Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Věř mi... (YYH)

Věř mi...

Téma : Yu Yu Hakusho

Pár : Kurama/Hiei

Žánr : Shounen ai/Non-con

Upozornění : od 12-ti let

       ,,Kuramo, uhni!“křikl Yusuke na svého přítele, informujíc ho tak o chapadle, co se za ním objevilo. Rudovlasý chlapec tak rychle učinil a přitom ještě vykryl úder od druhého chapadla.

,,Sakra!Pomůže mi někdo??“klel Kuwabara, kterého jedno z chapadel zachytilo za nohu a houpalo si s ním nad zemí ze strany na stranu, až zrzek dostával nazelenavou barvu do tváří. Na jeho prosbu okamžitě reagoval Hiei, který chapadlo přesekl vejpůl a pobaveně sledoval Kuwabaru, který s velkým rachotem dopadl na zem.

,,Příště bys mohl být trochu jemnější!!!“nadával a mnul si bouli na hlavě.

,,Úder síly!!!“zakřičel Urameshi, který mířil ukazováčkem na monstrum, se kterým bojovali.Objevila se mohutná koule velkého vzrůstu, která si to namířila proti příšeře. Zablesklo se a po monstru nic nezbylo.

,,Tak a je to“promnul si Yusuke spokojeně ruce.

,,Hej! A co já? Nenechali jste mě useknout ani jedno chapadlo!!“protestoval Kuwabara.

,,Měl jsi, místo válení se na zemi, bojovat“zchladil ho ledovým hlasem Hiei.

,,Ty skrčku, co si o sobě myslíš??!“bránil se Kuwabara a už už se natahoval, že mu jednu uvalí. V tom okamžiku se na scéně objevila Botan.

,,Tak tenhle je podle všech údajů poslední“informovala je.

,,No konečně! Jsem z toho boje už pekelně utahanej!“ zíval Urameshi a při tom si protáhl záda.

,,Je si tím Koenma opravdu jist?“zeptal se ještě pro jistotu Kurama. Botan jen přikývla, že ano a už zase odlétala za svým malým (ale šikovným) šéfem.Všichni se vydali domu, teda až na Hieiho, který šel s Kuramou. Rudovlasého chlapce rodiče byli i s malým bráškou u jedné tety a nevrátí se dřív, než za tři dny. Po pár kilometrech se rozešli. Yusuke a Kuwabara si to zamířili do hospody, za to Kurama s Hieim domu. Schichui odemkl vchodové dveře. ,,Nechceš něco k jídlu nebo k pití?“zeptal se slušně malého démona, když ho přinutil vejít do domu dveřmi a ne oknem.

,,Ne, díky“odpověděl jen a sedl si na židli. Ačkoliv by to nikdy sám nepřiznal, i on byl po dnešku unavený. Kurama to na něm hned poznal.

,,Nechceš si jít lehnout?“zeptal se starostlivě.

,,Ne“odporoval. Rudovlasý chlapec se musel pobaveně usmát. Je to Hiei, co jiného by od něj mohl čekat?

,,Ta postel tě nekousne“ usmál se.

,,Pche“urazil se ohnivý démon

,,A já taky ne“blesklo Kuramovi v očích. Rychle se k Hieimu přiblížil a jemně ho políbil na nos. Hiei hned vztekem zčervenal.

,,Co to zas provádíš?!“křičel naštvaně.

,,No tak, jeden polibek na nos ještě nikdy nikoho nezabil“mrkl na něj a zazubil se. Utekl do kuchyně. Hiei zůstal sám v Kuramově pokoji. Prstem si přejížděl po nose.

,,Zatracenej Kurama“ zívl. V tu chvíli se liška vrátila do pokoje s tácem jídla a neušlo ji zívnutí ohnivého démona.

,,Jsi roztomilý, když jsi unavený“ nedal pokoj, tác položil na pracovní stůl vedle svého úkolu z chemie. Sešity uklidil do šuplíku.

,,Nejsem unavenej“ odporoval dál démon.

,,Jistě“přisvědčil ironicky Kurama a pobídl ho, aby si něco z tácu vzal. Hiei tak učinil. Obložený chleba byl výborný, jak sám zjistil.

,,Kde máš rodiče?“ zeptal se černovlasý démon když dojedl

,,U tety, proč?Chceš snad něco podniknout?“přiblížil se k němu rudovlasý chlapec až u něj byl tváří na deset centimetrů daleko a dravě na něj pohlížel. Hiei lehce zčervenal.

,,Ne!“odstrčil ho od sebe. ,,Nic podnikat nehodlám!“dal ruce křížem a hrál uraženého. Jaganem přes látku nenápadně sledoval Kuramovy pohyby.Ten se smál na celé kolo. Hiei mu se zaklížily oči – zase.

,,Vážně by jsi si měl jít lehnout“ otočil se na něj upřímně Kurama.

,,Nejsem unavenej“ nedal se Hiei. Kurama se k němu rychle přiblížil, chytil ho za ruku a ze židle ho strhl na postel.

,,Co to vyvádíš?!“vyhrkl Hiei trošku šokovaně, když nad ním jeho přítel klečel.

,,Ale no tak, snad se mě nebojíš?“ mluvil Yoko nevinně. Černovlasý chlapec s bílou kšticí ve vlasech polkl.

,,Ne, nebojím“pípl.

,,To je dobře“začal mu smaragdooký chlapec knoflíček po knoflíčku sundávat černý plášť. Užíval si to, jak je blízko, jak cítí tep přítelova srdce. Jemně ho políbil na odhalenou pokožku. Hiei se opřel o lokty.

,,Přestaň“varoval Kuramu.

,,Ale no tak, Hiei. Proč se tomu stále tak bráníš?“nenechal se Kurama jen tak odradit. Démon se zamyslil. Měl nepřítomný pohled, vzpomínal. Vzpomínal na bolestivou minulost…

,,Ne! Prosím!“bránilo se démonií mládě. Muž na jeho prosby nereagoval. Už dlouho si neměl s kým užít a teď se naskytla milá příležitost, proč ji nevyužít? Chytil chlapci jeho strachem roztřesené ruce a dal mu je nad hlavu. Hrubě jej políbil. Druhou rukou mu bloudil po maličkém těle. Chlapec se ho pokusil kopnout. Muž ho za nohu chytil. Přiklekl ji kolenem, druhou nohu mu zachytil rukou. Démonek měl roztažené nohy. Muž do něj prudce vstoupil. Chlapec vykřikl bolestí.

,,Prosím! Prosím!! Dost!“ křičel. Slzy mu tekly po tvářích jak splašené, hned se však měnily na drahý šperk, čímž byl muž mile překvapen. Hned jak se uspokojil, sesbíral drahokamy a odešel. Tělo démonka nechal ležet jen tak na zemi. Už byl spokojený, dokonce měl i něco navíc, radoval se muž s úsměvem na tváři.


,,Hiei?“oslovil Kurama svého přítele po druhé. Ten však nevnímal, byl jak v transu. Vzpomínal dál…

Až po třech hodinách byl démon schopen se postavit. Porozhlédl se po svém hrubě sundaném oblečení. Bylo na padrť. Nahý se tedy rozhodl vyjít ven a možná nějaký kus látky ukořistit. Šel pomalu ulicí, všechno ho bolelo. Náhle zase spatřil toho démona, co ho před chvílí zneuctil.

,,To je on“pošeptal muž svému pánu. Ten se ušklíbl. Přešel k chlapci blíž.

,,Ahoj“ pozdravil ho. ,,Víš co?“začal, když chlapec nijak nereagoval a jen očima hledal cestu k úniku. ,,Nechtěl by jsi jít semnou domů?“zeptal se ho. Chlapec zakýval, že ne. ,,Je tam teplo, jídlo a žádní zlí lidé“ pokračoval muž klidným tónem. Démonek zrakem padl na muže stojícího o pár metrů dál, na toho, jenž si ho před chvílí neúprosně vzal. Pokýval znovu hlavou, že nechce a pomalu začal couvat dozadu. Tohle muž nestrpěl, nikdo mu nikdy nic neodmítl, nejspíše věděli, že za odmítnutí se piká. Trochu se zamračil, což chlapce vyděsilo a tak se rozeběhl tam, odkud přišel.

,,Chyť ho“ vyzval muž svého poskoka. Ten nečekal ani vteřinku a už za chlapcem běžel. Muž už ho skoro měl, náhle chlapec zrychlil. Zrychlil tak moc, že ho ani muž velkého vzrůstu nedokázal dohonit. Utíkal a zastavil se až v lese, co stál pár kilometrů od města. Posadil se ke stromu a rozvzlykal se. Studený vánek ho jemně hladil a tím ho ukojil ke spánku…


,,Hiei!“ nevydržel to už Kurama. Ten jeho nepřítomný pohled.

,,Co se děje?“ byl vyděšený. Zacloumal s ním. Přízrak se vrátil do reálu.

,,C-Co je?“podivil se.

,,Hiei,co se to s tebou děje?“zeptal se ho trochu vyděšeně rudovlasý chlapec. ,,Pokaždé, když se tě nějak dotknu na pokožce, sundám ti kus oblečení a nebo tě jen políbím, znehybníš, nevnímáš.Co se děje? To z toho máš takový strach? Nebo za to můžu já?“nevěděl Kurama. Démon bolestně přivřel oči.

,,Promiň“ omluvil se přítelovi. Chtěl by odstranit tu zábranu, odstranit ten panický strach z doteků, polibků…milování se. Ale ať s tím bojoval sebevíc, nedokázal se toho zbavit, zapomenout.

,,Promiň?“zašeptal Kurama. ,,Hiei, miluji tě a nechci, aby ses tak to trápil. Co se děje? Věříš mi snad, ne?“zeptal se znova. Ano, Hiei svému přítelovi věřil, ale nemohl mu to říct. Styděl se za sebe sama.

,,Věřím“podíval se mu Hiei do očí. ,,Ale každý má svá tajemství, která ví jen on“ dodal.

,,Jen že ty mi tajíš všechno! Nevím skoro nic o tvé minulosti, za to ty o mé víš všechno!Nevím vůbec nic o tom , co tě trápí, za to ty to pokaždé víš! Proč mi to neřekneš?“naléhal .,,Čeho se tak bojíš?“nedal se odradit. Hiei ten pohled nevydržel. Políbil chlapce jemně na rty. Yoko byl v šoku. To bylo poprvé, co ho démon políbil! Málem vyskočil radostí, ale ne!Tohle na něj neplatí. ,,Tím mě neuplatíš, chci to vědět, ale nehodlám na tebe naléhat. Víš Hiei, bolí mě, když se trápíš a já nevím, jak tě utěšit, co ti říct. Bolí mě to a ani nevíš jak!“lehl si vedle něj Kurama. Přisunul si ho víc do objetí a jemně ho políbil na ucho. Nemůže na něj tlačit. Hiei mu to snad jednou sám od sebe řekne, bez toho, aby ho musel nutit…

Poslední komentáře
15.03.2009 15:46:01: Zcela s tebou souhlasím - i z mé stránky to bylo odlehčení konečně psát na něco jiného, než Naruta :...
20.10.2008 14:24:52: Pekné ja¨mám tiež rada yyh *aj tak má radšej naruta* poviedka bola zaujímavá a po dlhšom čase bolo s...
26.08.2008 14:57:23: Mos hezká povídka na YYH mámnejradši... napiš nějkou další smiley. Taky jsem se chtěla zeptat jestli b...
16.07.2008 20:21:48: Muhehe..smiley${1} Skvělý!! Díky.. zítra se dám (konečně) na pokráčko Snoubenky..smiley${1}
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !