Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Hranice možností II. (Naru)

7. Kapitola - Zvraty

Omlouvám se za dlouhé zdržení, ale poslední dobou se mi tu toho strašně moc nahrnulo a nestíhám. ^^

(Prosím Vás o komentáře ^^)

 

       ,,Misky, příbor, zelenina, hůlky, olej, maso, nudle, rýže, sojová omáčka, koření…“pobíhal Saruki zmateně po kuchyni. ,,Filátka, bambusové výhonky, houby,“přidal se k němu děda. Deidara, Naruto, Kakashi, Itachi, Lee a Sasuke ty dva sledovali. Sem tam jim ulítl škleb, když viděli, jak jsou ti dva nemotorní, když jsou ve stresu.
,,Saruki, kde jsou žampiony?!“zuřil děda. Saruki se zastavil v půlce pohybu. V hlavě se mu rozvířil tok myšlenek, kde by zrovna ony, hledané houby, mohly být.
,,Já je zapomněl koupit!“plácl se do čela, přičemž na něj děda začal řvát : ,,Zítra jsou slavnosti a ty zapomeneš na tak důležitou věc?! Po kom ty jsi?! Na cos myslel, když jsi šel nakoupit?!“zuřil, až prskal. Sryu seděla na pohovce a také ty dva sledovala. Celou dobu však jen tiše zkoumala své nepřátele. Věděla, že jediná chyba a byla by odhalena – což si nemohla dovolit! Tuto misi splní i za cenu vlastního života!
,,Sryu!“křikl Kakashi, protože ho dívka na první dvě oslovení neslyšela.
,,Ano?“skoro se až lekla, když zaslechla své jméno. Usmála se a přívětivými očky na senseiovi spočinula.
,,Nebudou tě tví rodiče hledat?“uvědomil si Kakashi, že dívka je u nich už skoro půl dne!
,,Ne,“zazubila se. Hatakemu to však nedalo.
,,Jak to? Nemají o tebe starost?“zajímal se.
,,To ano…v nebi,“pohlédla herecky na strop a ruce připlácla k sobě, aby předstírala hranou modlitbu. Lhala přesně tak, jak jí to doma naučili.
,,Tví rodiče jsou mrtví?“přidal se Sasuke. Sám si přitom vzpomněl, že i on v jejích letech byl již dávno bez matky a otce – jak smutné.
,,Ano,“trochu posmutněla, aby na skvělým výkonu přidala dramatičnosti.
,,Aha,“přisedl si k ní hned Lee a začal ji utěšovat, ačkoliv dívka neplakala.
,,A kdy se to stalo?“byl zvědavý Deidara, rachotu vycházejícího z kuchyně si nevšímal.
,,Dávno,“pokrčila rameny, aby tak dodala, že na toto téma se opravdu nerada baví. Kakashi ji chytil kolem ramen.
,,Jsi statečná dívka,“pronesl otcovsky. Holčička se usmála, pak vstala a vykročila do prvního patra. Konoha ninjové zatím seděli dál v obývacím pokoji a přemýšleli o Sryu, dokud se domem nerozlehl zvuk roztříštěného skla a z kuchyně všichni neuslyšeli zvuk praskajících kostí, když dědeček Nyurako se slovy : ,,Co si to dovoluješ ničit sklenice,“ mlátil svou berlí do Sarukiho. Ten jen naoko skuhral – rány od dědy byly jak polechtání peřím. Deidarovi neušel škleb. Jak rád by dědovi vzal berli a sám jí Sarukimu naplácal, ale byl líný vstát, a tak místo toho pobaveně koukal na dvojici v kuchyni. Sasuke se mezitím zvedl a rozhodl se zajít do pokoje, kde přespával. Při vstání se nechtíc otřel o bratra pravou rukou. Těkavě se omluvil a vystřelil rychle do prvního patra. Itachi se zamračil. Vůbec se mu to nelíbilo. Možná, že to měl se Sasukem zkusit.
-Zkusit?! Zbláznil jsi se?! Je to tvůj bratr! – slyšel hlas svého otce v hlavě.
-Pokud se máte rádi, je jedno, že jste sourozenci. Hlavní je, aby jste byli šťastní- ozval se hlas matky. Neklidně zatřepal hlavou a plácl se do čela. Blázniví, nebo ho přišli strašit rodiče z podsvětí? Zaúpěl – měl by se naládovat do vany a dát si oraz, takhle to s ním brzy sekne! A tak se zvedl a vystoupal schody do prvního patra, kde si napustil ledovou vodu do vany a hodil do ní placáka. Slastně přitom vrněl, jak krásně voda chladila.
Lee s Narutem se rozhodli promluvit si s Kakashim o Nejim.
,,Ano, taky jsem se divil, že už jsem ho dlouho neviděl.“poškrábal se na bradě.
,,Právě! Už je to skoro druhý den, sensei, měli bychom ho najít!“strachoval se Lee. Kakashi se zamyslel.
,,Nešel Neji hned první den na vycházku?“zeptal se, jenže chlapci odkývli, že neví. Bylo tedy možné, že by Hyuuga opravdu šel někam ven a pak už se nevrátil?
,,Odpoledne ho s Vámi půjdu hledat.“rozhodl nakonec.
,,Byli jsme dopoledne ve městě, u sopky, ale nic jsme nenašli, takže nevím,“nevěřil Naruto. Pomalu si začal myslet, že Neji vzal vážně roha a teď si válí šunky někde v Konoze u misky ramenu – při té myšlence mu začaly nabíhat sliny do úst! Jak rád by si dal zas skvělé nudle s lahodnými kousky masa a zeleniny? Byla pravda, že Saruki uměl vynikajícně vařit, ale Uzumaki se rozhodl, že od něho už nikdy nic nesní! To raději bude hladovět, než aby snědl něco, co proklouzlo po Sarukiho rukama!
,,No, uvidíme, třeba najdeme alespoň nějaké stopy,“usmál se povzbudivě Hatake a též dva chlapce opustil, aby se přemístil do prvního patra domu.
,,Ty, Naruto,“oslovil z ničeho nic blonďáka Deidara, co se ležérně opíral o opěradlo křesla.
,,Hm?“tvářil se chlapec nezaujatě, přitom se v něm roztančilo srdce, jak byl nadšený, že jej blonďák oslovil!
,,Můžu si s tebou promluvit?“zeptal se nakonec Dei, přičemž zabijácky hleděl na Leeho, který se neměl k odchodu, aby je tam nechal o samotě.
,,Jistě,“pokývl Naruto rameny. Rock však dál seděl na svém místě a se zájmem oba blonďáky okukoval. Zajímalo jej, co má asi Deidara na srdci, jeho pohled ho však trochu znepokojil. Proto se raději zvedl a odkráčel někam do ústranní.
,,Doslechl jsem se jednu zvláštní věc,“počal Dei, když byl černovlasý mladík pryč.
,,Jakou?“prohlížel si Naruto prsty, přičemž si uvědomil, jak moc okousané má nehty.
,,Ty jsi se do mě zabouchl?“otázal se na rovinu. Naruto špatně polkl slinu a začal se kuckat. Vytřeštil oči a mlátil si přitom komicky do hrudi. ,,Naruto!“křikl vyděšeně Dei a plácl ho vší silou do zad. Blonďák přitom vychrstl celý obsah svých úst na malý stolek před gaučem. Uklidnil se a nenápadně na hromadu slin odhodil svůj bílý kapesník, aby tím znečištění zamaskoval. Dei dělal, že si ničeho nevšiml – nebylo to sice zrovna moc chutné, vidět všechny ty hleny a lepkavé látky na stole, ale rozhodl se, že to nějak přehlídne.
,,Tak jo, nebo ne?“dorážel na svou otázku. Naruto si chytil límec a trochu ho povolil, přičemž se drbal na hlavě a čím dál víc rudnul. Jaká mizerná situace!
,,A kdyby jo, co bys dělal?“odpověděl otázkou.
,,Nevím, nejspíš bych se to pokusil nějak vyřešit.“odpověděl.
,,A jak bys to chtěl vyřešit?“
,,No, buďto bych to s tebou zkusil, a nebo bych to nechal plavat. V tvém případě bych spíše zvolil první možnost,“
,,A co bys chtěl zkusit?“
,,To ti ukážu, až když mi odpovíš na mou otázku,“mrkl Dei.
,,Já ti na ní odpovím, až mi řekneš, co bys zkusil,“nedal se Naruto. A tak jen stihl vykuleně vytřeštit oči, když se k němu druhý mladík sklonil a s rty vyšpulenými k němu se začal přibližovat k jeho obličeji. A bohužel, první věc, co ho v tu chvíli napadla udělat, bylo uhnout.
,,To bolelo,“pronesl Dei cynicky. Ještě nikdy nikým nebyl odmítnut a tohle ho ranilo víc, než kdyby mu někdo řekl, že vypadá jak ropucha – což on sice nevypadal, ale Itachi mu to někdy i přesto říkal.
,,Tys mě chtěl…“nevěřil Naruto a chytil se nedůvěřivě za pusu. Kdyby neuhnul, Deidara by ho políbil! Proč uhnul?! Vždyť to mohl být jeho úplně první polibek – když opomeneme tu pusu se Sasukem asi v druhém ročníku ninja školy.
,,Jo, ale jak se zdá, ty nemáš zájem. Asi to vážně byli jen fámy,“urazil se Dei, zvedl se z gauče a vyrazil ke schodům, aby se zamkl v pokoji a do večera tam trucoval, Naruto jej však chytil za vlasy a nedovolil mu z místnosti odejít.
,,Promiň,“omluvil se okamžitě.
,,Za co? Nemůžeš za to. Prostě se ti nelíbím, nejsem pro tebe dost sexy nebo co,“zuřil. On a nebýt sexy? S tím krásně vytvarovaným zadečkem, štíhlým pasem a krásným obličejíkem? Ne, to nebylo možné. Naruto by musel být slepý, kdyby nebyl schopen tyto Deidarovi přednosti ocenit!
,,Miluju tě,“zahleděl se Uzumaki stydlivě do země. Dei vytřeštil oči. Fajn, čekal něco podobného, ale ne až tak upřímného! Podíval se na o něco menšího chlapce a nemohl se neusmát nad studem rudou tváří. Chlapec byl v této pozici nadmíru roztomilý!
,,Vážně?“vyrazil ze sebe nakonec jen.
,,JO!“vykřikl Naruto a rychle vyběhl do prvního patra, kde se schoval do pokoje, v jakém spal s Deidarou, a zamkl se tam. Dei byl v rozpacích. Ano, hodně mužů i žen stálo o jeho pozornost, ale nikdy mu nikdo nevyznal lásku. Asi stárne, když ho pouhá dvě slova dokáží dostat do kolen! Usmál se a rozhodl se projít. Stejně jako Naruto teď potřeboval i on čas vše si srovnat v hlavě.
Sasuke seděl na posteli a hrál si s kunai. Bylo mu smutno a připadal si, že se proti němu celý svět spolčil! Zrovna, když se poprvé v životě zamiloval, tak byl odmítnut. Možná že neměl Deidaru poslouchat a říkat to Itachimu, protože kdyby se mu tak hloupě nevyznal, stále by měl naději. Teď však ztratil i to. Vztekle hodil zbraní do zdi a ignoroval odlupující se kus zdiva. Byl vzteklý a rozmrzelý – to přeci byl dostateční důvod, proč ničí majetek druhých.
Saruki už připravil všechny věci na zítřejší den, kdy měla být zahájena mírová slavnost. Potřeboval mít vše hotové již dnes, aby pak nic nesháněl na poslední chvíli! Dědeček Nyuraki byl už navíc starý pán, který by sám nedokázal ani uvést vozík s ingrediencemi. Vzal kalendář a podíval se, za kolik dní by měl přijet Vodakage z vesnice ukryté v dešti. Zbývaly už pouhé tři dny do jeho příjezdu. Zatím se konaly jen předčasné slavnosti, že bude mír uzavřen. Nemohl se dočkat, až uvidí lidi z vesnice ukryté v dešti. Přeci jenom budou jistě úplně jinak vypadat. Obyvatelé Ohnivé vesnice jsou například opálení a zvyklí na teplé klima. Co když právě ono klima bude hostům vadit? I ninjové z Konohy měli potíže si na teplo zvyknout. Pokrčil rameny. Ať  bude co bude, těšil se na nové lidi!
Naruto se zavrtal do postele. Srdce mu splašeně bušilo. Byl ze svého vyznání trochu vykolejen. Teď se bál, aby se mu Dei nevysmál do obličeje, nebo ho třeba naopak do ničeho nezačal nutit proti jeho vlastní vůli! Ale ne. Deidara byl ohleduplný – říkal si Naruto. Ten by neudělal něco, co by Narutovi mohlo vadit, a pokud ano, určitě by to nebylo schválně.
Itachi si lebedil ve vaně, v hlavě mu však stále vířil roj myšlenek na mladšího sourozence.
,,Udělal jsem dobře, že jsem ho odmítl!“řekl si rozhodně. ,,Kdybych mu dával naděje, bylo by to přeci horší, ne?“zamyslel se. Kachnička, co byla ve vaně ještě po Sarukim, plavala okolo jeho kolene a vesele se kynkala ze strany na stranu. ,,Je ještě moc mladý na to, aby si mohl plně uvědomit, jestli ke mně opravdu něco cítí. Puberta je hrozná věc – jednomu dokáže pořádně pomotat hlavu!“ponořil se pod vodu, aby nechal zchladit přepracovaný mozek.
,,Lalalalááá!“zpíval si Deidara vesele na cestu. ,,Lalalalalááá!“než zpěv to však znělo spíš jak vytí vlků. ,,Lalalalalááá!!!!!! Au!“hodil po něm někdo z okna botu. Chytil se za hlavu, kam obuv spadla, a začal si postižené místo hladit. ,,To bolelo, ty hrubiáne!“křičel vztekle na onoho muže, co po něm věc hodil. Tak, a měl zkaženou náladu! A to se mu tu začalo celkem líbit!
 Po cestě si skuhral ještě dobrou půl hodinu, než došel až k velkému jezeru. Voda v něm byla teplá, ale ne vařící, jako potůčky a řeky ve městě. Rozhodl si proto sundat boty, čímž s znechucením pohlédl na svá potem zapáchající chodidla, a začal si ve vodě nohy čvachtat. V okolí deseti metrů nikdo nebyl, takže měl soukromí a klid na přemýšlení. Lehl si do trávy, zavřel oči a přemýšlel o Narutovi…
Lee seděl v kuchyni a povídal si s dědečkem Nyurakim.
,,A jak dlouho vy tu vlastníte tenhle barák?“vyzvídal.
,,No, chlapče, ten jsem zdědil po svém tatínkovi, který ho zdědil po dědečkovi, který ho dostal od pradědečka, a ten se ho ujal po prapradědečkovi, před ním ho však měl praprapradědeček ale i on ho zdědil po prapraprapradědečkovi, ale nebýt praprapraprapradědečka, nestál by tenhle barák tak dlouho. A víš proč?“zeptal se vesele Nyuraki.
,,Ne,“podivil se Rock.
,,Protože kdyby nebylo praprapraprapradědečka, tak by prapraprapradědeček tenhle dům nezdědil, protože prapraprapraprapradědeček ho postavil špatně, ale praprapraprapradědeček ho upevnil a prapraprapradědeček ho ubezpečil nábytkem. Stejně ale musím poděkovat praprapraprapraprapradědečkovi, že ho vůbec založil!“…
,,Sasuke,“zaklepal Itachi na dveře do pokoje. Už dobrých deset minut stepoval na chodbě a snažil se dobýt do pokoje. Sasuke měl však zamčené dveře a jak se zdálo, nejspíš usnul. Co teď ale mohl Itachi dělat? Měl na sobě jen ručník – kolem pasu – a oblečení držel v pravé ruce – bylo totiž propocené a nechtělo se mu do něj zas oblékat. Dveře se pohnuly a spočinula v nich hlava mladšího Uchihy, jak si unaveně mnul oči.
,,Hm,“pohlédl utahaně na bratra, jakmile však spatřil jeho sexy postavu s odhalenou hrudí, okamžitě se probral, a nutno říct, že ne jen on, ale i to něco, co měl mezi nohama.
,,Promiň, usnul jsem,“zalezl opět do pokoje a snažil se zklidnit dech.
-Dělá mi to naschvál?- přemýšlel sklesle, když viděl, jak si Itachi bere dlouhé triko a lehké tepláky.
-Proč se přede mnou producíruje jen v ručníku?-otočil se k bratru zády, takže ležel na břichu, a tiskl si k prsům měkký polštář. Zoufale si odfoukl z čela pramen havraních vlasů. Zavřel oči a tiše přemýšlel, co bude dělat, jestli to tak půjde dál. Z ničeho nic se pohovka zhoupla pod tíhou dalšího těla.
,,Sasuke,“položil Itachi chlapci ruku na rameno. Ten se však nehnul a ani nedutal. Proto se Itachi rozhodl lehnout vedle něho. Když Sasuke otevřel oči, mohl zblízka spatřit bratrovu tvář a jeho pronikavý pohled, mířící na něj. Znachověl.
,,Co je?“sedl si zprudka, aby bratr nic nepoznal a on od něj byl co nejdál.
,,Měli bychom si promluvit.“načal Itachi. Mladší chlapec však pokýval hlavou v zápornou odpověď.
,,Není o čem,“chtěl vstát z postele a z místnosti odejít, Uchiha starší jej však chytil za paži a strhl zpět.
,,Ne ne, nemůžeš před tím furt jen utíkat,“přidržel mu ruce a zblízka naň koukal. Sasuke těkal očima všude, jen aby nepadl pohledem na Itachim, kterému neušel úšklebek.
,,Jsi ještě dítě, ani pořádně nevíš, co chceš,“usmál se, ale ne výsměšně, nýbrž soucitně.
,,Nejsem dítě!“křikl Sasuke na svou obhajobu. ,,Už dávno ne,“pošeptal, přičemž mu v očích zajiskřila jistota…tak dlouho hledaná jistota a sebevědomí, které postrádal. Napřímil se a bratra políbil. Itachi vytřeštil oči, byl v šoku, ale toho nepřimělo chlapce odstrčit, či mu snad polibek neopětovat. Bylo přesně poznat, jak moc je Sasuke v takovýchto věcech levý. Byl nemotorný a netrpělivý. Jazykem se pokusil vklouznout do Itachiho úst, ale byl zaražen tvrdou zábranou zub. Odtáhl se, celý rudý s nezvladatelně rychlým dechem, a pohlédl Itachimu konečně zpříma do očí. Ten měl pobavený výraz. Sasukeho rozpaky se nedaly zakrýt. Musel se smát, když chlapec s ušima rudýma až po konečky vyběhl z pokoje a zamířil si to rovnou do toho Narutova. Když se ocitl v místnosti sám, nechal prsty pravé dlaně spočinout na rtech. Tak sladký a vášnivý polibek od někoho již dlouho nezažil. Líbilo se mu to, ale Sasuke se měl ještě co učit. On ale nebude jeho učitelem. On ne. Musí to s ním skončit, než toho budou oba dva litovat! A měl by to udělat hned, dokud Sasuke nezačne přemýšlet, proč před polibkem neuhnul, a proč mu jej opětoval. Proto vyrazil vstříc chodbě, na které stál stále ještě černovlasý chlapec, protože Narutův pokoj byl zamčený na sedm západů a neměl se tam jak dostat.
,,Sasuke,“křikl na něj rychle. Ten stejně prudce, jako když vyběhl z pokoje, se otočil na bratra. Itachi k němu přešel a bez jakýchkoli okolků mu zkrátka řekl : ,,Nemysli si, že to něco znamenalo. Zkoušel jsem tě. Jsi dítě, Sasuke, jen malé dítě, co se samo v sobě nevyzná. Už to nikdy nezkoušej, je ti to jasný?“zněl tvrdě, jako led, ale upřímně, až to Sasukeho bodlo u srdce. Zbledl, pak zezelenal a nakonec se s slzami vrhnul do koupelny, v jaké se zamknul a nehodlal z místnosti vyjít dřív, než se vypláče. Itachi trochu zalitoval svých slov, ale mazlat se s ním, to nemělo cenu. Sasuke potřeboval vědět, kde je hranice a on mu ji tímto krokem dost jasně naznačil. Konec - tečka.
Naruto uslyšel hluk vycházející z chodby. Někdo mu cloumal klikou u dveří, a tak se rozhodl otevřít, když v tom však uslyšel Itachiho hlas. Proto se přitiskl uchem ke dveřím a drze naslouchal hovoru. Nestačil se divit, když si v hlavě srovnal, co slyšel.
,,Že by Sasuke něco provedl?“přemýšlel hned. ,,A Itachi mu za to vynadal?“připadal si jak v jiném světě. Když však uslyšel třísknutí dveří, podle všeho koupelních, a tichý povzdech, rozhodl se vrátit zpět do postele. Bude se na to muset Sasukeho zeptat, třeba by ho to rozptýlilo od jeho vlastních problémů.
Kakashi si četl v obývacím pokoji denní noviny. Dočetl se zvláštnosti, jako bylo to, že se narodila plešatá kočka, pětinohý pes nebo dvouocasá ryba. Žádné zvláštnosti, které by nebyly na denním pořádku. Znuděně proto noviny odhodil. Pálili ho oči, a tak je na chvíli zavřel a nechal v klidu.
Dvě zpocená těla se k sobě tiskla v návalu vášně. Pohyby a tření těl byly tak intenzivní, že slastí nestačili sténat.
,,Deidaro,“políbil blonďák chlapce. ,,Deidaro,“olízl ho po tváři. ,,Deigafo,“začal na něj funět. ,,Defago!“
Probral se. U jeho obličeje právě seděl malý pes s hravými hvězdičkami v očích. Deidara si znechuceně otřel olízanou tvář.
,,No fuj!“prskl.
,,Omlouvám se,“přiběhla k němu mladá dívenka s hnědými vlasy, svázanými mašlí.
,,Defago miluje lidi, proto se k Vám tak lísal,“rudla pod pohledem blonďáka. ,,Ještě jednou se moc omlouvám,“zandala si pramínek neposedných vlasů za ucho. Chvíli ještě jen tak postávala u Deidary, než ji došlo, že ten ji opravdu na rande nepozve. Proto svázala nakvašeně psisko na vodítko a odkráčela si to za dunivého dupotu zpět do města. Dei se nad celou tou záležitostí musel zasmát, do hlavy se mu však vrátil onen sen, co měl, než jej pes vyrušil. Jak smutné, že zrovna při tak krásné scéně musel být olizován tím pudlem?!
,,Měl bych se vrátit,“nakonec si řekl a proto se vydal také zpět do města…
,,Půjdeme, Kakashi-sensei?“zeptal se Lee bděle. Rozhovor s dědou Nyurakim jej přestal bavit, když už nevěděl, který z praprapraprapradědečků stavbu založil a který z praprapraprapradědečků do stavby vložil nábytek a to se Nyuraki ještě nepustil do minulosti jejich kuchařského umění! Když však začal povídat o prapraprapraprababičce, Lee vzal nohy na ramena a co nejdřív se z místnosti vytratil!
,,Co?..Jo,“lekl se ho Kakashi, jak se začínal ponořovat do světa snů. Sklesle se zvedl a se slovy : ,,Jdu se jen opláchnout a hned vyrazíme,“vyšel schody do prvního patra. Trochu jej překvapilo, že je koupelna zamčená, jakmile však intenzivněji zaklepal, dveře se otevřely a v nich zhroucená tvář Sasukeho Uchihy.
,,Co se stalo?!“vyděsil se okamžitě. Chlapec na učitele zmučeně pohlédl a opětně se rozplakal. Kakashimu takový pohled rval srdce z těla. Donutil chlapce zajít zpět do koupelny, zavřel za nimi dveře a s vážným tónem se jej zeptal, proč pláče?
,,Ita-Ita,“vzlykal chlapec.
,,ITACHI?!“rozzuřil se Hatake. A přesně tohle čekal! Že Itachi chlapci opětně ublíží! Vztekle vyrazil z koupelny a bez jakéhokoli dalšího vysvětlení si to zamířil za Uchihou starším. Když vrazil do jejich pokoje, našel Itachiho sedět u stolu.
,,Ty šmejde,“vykřikl vteřinu před tím, než mu pěst přistála v Itachiho vykuleném obličeji.
,,Já to věděl! Říkal jsem to furt Tsunade!“další rána do překvapeného těla. ,,Akatsuki jednou, Akatsuki navždy, co?!“poslední rána, která byla zastavena Uchihovo rukou.
,,Co se stalo?!“zeptal se nakonec Itachi, utírajíc si krev z koutku úst.
,,CO SE STALO?!“vyštěkl Kakashi. To už se neudržel a ještě jednou muži vrazil pořádnou ránu do obličeje, až mu zuby zaskřípaly. Pak se prudce otočil a odešel…
Sasuke nechápal, kam Kakashi tak rychle letěl, ale bylo mu to jedno. Opět se zavřel v koupelně a rozhodl si napustit vodu, aby se alespoň trochu uklidnil. Když byla vana plna, ponořil se do ní celým tělem. Úlevně si povzdychl, když pocítil chlad a svěžest. Padla na něj neuvěřitelná únava…
Neji ležel na zemi. Byl zbit, že o sobě pomalu už ani nevěděl. V hlavě mu pělo jediné – jak se odsud dostat? Dveře od cely se však náhle otevřely. Čekal v nich opět tvář toho hrubiána, co do něj bušil naposled dál i přesto, že byl v bezvědomí. Naštěstí v nich spatřil někoho úplně jiného. Starší slečnu s miskou jídla v dlaních.
,,Tady máš něco k jídlu,“přešla k chlapci a položila mu misku na zem tak, aby na ni dosáhnul, sama se k němu však nepřiblížila víc, než bylo bezpečné. Neji ji vražedně pozoroval. Dlaně měl vzteky sepnuté k sobě a stačilo by, aby žena přišla blíž a neudržel by se a zabil by ji. Bylo mu však mdlo a už neměl sílu se zvedat. Zaschlá krev jej štípala po těle a pot způsoboval pálení v očích. Bylo mu mizerně. Jediné, co chtěl, bylo, aby jej konečně někdo přišel zachránit, jinak si byl schopen sám ukončit život!...
Poslední komentáře
20.04.2009 19:25:03: neji nám začíná upadat do deprese? O__O neboooj ! už si pro tebe jdou! XD Starvi-chan, já už nevim j...
18.04.2009 13:35:26: skvělé, až teˇjsem si všimla, že si přidala další a je to úžasný, těším se na další! Doufám, že bude...
03.04.2009 22:53:32: jjjjj, taky bych chtěla další! ;-)
03.04.2009 22:00:25: jjj dalsi dalsi co nejdriv uz se nemuzu dockat chodila jsem kazdej den a kontrolovala jsem jestli si...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !