Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Povídková soutěž

8. Soutěžní povídka - Překvapení!

Autor : Kuruka

Anime / Manga : Naruto

Žánr : Shonen-ai / Yaoi

Věková hranice : od 15 - ti let

Téma : Noční můra

-----


    Překvapení!




         Sasuke se pomalu probouzel, připadal si tak nějak zvláštně, nicméně se tím nehodlal zabývat. Na dnešek měl v plánu najít si v knihovně nějakou zajímavou knihu o ninjutsu a jen tak relaxovat po včerejším namáhavém tréninku.
Počkat…včerejším? Ať se snažil sebevíc, nedokázal si vybavit, co včera po večeři dělal. Divné…..pomyslel si a začal otevírat oči.
 Vzápětí je vytřeštil dokořán.

Jeho pohled opětoval pár uhrančivě zelených (hadích) očí, jejichž
majitel se na něj spokojeně, téměř vítězoslavně, usmíval.
,,Co tady děláš?“ vypálil Sasuke první, co ho v tu chvíli napadlo.
,,Já? Tohle je můj pokoj, vzpomínáš?“ odpověděl Orochimaru pobaveně. Jeho pokoj, no jo…

,,A c-co tady v tom případě dělám já?“zhrozil se Sasuke.
,,Nooo, ále coby, jen jsi byl v noci náměsíčný, došel jsi až sem, svlékl ses a usnul v mé posteli“ ušklíbl se ironicky a sledoval, jak to na jeho studenta zapůsobí…a že se bylo na co dívat….Sasuke šokovaně zamrkal, otevíral a zavíral pusu, jakoby náhle ztratil řeč…Orochimaru se při tom pohledu rozesmál tak upřímně, až se mu v očích zaleskly slzy smíchu.
 „Ne, ne, ne, ne….to není možné, to se mi zdá…“ přesvědčoval se Uchiha, ale pomyslel si, že mít sny o tom, jak se ráno probudí nahý v posteli s Orochimarem by asi také nevěstilo nic moc dobrého.
,,Takže pomalu, jak jsem se sem dostal, proč nemám nic na sobě….a
c-co jsme tu včera ksakru dělali …“(jakoby to nebylo jasné, že?)
,,Ale no tak, Sasuke, zkus se trochu zamyslet“ zapředl Orochimaru a
 spiklenecky na něj mrkl.
,,Ležíš v mé posteli, nemáš nic na sobě a když se rozhlédneš, tak to tu je skoro jak po boji. Tak co? Pořád nic?“
 „Týýýýý…“nenacházel vhodné přirovnání.
 „Můžeš mi říkat Miláčku“ rozesmál se Orochi a svůdně našpulil rty. To byla pro Sasukeho poslední kapka. Sebral polštář na kterém ležel a ,hupsnul´ na Orochiho s úmyslem ho pořádně přidusit…ten se očividně bavil.
,,Tak Miláčku se ti nelíbí? Co takhle …Zlato?“
Sasu zahodil polštář a začal ho škrtit holýma rukama…
,,Tak Lásko?“ kolem obličeje mu prosvištěla pěst…,,Sluníčko?“…,,Prdelko?“ u toho se i Sasuke
pozastavil a nevěřícně se na něj podíval…,,No co“ pokrčil rameny Oro…
.,,Já tě….“ už se však nestačil dozvědět, co mu jeho student hodlá udělat, protože dveře od pokoje se rozletěly dokořán.

,,Orochimaru-sama, je čas na váš …..ehm …lék“ Kabuto na ně zůstal vyjeveně zírat.
,,No, tys tady chyběl“ obrátil Sasuke svůj hněv proti nebohému příchozímu, který teď těkal pohledem od jednoho k druhému, jako by čekal, kdo dřív zařve ,APRÝL´ nicméně nikdo se k ničemu neměl.
,,T-tak j-já vám to n-nechám na stole…..ehm…“
,,To uděláš dobře“
,,Ne tak rychle!“ přimhouřil Sasu očka v náhlém podezření. ,,Kabuto, nemáš ty náhodou něco společného s mým výpadkem paměti?“ otázal se nebezpečným tónem, až milému Kabutovi přeběhl mráz po zádech.
,,V-výpadkem…EH….“ mladému medikovi náhle všechno došlo a Sasuke by přísahal, že slyšel, jak ozubená kolečka zacvakla do sebe.
Kabuto náhle vykulil oči i s brejličkama a ukázal prstem na svého, značně nervózního, pána.
,,Tak na tohle jste chtěl…“ uvědomil si svou chybu a připlácl si ruku na pusu, až to plesklo. Sasu se na Orochiho zlostně otočil a v duchu už vymýšlel strašné způsoby odplaty…..
,,Tak já už abych šel“
,,To bys měl“zavrčeli Oro i Sasu současně a Kabuto se s nervózním úsměvem vytratil.

,,Už teď jsi po smrti“ Sasu si na něm lehce poposedl, aby měl
 větší možnost se rozmáchnout.
,,Huh, tak na co ještě čekáš“ Orochimaru nepřestával provokovat.
 „Jen se rozhoduji mezi udušením a kastrací“ přičemž ta druhá možnost se mu zamlouvala čím dál tím víc…..
,,No tak si s tím pospěš nebo si aspoň uvědom, kde sedíš a co všechno nemáš na sobě“ ušklíbl se Oro, kterého se už delší dobu zmocňovala touha. Ten je tááák nádherný, pomyslel si a sjel ho pohledem plným chtíče. A včera to bylo úžasný…nejlepší, co jsem zažil a že toho bylo dost……
Sasuke si v záchvatu vzteku ani neuvědomil, že mu sedí rovnou na klíně a jejich chlouby se lehce dotýkají…Sakra, já idiot… urychleně z něho slezl (přičemž jeho tváře dosáhly barvy čerstvých rajčátek)…moc dobře si uvědomoval, jak se mu ta poloha líbila a celkem dost ho to děsilo.
Orochimaru vycítil šanci a okamžitě se jí chopil…
,,Tebe ani nezajímá, jaké to včera bylo?“zašeptal mu těsně u ucha…
,,Ne“ odsekl Sasu a rychle se odvrátil, poněvadž měl strach, že Oro uslyší, jak mu rychle tluče srdce a žaludek dělá salto mortale…
,,Mohl bych ti to vyprávět, ale lepší by byla malá rekonstrukce, no ne?“
,,……………“
,,Sasuke, jestli tam hledáš svou nevinnost, tak na to je myslím trochu
 pozdě…“
Sasu se narovnal (do té doby se nakláněl, aby viděl pod postel) a oplatil mu kousavou poznámku vražedným pohledem……
,,Nemáš u sebe nějaké oblečení?“
,,……………“
,,Co se tak díváš?“ už zase cítil, jak mu stoupá do hlavy horkost……
 „Ehm, no nemyslím, že včera z našeho oblečení zbylo něco, co bychom mohli nosit…“
 „Jak to?“ Sasukeho se zmocňovala neblahá předtucha.
 „Protože jsme ho ze sebe…řekněme ne moc …ehm…jemně servali. Ještě že teď jsme nazí…MUHAHAHA…“
Uchihova představivost se rozjela na plné obrátky a s nemalou hrůzou zjistil, že ten návrh s rekonstrukcí začíná opravdu zvažovat….
Orochimaru si ho pozorně prohlížel a když viděl jeho dilema, pousmál se a rozhodl se jednat.

Sasukeho probrala z transu až nečekaná blízkost jeho senseie.
 Když ucítil, jak se o něj pomalu otírá jako kočka ovládla ho touha….věděl, že už mu déle neodolá.
No co, tak mu pak alespoň budu moct říkat Prdelko…
Otočil se a znovu ho zasedl (tentokrát ovšem s jinými úmysly).

Orochi se té náhlé změně jen vítězoslavně pousmál, ale nahoře ho
nenechal. Překulil se nad něj a dost těsně se k němu přitiskl, přičemž mu jazykem polaskal ouško…
Miau, to snad není pravda…já ho chci snad ještě víc než včera…je jako droga: jednou si píchneš a navždy propadneš…
Laškovně ho kousnul do lalůčku a začal ho rozvášněně líbat na krku a šíji…potěšilo ho, že se mu nebrání.

Sakra, měl bych se aspoň bránit…když to je tak …no dobře, chci
 tě, ale nemysli si, že ti přenechám vedení na celou dobu…
Tvrdě ho otočil a hrubě políbil na rty, aby věděl, že si s ním nemůže dělat, co se mu zachce…chytil mu ruce za hlavou a zaměřil se na citlivá místečka na krku…když se dostal ke klíční kosti, malinko ho rafnul do kůže, až Oro nestačil potlačit slastný sten….

Tak ty takhle hmm, no jen počkej… ,,Sssasssukeeeee“ uvolnil si ruce
 a začal se plně věnovat chlapcovu nádhernému tělíčku….nejdřív jedna bradavka,
pak druhá a Orochiho nezbedný jazýček už sjížděl tam, kde to Sasukemu způsobovalo přímo agonii slasti.
A ode dneška budeš už celý jen a jen můj…Sasuke…Najdu si jiné tělo do kterého
 se přemístím a to tvé si nechám pro jiné…účely…MUHAHAHA!

Když Sasu dosáhl vrcholu Oro zvažoval, že si ho otočí, ale nakonec
 se rozhodl, že ho chce při tom vidět, a tak do něj opatrně vstoupil zepředu.
Takovou rozkoš snad ještě nikdy nezažil. Bylo to snad ještě lepší než včera….Sasu sice chvilku přemáhal bolest, ale pak i on cítil vzrušení z toho spojení…

Konečný výkřik slasti a novopečení milenci leželi v objetí s
 myšlenkou, že to tak musí zůstat napořád a že konečně našli někoho, kdo jim dává naději na lepší zítřek.
,, Takže ti teď můžu říkat Prdelko?“
,,…………………..“
Poslední komentáře
22.02.2009 15:49:14: prdelko...muhaha. Dobrý. Zasmála jsem se.smiley${1}
21.02.2009 15:19:10: Dobrá povídka - pobavila.
16.02.2009 15:08:01: kawai...smiley skvelý, ale autor(ka) se mi bude zodpovídat za duševní újmu......od teť už nebudu moct ...
15.02.2009 15:52:13: teda, já umírám smíchy (popadá dech) nevim, kdo to psal, ale je to přesně to, co mám nejradši...troš...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !