Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Povídková soutěž

2. Soutěžní povídka - Amaryllis

Autor : Jun...sss

Anime / Manga : Nabari No Ou

Téma : Noční můra

 

Poznámka autora :

Má první povídka s Raikouem :)
Raikou je zabiják. Vraždí ty co zradí organizaci ve které je. Tím pádem je na opačné saně než jeho sestra Raimei. Což znamená že přirozeně by měli být nepřátelé ale Raimei ke svému bratru cítila nenávist, nenávist za to že vyvraždil jejich rodinu a zbytek klanu (ne nejsme u Naruta a Uchihu fakt ne) Jenže Raimei nevěděla ani zlomek toho co se ve skutečnosti událo. Raikou se svěřil akorát Gauovi (Gau, Raikoua doprovází, po smrti Gaovi matky Raikou zabil vraha a vtáhl Gaua do světa do kterého se nehodil. Jenže Raikou Gaua potřebuje). O tom že strýc zabil Raikouova otce i matku a že Raimei přišla zrovna v době kdy on zabil strýce a tak by neviděla nikoho z nich ze špatné stránky vzal to všechno na sebe a pozabíjel zbytek lidí. Když to Gau slyšel rozplakal se a i přes výhrušku že jestli něco řekne tak ho Raikou zabije se vydal za Raimei a všechno ji pověděl. Následuje boj Raikou x Raimei jenže když se Raikoi chystá Raimei zabít (v jednom okamžiku v ní vidí svou matku) Vběhne mu do rány Gau s tím že jsi jde pro svůj trest. Jenže Raikou nechce aby Gau zemřel a když je v nemocnici a Gau se stále neprobouzí i když by už měl. Bojí se že ho Gau bude nenávidět. Jenže Gau je Raikouovi oddaný, když Raikou selže a protivník má navrch vrhá se Gau před něj ochránit ho i když ví že nic nezmůže, Gau by Raikoua zemřel protože jediné na kom mu tolik záleží je Raikou. Proto když se Gau díky Yoiteho pomocí proudí. Řekne Raikouvo že chce zůstat na jeho straně. Nádherná scéna jak se Raikou rozpláče.Raikou je zvláštní, krásná postava a tolik smutná, šílená a klidná, silná a přitom tolik křehká. Proto jsem chtěla to téma noční můra pojmout takhle.
Amaryllis je květina kterou Raikou nechával na svých obětech.
http://cz.youtube.com/watch?v=_6t_YYj1C8Q&feature=related

http://cz.youtube.com/watch?v=_vYi2xDSGbQ

 

-----


Amaryllis

 

 
Tahle květina je jako dar a omluva za mé hříchy,
za krvavou cestu, co jsem po sobě zanechal.
 
 
Proč je tvůj spánek tolik neklidný? Je to snad noční můra, co tě tíží?
 
Raikou
 
Moment, kdy se nestihne včas otočit. V tu chvíli karmínové cákance zbarví jeho tvář a oči jsou doširoka otevřené v hrůze, když vidí postavu před sebou klesnout k zemi do vlastní krve a vše obklopí rudá…. Rty se pohnou, ale nevydají jedinou hlásku. Tělo je v šoku, neschopné pohybu, že ani nemůže dýchat. A pak, najednou, jako by si uvědomil, co se právě stalo a chvíle ticha byla narušena, ostrá katana proťala vzduch, vytryskla rudá a několik postav se sesunulo k zemi…
 
Nightmares…
 
Otevřel oči a vyděšeně pohlédl vedle sebe, aby zjistil, že vedle něj stále klidně oddechuje. Při pohledu na Gauovu klidnou tvář si oddychl a na jeho rtech se objevil drobný úsměv. Musel teď spát v jeho posteli. Ne z lásky, oni nebyli milenci, tedy si to aspoň myslel a Gau nejspíš taky. Spal tu jen proto, že se bál, že se jednou nestihne včas probudit a zachránit ho. Že se někdo bude chtít pomstít a chlapce mu zabije, což by pro něj byl asi nejspíš největší trest… To nejhorší, co může být, je vidět osobu vám drahou s mrtvolně bledou tváří anebo v bolestech, jak pomalu umírá.
 
‚Stejně jako Miharu musel sledovat Yoiteho, jak se pomalu ztrácí….‘
 
V mysli mu najednou vystanula vzpomínka na bledého chlapce, ležícího na zemi. Neplakal, ale jeho oči byly smutné a na Yukimiho, jak leží na zemi zraněný, ale aspoň stále živý. Jenže tehdy nemohl přijít a něco říct. Nevěděl co a navíc tehdy držel v náručí někoho jiného. Gau měl Yoiteho rád, protože mu zachránil život. Byl mu za to vděčný.
 
Tolik vděčný…Že se ty nevinné oči zalily slzami. Slzami, které odmítly vyschnout.
Dokonce i teď jsou na spící tváři zaschlé slané cestičky slz.
 
 Gau, tolik nevinná duše, to těžce nesl. To, že Yoiteho nedokázal zachránit. Že je natolik slabý, že většinou musí někdo zachraňovat jeho. Jenže možná si ani neuvědomuje, že i ta snaha se občas cení a on se snaží vždycky, i když ví předem, že nemá šanci.
 
Jako bezbranné štěně, které i přesto, že je malé a slabé, stojí stále věrně po boku svého pána.
 
„Gau….“ Zašeptal tiše, ale i tenhle téměř neslyšitelný šepot dokázal spícího chlapce probudit. Takže pomalu otevřel oči a rozespale mžoural před sebe. „Raikou-san, stalo se něco?“ Zeptal se když si uvědomil, že rozhodně ještě není ráno.
„Ne….“ Natáhl ruku a něžně se dotkl jeho tváře „Omlouvám se, že jsme tě vzbudil. Klidně spi dál.“
‚Spi dál, dokud můžeš, protože mám strach, že už dlouho to nebude.
Jak moc bych tě chtěl ochránit, ale zrada se krutě trestá.‘
 
…Again…
 
 
Růžové vlasy padly do očí, jak prudce se za hlavu chytnul.
„Ne!“ zatřepal jí v záporném a odmítavém gestu.
Nechce, odmítá…
 
 
 
Ten pohled šílence, kdy oči jsou tolik nelidské, doprovázené děsivým smíchem.
 
„Probuď se…“
 
Ta bledá tvář, potřísněna kapkami rudé, která, když se ostrá čepel setkala se svým cílem, na něj vytryskla.
 
Jaká to opojná vůně a překrásná barva.
 
„…slyšíš….“
 
I přes mrtvá těla ležící na zemi se stále směje tím strašlivým smíchem, když zabije znovu a další tělo upadne na zem, topící se v tratolišti krve.
 
„…No tak probuď se…“
 
Opět ten smích a mrazivý pocit projede nevinným pozorovatelem. Dětský výkřik. A mladík se na okamžik přestane smát při pohledu do tváře své mladší sestry.
Ovšem jen na okamžik, pak si mysl vzpomene, co má udělat a opět se začne smát .
 
„…probuď se, RAIKOU!“
 
 
Otevření očí a ústa otevřená v němém výkřiku.
„Raikou-san.“
Mladík se prudce posadí a skloní hlavu, až mu narůžovělé vlasy padnou do obličeje.
Dech je zrychlený, jak se ještě nemůže uklidnit z předchozího snu.
‚Proč jen jsou ty sny každou noc horší a horší?‘
 
„Raikou-san, jsi…jsi v pořádku?“ Otázka mladého chlapce.
Otočí se k němu, jakoby až teď zaregistroval jeho přítomnost. Ruka sevřená v pěst se natáhne a prudce chlapce udeří do jeho dětské tváře.
 
„Raikou…?“ Bolestně vzlyknul a chytnul se za bolavou tvář. Byl zvyklý, že ho Raikou někdy praštil, ale proč teď. Jaký to mělo důvod?
 
„Zlobíš se, že jsem tě probudil?“ Optal se, jako by se bál, že provedl něco špatného. „Já…viděl jsem jak sebou ve spaní házíš a měl jsem strach. Proto jsem…“ Sklopil provinile pohled a zavřel oči, očekávajíc další ránu či nějaký jiný naštvaný projev.
 
Raikou na chlapce překvapeně pohlédl. Uhodil ho a neměl důvod. Byl to jen následek ošklivé noční můry, z které ho Gau ze strachu o něj vzbudil.
A on ho za to praštil.
‚Raikou, ty idiote!‘
 
„Gau… já... omlouvám se.“ Přitáhl si ho k sobě, nevšímajíc zmateného pohledu, co se mu usadil náhle na tváři.
 
‚Chci tě chránit, ne ti ublížit.. Jsi to jediné, co mi zbylo, Gau.‘
 
 
 
Lehce vzal do ruky jednu z květinu Amaryllis. Chodí sem pro ně často. Roste jich tu tolik…
 
 
‚Nejsou to vpomínky?‘
 
„Gau, potřebuji tě.“ Prosba.
 
 Dlaní se opatrně dotkl tváře před sebou. Chlapec před ním se na něj díval s oddaným pohledem. Mladík nevěděl zda se má smát, a nebo plakat. Tolik se bál se chlapce před sebou jen dotknout…
 
 
…Again…
 
Raikou bežel, zoufale a rychle. Gau, on přeci nemá tu sílu se bránit.
Fialkové oči se rozšířily překvapením, když doběhl na místo a před sebou viděl známou osobu tak, jak už tolikrát mohl vidět sebe.
 
Jaký pohled se nám to naskytnul teď?
Mladý chlapec, jenž zničeně sedí na zemi. Nevěřícně zírající na své ruce skropené krví a tentokrát je tam ta krev jeho vinou.
 
Raikou přešel k zoufalému chlapci. Kdyby tu byl dřív, nestalo by se to.
„Ššš…už je to v pořádku, jsem tady.“ Zašeptal mu do vlasů, zatím co ho něžně objímal tak, aby mu dal co největší pocit bezpečí.
Gau to potřeboval. Opravdu potřeboval cítit, že je v bezpečí.
A Raikou mu chtěl pomoct.
 
Tolik chtěl.
 
„Byl to jen sen, Gau, neboj se..“ Dál tišil chlapce, který se náhle rozvzlykal. Jenže jeho nic jiného než tahle milosrdná lež nenapadlo.
 
Ta třesoucí se drobná ramena…
Křišťálové kapky, co mu tekly po tváři.
 
 
Proč jen musel působit tolik zranitelně. Ta křehkost, co z něj vyzařovala.
 
A vše upadlo do černé a neproniknutelné tmy.
Bolest byla tak obrovská, až nemohl dýchat.
Tělo to odmítalo a mozek přestal fungovat, aby udal jediný příkaz.
Důvod žít pominul.
A vše se ztratilo s tou dětskou nevinností…
 
„GAU!“
 
Jedno ujištění. Náhlý výkřik…
 
Trhnutí těla z toho jak zareagovalo na náhlý a nečekaný hluk. Tmavé oči se pomalu otevřely.
„Raikou-san…?“ Rty zašeptaly téměř neslyšně, aby daly najevo, že je stále tady.
 
„Jsem tady, Gau… Nikdy tě neopustím, protože bez tebe jsem ztracený.“
 
Drobný úsměv a oči se znovu unaveně zavřely.
 
Je načase se probudit, Raikou!
 
Opět známé úlevné probuzení a zjištění, že Gau leží vedle něj a klidně spí, ničím nerušen. Jen on má tolik nevinný úsměv, kterým se usmívá ve spánku. On, který není nucen uzamknout svůj život do nočních můr.
Ne jako on, který už nemá sílu proti svým snům bojovat..
K čemu by to bylo?
Jeho sny jsou jako trest, který musí snášet.
 
Za vše co provedl.
Je tohle konec?
Tak snadno se tělo vzdalo předem prohraného boje…
 
Though I've tried, I've fallen
 
 
Bledé ruce mrtvých, jenž se natahují. Zoufalý výkřik a tělo je zmáčené ledovým potem.
Ten pocit, kdy člověk musí čelit svému největšímu strachu. Slabý třas těla z toho, jak se snaží dostat pryč z děsivého snění.
Ta chvíle, kdy si člověk opakuje to nejhorší, co kdy zažil je tisíckrát strašnější.
A pak se oči otevřou hrůzou dokořán.
Zastřené a ještě omámené spánkem.
Ale ten pocit se nelepší
Protože ony jsou důvod¨, proč se pak bát znovu usnout.
 
Noční můra…?
 
…znovu…
 
…a znovu…
 
Křik!
 
Znovu
 
Mysl je otupělá a neví, co je pravda a co ne. Proto může už jen křičet.
Zoufale a nahlas
 
Nightmares…
 
Sorry I’m fallen
 
Načervenalé okvětní lístky pomalu uvadají. Samotná květina tu stále leží mnou utržená.
Stále žiji a za své hříchy každou noc v ukrutných mukách trpím.
Poslední komentáře
15.03.2009 09:30:12: Nabari no Ou jsem viděla jen deset dílů, takže nemohu posoudit co a jak. Noční můra, která se opakuj...
28.02.2009 16:44:27: bylo to opravdu pěkné
22.02.2009 12:19:00: NNO taky neznám (ale už se chystám ho poznat, jen až budu mít trochu času, už se chystám!) Autora j...
21.02.2009 09:21:04: Překrásná povídka!smiley Nemám slov - tahle mi doslova vyrazila dech! (a to ani neznám to anime... a k...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !