Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Hranice možností (Naru)

9. Kapitola

V této kapitole je zapletena nová postava...týká se Itachiho minulosti. Nijak si jí nevšímejte, je to spíše takové zpestření děje.
            ,,Už nevyváděj žádné hlouposti.“napomenul Deidara Naruta a zamkl za ním celu. Blonďatý chlapec si sedl na zem a unaveně se opřel o zeď. Zavřel oči a přemýšlel. -Co se stalo? Co tu vůbec děláme? V jednu chvíli plníme misi a pak…Sasuke, co ti ten grázl udělal?!- otevřel oči.
,,Sakuro?!“křikl proti zdi. ,,Sakuro!“zkusil znovu.
,,Ano?!“ozval se unavený dívčí hlas.
,,Jsi v pořádku?!“zhrozil se Naruto a začal panikařit. Stoupl si a postavil se proti zdi.
,,JO!“zadržovala slzy. Strašně dlouho ho volala, měla na něj vztek, že ji neodpověděl. Nedošlo ji, že by ho někdo z Akatsuki mohl převést na ošetřovnu. ,,Kde si byl?!“křikla hystericky. ,,Bála jsem se o tebe!“začala bušit pěstmi do zdi. ,,A ty jsi mi neodpověděl!“vzlykla.
,,Odvedli mě na ošetřovnu,“odpověděl Naruto potichu a čelem se opřel o zeď. ,,Viděl jsem Sasukeho,“dodal a potlačoval slzy – Ne, nesmím ji říct, v jakém stavu jsem ho viděl.- Sakuře se o stupeň zvedla nálada.
,,Kde je? Co s ním je? Proč neodpovídal na naše volání?!“tázala se.
,,Je na jiným patře a--,“odpověděl na dvě otázky najednou.,,A je v pořádku,“věděl, že lže. I přes to, jak potichu mluvil, Sakura jeho slova slyšela. Spadl ji kámen ze srdce a potichu vzdychla na důkaz úlevy.
,,Chci domů,“prolomila dívka ticho. ,,Chci odsud pryč.“šeptala. Naruto ji nezřetelně slyšel a tak si domyslel, co ta slova znamenají.
,,Neboj se, Sakuro! Já nás odsud dostanu!!“dodal ji odvahy a znovu si sedl. Přemýšlel-Musím! Musím vymyslet plán, jak nás odsud dostat!-
 
 
             ,,Běžíme už den vkuse. Nemůžeme si dát pauzu na jídlo?“stěžoval si Choji. Kakashi se podíval směrem k zapadajícímu slunci. -Opravdu už jsme na cestě celý den, měli bychom si odpočinout. Přes ten strach o ty tři jsem si to ani neuvědomil.-zesmutnil Kakashi při pomyšlení na své studenty.
,,Dobře, najdeme místo, kde přespíme.“rozhodl. Šestnáct ninjů se jako na povel zastavilo na místě, kde to vypadalo bezpečně. Anbu si mezi sebou určili hlídky.
 ,,Měl by jsi si odpočinout.“dal se Shikamaru do řeči s Kakashim. Ten ho až teď zaregistroval.-Vážně bych si mě odpočinout. Ani jsem si nevšiml, že stojí za mnou…Co to semnou je? Na takových misích jsem už byl mnohokrát!- napomenul se.
,,Jo, půjdu si lehnout.“řekl, zvedl se a zamířil si to ke svému spacáku. Shikamaru se vrátil k Chojimu, který teď dojídal pátý balíček chipsů.
 ,,Achjo, to je nuda,“zívnul si a vzal si z nabídnutého balíčku od Chojiho pár chipsů do dlaně. Pomalu, jeden po druhém, jedl. Přitom přemýšlel o strategii, kterou by se mohli do základny Akatsuki dostat. Všichni už pomalu zalehli, jen dva Anbu zůstali na hlídce. Po dvou hodinách se hlídky měnily. Ráno byli všichni na nohou. Nikdo nezdržoval.
,,Neji, vidíš něco?“ptal se Shikamaru poněkolikáté. Ten aktivoval svůj byakugan a podíval se přes stromy, skály a louky na terén. Nic.
,,Zvířata, nic víc,“odpověděl na nevyřčenou otázku. V cestě pokračovali ještě dlouho. Dali si pauzu až na místě, kde Kakashiho studenti zmizeli. Odpočinuli si, najedli se a znova vyrazili. Tentokrát se rozdělili do trojic, jeden tým do čtveřice. Po pár hodinách se na místě zase sešli.
 
 
            Otevřel dveře a potichu vstoupil do místnosti ozářené měsíčním světlem, které do pokoje zabloudilo skrz zavřené skleněné okno. Jeho zář se zastavila na jeho andělské tváři, tak klidné při spánku. Pomalu se přiblížil k posteli a rukou spočinul na dece. Jemně dlaní přes deku přejel po jeho pomalu se zvedající hrudi. Putoval po těle dál a zastavil se na jemné tváři. Obličejem se přiblížil k tomu jeho a pomalu ho políbil. Jemně a s citem. Tak, aby ho neprobudil. Rukou mu zajel do krátkých černých vlasů, tak strašně moc podobným těm jeho. Zpevnil stisk a za vlasy ho zatáhnul. Klidný obličej se zkřivil do bolestivého úšklebku. Otevřel vyděšeně oči a pohlédl do těch jemu tak podobných.
,,Nech mě,“vydal ze sebe potichu.
,,Já ale nemůžu.“usmál se ,,Jsi pro mě moc velká lahůdka. Nechat tvé nádherné tělo bez povšimnutí by byl hřích.“dořekl a znova zajal jeho měkké rty chutnajících po malině, která byla přídavkem léku,co mu dal Deidara. Sasuke se od dotyčného snažil odtáhnout, postel mu to však znemožňovala. Itachi stále pokračoval v polibcích a bez jakékoliv námahy si přitom rozkročmo na bratra sedl. Ruce mu zachytil u hrany postele.-Tak moc…Tak moc je mu podobný…Shisui.- pomyslel si. Stále ho líbal. Nenáviděl ho. Nenáviděl ho za to, jak moc mu byl podobný, jak moc byl podobný jemu samotnému. Najednou se v něm vmísila všechna ta nenávist, kterou do sebe vždy musel potlačit. Stiskl Sasukeho ruce nevědomky silněji, až bolestně vyjíknul : ,,Přestaň“. Strhl z něho deku, do jedné ruky si dal obě ty jeho. Druhou rukou ho chytil za vlasy a donutil ho zaklonit hlavu.
,,Nebudeš mi odmlouvat!“řekl hlasem plným nenávisti. Prudce bratra, který jeho změnu chování nechápal, otočil na břicho, roztáhl mu nohy a bolestně do něj pronikl celou svou délkou. Přitom se mu volnou rukou zaryl nehty do masa na ruce. Sasuke potlačoval slzy. Stiskl rty, až mu z nich začaly téct kapky krve, které se vpily do prostěradla.
,,Neodmlouvej!“řekl zase, aniž by sám věděl, o čem mluví. Pohyboval se v něm tvrdým způsobem. Působil si také bolest, ale jediné, co teď vnímal, byl hněv, který v něm Sasuke dokázal vyvolat. Hněv, který se snažil potlačit, když mu takto ubližoval někdo jiný…Shisui. Stále zrychloval tempo. Sasuke pomalu ztrácel vědomí. Itachi úlevně vzdychl. ,,Shisui,“ a udělal se do něj. Mladší Uchiha zbystřil – Shisui?Kdo to je?- před očima se mu setmělo. Omdlel. Itachi si až teď uvědomil, co udělal. Sedl si na kraj postele a pohlédl na bratra. Zase ta klidná tvář. Na prostěradle zahlédl rudou barvu. Pohlédl na Sasukeho paži. Pět hlubokých ran od nehtů mu spočívalo na rameni. Na zápěstích se mu už rýsovaly nazelenalé modřiny a z konečníku mu kapka po kapce stékala krev směrem ke stehnům, okamžitě však změnila svůj směr a stekla do prostěradla, kde se rozlehla do ještě větší a s každou novou kapkou se skvrna zvětšovala. U rtů to bylo podobně, jen méně. Lehce ho pohladil po tváři. Bolestně se mu sevřelo srdce. – Můj malý bratříček…Snad mi to jednou odpustí.-posteskl si a po tváři mu sjela malá, nepatrná slza, plná vší té nenávisti, ale i utrpení, co si zažil. Zvedl se a přikryl ho. Pak teprve odešel….

Poslední komentáře
31.01.2010 15:45:09: Božínku ta povídka je skvělá čtu ki pořád dokola a vždycky se mi zdá být lepší a lepší je skvělá ste...
04.05.2008 08:11:24: Bojim,bojim *třesou se jí kolena*.....ale bohužel musim nejdřív dopsat tuhle povídku *hledá únikovou...
03.05.2008 21:30:22: Hej super!!! A co se týče toho Itachi/Shisui.... Mno... Mám z toho smíšené pocity... Takže... BUĎ TO...
03.05.2008 10:16:43: bombA co nejdřív dopsta at vim jak tohl evšechno dopadnesmiley${1}
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !