Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Hranice možností II. (Naru)

5. Kapitola - Život je tak nefér!

     Protože jste mě moc a moc potěšili svými komentáři, další kapitolu jsem napsala o dost dřív, než minule(kdyby jste mi nenapsali tolik komentářů, další kapitolu by jste tu měli až za měsíc, tak že vidíte, že psát komentíky se vyplatí). V této kapitolce jsem se Vám pokusila trochu vyhovět - není zde však nic moc extra. Nechci na naše hrdiny spěchat ^^
         Kap, kap, kap – skapávala voda ze stropu.
Kap, kap, kap – hnědovlasý chlapec sebou škubl. Otevřel mžouravě oči a pohlédl do stran.
,,Kde to jsem?“chytil se za krk, jak ho bolel. Pokusil se postavit, něco mu to však znemožnilo. Zrakem spočinul na řetězech, přibytých do zdí. ,,Co to má--“ než-li stihl položit otázku, dveře se prudce otevřely. Stál v nich muž veliký jak hora s rukama samá šlacha! V obličeji drsný výraz a na krku čelenku se znakem vesnice ukryté v dešti.
,,Tak jsi se probral,“pronesl hrubým hlasem a ušklíbl se tak zlostně, že se Neji zalekl.
 
 
,,Neji!“volal upocený chlapec přes celé město. ,,Neji, kde jsi?!“zoufale se posadil na zem a přemýšlel, kam by jeho přítel šel, kdyby se někam vydal. Pohlédl doprava – doleva a hle! První věc, co upoutala jeho pozornost, nebylo nic jiného, než sopka, majestátně trčící do nebes. Lee přimhouřil oči, jak mu mozek jel z ničeho nic na tisíc obrátek. ,,Co by tam ale dělal?“zamyslel se. Pak si vzpomněl na den, kdy seděli s Ten-Ten a Nejim na zemi u staletého dubu a jejich sensei jim vyprávěl pověst o horách, co chrlí oheň…
,,Žila byla kdysi jedna hora,“tvářil se Gai-sensei nadmíru tajemně, baterku rozsvícenou a přiloženou k tváři, aby tak ve svých studentech vyvolal děs a strach – mělo to však spíše opačný výsledek. Hyuuga znuděně seděl, opřen o strom, a Ten-Ten si četla svitky – čímž dala jasně najevo, že nějaké historky o horách ji opravdu nezajímají. Jediný Lee bedlivě naslouchal příběhu.
,,A ta hora chrlila oheň! To každý rok právě ona hora vypukla a ukazovala městu pod sebou svou sílu!“
,,UÁÁÁ!“křičel napjatě Lee – příběh jej zaujal, což Gaie povzbudilo.
,,A jednou se stalo, že horu navštívil jeden ninja – oděn v zelené kombinéze, s vlasy havraně černými, zuby bílými a super pózou, kterou svět ještě nikdy neviděl!“vžil se do role svého hrdiny a už se zubil a ukazoval svou “cool“ pózu, v podobě vystrčení pravého boku do strany, vzepjatí palce do vzduchu a úsměvu, až se mu chrup blýskal. Neji si vzdychnul – tohle bylo už moc. Za to Lee – tomu hráli v očích plamínky očekávání!
,,A když tenhle ninja na horu vylezl, podivil se nad jejím vnitřkem! Místo démonů a jiné havěti, co tam očekával, byla v hoře ukrytá zvláštní tekutina. Muže to natolik upoutalo, že se rozhodl do kapaliny skočit a zaplavat si v ní. Zvláštní je, že od té doby o něm nikdo neslyšel. Nikdo neví, co se přesně v hoře, která se dnes nazývá sopkou, stalo! Ale je to jenom historka na strašení malých studentů, jako jste vy tři,“ukázal na své žáky a každému hravě pocuchal vlasy, načež se mu dostalo nevrlého vrčení a vzteklého pohledu…
 
…,,Možná, že bude právě tam!“napadlo Leeho a jak nejrychleji to šlo se dostal k oné sopce.
,,Kde je Lee a Neji?“podivil se Kakashi, když vešel do obýváku, kde bylo momentálně narváno. Všichni seděli u malého stolu a hltavě jedli Ramen, co Saruki uvařil.
,,Nevpfim,“odpověděl jako první Naruto s ústy plnými nudlí.
,,Hm,“podivil se Hatake a zamyšleně se poškrábal na bradě. ,,To je divné,“řekl si, posadil se k ostatním a dal se do právě přinesené mísy.
,,Uff, je tu nějaký horko,“pomyslel si Lee, stojíc nad obrovskou dírou, koukajíc do ní. Nechtíc nakopl malý kamínek, co do jámy spadnul a se žblunknutím zmizel v hordě lávy.
,,No do háje!“zalekl se Rock, když spatřil, jak rychle se šutr vypařil! Hodil do kapaliny další kámen a fascinovaně zkoumal, jak elegantně mizí v hmotě! ,,Co když tam Neji spadnul?“napadlo ho hned a zasmál se nad tou ironií, že by zrovna Hyuuga – genius listové, měl spadnout do díry. Poškrábal se však ve vlasech a zamyslel. ,,Počkat, ale co když tam vážně spadnul?!“zalekl se! ,,NEJI!!“volal do sopky, odpovědí mu bylo jen bublání horké lávy. ,,NEJI!“jeho hlas zněl vyděšeně. ,,Ty vago, co když tam vážně spadnul?!“skočil do jámy.
,,MGHT,“ozvalo se z obýváků. Saruki pohlédl do místnosti. Kakashi, Itachi, Naruto, Deidara a Sasuke leželi spokojeně na zemi a hladili si plná bříška.
,,Tak skvělé jídlo jsem dlooouho nemělkhg,“odříhnul si Naruto a natáhl si víc nohy. Sasuke, opírajíc se o narvaného Deidaru, si spokojeně drmolil něco pro sebe – tak dosyta se už dlouho nenajedl.
,,Měli bychom se vydat hledat Leeho a Nejiho,“klesala Hatakemu únavou víčka.
,,Jo no,“přitakal Deidara.
,,Času dost,“zívl Itachi a zanedlouho šlo z jeho strany slyšet chrápání.
,,To je řeč do pranice,“slzely Sasukemu oči, jak se na něj drala únava a též za chvíli usnul. Kakashi s Deidarou se ušklíbli : ,,Rod Uchiha se nezapře,“pomysleli si naráz.
,,Co budem dělat? Nechce se mi ty dva jít hledat zrovna teď, když mi tak krásně tráví v žaludku!“postěžoval si blonďák, koukajíc na Naruta, který už taky hodil dvacítku a slintal, že měl pod obličejem na koberci malý, mokrý flíček.
,,Nevím jak ty, ale já osobně si jdu lehnout do pokoje,“zvedl se Kakashi a odpochodoval si to do jiné místnosti. A tak v obýváku zůstal jediný Dei vzhůru. Protože jej ticho a občasné chrápání společníků dost rozčilovalo, rozhodl se po chvíli zvednout a někam usídlit. Jako první ho napadla vana, jenže do ledové vody se mu zrovna moc nechtělo, a tak zašel do kuchyně, kde seděl Saruki u kuchyňské linky a hledal nové recepty v Ninja kuchařce.
,,Můžu?“zeptal se zdvořile, hledíc na jeho záda. Zrzek se pohnul.
,,Jo,“procedil soustředěně skrz zuby a nijak chlapce víc nevnímal. Ten se posadil vedle něho a přes rameno si prohlížel obrázky, na kterých byly ukázány jednotlivé postupy při vaření.
,,To vypadá zajímavě,“promluvil tak těsně u Sarukiho ucha, že chlapec polekaně nadskočil. Deidarovi neušel škleb.
,,Fakt zábavný,“pronesl ironicky Saruki a protočil oči v sloup.
,,Ale jo, je,“zazubil se blonďák. Z ničeho nic se však Saruki otočil k němu a Deidara mohl cítit jen jeho rty na těch svých – byl zaskočen.
,,Nejiii!!“seděl Lee na kameni a znuděně házel malé šutry do lávy. Už ho to nebavilo! Hledal zde přítele nejméně dvě hodiny a bezúspěšně! Měl by se vrátit. Ještě chvíli na místě setrval, když v tom uslyšel podivný zvuk. Otočil se a když spatřil narušitele ticha, smysli mu zbystřily a instinkty se daly na pozor.
,,Co-co-co-..?“ koulel Deidara očima, utírajíc si pusu. Saruki se nemohl jeho výrazu nabažit! Smál se, prskal a držel se u toho křečovitě za břicho, jak se mu ozývaly břišáky.
,,To je výraz! Měl ses vidět!“smál se na celé kolo, div, že nepřepadl ze židle. Deidarovi to však v tuhle chvíli přišlo jedno. Urazil se a s frňákem až u stropu odkráčel z místnosti, dumajíc nad tím, jestli měl být polibek opravdu jenom jeho pokořením, nebo něčím víc?
,,Itachi,“strkal Sauke do bratra. Právě jej probudilo jeho chrápání.
,,No?“přežvýkával Itachi, oči měl stále zavřené.
,,Chrápeš,“oznámil mu chlapec.
,,Ne ne,“opáčil bývalý Akatsuki a převrátil se na druhý bok.
Chvíli bylo ticho, než však …
,,Chrápeš!“rozčílil se Sasuke a strčil do spícího bratra tak, že se naježil, až mu vlasy vstávaly!
,,Nechrápu! A i kdyby, tak můžeš jít do jiné místnosti!“podíval se na něj tak vražedným pohledem, že by nejeden nepřítel padl na kolena a prosil o milost. Na Sasukeho to však nemělo účinek.
,,Nikam nejdu! Já tu byl první, tak že se seber ty!“nakvašeně si sedl na bobka a ruce překřížil na hrudi.
,,Mě tu ale nic nevadí! Nemám důvod někam chodit.“konstatoval Itachi a sám pro sebe se usmál, jeho bratrovi totiž podle výrazu v obličeji došly argumenty.
,,Pche, nechrápej, nebo uvidíš!“řekl nakonec Sasuke a lehl si zpět na gauč. Itachi pokrčil rameny a bratra ignoroval. Místnost ovládlo hrobové ticho. Za pět minut však…
Deidara byl v koupelně a i když se mu před tím nechtělo, ležel teď ve studené vodě a čvachtal se s kachničkou v pěně. Stále mu v hlavě ležela ta pusa. Byl to přeci takový malý, nevinný, přátelský polibek, ne? Zrudnul. Kdy naposledy jej někdo vůbec políbil? Byl tomu rok…dva? Nikdy neměl důvod se s někým líbat – jediný, koho kdy miloval, byl Sasori. Zesmutnil. I on padl v bitvě proti Konoze. Někdy si Deidara vyčítal, že se přidal na Narutovu stranu, jenže naopak moc dobře také věděl, že udělal dobře. Zavřel oči, zatnul dech a ponořil hlavu do vody, až celé jeho tělo zmizelo pod hladinou. Ani ne za půl minuty se zas vynořil a úlekem se div nepřerazil!
,,Saruki, co tu děláš?!“vyjel zděšeně, pěnu si rychle nahromadil na intimní místa a nohy si přitáhl k břichu. V obličeji znachověl.
,,Nic, koukám,“odpověděl Saruki zamyšleně, opírajíc se o okraj vany.
,,A co kdyby ses sebral a VYPADNUL ODSUD?!“zeptal se nevrle, až mu ofina sklouzla do obličeje a přikryla pravé oko. Zrzek se zasmál. Pramen vlasů mu z tváře odklidil a zahákl za rudé ouško.
,,Ty se snad stydíš?“zůstal prsty u jeho líce a čekal na odpověď. Dei se však zmohl na pouhé : ,,Eeee,“čímž díky vypouštění vzduchu a pěny vytvořil bublinu, co mu zůstala u úst. Saruki se rozchechtal, že to probudilo nejednoho člověka.
,,Au,“skučel Sasuke, rukama drtíc Itachiho nohu, nechajíc si držet v jeho sevření vlastní hlavu. Velice zvláštní pozice, do které se dostali díky rvačce, co začali.
,,Pusť mi nohu!“rozkázal Itachi, pokoušejíc se vyprostit.
,,Pusť ty mě nejdřív hlavu!“prskal Sasuke. Takhle se tam dohadovali ještě půl hodiny, než se probudil Naruto. Zamžoural očima na ty dva, postavil se a se slovy : ,,Děláte kravál jak nenažraná prasata,“se odšoural do svého pokoje – za Kakashim. Na ta slova Itachi využil Sasukeho nepozornosti a povalil jej na zem. Pak ho jak široký, tak dlouhý zalehl tělem. Mladší chlapec v sevření muže neměl šanci…
,,Kdo jsi?“podivil se Lee, koukajíc na malou holčičku, stojící před ním. Byla špinavá a umouněná, ale především velice vyděšená! ,,Ztratila jsi se?“zkusil to trochu jinak. Dívka neodpověděla. Oči se jí prolily slzami. Rozeběhla se k Leemu a aniž by to chlapec čekal, skočila na něj, čímž ho shodila na zem, a tam se jej držela jak klíště. ,,Pusť mě, dítě jedno- ehm- malé.“. Holčička se mu na hrudi rozplakala. Řvala, křičela – div, že se Rockovi tím řevem neroztočil ciferník!
,,Vypadni!“křikl Deidara, ničíc bubliny u pusy.
,,Nechce se mi,“odvětil Saruki a připitoměle se usmál. Nemohl se nabažit toho pohledu, kdy byl Deidara tak krásně stydlivě červený.
,,Jdi pryč,“zkusil to Dei ještě naivně, Saruki však neodešel. Ne, místo toho si k sobě chlapce přitáhnul za týl a hladově jej políbil. Deidara se zděsil. Nejdřív v kuchyni a teď zase? Pokusil se od něj odtáhnout. To asi nebude zase až tak přátelské, co? – pomyslel si ironicky, načež se polibku poddal. Zavřel oči a užíval si ten pocit být někomu zase tak blízko! Bylo to překrásné. Saruki líbal skvěle. Jeho hbitý jazýček mršně zalezl do blonďákovy pusy a usídlil se tam s nenechavými pohyby prozkoumat každou skulinku té čokoládové jeskyně.
,,Ah,“uniklo Deidarovi přesně ve chvíli, kdy se dveře do koupelny otevřely. Osoba, stojící u zdi a přihlížející k ději, se zmohla na pouhé zadrhnutí dechu a zklamané odklopýtání do pokoje, do jakého měla původně zamířeno. Deidara otevřel oči – náhlý průvan jej přivedl zpět do reálu. Odstrčil od sebe zrzka a podivil se, proč jsou dveře otevřené. Saruki však tak rychle skončit nechtěl. Stále se dožadoval polibků a možná i něčeho víc, a tak blonďáčka pusinkoval na tváře a nenechavým jazykem mu přejížděl po rtech.
,,Dost,“okřikl ho chlapec, doufajíc, že na jeho slova zareaguje. Naštěstí ano. Saruki se konečně odtáhnul a se vzrušeným pohledem naň zkoumavě hleděl.
,,Co je?“zeptal se, pokoušejíc se pokračovat v činnosti.
,,Říkám dost!“křikl blonďák a strčil ho od sebe tak silně, že se Saruki svalil na tvrdou zem…
Kakashi si v tiché místnosti četl svou oblíbenou knihu, když v tom se dveře do místnosti z ničeho nic prudce rozevřely a následovně sebou třískly, div, že nevypadly z pantu.
,,Co se děje, Naruto?“podivil se Hatake při pohledu na uslzenou tvář svého studenta. Ten naň sklesle pohlédl, přiklusal k němu a vlítl mu do náruče. Kakashi nerozuměl, pochopil však, že jeho žák potřebuje cítit teplo někoho cizího a tak ho objal.
,,Pusť mě,“pronesl Sasuke, ležíc na zemi. Itachi si na něj lehl, ale tak, aby svou váhu převedl na své končetiny – nechtěl by přeci, aby se Sasuke pod jeho vádou rozpadnul. Chytil mu ruce a přitiskl mu je nad hlavou.
,,Nechci,“usmál se a ačkoliv se celou dobu hádali, rozhodl se svého bratříčka potrestat trochu jiným způsobem, než měl před tím na mysli. Vytrčil ukazováček a přejel jím bráškovi po tričku na plochém bříšku. Sasukemu v tom místě, kde se ho Itachi dotýkal, začalo škubat. Místo obvyklé reakce, kdy by se rozchechtal, protože byl nad míru lechtivý, se mu dostavilo neznámého pocitu v podbříšku.
,,Ty už snad nejsi lechtivý?“podivil se Itachi, zklamaně koukajíc na svůj prst. Zkusil to znova. Sasuke cítil šimrání, ale trochu jinak, než byl zvyklý! Vší silou ze sebe bratra shodil a utekl do koupelny! Itachi nechápal. Chtěl s ním, jako když byli malí, jen blbnout, ale Sasuke už asi dospěl. Trochu jej to zamrzelo. Přišel o tolik let, kdy mohl být s bratrem a řádit s ním jako dřív. Asi už to nikdy nebude jako před zabitím Uchiha klanu.
-Co to má být?!-běžel vyděšený Sasuke do koupelny. V místě rozkroku se mu zřela nemalá boule! –To přeci není možný!- bál se toho, že by mohl být opravdu vzrušený. Otevřel dveře do místnosti a málem vletěl do Deidary, oblékajícího se do modrého županu.
,,Co je?“podivil se blonďák, koukajíc do Uchihovic zaražené tváře – nečekal, že by v pokoji někdo mohl být!
,,Nic,“otočil se na podpatku a chtěl odejít, Dei ho však chytil za paži a nedovolil mu koupelnu opustit. Otočil ho prudce čelem k sobě a pochopil, když pohledem padnul pod chlapcův pás. Ten se mu rychle vytrhnul a místo si s rudou tváří schoval rukama.
,,Aaale! Copak jsi dělal, že jsi z toho tak pif?“píchnul si Deidara.
,,Nech mě bejt,“urazil se černovlásek, zoufale stojíc před přítelem.
,,Tak dělej, pochlub se,“zajímal se Dei, protože jen málokdy se stalo, aby mu do koupelny vletěl vzrušený Uchiha!
,,Potřebuju pomoc,“zesmutnil Sasuke.
,,No tak to prrr! S tím já ti pomáhat nebudu!“vyděsil se blonďák.
,,Ale ne!“naštval se Sasuke a začal pochybovat, jestli má cenu se chlapci svěřovat. Dei se uklidnil.
,,Uff, tak povídej,“oddychl si. Pak se zamyslel – Pomáhat Sasukemu v tomhle ohledu by taky nebylo tak špatné-mlsně si olízl jazyk, koukajíc do stropu.
,,Jde o to,“zrudnul Sasuke ještě víc…
,,Děvčátko, kde ses tu vzalo?“zeptal se Lee malé holčičky, když se uklidnila. Právě seděli venku, u vchodu do propasti.
,,J-já ani nevím,“šmudala si obličej od hlíny ušpiněnými ručkami.
,,Víš co?“zeptal se Lee a mile se na ní usmál. ,,Vezmu tě s sebou, ano? U nás pak zjistíme, co a jak,“mrkl na ní a vycenil svá bílá zubiska. Dívka se rozkošně usmála a přikývla na souhlas. Poté se chytila Rocka kolem krku a nechala se odnést do vesnice ukryté v ohni…
Saruki seděl v obýváku a společně s Itachim koukal na rodinnou komedii.Celou dobu se smál, za to Uchihovi to moc vtipné nepřišlo. Proto jen znuděně koukal na obrazovku a pokoušel se ignorovat Sarukiho pronikavý chcechot.
,,Tak už se ale vymáčkni,“zamračil se Deidara, hodinu ze Sasukeho kopajíc nějaké informace.
,,Fajn!“dodal si chlapec odvahy, zavřel oči a jak nejrychleji to šlo, ze sebe vyklopil konečně vše, co chtěl blonďákovi celou tu dobu říct.
,,Jenormálníabyměpřitahovalvlastníbratr?!“ zhluboka se nadechl. Deidara na něj s nepochopením zíral a pokoušel se vstřebat danou větu. Nějak mu ale nedocházel její význam – což bylo učiněno tím, že chlapci nerozuměl.
,,Cože?“zeptal se tedy znova.
,,Jenormálníabyměpřitahovalvlastníbratr?!“zeptal se chlapec znova, stejně rychle jako před tím. Deidara už mu krapet rozuměl, jenže stále mu to nedávalo smysl.
,,Nemůžeš mluvit pomaleji?!“napomenul ho.
,,Jestli je normální, aby mě přitahoval vlastní bratr?!!!!!!“zakřičel tak hlasitě, že to mohl slyšet i Kakashi s Narutem ve vedlejší místnosti. Deidara se zarazil.
,,Tebe přitahuje Itachi?!“podivil se. Černovlasý pokýval v kladnou odpověď.
,,Ale jak? Jak je to možný? Jak si na tom prosím tě přišel?“nechápal blonďák a zkoušel se tomu přijít na kloub.
,,Teď jsme leželi v obýváku a on mě zalehl a začal lechtat. Já jsem strašně lechtivý, ale tentokrát to nebylo stejné, jako dřív! Vzrušilo mě to! Já nevím, co to je! Dost mě to děsí!“skučel chlapec a zoufale se posadil na zem vedle vany. Dei si k němu přisedl.
,,Sasuke,“oslovil jej jemně. ,,Jsi teenager. Tvá orientace se teprve vyvíjí a nejspíše tě jen poznamenalo Itachiho chování vůči tobě, když jsi byl ještě v Akatsuki doupěti. Nijak se tím netrap, zapomeň na to. Jsem si jistý, že je to hormony, co se v tobě v tomhle věku shromažďují a snaží se dostat jakýmkoliv způsobem ven z tvého těla,“pohladil ho po vlasech. Sasuke na něj chápavě pohlédl.
,,Snad máš pravdu,“kunkňul. Deidara si ho přitáhnul do náruče. Bylo mu jasné, že je chlapec svým stavem vyděšený – kdo by také nebyl?
,,To bude v pohodě,“utěšoval jej.
Chvíli ještě seděli bez hybně v místnosti, než se zvedli a se slibem, že to Deidara nikomu neřekne, odešli každý někam jinam.
,,Řekneš mi už konečně, co se stalo?“zeptal se zvědavě Kakashi. Naruto, sedící u něj na posteli, pokýval hlavu, že ne. ,,Naruto, takhle ti ale moc nepomůžu,“pokusil se Hatake nějak mazaně přinutit studenta mluvit. Ten však dál zkoprněle seděl a bědoval si nad svým osudem.
,,Život je tak nefér!“rozplakal se na novo.
,,Tak že ta tvá tajná ctitelka o tebe přestala mít zájem?“pochopil Hatake.
,,Jo! A nejen to! Líbal se s Sarukim!“tekla mu nudle z nosu. Kakashi mu podal kapesník.
,,Líbal?“zopakoval.
,,Jo!“přisvědčil chlapec.
,,Co to je za kluka?“neušla senseiovi otázka, když mu konečně došlo, že osoba je mužského pohlaví. Naruto si až teď uvědomil svou chybu.
,,To je jedno,“zarazil se, vstal a přešel na svou postel. Kakashi pochopil – až bude připraven, jistě mu to prozradí.
,,Naposledy se ptám, cos tu slídil?“Neji ležel na zemi, zbyt od hlavy k patě. Z úst mu vytryskl proud krve při posledním kopnutí svalnatce do jeho břicha. Ozvalo se nepříjemné “křup“ a on ucítil, že po tomhle budou jeho žebra na maděru!
,,Jsem jen pouhý cestovatel,“opakoval chlapec dokola. Nic jiného jej nenapadlo.
,,Jsi z Listové … tak že jsi zvěd?“pohlédl muž na jeho pásku se znakem vesnice.
,,Ne, zvěd opravdu nejsem,“pokusil se, jako už několikrát před tím, nahodit Byakugan. Nic se však nedělo. Povzdychl si. Nejspíše mu dali nějaký chip na pozastavení příchodu chakry! Teď byl nahranej. Sám na nepřátelském území a ještě k tomu bez Byakuganu. Bude se muset dostat z pout a něco vymyslet!…
 
Poslední komentáře
06.03.2009 20:17:55: Bezva!!!!!!!!!!! Jen tak dal, supr povídka těším se na další. Abych pravdu řekla je to teď jedna z m...
03.03.2009 22:37:06: už na tenrai.cz jsem psala, že je to bezva povídka, už se moc těšim na další díl...doufám, že bude c...
01.03.2009 18:21:36: moc hezke hudak naruto a saske nemajito lehke pis dal plosimsmiley${1}smiley${1}
28.02.2009 21:02:33: Mockrát Vám všem děkuji za komentáře. Pokračování se pokusím sepsat do týdne, ale nic neslibuji - te...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !