Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Dvě slova (YYH)

Dvě slova

          Obloha byla černá, jak kdyby ji kominík pošpinil sazemi. Skrz temné mraky prosvítaly sluneční paprsky, dopadající na rudou zem. Stromy, keře, tráva – vše bylo prosáknuto krví. Zvířata prchla, schovala se do svých doupat a se strachem očekávala brzký konec nesmyslného boje.
,,Khg,“chytil si přízrak poraněné rameno. Katana mu vypadla z bezvládné ruky – ortel byl vyřknut.
,,Na víc se nezmůžeš, Hiei?“ušklíbla se mohutná stvůra, vysoká jak samotná skála, se třemi oči a dvěma páry noh. Ze zad ji trčely tři nehezká chapadla, zakončená ostřím. Chytil do nich černovlasého chlapce a vytáhl jej do nebes, aby dal jasně najevo svou sílu a Hieiho slabost.
,,Hleď!“pootočil jej směrem k louce, kde se zřelo pět dalších přízraků – mrtvých. ,,Za chvíli i ty vkročíš do světa za branou!“smála se stvůra, čímž ukázala své dva nažloutlé špičáky. Hiei se zamračil.
-Kde jen je Mukuro, když ji potřebuju? – zavřel poraženě oči a čekal na poslední tah soupeře. Jaké to bylo překvapení, když uslyšel švist neznámé zbraně a dopadl na zem, netušíc, co se děje. Vykulil oči na muže, stojícího před ním. Osoba byla vysoká, měla rudé vlasy a smaragdově zbarvené oči…
-Kurama? – nevěděl, zda-li nemá slabostí a vyčerpáním halucinace, či je to snad opravdu on?…Omdlel…
 
Otevřel oči. Všude byla tma, jak to? Byla snad noc, nebo ho někdo přemístil do nějaké kopky? Až nyní si uvědomil, že má přes oči přehozenou pásku. Rukou se natáhnul, aby si ji strhl – zarazil se však! Má si ji sundat? Co když jej čeká hrůzné zjištění, které by se za oponou tmy mohlo skrývat?
-Hiei, jsi zbabělec. Za tu dobu, co jsi v Zásvětí, jsi pěkně změknul! Musím se odsud co nejdřív dostat a vydat za Mukuro. Bude mě shánět. – vynadal si v duchu. Pásku strhl. Oslnilo jej nepříjemné světlo. Posadil se, aby se porozhlédl po místě, na jakém se nacházel. Byl v malém, útulně zařízeném pokoji. Všude byly květiny…
,,Tak jsi se probudil, Šípková Růženko?“ozval se hrubší hlas. Hiei se po osobě podíval. Jaký šok jej čekal, když na pohodlném křesle, vedle mohutného krbu, seděla cizí osoba. Vlastně ani ne tak cizí. Seděl tam totiž jeden ze samotných tří králů Zásvětí!
,,Co tu dělám?“promluvil přízrak děsivě, aby se pokusil alespoň tímto nesmyslným taktem vyvolat v nepřítelovi strach – jak chabé!
,,Proč se ptáš mne? Já nebyl ten chrabrý rytíř, co ti pomohl z nesnází. Ne – to Kurama ti přispěchal na pomoc,“odpověděl Yomi. Na tváři mu pohrával úsměv. Nejspíše se dost bavil. Ačkoliv neviděl Hieiho výraz, což mu bylo v danou chvíli líto, stačilo mu slyšet jeho zrychlený dech a slova, co se snažila vyplout skrz zavřená ústa na povrch.
,,Kuramo,“promluvil král na svého nového generála. Rudovlasý chlapec vešel ze stínu místnosti. V očích mu hrály jiskřičky z potěšení, že po tak dlouhé době zas vidí někoho ze své dřívější party…ze svých přátel.
,,Ano, Yomi?“náznakem se uklonil.
,,Postarej se o našeho hosta. Mukuro za něj dá jistě vysokou cenu,“zvedl se z křesla a odkráčel z místnosti, nechajíc tak za sebou překvapeného Hieiho a usměvavého Kuramu.
 
,,Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“černovlasý mluvil klidným tónem, ale zvědavost byla silná, a tak svou otázku nedokázal zastavit.
,,Hiei, je to už tak dávno,“ignoroval jeho dotaz smaragdooký a přešel k němu. Sedl si na postel a objal jej. Hiei byl zaskočen.
,,Kuramo,“promluvil tiše, aby chlapce vrátil do reálu. Ten se od něj silou vůle odtrhl.
,,Byl jsi zraněn, a tak jsem tě sem přinesl,“vysvětlil. ,,Chyběl jsi mi.“dodal, zadržujíc pláč – vždyť jak dlouho už svého přítele neviděl?…deset, dvacet…třicet let? I přes tu dobu však nezestárnul. Stále měl své krátké, černé vlasy se kšticí ve tvaru hvězdy, byl malý, jako před lety a hlavně – stále byl tak okouzlujícně krásný!
Hiei na jeho slova nereagoval. Ano, liška, jak chlapci před lety s oblibou říkal, mu chyběl, ale on své pocity nedával najevo, nikomu se s nimi nesvěřoval. Naučil se své emoce zatlačit do sebe a ignorovat je i v momentě, kdy se draly ven.
,,Miluji tě,“pokusil se jej Kurama políbit. Přízrak ucuknul.
Stejně, jako tomu bylo před lety, tomu je i dnes. Stejně, jako se před lety Kurama svěřil svými city Hieimu, tak to udělal i teď…a co on na to?…On, který nikdy nepoznal cizí lásku, protože jeho vlastní matka jej byla donucena shodit z Ledového ostrova…on, co se nikdy neodvážil k nikomu více přilnout…on…? Nic. Seděl a hleděl do země. Přesně tak, jak to dělával, když neměl slov.
,,Kuramo, to nejde, moc dobře to víš,“pokusil se chlapce přesvědčit.
,,Všechno jde, když se chce…ty jen nechceš,“odvrátil od něj rudovlasý obličej a zatlačoval slzy. Zkazil to – zase! Kdyby jen mlčel a nic neříkal, mohl jej mít ještě teď v náruči a užívat si jeho teplo…jeho vůni.
,,Ne, já neumím. Neumím milovat, zkrátka ne. Bojím se toho citu, víš? Bojím se ho tak strašně moc, že se mu vyhýbám.“odporoval přízrak, hledíc na protější zeď.
,,Hiei, polib mě, prosím. Polib mě a já slibuji, že už nikdy nebudu naléhat, říkat ti své city a žádat tě, abys je opětoval. Polib mě a já ti slibuji, že zmizím z tvého života…navždy.“otočil se k němu Kurama čelem. V očích měl čiré zoufalství a touhu konečně ochutnat ty krásné rty, co se mu často neúmyslně vybízely. ,,Prosím,“
Hiei nevěděl co dělat. Nakonec však zavřel své rudé oči a čekal. Čekal, až se Kurama skloní a jedním pohybem spojí jejich ústa. Stalo se tomu tak. Přesně v tu chvíli, kdy se jejich rty střetly, proběhl oběma silný impuls…impuls říkající – našli jsme se. Ty a já - nikdo jiný. Ty a já – navždy.
Černovlasý se zalekl. Ucukl a tím ukončil polibek. Kurama měl stále zavřené oči. Chtěl si co nejdéle udržet dotek Hieiho jemných rtů…Otevřel své smaragdy a spočinul jimi na přízraku.
,,Hiei?“zalekl se. Po bledých tvářích stékaly slzy, měnící se před dopadem na zem v drahý drahokam. ,,Hiei!“přitáhl si jej rychle do obětí a jal se ho utěšovat. ,,Copak se děje? Prosím, odpusť mi. Je to moje chyba. Omlouvám se,“utěšoval ho, aniž by věděl, že chyba není na jeho straně, nýbrž na Hieiho. Klepající ramena se na okamžik uklidnila. Přízrak pohlédl se skelnými oči do Kuramovi tváře a s nevyřknutou úlevou konečně vyslovil ta dvě slova, jenž měla být vyslovena již před lety…slova ,,Miluji tě,“…V tu chvíli se Kuramovi otočil svět naruby. Vše ošklivé a zlé se pro něj stalo krásným a hodným. V očích se mu roztančilo nespočet jiskřiček. Objal to drobné tělo ve své náruči a s úsměvem šeptal do jeho ouška sliby lásky. Lásky, která nikdy neskončí.
,,Kuramo,“otevřely se dveře. Stál v nich Yomi, okolo něj dva jeho poskokové. ,,Je čas,“oznámil generálovi, který hned na to vstal, chytil nechápajícího společníka za dlaň a společně s ním vykročil vstříc dlouhé chodbě. Na konci oné chodby stála osoba, oděná v našedlém oblečení s modrou vestičkou a obvazem omotaným přes obličej, ze kterého trčelo malé kukátko, přidělané na provázku k právě oné vestě.
,,Mukuro,“pochopil Hiei. Zastavil se před svým vládcem a pohlížel s nepochopením na ženu.
,,Tady,“hodila Yomimu pytlík s drahým šperkem – jediným, co existoval. Yomi se ušklíbnul a drahokamy zkontroloval. Byly to ony. Otočil se a i se svými společníky odešel.
,,Jdeme, Hiei,“vyzvala Mukuro svého poddaného – nejlepšího bojovníka své velké armády. Hiei však na její slova nereagoval. Otočil se ke Kuramovi, chytil jej za pramínek vlasů a přitáhnul k sobě.
,,Dnes se loučíme, ale až se setkáme příště, vše bude jinak,“pošeptal mu do ouška. Kurama se usmál – pochopil.
,,Miluji a jsem milován – co víc si člověk může přát?“políbil černovlasého na tvář a odtrhnul se od něj dřív, než by zakročil dál. V tu samou chvíli se Hiei otočil a vykročil ke své paní. Na rtech mu hrál úsměv. Vždyť nač se mračit, když jste konečně našli něco, co jste celý život hledali?…
- Kuramo, dnes odcházím a nechávám tě za svými zády, ale příště…příště už zůstaneme spolu. Příště nás již nic nerozdělí, jen smrt. A kdo ví? Třeba i tu svou láskou přemůžeme! -
 
Poslední komentáře
15.03.2009 15:41:07: Jo, kikki, i já na tyhle časy ráda vzpomínám...jak jsem vždy ve tři čtvrtě na devět seděla napjatě u...
28.02.2009 13:03:36: fantastiko! si pamatuju časy, kdy jsem se na tohle anime dívala každý den. Je to pecka. Hezky napsan...
22.02.2009 20:42:26: Úžasný! Nemám slov... já prostě FF na tohle anime miluju! A hlavně na tenhle pár! ^_^
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !