Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Povídková soutěž

4. Soutěžní povídka - Nejmilejší místečko

Autor : Isaaca
Téma : Nejmilejší místečko
Přístupnost : od 18 - ti
Fandom : žádný (original tvorba)
-----

Nejmilejší místečko

Dneska bych už měl odejít. Jenže ono to není jen tak, zabalit si ty věci a opustit byt ve kterém bydlíte tak dlouho. Já tu ale nebydlím sám, a proto chci odejít. Potřebuju změnu ... rychle nějakou změnu, jinak zešílím. Nikomu jsem to ještě neřekl, ale už mě opravdu bolí celé tělo a nejen to zatracený tělo ... moje mysl je vyždímaná. Je vyždímaná jako houba z těch jeho stále se opakujících slov, které neberou konce. Rád bych odešel, ale nevím ... tohle místo, tento byt ... mám k němu i hezké vzpomínky. Nevím, kdy se začalo vše tak kazit. Asi tehdy, když ztratil práci ... to byl určitě první impuls. Začal hodně pít, a když se vrátil, bylo mu jedno jak se cítím. Bylo mu to jedno!! „Nešahej na mě! Táhne to z tebe!“ „Ale no tak ... přece nejsi nějaká slečinka ...“ Pak mě chytnul. Já nevím proč jsem mu nevzdoroval. Nezvládl jsem to, pokaždé, když se mě dotkne něco se ve mě přepne. Přehodí se ve mě nějaká výhybka a najednou si se mnou může dělat, co chce. I když přitom brečím, nikdy se nezastavil. Pak přišlo to ráno. To nebylo jen jedno ráno. To jsou rána, která přichází a odchází a ze mě se stává něco jako stroj. Už ho asi nemiluju. Nemiluju ... to je hrozné si něco takového přiznat. Jediné k čemu teď mám vztah je ten byt. Ten zatracený byt, ve kterém spolu přežíváme. To není nějaké soužití ... dříve bylo, ale teď je to jen prachobyčejné přežívání.
            Tohle ráno bylo zase to samé. To stereotypní ráno, kdy vstal a řekl, že jde hledat práci. Já jsem jen přikývnul. Včera to opravdu trochu přehnal. Musel jsem se jít vykoupat. Pomalu jsem došel do koupelny a tam jsem si napustil vanu. Celý jsem se namočil a na chvilku zavřel oči. Jenže jsem už necítil nic. To byl ten impuls. V tom okamžiku jsem zjistil, že víc miluju náš byt ... naší postel a kuchyň ... než vztah, který trvá už nespočet roků. Když jsem se podíval na své tělo, poprvé ... opravdu poprvé jsem si uvědomil, že něco není dobře. Bylo plné modřin ... stále je. Hodně mě bolí zadek a ruce. Včera jsem se zachoval jinak než jindy, ta výhybka nezafungovala a já řekl dost. „Už na mě nešahej!“ „To bude dobrý.“ Smál se a myslel si, že to dopadne jako vždy. „Nešahej!“ Odstrčil jsem ho. Opravdu a on spadl z postele. Spadnul a bouchnul se do hlavy. To ho naštvalo a vstal. Vstal a pak mě chytnul za ruce a ... otočil mě k němu zády. Je silný ... vždycky byl a asi bude ... já jsem proti němu jen takové nic. „Nehejbej se ... nebo to bude moc bolet.“ Hejbal jsem se. Poprvé jsem ho opravdu odstrkoval. Proto to tak bolelo a proto to cítím ještě teď. Nebyl vůbec něžný, už si ani nepamatuju, kdy byl. Možná tak před půl rokem. To jo ... to mě vždycky objal a přitisknul k sobě. Objímali jsme se a líbali. Mně i jemu to stačilo a když se přešlo na sex ... vždy mě tak něžně připravil ... v té době se opravdu bál ... bál se, aby mě neublížil, a já od něj vždy vyžadoval větší ráznost.
            Teď bych chtěl vrátit ty časy, ale to se nestane. Včerejší noc mě v tom utvrdila. Když jsem se zmítal pod jeho rukama a on mě nepustil. Když jsem na svém krku ucítil ten jeho dech, přišel mi odporný. Tak hnusný až se mi zvedal žaludek. Doteky jsem také nemohl snést. Snažil jsem se nebrečet. Byl jsem silný, ale jemu se to moc nezamlouvalo. Uhodil mě a ne jednou. Dokonce mě i kopnul do břicha. To byla taková bolest, ale nejvíc mě na tom bolelo to, že to udělal ON. Když si vyžadoval moje polibky, nedal jsem mu je tak lehce. To jsem nemohl připustit a o každý jsem s ním zápasil. On většinou vyhrál. Když se teď podívám do zrcadla, uvidím jen napuchlý ret.
            Když jsem myslel, že přestane, dělo se vše naopak. Zrychlil. Zní to legračně, ale je to tak. Přirážel tak silně. Já se už neudržel a jen ležel a cítil tu vzrůstající bolest. Vím, že se do mě několikrát udělal. V té chvíli jsem už nic nezvládal a jen ležel, bezvládně jako mrtvola. Připadal jsem si, že už to nejsem Já. Vypadlo to směšně, jako by tam ležela jen nějaká loutka. Možná to tak bylo.
            A nebo možná to bylo poprvé, kdy jsem tam byl a rozhodoval o tom, co se se mnou děje. Jen neúspěšně. Pak usnul. Byl vyčerpaný ... vystříkaný a s několika promile alkoholu v krvi. Odvalil se na svou půlku a spal, jako nemluvně. Možná, kdybych se v tu chvíli byl schopný postavit, tak bych vstal a zbil ho. Jenže jsem nebyl schopný. Nepostavil jsem se a nemohl to udělat. Moje tělo mě vůbec neposlouchalo. Nezvládl jsem jediný pohyb. Ležel jsem tam vedle toho zvířete a nemohl odejít.
            Když jsem se ráno vzbudil. No, o tom jsem už vlastně mluvil. Už jsem začal balit. Už mám všechno potřebné. Jen netuším, kam půjdu. Nejspíš vyzkouším nějaké známé. Pokud mě budou schopní ubytovat, potěší mě. Jinak nevím. Možná bych mohl na chvíli do hotelu. Jenže, pak jsem se musel znovu podívat na svůj byt. Na jeho byt. To byl opravdu jeho, přestože jsem ho s láskou a oddaností sám vybavoval. On neměl čas, dělal si ze mě legraci, že jsem jak jeho ženuška, ale mě to bavilo. Opravdu mě bavilo vybavovat ten byt. Tohle je místo, kam jsem se vždycky tak rád vracel, ale ten parchant mi ho musel takto znechutit. Kvůli němu musím opustit jediné místo, kde se cítím jako doma.
            Jako malý jsem byl jen v ústavech. Rodinu jsem neměl, a pak přišlo tohle. Úplně mi to změnilo pohled na život. Začal jsem být optimista a věřil, že bude šťastný, ale to štěstí se změnilo. Jediný byt zůstal stejný a já ho teď musím opustit a tím opustím jediné nejmilejší místečko, které jsem kdy měl.
            Teď ještě napíšu dopis. Ne, dopis ne. Jen vzkaz. NEHLEDEJ MĚ!
            A už jdu. Už opravdu odcházím. Udělal jsem to. Podařilo se mi to. Nevím, co bude teď, ale doufám, že najdu nějaké jiné místo, kde se budu zase jednou cítit jako doma. Kde se nebudu strachovat z každé noci a kde nebudu muset odolávat těm „slovům lásky“ a omluvám, které nikdy nebyly vykonány.    
 
Konec
Poslední komentáře
15.03.2009 09:19:00: nechci nic říkat, ale půlka povídky je o znásilění. Nečekala jsem to. myslela jsem, že když je to ne...
22.02.2009 16:06:10: tak tohle se mi fakt zamlouvá. wow.smiley${1}
21.02.2009 09:31:53: *pořád zírá s otevřenou pusou* Úžasné.. darknesska má pravdu.. fakt nwm, pro koho budu hlasovat, pro...
15.02.2009 17:28:09: hajzl... - myslím že tohle slovo celkem sedí ne? Je to moc hezky napsaný! ty úvahy a všechno. Pán...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !