Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Povídková soutěž

1. Soutěžní povídka - Akatsuki jedou na výlet

Autor : Glorilian

Anime / Manga : Naruto

Žánr : Parodie / Komedie (na Akatsuki spolek)

Téma : Jede se na výlet

-----

Akatsuki jedou na výlet

 

Jednoho dne se Pein nudil
A tak celý Akabarák vzbudil.
Prý, že je to nutné, nemůže počkat,
Až jim to sdělí nemohl se dočkat.
 
„Sešli jsme se dnes abychom…“
„Bude svatbááá!“
„SKLAPNI TOBI!“
„… abychom se domluvili, kam v tyto prázdninové dny zavítáme…“
„Na svatební cestu!“
„Drž už tu klapačku!“
„…kam zavítáme na výlet.“
„Takže svatba nebude?“
„Néé!“
„Ale Vám to s Konan tak sluší! Víte co se říká – to nej přijde až po svatbě!“
BUM PRÁSK – rozbité okno, omráčený Tobi pod oknem.
„To-tobi is a good boy!“
„Takže kde jsme to skončili?“
„U oknem prohozeného Tobiho?“ (Deidara)
„Ale né, předtím!“
„U výletu…“ (Konan)
„Á děkuji, takže je to už dlouho co jsme si nedali žádný voraz. Je čas na krátký odpočinek.“
 
ÉÉÉJ – Ať šéf žije,
Itachi falešně vyje.
Dei zas ohňostroj tvoří,
Tobi z pod okna se noří.
Kisame velký žár hasí,
Snad je před ohněm spasí.
Hidan se modlí k Jashinovi,
Kakuzu počítá prachy nový.
Zetsu urychleně mizí,
Konan chytla menstruační krizi.
 
Radost ve všech na povrch razí,
Však něco jim ji brzy zkazí.
 
„Ale kam se pojede?“ (Pein)
Ticho, žádné návrhy.
„Nikdo nic?“
„Snad někam na Aljašku.“ (Itachi)
„Tropy.“ (Deidara)
„Zima…“
„Teplo…“
„Zima…“
„Teplo…“
„Zima…“
„TICHO!“
Šeptem – „Teplo!“
„Zi-“
Peinův mrazivý pohled a naivní návrh:
„Co třebas tak kompromis?“
Dva mrazivé pohledy…
„Dobrá bude se hlasovat… kdo je pro teplo?“
C4 pod zadky – všichni zvedají ruce.
„A kdo je pro zimu?“
Aktivován Mangekyou Sharingan – opět všichni zvedají ruce.
„Ale no tak pánové, musíme se dohodnout!“
„EHM!“
„Jejda, nesmíme zapomenout na naší dámu!“
„Mno já bych něco věděla…“
„Ano miláčku?“
„Pojedeme na Havaj – jsem se dívala a cestovka právě dává slevu…“
Kakuzu náramně zpozorněl.
„…žije tam mnoho budoucích příznivců Jashina…“
Hidan pohladil kosu.
„…také tam jsou velice společenské masožravé kytičky…“
Zetsu málem rozkvetl.
„… je tam krásný podmořský svět…“
Kisame vycenil zoubky.
„…ale hlavně Peine – vždy jsem si přála s tebou strávit vášnivou romantickou noc!“
„Takže odhlasováno, jede se do tepla!“ (Pein)
„Ale-“, Itachi se pokoušel oponovat.
„JÁ jsem tu šéf!“
„Hai ale co Tobi? Ten se ještě nevyjádřil!“
„Tobi půjde tam,
kde je jeho pán!“ zašvitořil Tobi.
„JUCHŮŮ!“ zaradoval se Dei a utíkal najít svůj opalovací krém.
 
 
Nastává den D.
Všichni nedočkavě stojí (opravdu všichni?) před Akabaráčkem a čekají na svého Kinga. Ten pomalu sestupuje ze schodů, velice rozvážně a velice efektně – zakopne a po držce sjede zbytek schodiště. Akatým to až na Tobino „Jů!“ nijak nekomentují. Na Peinovy slavnostní příchody si už zvykli.
Vyvstává však další otázka:
„Ale jak se tam dostanem?“ (Hidan)
„Klid – s Deidarou jsem už vše probrali. Bude to první třídou a užijete si mnoho čerstvého vzduchu.“
„Čerstvého vzduchu!“ přitakal Peinovi Dei.
V tom se zpoza jejich honosně polorozpadlého sídla (Kakuzu škudlil, kde se dalo a razil myšlenku, že dokud jim nepadá střecha na hlavu, je vše v poho) vynořilo Deiovo mistrovské dílo. Mega pták na TNT pohon.
„Takže tímhle poletíme?“ zhrozil se Kisame.
Itachi jen na sucho polkl.
„Hááái, že je úžasný!“ vykřikl nadšeně Dei.
„Tak do toho nevlezu,“ promluvil po dlouhé době Itachi.
„Však nepolezeš do ale sedneš si mu na hřbet!“
„NANI?“ tam mě nedostane ani párek slonů.
„Snad nemáš strach!“
„Pche! Já nikdy.“
„Tak prosím, přenechám ti tu poctu nasednout jako první.“
Itachi váhavě přistoupil blíž. O to méně váhavě couval zpět.
Nakonec se ho podařilo dostat nahoru, za pomocí celého Akaspolku a těžké techniky.
 
 
Deiův ptáček se pomalu odlepil od země a za stálého máchání křídli, nabíral výšku a rychlost. Naši Akáči se loučili se svým domovem, Itachi i se svým životem. Urputně se modlil ke všem bohům (i k Jashinovi – Hidan by měl radost), aby tu hrůznou cestu přežil. Kakuzu přepočítával peníze, kolik je tento výlet bude stát, Pein se těšil na romantiku s Konan, Zetsu zase na své budoucí kamarády…
Cesta probíhala celkem klidně, až na pár Itachiho hysterických záchvatů, v klidném slunečném počasí. Ani se nesrazili s žádným hejnem ptáků, jak to mají poslední dobou dopravní letadla ve zvyku. Ale dobré letové podmínky neměly trvat věčně. Pomalu ale jistě se blížila monzunová bouře. Začínalo být dusno a nervozita malinko stoupala ale aby Itů zase nezačal fňukat všichni mlčeli jak zarytí. Po chvíli si však i Itachi zaneprázdněný nervózním okusováním svých pěstěných nehtů všiml, že něco není v pořádku. To už však byli na okraji bouře a Deiho TNT pták se začal více pohupovat, podle toho jak s ním právě vítr házel.
„Dei-Deidaro?“
„Hm?“ pokusil se o hrdinný úsměv Dei.
„To-to je bouře?“ zeptal se vysoce inteligentně Itachi.
„Jo – ale jen malinká, při takových letadla nepa-“
„TICHO TO JE TABU!“ zvolali ostatní členové, vědíc jaké účinky má na Itachiho slovo padat.
„Co-cco nepa?“ zeptal se Itachi.
„Ale nic, neboj všechno bude v poho!“ ,snad´ pomyslel si v duchu Dei.
To už kolem nich lítaly blesky, hřměly hromy a Itachi začal hystericky ječet. Slejvák byl čím dál větší a Uchihu už nešlo udržet. V šílenství se vrhl na Deidaru, což Tobi ocenil „Jé- Itů má rád Deiů!“. Deidara vyrušený ze soustředění, ztratil kontrolu nad svým uměleckým dílem a už se v divoké vývrtce za panického jekotu všech řítili dolů.
 
 
Zetsu se probudil. Bolelo ho celé tělo. Hned jak byl schopen myslet jeho tmavší polovinka si neodpustila rýpnout:
„Super výlet!“
„Mlč!“ Odvětila světlejší polovice.
Tmavší: „Jé koukej mucho-“
„Nechcu nic slyšet.“
„Né, počkej, dívej – mucholapky!“
„Kde?“ bílá.
„Všude,“ černá.
„Jé kamarádi!“ oba.
 
 
 
NĚKDE JINDE
„Prý, že se nemůže nic stát, to jsme to dopadli.“ (Itachi)
„Jójo – tvrdě na hlavu!“ (Tobi)
„Na tebe to, jak se zdá, nemělo žádný vliv.“ (Itachi)
„Kdybys po mně neskočil, tak by se nic nestalo.“
„Deidaro? Ty jsi tu taky?“ (Itachi)
„Jo!“
Chvilka ticha.
„JÁ TĚ ZABIJU!“
 
Vyhneme se raději popisování této velice násilné scény a podívejme se, co se dělo s ostatními členy.
 
„Pane Bože, tolik peněz přišlo vnivěč… co si teď počnu.“
„A co teprve já? Tolik čekatelů na Jashinův kult. A NEBER BOŽÍ JMÉNO NADARMO!“
 
 
O NĚCO DÁL
„My jsme ztroskotali? Á – to je tak vzrušující…!“
„Zchladni Peine – vzrušující je pěti hvězdičkový hotel all-inclusive s obsluhou 24 hodin denně a né tato odporná džungle. Fůj, do čehos to prosím tě spadl?“
 
 
A KISAME?
Sice nespadl na hlavu ani do velice odpudivé hmoty ale také nemá na růžích ustláno. Visí na stromě za liány, daleko od svého vodního prostředí a ještě se k němu blíží tlupa roztomilých opiček. Jemu asi tak roztomilé připadat nebudou.
 
Tobi spadl na hlavičku,
Itů rozbil paličku,
Deidarovi nebohému,
z nebíčka spadlému.
 
Kakuzu penízky počítal,
Peinovy výlet vyčítal.
Hidan by ho rád zabil,
nevěda, že nemůže, že kosu ztratil.
 
Pein byl na Konan nažhavený zase,
ta mu ale řekla, že smrdí jak prase.
 
A kam nám Kisame zmizel?
Ajta asi ho pojala svízel.
Visí na stromě za liány,
vida blížící se paviány.
 
Tak pokračujme v příběhu dál,
kdo by se o Akáče bál.
Brzy se zase setkají,
teď jim ale zuby zimou jektají.
 
„Dei-sama mě už bolí nohy.“
„A co já s tím Tobi?“
„A je mi zima!“
„Mě taky ale teď už mlč, Itachiho hormony se dosud nezklidnily.“
„Říkal si něco Deidaro?“
„Já? Nic! Myslíš, že je najdeme?“
„Nevím, nevím ani jestli žijí.“
„Určitě – hodný Tobi by věděl, kdyby se jim něco stalo!“ (Tobi)
„Hn.“
„Pšt! Neslyšíte něco?“ (Deidara)
 
 
„Héj – dostaňte mě dolů! Ať jdou ty opice pryč! Nesahej na moji Samehadu ty jeden, jeden orangutane, gorilo!“ (Áno áno – Kisů moc dobré známky z biologie neměl.)
„Co to děláš? Nesahej na mně! Nne- POMÓÓÓC!“
 
 
„Jakýs hluk, to asi pářící se opice.“ (Itachi)
„Asi ale stejně bychom to měli prověřit.“ (Dei)
„Tak jdem – Tobi neflákej se vzadu!“
 
„Vidíš něco?“ (Dei)
„Ne…“ (Itachi)
„Taky ne… ale počkej, tam je cosi modrého.“
„Kde?“
„Tam.“
„Fakt – to je Kisame ale co tam dělají ty opice?“
„Oni ho…“
„Ale fůůůj,“ okomentovali děj oba.
 
Malá chvilička během které si z Kisameho trápení udělali kino. Malá chvilička během které Dei výbuchem skácel strom a dosti vyčerpaný žraloček (z čeho asi?) se dostal zpět na zem.
 
 
NA JINÉ ČÁSTI PEVNINY
„Mám dojem, že jsme na ostrově.“
„Výborný postřeh Hidane, to se ti tu snažím vysvětlit už půl hodiny.“
„U Jashina! Jak se odsud dostaneme?“
„Nějak ano, jsme přece Akatsuki“
„Měli bychom najít mojí kosu.“
„měli bychom najít a ostatní a banku, potřebuju vědět jak se moje akcie hnuly.“
„Furt jenom ty tvoje prachy. Kde je moje kosa? Ná puťa puťa nááá – no tak srdíčko, kde jsi?“
 
 
 „Mí miláčkové, to víte, že Vás nikdy neopustím! Koukejte – ve vaší přítomnosti jsem úplně omládl – už mi raší pupeny! (Zetsu)
 
 
 
„A proč ne?“
„Protože smrdíš!“
„To neva – ty taky v noci chrápeš a taky ti to nevyčítám.“
„Já, že chrápu?“
„Ty zařezáváš jak motorová pila.“
„Tak tos posral Peine!“
 
 
 
 
Po pár dnech.
„Bože mě bolí-“
„Je tu Tobi, Kisame, Tak se kroť!“ (Itachi)
„Chtěl jsem říct, že mě bolí nohy, ty prasáku!“
„Co znamená slovo prasák?“
„Nechtěj vědět, Tobi.“ (Dei)
„Já ale chcu!“
 
 
„Čum tam ne tam!“
„Kam?“
„Dopředu!“
„Jé – to je Itachi, Deidara, Tobi a Ki-sa-me? Nezdá se ti nějaký divný?“
„Ne.“
„No, jasně tobě záleží jen a jen na-“
„Hidan – sklapni.“
 
 
„No tak Zetsu, pojď už!“ (Konan)
„Já nechcu, já jsme zde šťastný!“
„Vidím, si rozkvetlý jak jarní zahrádka.“ (Pein)
„Já prostě nechcu jít, jsem tu mezi svými, mezi kamarády!“
„Tak víš co? My ti nějakého kamaráda, až se vrátíme, koupíme.“ (Konan)
Fňuk. „Vážně?“
„Slibujeme.“
„Tak jo – smrk! – ale chcu dva!“
„Fajn ale Kakuzu bude nadávat, že zas moc utrácíme.“ (Pein)
Psí očka… (Umí masožravá schizofrenní kytka udělat psí oči? Zvláštní představa…)
„No tak dobrá, nějak mu to už vysvětlíme,“ povolil nakonec Pein, naklonil se ke Konan a pošeptal:
„Jseš si jistá, že je to dobrý nápad, pořizovat si domů další masožravé rostliny?“
„Proč?“
„Aby z nich nevyrostl další Zetsu.“
„Pako!“
 
 
 
 
 
 
Tak dvě skupinky zde máme,
brzy dohromady je dáme.
Brzy znamená, že už teď
a tak níže text čti a hleď!
 
„Hledáme je už dva dny a pořád nic.“ (Konan)
„Možná je sežrali Zetsuovi kámoši!“
„Peine, prosím tě!“
 
 
„Nikde je nevidím…“ (Itachi)
„Jsou vůbec na tomto ostrově?“ (Hidan)
„To zjistíme snadno.“ (Itachi)
„Jak?“ (Dei)
„Zapálíme oheň.“
„A budeme dělat kouřový signály, jako indiáni, juchů!“
„Stačí ten oheň, Tobi.“
„Hmm… ale to pak nebude žádná legrace.“
„Tu nejde o zábavu.“
„A o co?“
Dlouhý povzdech.
 
Po chvilince shromáždili dostatek paliva…
„Amaterasu!“
„Budou buřty?“
„NÉÉÉ!“
 
 
„Vidíte to?“ (Zetsu)
„Co?“ (Pein)
„Ten kouř.“
„Který?“ (Konan)
„Ten na východu.“
„Á už jo, myslíš, že by to mohli být oni?“
„Určitě, pochybuju, že tu žijí nějací lidé a pokud ano, tak aspoň zaženu hlad.“
„Tak jdeme.“
 
 
Později večer.
„Jů, jak ten oheň hezky hoří!“
„Tobi, mlč a spi nebo tě tam přiložíme místo dřeva!“
 
Díky velké hranici,
naší milí maníci,
jsou zase všichni spolu,
přesto nálada jde prudce dolů.
 
(Hidan svou kosu náhodou našel,
když si na malou do křoví zašel.)
 
„Ale jak se odsud dostaneme?“ (Pein)
„Dei?“
„na mě nekoukejte, já jsem všechen svůj výbušný jíl už spotřeboval.“
„Na co?“
Výmluvný pohled na Itachiho.
„Tak pak už jinak nevím. Máte někdo nějaký návrh?“
Všichni se hluboce zamysleli až z Kakuzu vypadlo: „Co třeba vor?“
„Perfektní nápad! Tak do práce!“
Nikdo se ani nehnul.
„No ták lidi, chcete tu zkysnout navždy?“
 
Po hodinách namáhavých pak,
ležel před nimi divný vrak.
Že vor to je, mysleli si s úctou,
,Potápka´ nazvali jej s poctou.
 
„Chtělo by to proslov“ (Pein)
„Já se toho ujmu“
„Dobrá, Kisame máš slovo.“
„Sešli jsme se tu dnes, abychom zavzpomínali…“
„Von někdo umřel?“
„Néé, Tobi.“
„… abychom zavzpomínali na nejhorší dny našeho života…“
„mluv za sebe Kisame!“ (Zetsu)
Pousmání všech přítomných až na Kisameho.
„Bylo to strašné…“
„Jojo opice,“ nedokázal odolat Dei, který za to schytal vražedný pohled Kisameho.
„… avšak nepropadejme panice…“
„Kdo tady propadá panice?“ (Itachi)
Povzdech. „…nepropadejme panice, neboť se z tohoto zpropadeného ostrova již dnes večer…“
„Ráno moudřejší večera,“ skočil opět Kisamemu do řeči někdo, tentokrát Konan.
„… dobrá, zítra ráno se dostaneme odsud pryč domů…“
„HIP HIP HURÁ“! (Tobi)
„… musí mě furt někdo přerušovat?“
„Musí.“ (Itachi)
Zaskřípění zubů. „…dos-dostaneme zpět domů, díky našemu super Akavoru - ,Potápce´.“
 
A tak naši Akáči směle na vor nastoupili,
přitom se modlili jen, aby se nepotopili.
Pluly dlouho na vlnách,
plavba byla jak ve snách.
Pak k pevnině přirazili,
nohy přitom si málem urazili.
Chvátali rychle domů,
nechtěli se ztratit znovu.
Když už byli všichni doma, Peina něco napadlo,
Ostatní se zhrozili – co ho to zas popadlo?
„CO TAK DALŠÍ VÝLET?“
„NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!“
 
 
 
Poslední komentáře
28.02.2009 16:37:46: To nemělo chybu hahaha to fakt bylo skvělí no nádhera
21.02.2009 09:04:11: Já prostě nemůžu odolat a musím k tomu napsat komentář..smiley Protože, jak už říkala darknesska, jsem...
15.02.2009 16:55:25: yaaay, tak u tohohle jse mse tlemila celou dobu! XDDD Jako Tobi tomu dával pravidelně koronu! XD moc...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !