Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Hranice možností II. (Naru)

6. Kapitola – Otázky a odpovědi

      Lee běžel, co mu nohy stačily, zpět za svými přáteli. Na zádech mu seděla malá holčička a pevně se jej držela kolem krku. Přes vlasy neviděla na cestu, a tak se nechala důvěřivě unášet, vnímajíc pouze teplo vycházející z ninji.
,,Za chvíli tam budeme, Sryu,“usmál se Lee, přidávajíc do kroku. Dívenka nesměle pokývla, že rozumí. A opravdu, sotva se stihla nadechnout, stáli na místě! Rock ji postavil na zem, vzal ji za ruku a společně s ní vešel do domu. Jaké to bylo překvapení, když nebyl nikdo k naleznutí? Podíval se do kuchyně, obýváku, předsíně – nikde nikdo! Proto vešel do druhého patra, kde jej čekal šok nemalých rozměrů. Na chodbě stál Sasuke s Deidarou a o něčem si štěbetali, do toho šel slyšet Sarohiho hlas, jak si při sprchování zpíval a nakonec slyšel i vzlyky, vycházející z Narutova a Kakashiho pokoje. Chvíli tak koukal, než dívka nechtíc, jak byla napjatá, špatně polkla slinu a začala se dávit. Lee se na ní vyděšeně podíval a počal ji mlátit silně do zad, aby slina poskočila, opak byl však pravdou. Dívka začala výskat, dusit se a plakat. To už si těch dvou všimli i Sasuke s Deidarou. Přiskočili k děvčeti a začali okolo ní poskakovat, protože ta rudla a každou chvílí to vypadalo, že to s ní šlehne! Když se rámus dostavil až do Hatakeho pokoje, sensei se zvedl a podíval na rozruch v chodbě. Rychle k dítěti přiběhl, cestou se stavil v koupelně, kde přepadl polonahého Sasoriho – toho však nezajímalo, potřeboval sklenici s vodou, co ležela na umyvadle – a podal jí holčičce. Ta se pomalu a opatrně napila. Konečně se jí krk zas uvolnil – pochybovala však, že rudé fleky po Leeho perdách jen tak zmizí. Trochu nakvašeně se na něj podívala, ten se však křečovitě usmál a začal ostatním vysvětlovat, co se vlastně stalo. To už se na místě objevil i Itachi s Narutem, a tak posazení v kruhu všichni poslouchali příběh malého děvčete…
,,Seděla jsem na louce,“hrála si Sryu s vlasy. ,,Seděla jsem na louce a hrála si,“pokračovala. ,,Seděla jsem na louce a hrála si s…motýlem!“povídala. ,,Seděla jsem na louce a hrála si s…“
,,S motýlem,“doplnil ji Itachi s bubnující žílou na čele.
,,Ano! S…“
,,Motýlem!“
,,Jo! S..“to děvče to snad dělalo naschvál!
,,M-O-T-Ý-L-E-M!“zakřičeli společně Itachi se Sasukem.
,,Jo, s motýlem! Ale taky se Simyou!“pokývlo děvčátko hlavou na důkaz svých slov. To už to starší Uchiha nevydržel, zvedl se a se slovy : ,,Uklidni se, ona ti za vraždu nestojí,“odešel z místnosti – vytočen na nejvyšší možnou míru. Lee, Deidara, Sasuke, Naruto a Kakashi dál bedlivě poslouchali.
,,Seděla jsem na louce a hrála si s motýlem a Simyou,“řeklo děvče znova, přičemž sebou několik hlav zoufale trhlo.
,,Sryu,“oslovil ji bezmocně Hatake. ,,Myslím, že jsi unavená. Víš co? Jdi si teď odpočinout – zítra nám vše řekneš, ano?“usmál se Kakashi jak nejmileji to šlo. Dívka se však začertila.
,,A proč máš masku?“zeptala se náhle, přičemž se začala po Kakashim natahovat a kus látky mu z obličeje strhávat, na což zareagoval i Naruto a bedlivě sledoval, zda-li neuvidí alespoň kousíček učitelovy tváře. Marná snaha – Hatake dívku s tikem v oku chytil za ruce, hodil si jí přes rameno, přičemž se holčina začala nehorázně chechtat, a odvlekl ji do kuchyně, kde na ni čekala miska nudlí se zeleninou a masem.
,,Ty, Lee, kdes říkal, žes ji vzal?!“podíval se na Rocka Uchiha, zadržujíc škubaní v ruce.
,,No, seděla na kameni v sopce, jak je uprostřed vesnice, a hrála si na slepou bábu. Je dost špinavá a jak se zdá, zabloudila.“pokrčil Lee rameny.
,,Říkáš v sopce?“podivil se černovlasý. Lee přikývl – kde jinde?-myslel si.
,,Ale cos tam dělal?“nechápal chlapec.
,,Hledal Nejiho,“při těchto slovech Sasukemu došlo, že Hyuugu už dlouho neviděl! Bylo možné, že se ztratil, či snad utekl?! Sasuke nevěděl, ale bylo mu jasné, že kdyby mohl, sám by se co nejdříve vrátil do Konohy, kde by jej čekalo příjemné klima a klid. Zvedl se a zamířil do svého pokoje. Deidara měl stále oči na Rockovi.
,,Myslíš si, že se tam Neji vydal?“zeptal se po chvíli. Naruto se přitom zvedl a odešel do jiné místnosti – co nejdál od blonďáka.
,,Nejspíše ano!“odsouhlasil chlapec, koukajíc na muže podivně.
,,A jak jsi to usoudil? Vždyť co by zrovna Hyuuga dělal v sopce?!“nechápal. Rock se zamyslel.
,,Víš, jednou, před asi třemi měsíci, nám Gai-sensei,“oči se mu při vyslovení jména svého učitele nepatrně rozzářily ,,Povídal o jedné pověsti, týkající se Sopky.“dořekl a začal mu příběh vyprávět, přičemž se Dei pohodlně usadil a naslouchal Leeho hlasu…
Sasuke vlítl do místnosti. Došel k posteli a ulehl, nevšímajíc si neznámého zvuku. Až když slyšel, že se k němu někdo přibližuje, otevřel své uhlové oči. Polekaně sebou škubl. Před jeho obličejem teď byl obličej Itachiho. Smál se a jak šlo poznat, nálada se mu od rozhovoru s Sryu o dost zlepšila. Sasuke však zkameněl. Když k němu byl Itachi tak blízko, cítil se zvláštně. Odstrčil jej od sebe, zvedl se a zamířil si to na chodbu – muž jej však zarazil.
,,Tak povídej, co se děje?“šel rovnou na věc. Sasuke ucouvl.
,,To není tvoje věc.“odpověděl vyhýbavě.
,,Ale je, protože se to týká i mě!“odporoval muž.
,,Jak můžeš vědět, že se tě to týká?!“nakvašil se chlapec.
,,Jednoduše. Když semnou mluvíš, zrudneš, pak odvrátíš zrak a nakonec odpochoduješ z pokoje,“odpověděl Itachi. Sasuke se zarazil – zrudne? Jak je možné, aby zrudnul?!
,,Je tu horko, tak se nediv,“polila jej červeň na důkaz vedra. Itachi se líbezně usmál.
,,Ne ne, já si myslím, že v tom je něco jiného,“opřel se rukama o zeď okolo Sasukeho hlavy, čímž mu znemožnil útěk. Sasuke polkl na sucho. Ruce se mu začaly třást a nohy podlamovat.
,,A – a co si myslíš, že v tom …je?“přiškrceně promluvil – jasně cítil Itachiho dech na svých lících. Itachi se k němu naklonil, že stačil kousek a mohl chlapce políbit, místo toho však jen promluvil.
,,Ty máš holku, že jo? A chceš se mě zeptat, jak na ní, viď?“odtáhnul se od něj a plácl ho bratrsky do zad. Sasuke bolestně a překvapeně zaskučel. Nevěděl, co odpovědět.
,,Teda…“vyhrkl. ,,Máš mě přečteného,“ usmál se křečovitě. Itachi se na chlapce pyšně podíval, chytil ho za ruku a donutil jej se posadit na postel.
,,Tak co chceš vědět?“načal…
Deidara se znuděně škrábal na nose. Už uběhlo necelých patnáct minut, co mu Lee začal vyprávět příběh o nějakém bláznivém ninjovi, co navštívil nějakou ohnivou horu, pak ale přišlo na popis oné postavy a chlapec se zakecal, jak moc byl hrdina podobný jeho senseiovi, což chlapce tak neskutečně moc nudilo, že se postavil a nenápadně odkráčel pryč. Sešel schody a málem z nich spadl, když viděl, jak si to po nich nahoru míří Saruki. Přemýšlel, zda-li nebude lepší se vrátit k Rockovi – co ještě teď, nevědomky, že nemá publikum, ukazoval Gai-senseiovu cool pózu – nebo jestli má pokračovat dál v cestě. Hrdost nad jeho tělem převzala vedení, a tak se rozhodl pokračovat v cestě. Čím víc se k sobě přibližovali, tím víc se začal Dei cítit divně – nervózně. Přesně ve chvíli, kdy prošli těsně okolo sebe, Saruki pronesl : ,,Máš hezkej zadek,“přičemž se Dei zarazil a když ucítil kuchařovu horkou dlaň na svém pozadí, zrudl. Ohnal se svým hárem a prudce chlapci vlepil pěstí do týlu – protože k němu byl otočen zády. Ten se svalil na schody, chytil si poraněné místo a začal si bědovat. Deidarovi bubnovala žíla na spánku. Rozčíleně se mu ještě třásla sepnutá pěst, proto se uklidnil co nejdřív, než by chlapce obdaroval další ránou. Poté rozzuřeně odkráčel do jídelny, nechajíc za sebou skuhrajícího zrzka. Kakashi, který seděl vedle Sryu, vše pozoroval – pomalu mu v hlavě začaly zapadat šroubky do sebe…
,,Jak poznáš, že je ta osoba pro tebe ta pravá?“zeptal se zamyšleně Sasuke bratra. Itachi se zamyslel.
,,Když je blízko tebe, chvěješ se a nechce se ti být s nikým jiným, než právě s tou osobou. Snažíš se ji rozveselit, když je smutná, utěšit, když pláče a být s ní každou volnou chvíli. Ale hlavně – pokaždé, když tu osobu spatříš, srdce ti začne bušit jak po maratonu a v žaludku pocítíš nervozitu,“odpověděl a přitom vzpomínal na tyto pocity…tak krásné.
Sasuke na bratra zaraženě hleděl. Ano, srdce mu bilo jak ptáčkovi zavřenému v kleci, dokonce i žaludek se mu několikrát ozval…ale byla to pravda? Opravdu to vše bylo jen kvůli Itachiho přítomnosti, nebo si to jen namlouval?…Nevěděl. Jak bylo jasné – na toto musí přijít sám!
,,Chce mě – nechce mě – stojí o mě – nestojí o mě – chce mě – nechce mě – stojí o mě – nes…“trhal Naruto listy z větve – květiny zdě nekvetly – a zase, jako už tolikrát před tím, mu vyšla negativní odpověď, která mu stále zhoršovala náladu, až začal upadat do depresí. Odhodil holou větev na hromadu dalších a přešel to tím, že rodina Saruyakových bude mít alespoň v létě čím topit, přičemž mu do hlavy stoupla vzpomínka na Sarukiho líbajícího Deidaru. Začal rudnout vzteky. Vedro mu na barvě přidalo, a tak, když do pokoje vletěl Lee, nebylo divu, že se chlapec zalekl jeho červeného obličeje.
,,Naruto!“přiskočil k němu – v ruce kbelík s ledovou vodou, kterou na chlapce chrstl. Uzumaki začal prskat, nadávat, plivat a skuhrat – tenhle den už se nemohl víc zhoršit – myslel si.
,,Co s tebou je, Naruto?“sedl si vedle něj Rock a začal zkoumat jeho stav. Uzumaki zadržoval pláč – proč láska tak bolí?
,,To je – frk – jedno- frk-“odpověděl chlapec při smrkání. Lee se na něj pátravě zadíval. Poté se usmál, vztyčil palec a povzbudivě pronesl : ,,Ať se stalo, co se stalo, vše se spraví!“ usmál se tak zářivě, že se mu sluneční paprsky odrážely o bílá zubiska. Naruto naň pohlédl. Utřel si nudli a přemýšlel, jak je možné, že je Lee stále tak optimistický? Nejspíše ještě nikdy nepoznal, co je to něco cenného ztratit. Oplatil chlapci úsměv a též na něj vztyčil palec.
,,Jo, snad.“ – Rock mu zlepšil náladu…
,,A jaké to je, když toho člověka po--“
,,Políbíš?“doplnil Itachi Sasukeho nedokončenou větu. ,,Rozklepou se ti nohy, tělo se ti chvěje a upadáš do agonie, v jaké toho vyvoleného nechceš pustit ze sevření,“zasnil se Uchiha. Sasuke hltavě poslouchal…možná už věděl, jak zjistit, zda-li jej Itachi opravdu přitahuje – ale je to správné?…
,,Sryu, vypadáš unaveně, nechceš si jít lehnout?“usmál se Kakashi, hledíc na pět prázdných misek jen s malými zbytky nudlí.
,,Ano,“lebedělo si dítko spokojeně na židli a zasyceně si hladilo plné bříško. Kakashi se zvedl, chytil děvče za ruku a zavedl jej do svého pokoje. Pohledem přitom stál na Deidarovi, který vypadal, že v sobě vede zuřivý boj…
,,ÁÁ, Naruto,“usmál se Hatake. ,,Nechám Vám tu Sryu. Je unavená, tak moc nehulákejte,“přikryl děvče slabou pokrývkou a usmál se, když holčička při spaní deku odkopla, jak ji bylo vedro. Pak odešel, nechajíc dva chlapce zas o samotě. Vrátil se zpět k Deidarovi – bylo na čase něco vyšpehovat!
,,Deidaro?“slovil chlapce sedícího sklesle u stolu.
,,Hn?“podíval se naň blonďák.
,,Vysvětlíš mi prosím tě už konečně, co se mezi tebou, Sarukim a Narutem stalo?“šel rovnou na věc.
,,Narutem?“nepobíral bývalý Akatsuki. Hatake se chytil udiveně za bradu – Že bych se spletl?-dumal, zda-li si Uzumakiho chování nevyložil špatně, ale zavrhl to. Vše tomu svědčilo! –Možná Naruto Deidaru viděl se Sarukim.-zamhouřil oči, jak přemýšlel. Deidara naklonil hlavu do strany – Kakashiho výraz jej zaujal. Vypadalo to, že momentálně přišel na něco velice zajímavého, ale nebyl si jist, zda-li tomu tak opravdu je. Jak se zdálo, tento rozhovor byl rychle ukončen. Oba dva muži si odpovídali na nevyřčené otázky sami ve svých hlavách…
,,Asi bychom se měli přemístit do jiného pokoje,“napadlo Naruta, koukajícího na chrápající a slintající děvče – tak moc při spánku podobné jemu.
,,Jo…“přitakal Lee, při vstání se však zarazil. ,,Ty, Naruto nešel bys se mnou ještě jednou k té sopce? Víš, začínám mít o Nejiho strach. Je to sice genius klanu Hyuuga, ale to neznamená, že se mu nic nemusí stát. Začínám mít pocit, že je něco v nepořádku.“promluvil.
,,Jo, klidně,“odpověděl jen chlapec – stejně teď neměl nic na práci….
Hatake seděl na židli. Z přemýšlení a dumání nad informacemi jej začala bolet hlava, a tak se opíral rukama o desku stolu a snažil se něčím odreagovat. Deidara seděl u něj - v hlavě zmatek.
,,Kakashi, jak jsi to myslel s tím Narutem?“zeptal se zvědavě, protože tichost místnosti jej začala rozežírat za živa.
,,No..jak jsem to asi tak mohl myslet…“podrbal se sensei na bradě a zkoumavě na chlapce zíral. ,,Ty sis nevšiml Narutovo tváře, když na tebe kouká?…Nevšiml sis toho, jak zrudne, když s tebou mluví? A ani sis nevšiml, jak moc v rozpacích je, když se ho jen krapet dotkneš?“zaujal Kakashi postoj šelmy. Blonďák vykulil oči.
,,Ale vždyť je tu vedro – proto je vždycky rudý. Navíc, Naruto je strašnej zmatkař a jen málokdy se stane, aby s ním člověk mluvil a on u toho nekoktal.“
,,….To je sice pravda – ale u tebe je to jiné. On se na tebe snaží udělat dojem, ale nejspíše se mu to nedaří. Mimochodem, nestalo se teď něco mezi tebou a Sarukim?“odvedl řeč jinam. Nejspíše už mu začalo docházet, že Narutův smutek má spojitost se zrzkem – jak jinak by se také dalo vysvětlit, že chlapec odmítl misku s ramenem?
,,Se Sarukim?“zrudl chlapec. Jestli vzteky nebo rozpaky, to Kakashi nedokázal usoudit.
,,Takže jo. A není možné, aby Vás při tom Naruto viděl?“zeptal se na rovinu – nějaké okličky by zde neměly smysl.
,,J-já nevííím!“chytil se blonďák za culík a začal si hrát s pramínky vlasů. ,,Možná jo,“zakousl se do ohonu, ,,A možná ne,“ přežvykoval své vlasy jak kráva trávu. Kakashimu blýsklo v očích.
,,Zeptáme se ho na to!“vyskočil tak prudce, že se pod ním převrátila židle…
,,Itachi, a co bys dělal, kdyby tvá láska nebyla správná a tys o tom věděl?“zeptal se Sasuke zvědavě. Věděl, že se začíná schylovat ke konci rozhovoru, on si však s bratrem chtěl povídat dál.
,,Co bych dělal?“zahleděl se muž do stropu. ,,Víš, Sasuke, teď mi vysvětli, jak může být láska nesprávná? Myslíš tím snad případ Julie a Romea?“zvážnil, protože bratrův dotaz nepochopil.
,,Ne…myslím tím…kdyby ta milovaná osoba byla pokrevně spřízněna.“snažil se to chlapec nějak zatutlat – tohle byla asi nejhloupější otázka, co ho mohla napadnout, ale i přesto – třeba mu bratrova odpověď nějak pomůže v rozhodnutí…
,,Pokrevně spřízněná? Myslíš tím nějaký bratranec a sestřenice?“nechápal.
,,Třeba…možná ještě víc příbuzní,“kuňknul chlapec tak tiše, že mu muž skoro nerozuměl.
,,Sourozenci?“vytřeštil oči.
,,J-jo?“podíval se na něj Sasuke.
,,My máme ještě někoho příbuzného žijícího?“podivil se Itachi. V očích mu přitom zajiskřilo.
,,Ne!“vyštěkl chlapec. Buď byl jeho bratr natolik blbej, že to nepochopil, nebo to zkrátka chápat nechtěl. Postavil se a skočil na Itachiho, čímž ho svalil na postel. Uchiha starší nechápal. Avšak když se mladíkovy rty začaly blížit k těm jeho, v hlavě mu začal blikat varovný signál. Odstrčil chlapce ze sebe a vylítl na nohy.
,,Co-Co-Co to děláš?!“křičel hystericky, až se Sasuke zalekl. Odskočil kousek dál od bratra. Itachi se uklidnil. Srdce mu zděšeně bilo a dech měl zrychlený, jak ho tato situace zaskočila. Náhle uslyšel vzlyk. Podíval se na Sasukeho a když spatřil slzy, dopadající na polštář, zalekl se.
,,Sasuke,“posadil se na postel. Bratr se od něj však vzdálil. ,,Sasuke,“chytil ho za loket a přitáhl i přes protesty k sobě. Chlapec přilnul do jeho náruče a nechal se objat. Ramena se mu pod návalem slz otřásala a dech kolísal. ,,Odpusť mi to,“políbil jej bratrsky do vlasů. Sasuke pokýval hlavou.
,,Ne.“odpověděl. ,,Za nic nemůžeš.“utřel si slzy. ,,Je to moje chyba. Omlouvám se.“
,,Ale Sasuke..“nevěděl jak brášku utěšit. ,,A jsi si vážně jist svým citem ke mně?“ zeptal se na konec – nebylo přeci možné, aby to byla pravda!
,,Ne…nejsem,“škytl chlapec. ,,Proto…“
,,Proto jsi se mě ptal na ty věci, že?“přitiskl si ho víc na svou hruď. Pocítil tu známou vůni rodiny. Kdy naposled mu v sevření plakalo takové drobné dítě? Usmál se. Když byl Sasuke malý, plakal stále a Itachi, pro kterého to byla zkrátka povinnost, jej vždy sevřel v náruči a utěšoval, že to bude dobré. A bylo to tu zas. Znova si připomněl, kolik let díky nástupu do Akatsuki organizace promrhal, místo toho, aby byl s bratrem a sledoval, jak roste, učí se a pracuje na tom, aby se mu jednou vyrovnal.
,,Miluji tě, Sasuke, ale jako bratr. Nechci ti ublížit…už ne víc. Chtěl bych…Chtěl bych být jen tvým bratrem, za kterým bys přišel pokaždé, kdybys měl nějaký problém. Bratr, na kterého by byl spoleh. Bratr, za kterým bys rád chodil…“umlčil se. Sasukeho oči spočinuly na jeho tváři. Itachi měl pravdu…Byl to jeho bratr. Usmál se.
,,Díky…moc jsi mi pomohl,“usmál se chlapec, setřel si poslední slzu a opustil místnost. Itachi unaveně klesl do přikrývek.
,,Tak můj malý bratříček se zamiloval – a zrovna tak hloupě,“tvář se mu zhoupla do upřímného úsměvu. Jen jej trochu mrzelo, že chlapci učinil takové zklamání…
Sasuke se vydal do koupelny. Oči měl rudé a tváře nateklé. Přešel k umyvadlu a opláchl si obličej. Úlekem nadskočil, když se za ním objevil Saruki, co se po hodinové koupeli rozhodl konečně vyjít z vany.
,,Děje se něco?“zeptal se zvědavě. Sasuke se naň otočil – ihned zrudl a zakryl si obličej.
-Hm…zajímavé. Možná bych si mohl přivlastnit, místo Deidary, tohle ptáče,- ušklíbl se Saruki, nahý od hlavy k patě. Líbilo se mu, jak stydlivě se chlapec choval.
,,P-Promiň,“vyletěl Uchiha z koupelny a zamířil si to do kuchyně.
,,Naruto!“křikl Hatake přes celý dům. Přesně v tu chvíli okolo něj blonďatý ninja prolítl společně s Leem a ztratil se za vchodovými dveřmi se slovy : ,,Jdem se kouknout po Nejim,“
Kakashi na něj nestihl ani promluvit a už byli oba chlapci fuč.
,,Tak možná jindy,“promluvil s tikem v oku. Deidara se hraně usmál - v hlavě se mu začaly přehrávat vzpomínky na minulé dny. Kakashi měl pravdu. Když s ním Naruto mluvil, bylo to jiné, než když mluvil s ostatními. Vždy přitom klesl očima k zemi a snažil se na chlapce nedívat a když už se nakonec podíval, zrudl až po kořínky vlasů. Deidaru by nikdy nenapadlo, že by doň mohl být Naruto zamilovaný. Vždyť od pádu Akatsuki byli ti dva nerozlučnými přáteli. A možná že v tom byla ta chyba. Být s někým dennodenně asi nezanechává moc dobré následky. Zesmutnil. Bude si muset s Narutem, až se vrátí, promluvit. Z myšlenek jej vytrhl hlas přicházející osoby. To Sasuke si to mířil k dvojici u stolu po schodech. Jak se zdálo, neměl zrovna moc veselou náladu.
,,Co je?“zeptal se ho hned Dei. Sasuke se na něj podíval, čímž mu blonďák mohl číst rovnou z očí – byl odmítnut. ,,Pojď sem!“vyzval ho lítostivě a přitáhl si ho do náruče. Kakashi nechápal, bylo však jasné, že se něco muselo stát, ale jak mu okamžitě došlo, ti dva mu to nevyzradí.
,,Je to v pohodě. Promluvili jsme si a vysvětlili si to,“usmál se chlapec, odtrhujíc se ze sevření. Deidara mu úsměv oplatil.
,,To je dobře,“mrkl na něj. ,,Víš, někdy to tak zkrátka končí. Budeš v pořádku?“staral se blonďák.
,,Jo,“zazubil se chlapec. Líbilo se mu, jak se o něj Dei staral. Dokonce si začal připadat, jako by byl jeho druhým bratrem…
,,Ty vole!“žasl Naruto. ,,Je kámen…a není kámen!“házeli naši dva ninjové šutry do lávy.
,,Že je to hustý!“poklepal ho Lee po zádech. Nutno říci, že nad tímto fiaskem tam strávili už hrubou půl hodinu. Až nyní si však vzpomněli, proč na místě dění vlastně jsou.
,,Asi bychom se měli porozhlédnout po tom Nejim,“promluvil trochu sklesle Naruto – nechtělo se mu z místa odejít…takovou atrakci v Konoze neměli!
,,Jo,“přikývl Lee, ale ani jemu se nechtělo vstávat a někoho se vydat hledat. Nakonec však lenost přemohli společnými silami a seskočili do vnitřku sopky. Koukali a zkoumali vše, co se dalo, až nakonec usoudili, že opravdu nic nenajdou. Proto se vrátili zpět do domu Saruykových. Do hlavy jim však nešlo, kde by jejich přítel mohl být. Že by se vážně sbalil a odkráčel zpět do Konohy? To mohli však zavrhnout. Hyuuga měl všechny své věci v pokoji stejně, jako když odešel…
,,Tak ty nejsi zvěd, jo?!“místnost byla ponořena do tmy, jen blikání televizních obrazovek, co neměly signál, ozařovalo temný pokoj. Neji, připoután ke stěně, sotva vnímajíc, vyplivl krev. Bylo mu mdlo. Už dva dny neměl nic k jídlu, tělo jej od neustálého bušení nehorázně bolelo a mozek měl tak vymletej, že už nevnímal. ,,Tak se podívej na tohle,“obrazovky přestaly blikat a objevil se na nich čistý obraz. Neji okamžitě poznal, že osoby, stojící před kamerou, jsou Naruto a Lee.
,,Ten černovlasý tu byl už dneska ráno. Vzal s sebou Sryu. Za chvíli bychom od ní měli dostat nějaké zprávy, týkající se těch lidí…“promluvil někdo z řad stolů, co v místnosti byli.
,,Ano, za chvíli už se konečně dozvíme, co jsi zač,“ušklíbl se muž a praštil chlapce silně do týlu. Ten ztratil vědomí…
,,Tak už jsi se nám proudila, Sryu?“usmál se přívětivě Kakashi.
,,Ano,“přikývla dívka, oči se jí přitom nebezpečně leskly. Brzy…ano, brzy pošle svým nadřízeným všechny informace o těchto lidech a konečně se bude moct vrátit domů s pocitem, že je na ni otec hrdý…
 
 
Poslední komentáře
20.04.2009 18:54:19: aaaaaaaaaaa! mrcha jedna malá! Chucku jdi jí vyřídit a to hned! XDDDD krása Starvi-chan! opět!...
26.03.2009 19:48:48: smiley${1}smiley${1}smiley${1} Skvělá kapča. A ještě lepší povídka jen tak dál.smiley${1}smiley${1}smiley${1}
17.03.2009 14:50:46: jaj, já jsem zvědavá jak se to všechno vyvine! doufám, že další dílek bude brzy, nerada bych měla ab...
16.03.2009 11:39:59: No, to se mi ulevilo... při čtení už jsem si jednu chvíli mnula ruce, jak to vypadalo nadějně...... ...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !