip a hlavně všechen smích! Rozzuřeně se zvedl z postele a i s polštářem a dekou z místnosti odešel. Lee s Narutem se jen podivili, co ho to najednou přepadlo. Pokračovali však dál ve své zábavě.
---
Itachi seděl v posteli. Zadumaně si prohlížel článek v časopise. Nevnímal však text. Přemýšlel, co měl znamenat Sasukeho výbuch.
,,Je v pubertě, možná je to tím,“napadlo ho. Ani za mák by si nepomyslel, že to bylo kvůli němu. Do místnosti z ničeho nic někdo bez zaťukání vstoupil. Byl to Kakashi.
,,Co je?“podivil se černovlasý. Hatake jej ignoroval. Ačkoliv byla v místnosti šílená kosa, zalezl si do své postele a zachumlal do přikrývek, co si přinesl s sebou. Otočil se k Uchihovi zády a pokoušel usnout.
---
,,Vyhrávám!“vyplázl Saruki jazyk na Deidaru, co se k němu po dloooouhatánském rozhovoru se Sasukem vrátil.
,,No a co?!“urazil se blonďák, vykládajíc karty na zem, aby je mohl s těmi Sarukovými zamíchat do jednoho balíčku.
,,Co takhle si teď zahrát o něco?“zamyslel se Saruki, protože vedl čtyři – nula. Dei se zamyslel. Byla to nuda, hrát jen tak, ale finančně moc založen také nebyl.
,,Nemám tu prachy,“řekl tedy.
,,Neříkal jsem nic o penězích! Zahrajme si…“zamyslel se. ,,Když vyhraju, budeš mi celý den sloužit!“usmál se. Celý den se válet a nechat obskakovat blonďáčkem – jo, to by si nechal líbit!
,,Sloužit?“zopakoval Dei, přemýšlejíc, jestli to má cenu. ,,Dobře, ale když vyhraju já, budeš sloužit ty mě!“plácli si na to a už si soustředěně vybírali karty z balíčku.
---
Neji si šel po liduprázdné cestě a vesele si přitom pískal. Jen párkrát někoho potkal – většinou děti, protože rodiče byli v práci. Po hodinové trase konečně dorazil k vrcholku sopky. Přemýšlel, že by se podíval do jejího nitra. Pokračoval tedy dál, kolem malého potůčku, co z vrcholku tekl. Když dorazil nakonec své cesty, opatrně se nahnul přes okraj kamenného ohraničení. Nestačil žasnout. Byla to podívaná, jako nikdy před tím! Sice tam bylo díky přítomnosti lávy strašné vedro, ale za tu podívanou to stálo! Uvnitř hory byla oranžová hmota, co bublala a místy chytala nádech žluté. Někde byly dokonce načernalá místa. Neji uloupl kus kamene a hodil jej do sopky. Šutr se šplouchnutím dopadl do lávy a ztratil se v jejím obětí. Nejiho to zaujalo, a tak do lávy začal házet kámen po kameni a s byakuganem v očích sledoval, jak se kusy pahorku třepí na milion malých částiček, co nakonec zcela zmizely.
---
,,Mám hlad.“stěžoval si Itachi, ležíc otráveně v posteli. Celý den pořádně nic nejedl – měli se o něj starat Sasuke s Deidarou, ale ani jeden za ním už dvě hodiny nepřišel. Rozhodl se proto vstát a sám si pro něco dojít. Potichu vešel z pokoje, aby Kakashiho neprobudil, a zamířil si to po schodech do přízemí. Jaký to byl údiv, když v kuchyni našel Sasukeho, Deidaru, Sarukiho, Leeho a Naruto – co byl po hlavu schován v přikrývkách!
,,Co se to tu děje?“zeptal se nevrle. Jediný, kdo se mu jal odpovědět, byl Lee.
,,Hra století! Už tu hrajou dvě hodiny jedno kolo! Kdo prohraje, bude tomu druhému dělat sluhu celý jeden den! Právě vede Saruki, Deidara však opět nabírá tempo a ….pouští se do hry s větším nasazením! Moc dlouho mu to však nevydrželo – Saraki nabírá sil a je to tam! Saraki vede!“komentoval to zaujatě Rock, jako komentátor nějakého zápasu. Itachi nad tím protočil oči v sloup – ten kluk byl beznadějný - jaký učitel, takový student.
,,Makej, Deidaro! Snad se nenecháš jen tak porazit!“fandil Naruto možná až moc okatě. ,,Dělej! To zvládneš!“strkal do Deiho povzbudivě, čímž jej akorát znervózňoval, což bylo příčinou osudné chyby, kdy vyložil špatnou kartu a …
,,Já prohrál?!“nevěřil tomu. ,,To není možný!“
,,To se stává, Dei, příště vyhraješ, já ti věřím,“utěšoval jej Uzumaki.
,,NA-RU-TO!!!!“vykřikl blonďák a vrhl se na přítele. ,,Já tě zabiju! Kdybys mě neotravoval, vyhrál bych!“seděl na něm rozkročmo a škrtil ho. Naruto byl celý rudý.
,,Dei, já tě ale povzbuzoval!“obhajoval se polomrtvý Naruto, když od něj Deidaru konečně odtrhli. Bývalý Akatsuki plival, prskal, kopal, mlátil – stejně mu to bylo prd platné.
,,Tak, můj drahý příteli, tvůj úděl začne až zítra – chci si to pěkně užít!“ušklíbl se Saruki, hledíc na zardoušeného blonďáka, co culíkem švihal po Narutovi – všechny jiné končetiny mu přidržovali Itachi s Rockem.
---
,,Kámen,“hodil Neji šutr do lávy. ,,A není kámen!“fascinovaně koukal, jak kamenisko zmizelo v tekuté hmotě. ,,Ty vole, to je věda! Mohl bych doušek té kapaliny přinést do Konohy, tam nic takového nemáme!“vzal další šutr. ,,Kámen – a není kámen!“toto zopakoval ještě tak třikrát, než se konečně rozhodl do sopky skočit a za pomoci chakry se držet jejích stěn. Dopadl na “břeh“ lávy a z blízka si hmotu prohlížel. Vlasy mu přitom spadly z ramen rovnou do oranžové hmoty. ,,Kurva!“zabědoval si, když spatřil, že mu půlka jeho pracně vyrostlé hřívy zmizela v neznámu.
---
V kuchyni už se to uklidnilo. Naruto se vrátil zpět do pokoje – vyhýbajíc se Deiovi, Saruki zůstal v místnosti a kuchtil oběd, Deidara si zalezl na půdu, kde se jal trucovat, Lee si stavěl z karet pyramidu a Sasuke a Itachi si právě velice hlasitě vyměňovali své názory ohledně chování toho druhého.
,,Nemůžu za to, že jsi taková citlivka,“podotknul Itachi.
,,Cistlivka? Tím, že chci, aby ses naučil o něco požádat, jsem citlivka?“vyjel hystericky Sasuke. Itachi se zamyslel.
,,Mluvíš jak máma,“vyklouzlo mu z úst. Sasuke se zarazil.
,,Nemluv o ní,“jeho hlas zněl úplně jinak, než před chvílí - byl tichý, bolestivý a vyčerpaný.
,,Promiň,“omluvil se starší Uchiha – moc dobře věděl, co se Sasukem dělá jakékoliv téma na jejich rodinu. Vždycky zmlkne a odkráčí do jiné místnosti. I tentokrát to udělal, Itachiho však nehodlal jen tak nechat jít.
,,Sasuke,“chytil ho za rameno, prudce otočil k sobě a přitáhnul do svého obětí. ,,Moc mě to mrzí, promiň, nechtěl jsem,“zabořil bradu do jeho uhlových vlasů. Oba zavřeli oči a užívali si ten pocit, kdy zas cítili něčí teplou náruč.
,,Dobrý,“
 
---
Neji byl stále v sopce. Prohlížel si její vnitřek. Něco našel. Byla to díra nemalých rozměrů, co pravděpodobně někam vedla! Zvědavost si vzala za své a tak se vydal do neznáma. Vešel do dlouhé chodby, osvětlené světly, připevněnými na stropě.
,,Co to má znamenat?“podivil se. Nečekal, že by zde mohli žít nějací lidé! Pokračoval dál v cestě. Uslyšel dva hlasy! Potichu, jak myška, pokračoval dál a dál, dokud nenarazil na nepříjemné světlo, co vycházelo z místnosti, kam chodba vedla. Právě stál v nějaké laboratoři, kde bylo nespočet lidí v bílých pláštích. Okamžitě mu došlo, co se zde děje, když spatřil na stropě místnosti znak vesnice ukryté v dešti. Prudce se otočil, ale než stačil vyběhnout zpět na chodbu, byl někým omráčen. Před očima měl černo a jediné, co zpozoroval, byl úsměv neznámého, co si ho pak následně přehodil přes rameno a odkráčel s ním do jiného pokoje…
---
Leemu z ničeho nic spadla pracně postavěná pyramida. Podivil se. Vždyť zde nebyl vítr ani nic jiného, co by pád mohlo zpříčinit. Zamyslel se.
,,Zlé znamení! Kde je Neji?“vyběhl do obýváku, kde stáli ještě v objetí naši dva Uchihové.
,,Nevím,“odtrhli se od sebe, jakoby nic.
,,Něco se muselo stát,“
,,Jak to myslíš? Jsi s ním snad impulsivně propojen?“ušklíbl se Itachi.
,,Něco se stalo,“ignoroval Lee Itachiho poznámku a rozhodl se prohledat celý dům, jestli to nebyl planý poplach. Po chvíli však zjistil, že ne.
,,Jdu se ho vydat hledat!“oznámil kolegům a vyběhl z domu, jakoby jej na ostří hnali. Nikdo nic nechápal, jen koukali na jeho záda, mizící v dáli….
 
Poslední komentáře
24.02.2009 15:20:30: honem další kapitolku!!! (a doufám že se tam konečně stane něco mezi Deiem a Narutem smiley${1})
24.02.2009 14:46:12: jjjjjjjjj, super kapitolenka. Piš, piš nebo tě sežere myš! smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
23.02.2009 18:59:43: Super!!! Jen tak dáál XDsmiley${1}
23.02.2009 17:14:58: JJ hustý. Trochu ti to trvalo, ale skvělý. Dalsí Dalsí. A mohlo by tam být více vztahů.
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !