Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Povídková soutěž

5. Soutěžní povídka - Noční můra

Autor : Water

Téma : Noční můra

Anime / Manga : Naruto

 

-----

 

Noční můra

 

         Slunce už dávno zapadlo za obzor. Většina obyvatel Skryté Listové už dávno spala. Nebývalo zvykem ninjů dlouho ponocovat, protože většina z nich měla brzo ráno novou misi. Jenže většina z nich stejně neměla klidný spánek. Násilí, které v jejich životě hrálo velkou roli, se výrazně podepsalo na psychice mnohých z nich. Ve dne byli v pohodě, nikdo by to na nich nepoznal, ale po nocích…
V temné noci je navštěvovaly jejich nejhorší obavy.
Co ovšem nevěděli, bylo, že zlé sny jim přináší nakrknutá zoubková víla, kterou ninjové dohnali až k sebevraždě. Tou vílou byl X…
X, mazlivě přezdívaný Aids, roztáhnul svá zlatá křidélka a proletěl skrz zeď do pokoje Sakury. Jako každou noc začínal u té ružovovlasé hysterky.
„Já ti dám lozit do snů Naruta,“ máchnul hůlkou a nad hlavou kunoichi se vytvořil prstenec květin. „To se ti bude líbit,“ mnul si nadšeně ruce a zmizel zase v tiché noci.
Sakura se převalila z jednoho boku na druhý, zdálo se jí….
*-*
„Sasuke!“ křikla nadšeně Sakura. Sasuke se na ni otráveně podíval.
„Co chceš?“ vyštěkl.
„Sasuke! Sasuke!“ pištěla Sakura nadšeně.
„Co chceš, se ptám!“ řekl Sasuke o poznání podrážděněji.
„Sasuke! Sasuke! Sasuke!“
„Sakra, Sakuro, stichni!“
„Sasu-....“Sakura se zarazila. Sasukeho výraz změkl. Dokonce se tvářil… zamilovaně! Sakura zčervenala. Ano, její tajný sen. Sasuke jí dá pusu! Dostane pusu od Sasukeho!“ Jemně našpulila rty a pootevřenýma očima sledovala, jak se k ní Sasuke přibližuje.
Když však kolem jen pošel, překvapeně se po něm ohlédla. Sasuke mířil k Choujimu.
„Ahoj,“ pronesl mazlivě. Sakura nemohla uvěřit svým očím.
Objekt jejich tužeb se momentálně nadšeně a rozhodně více než přátelsky objímal s….s….jo s ním!
Vypověděly jí nohy a ona se rozplácla na zemi. „Néééééééééééé,“ zaječela. To, ale nebylo ještě všechno..
**
X si poletoval nad městem a zlotřile si střádal plány na další sny. Rozhodnul se slétnout trochu níž, aby podaroval i senseie Naruta. Sice mu Kakashi nic neudělal, ale když se hodlá pomstít tak všem.
Vytáhnul svou magickou hůlku a vykouzlil nad hlavou Kakashiho barevný prstenec….
**
Procházel se vesnici. Iruka měl na krku nějaká otravná děcka a když Kakashi usoudil, že mu ho nepřeberou, tak se šel projít. Po chvilce skončil pod jedním velkým stromem, a protože sluníčko pálilo, posadil se pod korunu a vytáhnul si jednu nejmenovanou knížku. Vzrušeně si nalistoval stranu, na které včera skončil. Podíval se na první řádek nové stránky a vyděšeně vyskočil.
Byla prázdná! Nic se tam nepsalo. Rychle prolistoval knihou. Vážně. V deskách byly jen prázdné stránky! Zaječel, ale pak se uklidnil.
„Blbé děcka. Tak blbý vtip jim neodpustím!“ zavrčel a představoval si, jak škrtí Naruta.
Jeho kroky teď neomylně vedly do knihkupectví. Musel vědět, jak Icha Icha skončí! Musel! Bylo to tak napínavé! Nevydržel by to, umřel by.
„Máte icha Icha?“ zeptal se. Prodavač se zamyslel.
„Icha Icha?“ zeptal se a Kakashi přikývl. „Je mi líto, o tom jsem nikdy neslyšel.“
„Cože?“ vřískl Kakashi. „Já chci icha Icha!“ zařval a chytil prodejce za triko. „Dej mi Icha Icha!“ Kakashi začal s prodejcem třást.
„Uklidněte se, prosím!“ vyžbleptl prodejce z posledních sil a složil se na pult. „O Icha Icha jsem nikdy neslyšel. Taková kniha neexistuje.“
„Ale… Ale…“ Kakashi nechápal. „Jak je to… To přece… Já…“
„Možná si to pletete s jinou knihou.“
Kakashi vytáhl svůj prázdný výtisk Icha Icha a ukázal ho prodejci. Ten se na Kakashiho shovívavě usmál a řekl: „To jsou jen sešité listy.“ Kakashi se podíval na přebal knihy a vyděšeně zjistil, že prodavač má pravdu.
**
Kakashi vytřeštil oči a letěl do kuchyně.
„Bože, ne!!“ začal prohledávat skříňku s hrncema.
„Hmm,“ zamručel rozespale Iruka a přidržel se dveří. „Co tady sakra vyvádíš?“ zamžoural ospale na svého přítele.
„Kde je... kde je?“ dělal rámus a hledal.
„Co je?“ probral se jakš takš Iruka. „Něco se ti zdálo?...Pojď spát,“ usmál se na něj koketně a otočil se směrem do pokoje.
„Tam už nedojdeme,“ zašeptal mu svůdně do ucha a Kakashiho paže se obmotaly kolem milencova pasu.
„Hmm,“ zamručel si Iruka spokojeně.
**
X plující nad domy vytáhnul kapesník, co měl v pohotovosti. Popravdě kdyby věděl, že to dopadne podobně, dal mu nějakou horší noční můru. Ale zase za ten pohled to taky stojí.
„Ach Naruto,“ povzdechnul si X a proletěl další zdí.
*-*
Sasuke se překulil na druhý bok a pak se posadil. Rozhlédl se. Ležel na louce a slunce zapadalo.
„Přijdu pozdě!“ řekl vyděšeně a překvapeně zjistil, že má dětský hlas. „Rychle domů, nebo bude mamka nadávat!“ Vyskočil na nohy a rozběhl se směrem domů. Těšil se, až ukáže tátovi, co se dneska naučil! Super-tajnou technu získávání ovoce z cizích stromů pod dohledem jejich majitele tak, aniž by byl chycen. Ale máma to nesmí vědět, protože by se zlobila, že se nacpal ovocem před večeří.
Pln očekávání a plánů vběhl do jejich rozlehlého sídla. A nikdo nikde. Překvapeně se rozhlédl a zavolal.
Když se nikdo neozýval, pokrčil rameny a šel domů. Netušil co ho čeká, ale měl vtíravý pocit, že ho někdo pozoruje. Nevšímal si toho a pokračoval ve své cestě. Čím víc se blížil domů, tím víc měl pocit, že tu něco nehraje.
Otevřel dveře a co neviděl… Viděl toho hodně. Na podlaze bylo plno krve a v ní se válela dvě těla. Když přišel blíž, uzřel své rodiče.
„Kyááá!“ zaječel jako malá holka a vyběhl ven. „Kdo… Kdo…“ Nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo.
„Já,“ zaznělo v odpověď. Sasuke se otočil a s vykulenýma očima padl na zadek. Před ním stál Itachi, jeho milovaný starší bratr. V rukou držel katany, z nichž ještě odkapávala krev.
„Itachi…?“ Sasuke zamrkal. Takhle to přece nebylo… Nemohlo být!
Itachi se zašklebil. Stál před Sasukem v růžovoučkém, chlupaťoučkém převleku velikonočního zajíčka.
„Nééééé,“ zaječel Sasuke.
„Jóóóó,“ vísknul si zvesela Itachi.
„Nesnaším…“ pípnul slyšitelně.
„Růžovou,“ dodal Itachi za něj.
„Zajíce… každý den máme zajíce. To je na zbláznění ani Pinďa to už nežere, viď Pinďo, že už taky nechceš zajíce?“ otočil se Sasuke po krvavém fleku na stěně.
„Jak vidno, souhlasí...“
„Jak jsi mohl, brácho!“ zapištěl Sasuke. „Převléct se za králíka! Proč? Proč jsi to musela udělat?!“
Itachi vypadal překvapeně. „To oni,“ kývl směrem ke dveřím.
„Kdyby ještě byli živí, tak je vlastnoručně zabiju!“
„Smůla no.“ Itachi se zatvářil přísně. „Teď mě nenáviď. Chovej ke mě nenávist tak velkou, až se budeš nenávidět za to, jak mě nenávidíš. Ta nenávist nechť je ti důvodem k životu. Žij, aby ses pomstil!“ Itachi ze sebe vydal typicky záporácký smích.
„Nerad tě ruším,“ odkašlal si Sasuke.
„Co?“ střelil po něm Itachi pohledem.
„Já prostě nedokážu nenávidět velikonočního zajíčka.“
„Cože…?“
„Nedokážu tě nenávidět.“
„Ale proč?... Víš kolik mě stálo půjčení toho kostýmu?.. Bóže!“ povzdechnul si vyčerpaně Itachi. „Tak mladý pán si myslí, že teďka mě nebude nenávidět? Ale já ti ukážu, zač je toho loket!! Ty ještě uvidíš, co je Azurit zač!“ rozkřiknul se a zmizel.
„Itachííííííííííííííííííííí!!“
**
Sasuke se posadil. Po zádech mu stékal pot a bylo mu špatně z toho snu. „Jak nenávidím zajíce!“ padnul zase do peřin a usnul.
*
X si zoufal, nic se mu nedařilo, měli trpět. Když do toho šel, netušil jakou boudu na něho Bůh udělal. Prý se může pomstít, ale jak? A hlavně komu?
X nechal prozatím Listovou vesnici na pokoji a odletěl jinam. Kroužil nad jeskyní Akatsuki, kde se o něčem šeptalo. Nakonec zamířil nad vesnici ukrytou v písku.
„Pche! Naruto je můj,“ nakouknul místnímu Kazekagovi do okna. Celý pokoj měl vylepený plakáty s Narutovým obličejem. A nejen obličejem…
X neváhal ani vteřinu a už použil svou hůlku na Gaaru.
**
Šel po chodníčku, všichni se na něj vesele usmívali, ale Gaara nic nechápal. Nevěděl kdo je polovina těch lidí a proč všichni zvedají skleničku na připití. Tak šel dál.
Podezřelé bylo, když k němu přiběhla malá holčička a podala mu velkou kytici květin s úsměvem na tváři. „Gratuluju!“ řekla vesele.
„He?“ vykulil na ni oči Gaara, ale kytici přijal.
„Těšíš se?“ pokračovalo děvčátko.
„Na co?“
„Na svatbu!“
„Na čí?“
„Na tvoji!“
Gaara otevřel ústa. „Moji svatbu?“ zeptal se nechápavě. Děvče přikývlo, zapištělo a rozběhlo se pryč. Gaara zůstal nechápavě stát uprostřed ulice s otevřenou pusou a kyticí v ruce. Pak se pomalu otočil k veliké výkladní skříni. Když uviděl svůj odraz, zatočila se mu hlava a málem se sesul k zemi.
„Panebože,“ zašeptal a zbledl ještě víc. Měl na sobě bílé svatební šaty. S vlečkou!
„Fajn!“ štípnul se do ruky. „Ne…to ne!“ rozhlídnul se bezmocně po nějaké záchraně.
Najednou stál Gaara před oltářem, slyšel jak Temari natahuje a sledoval, jak si utírá uslzené oči do kapesníku. Vedle ní seděl Kankuro a se Sasorim na klíně na něj pyšně vzhlíželi.
Gaara se zmohl na polknutí, silou vůle donutil hlavu otočit se na svého budoucího manžela.
„Lee?“ zaječel a přitom rozhodil rukama, přičemž mu kytice vyletěla z ruky a skončila Tsunade ve výstřihu.
„Zlato?“ přiblížil se k němu Lee v zeleném obleku, který měl i Gai. Gaara mírně zezelenal, protože všichni svatebčané měli zelené oblečení ne jen oni….
 „Pomóc!“ chytil si šaty a snažil se utéct, ale nohou si přistoupnul vlečku a jak široký tak dlouhý se rozplácnul na zemi.
Kněz něco nevzrušeně mumlal pod vousy. „Je to v prdeli!“ zahudroval na zemi Gaara.
„Ano?“ ozvalo se sálem.
„Ano…“ odmlčel se Gaara, pak mu to došlo. „Ten časopis?“
„Jste prohlášeni za muže a ženu, smíte políbit nevěstu,“ usmál se kněz.
„Ne!! Ne!! Myslel jsem ne! A vynechal jste tu pasáž o tom, kdo má námitky... já jednu mám... NE! Ne!“
***
„Ne!!“ loumcoval sebou na posteli Gaara. „Nechci! Nechci!! POMOC!!!“
X se zachichotal. Konečně mu něco vyšlo! Nechal Gaaru a jeho noční můru o samotě a vydal se do hlubin noci na další lov.
Poletoval si nočními městy a přemýšlel, koho by napadl. Rozhodl se na základě náhody, protože když už zoufale nemohl nic vymyslet, uviděl muže, který spal u hrazení ženských lázní.
***
Nasměroval dalekohled na jednu převlékárnu a těšil se, že získá další poznatky do své příští knihy. Když… Místo nahých panen tam strašilo stádo starých tlustých chlapů.
Otřepal se a začal hledat nějaký pořádný materiál.
„Kozy...kozy...kozy,“ prozpěvoval si pro sebe a neomylně nad svými představami slintal. Jenže když nic nebylo k nalezení, sešel dolů. Doufal, že aspoň v lázních něco najde.
Vtrhnul do koupelen a prohlížel si vybavení dámských šaten. Sice tušil, že něco není v nepořádku, ale zatím neměl důvod se strachovat.
„Ručníky, ručníky… ručníky… pánský spodky… ručníky… ručníky… kondom… ručníky…“
Jiraiya se zarazil. Tady něco vážně bylo špatně. Jenže co? Znovu přejel očima skříňky.
„Ručník – ano,“ zabručel a pak mu to došlo. „PÁNSKÝ spodky? Kondom…?“
To nevypadalo až tak podezřele. Naznačovalo to jednu věc, která ovšem byla neméně děsivá – v okolí byl ještě větší úchylák než on. Jiraiya nad tím pokrčil rameny. Zbaví se ho později. Teď potřeboval múzu. Pořádnou múzu, tak 90-60-90. Ale spokojil by se se vším, hlavně ať je materiál.
Do šatny vletěl jakýsi chlap. Oba se přeměřili vražedným pohledem.
„Co tu chceš?“ vyštěkl chlap a postavil se do cowboyské pozice. „Mé kolty jsou proklatě nízko!“
Jiraiya dostal tik do oka. Tohle měl být jeho oponent?
„Ženské!“ sykl Jiraiya. „Kde jsou ženské!“
„Nemluv nesmysly!“ opáčil muž. „A bojuj!“
Jiraiya muži splnil jeho přání a jednou, přesně mířenou ranou ho poslal k zemi.
„Nikde ani stopa po ženské,“ bědoval a s mírnými nadávkami odcházel pryč. „Třeba budu mít štěstí někde jinde,“ drmolil si pro sebe. Když vycházel ven, narazil do něčeho tvrdého. S obavou zvednul hlavu, protože dveře to rozhodně nebyly. Stál tam chlap jako koloseum s podivným úsměvem či snad úšklebkem vepsaným ve tváři. Jiraya dostával tik do oka, ale instinktivně couvnul, když se kolos pohnul k němu.
Než se Jiraya nadál byl obklíčen ze všech stran podezřele vyhlížejícími chlápky jen s ručníky kolem pasu.
,WTF?‘ pomyslel si. „Takže tady nejsou žádný ženský? Asi jsem si spletl lázně, sorry, kluci!“ Zvedl se a měl se k odchodu, když ho dva z nich chytli za ruce.
„Kampak, kampak?“ zeptala se kolos č. 1 a chytl Jiraiyu za bradu.
„Nesahej na mě, ty prase!“ vyštěkl Jiraiya a ostatní se začali pohihňávat. „Co?“ zavrčel a vrhal kolem sebe vražedné pohledy, přičemž se pokusil vyprostit ze sevření těch dvou kulturistů.
„Co taková kráska dělá na tak nebezpečném místě?“ zašklebil se zase ten kolos.
„Jaká kráska?“ zamračil se Jiraiya.
„No ty?“ mrkl na něj kolos a položil mu ruce na hruď.
„Nesahej mi na prsa, ty hovado!“ Jiraiya, překvapen svými vlastními slovy, shlédl na svou hruď. „Mám prsa!“ hlesl vyděšeně. Pak se znovu podíval na ty okolo. „Já jsem ženská?“ zeptal se. Ostatní přikývli a zlotřile se usmáli. Jiraiya začal ječet…
*-*
X se spokojeně usmál. Další úspěšná noční můra. Začal tomu přicházet na kloub.
„Teďka ještě podaruju tebe,“ pomyslel si láskyplně X. Nastartoval křidélka a šinul si to zase zpátky do Konohy, aby dal něco i Narutovi.
„Jedna dvě X si jde, X ten si jde pro tebe,“ zpíval si úchylně a tanečním letem vletěl do pokoje, kde chrupkal Naruto. X neodolal a přikryl ho až po bradu.
„Chichichi,“ zachichotal se jako malá holka.
Naruto se víc zahrabal do přikrývky.
„Pro tebe mám speciální dárek,“ mávnul hůlkou…
***
Naruto stál na květinové louce. Všechno osvětlovaly ultrafialové sluneční paprsky, ale všechno to vypadalo jako snová krajina. Kousek od louky byl les a místo listů měl v korunách mísu s rámenem, dokonce se z něj ještě kouřilo. Naruto zaslintal a začal se procházet po té zemi zázraků. Došel k malému rybníčku a kolem proskákala želatinová veverka, kamínky byly lentilky a rákos nejlahodnější oplatky.
Naruta nenapadlo nic lepšího než skočit do vody a začít si vychutnávat tu pohodu lesa.
Pak si utrhl jeden ramen se stromu, sedl si do stínu a sledoval nádherný výhled. S chutí se zakousl do nudlí, ale byly nějaké… divné.
„Nežvejkej mi vocas!“ ozvalo se z misky.
„C-cože?“ zakoktal se Naruto.
„Nemáš mi žvejkat vocas, ty prase!“
Naruto shlédl do misky.
„Nečum!“ zavřeštělo to a miska sebou tak trhla, až Narutovi vyletěla z rukou. Miska se překlopila dnem vzhůru. Naruto do ní vyděšeně drcl, ale jakmile to udělal, vyrazili z pod misky čtyři chlupaté, rezavé nohy.
„Ehe?“ vyjekl Naruto, totálně dezorientovaný.
Zatím vylezla liška s „Raz, dva, tři, čytři-“
„Devět ty debile!“ zaječela.
„Kyubi!“
„Ne babička Amálka,“ protočil očima.
„A proč protáčíš oči?“ vyptával se Naruto.
„Protože si debil,“ odrfknul si Kyubi.
„A proč si odfrkáváš?“ pokračoval dál Naruto.
„Protože je mi z tebe zle,“ vypláznul na něj jazyk.
„A proč vyplazuješ jazyk?“ přimhouřil oči.
„Abych tě mohl sežrat... Oko za oko... Sežrání za kousnutí,“ skočil po něm Kyubi a zeširoka rozevřel tlamu.
„Áááááááááááááááááá,“ rozeřval se Naruto.
„Neřvi!“ přikázal Kyubi, ale bylo mu to houby platné. Nakonec mu zacpal ústa tlapkou. „Já ti ukážu, jaké to je, být zavřený v něčím těle a žrát jen jednu věc! Pořád a pořád! Každý den na snídani, oběd a večeři! Celých 15 let!“
„Phomhiň,“ zahuhlal Naruto do chlupů. „Užh tho nihgdhy nheudhěláhm!“
„Nerozumím,“ řekl Kyubi zamračeně. „Ale na tom nesejde! Budeš trpět!“ Kyubi otevřel pusu a olízl Narutovi ucho. Pak si odplivl. „Chutná to jak ramen! Ale to neva.“ Než se Naruto nadál, žužlal mu Kyubi ruku a spokojeně u toho mlaskal.
„Nech mě!“ zaječel Naruto.
„Ale no tak, drahoušku… Neděj tok rámusu, to bude dobrý. Teda pro mě to bude dobrý.“
„Mluvíš jako X!“ vyděsil se Naruto a Kyubi se zasmál. Naruto ovanul odporný dech a omdlel…
*-*
X mlátil hlavou do stěny. „Jsem debil, jsem debil, jsem k ničemu,“ opakoval stále dokola. Kvůli němu měl jeho milášek žlé šny.
„Tohle není pro mě… Končím!“ rozeřval se na všechny strany X. Chtěl se pomstít, chtěl, aby trpěli svými nejhoršími nočními můrami. Ale jen jednomu nechtěl ublížit. Sobě!
„Tak počkat…“
Chtěl se pomstít, chtěl, aby trpěli svými nejhoršími nočními můrami. Ale jen dvěma nechtěl ublížit. Sobě a Narutovi.
„Teď je to správně…“ políbil Naruta na čelo. Pak si odtrhl svá křidýlka a žuchl na podlahu. „Je mi to líto,“ omluvil se tiše a se prvními slunečními paprsky, které pronikly do pokoje, se rozplynul.
*-*
Ninjové z Konohy vstávali. Byl čas práce. Čas násilí a hrůz, čas zvěrstev páchaných na nevinných lidech. A taky byl čas, aby všichni zapomněli na své noční můry… Na ty v jejich práci – a v životě obecně – nebylo místo. Nikdo z nich nepomyslel na chudáka Aidse…
*-*
„Byste nevěřili, co se mi zdálo!“ zahulákal Naruto na Sakuru a Kakashiho. Všichni tři tam stáli bledí jako smrt. Kakashi pevně svíral svou knížku a Sakura nenávistně pokukovala po Choujim.
„Zajdem na snídani na ramen?“ navrhl Kakashi. Naruto zezelenal a řekl: „Radši ne.“
„Jo, radši půjdem na misi. Potřebuju vypadnou z Listový,“ souhlasila Sakura.
A tak se všichni vydali k Tsunade…
*-*
X seděl na mraku vedle Boha a brečel.
„Zapomněli na mě! Zapomnělíííííí!“
„Nech toho,“ zahučel Bůh otráveně.
„A můžeš za to ty!“ popotáhl X a upřel na Boha obviňující pohled.
„A jak to mám odčinit?“ zeptal se Bůh zvědavě a mnul si ruce, že se X zase brzy zbaví.
„Chci studovat zahradnickou architekturu!“ dupl si X.
„Jak si přeješ, Adisi,“ řekl Bůh a X se propadl dolů, zpět na zem.
 
 
 
 
Poslední komentáře
15.02.2009 17:50:26: Zahradnickou architekturu!!!! XDDDDD *mega výtlem* né ale nejlepší byla noční můra Sasana! XDDD Itac...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !