Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Zbloudilé duše (DGM)

Zbloudilé duše

        Byl bouřkový den.

Nebe zdobily hordy černých mraků, ze kterých se zběsile řinul těžký déšť.

Ačkoliv byly teprve tři hodiny odpoledne, venku to vypadalo na noc.

Jen blesky si dokázaly mezi černým nebem prorvat cestu a tím osvítit zem pod sebou.

      Dnes měl Kanda volno. Žádná mise, žádný Moyashi. Zkrátka nic. Jediné, co ho ještě mohlo ohrozit, byl Lavi. Ten se však momentálně velice dobře bavil s Lenalee v partičce šachů.


Černovlasý exorcista ležel na posteli.

Oči hleděly na zrůžovělý květ vsunutý do nádoby tvaru přesýpacích hodin.

Jak dlouho už na to hledí?

Nenávidí ten květ! Omezuje a děsí jej.

Ano. I on. Kanda Yuu, velice dobrý exorcista, který nikdy nedává najevo své city…i on má strach.

Má strach k někomu přilnout víc, než je zapotřebí. Má strach, že se druhý den neprobudí. Má strach ukazovat svou slabost, kterou je právě onen strach!

Ale proč?

Může za to ten leknín?

Může za to on sám?

Zavřel oči a zaposlouchal se do bodavého zvuku hromu, co právě svou sílu ukázal na stromě v jednom z lesů.

Proč zrovna on musí sdílet osud s květinou?

Když odpadne lístek, je to jakoby jemu zmizel kus jeho duše.

Když uvadne, on umře.

Nenáviděl lekníny…


Ticho v místnosti přerušilo jemné zaklepání.

Nemusel dvakrát hádat, kdo to je.


S lehkým zaskřípáním se dveře otevřely. Spočinula v nich známá hlava.

Jak šlo vidět, zrzavovlasého chlapce šachy buď přestaly bavit, nebo vyhrál, protože na tváři měl svůj typický úsměv. Jeho náladu nedokázalo zkazit ani zamračené počasí.


,,Yuu?“ lekl se, že jeho přítel spí, když mu nikdo neodpověděl.

Přešel k posteli.

Kanda ležel otočen na druhou stranu. Jeho vlasy se mu volně rozprostíraly po madraci. Oči otevřené. Přemýšlel.


,,Yuu-chan?“ zkusil Lavi znovu.

Z ničeho nic se černovlasý chlapec posadil.

Vlasy měl trochu rozcuchané, přesto však vypadal upraveně.

,,Neříkej mi jménem“postavil se.

Tón, jakým své přání vyslovil, byl jiný, než dřív. Byl unavený, vyrovnaný…smutný?

,,Ty jsi spal, Yuu?“ tvářil se zrzek jak kočka.

Kanda to přešel bez odpovědi.

Došel ke stolku, nad kterým měl pověšené velké zrcadlo. Aniž by si to uvědomil, velkým obloukem obešel noční stolek, na kterém stála nádoba s prokletou rostlinou.

Posadil se k zrcadlu, vzal do dlaně kartáč a začal si pročesávat své úhlově zbarvené vlasy.


Lavi si všimnul s jakým odstupem chodí Yuu okolo své věštby.

Bylo to komické.

On, Kanda…a bojí se malého květu?

Lavi se mu však nedivil…chápal jeho strach, ačkoliv sám nikdy podobný nezažil.

,,Yuu-chan, můžu tě učesat?“nečekal na odpověď.

Jemně mu vytrhnul kartáč z rukou a dal se do česání.

Kanda neprotestoval. Bylo mu to jedno…

,,Yuu, děje se něco?“místnost osvítil blízký hrom.

Kandova tvář se v záblesku osvítila. To světlo dokázalo odkrýt jeho strach. Jenom ten hrom to dokázal.

Neodpověděl…nemusel.

Lavi vzal do rukou pramínek dlouhých vlasů. S péčí a opatrností jej učesal.

Jeden jediný vlas byl trochu zkroucen. On však pramen česal tak dlouho, dokud se i ten poslední vlásek zcela nenarovnal.

,,Dneska jsem tě vůbec neviděl“pokoušel se zrzavovlasý chlapec o konverzaci.

Bylo mu to málo platné.

,,Byl jsi dnes vůbec na obědě, Yuu?“další tak nicotná otázka.

Nemusel odpovídat…není povinen a nikdy nebude.

Odpoví, až bude mít důvod.

,,Yuu, ty semnou nemluvíš?“….

Tolik otázek….k čemu?...

Záleží na tom, jestli budou zodpovězené?

A jestli ano, proč?


Ah Yuu! Prober se. Za tvými zády stojí jediná osoba, co ti kdy rozuměla! Proč se k ní chovat chladně a s odstupem, když ona chápe a rozumí tvému strachu? Proč se k té osobě neotočit čelem a nepadnout ji do náruče? Tak proč?

Bojíš se oni snad?...Máš strach, že kdybys se s ním víc sblížil, padla by tvá kletba na něj?

Jsi paranoidní a moc dobře to víš…


,,Yuu?“ zděsil se Lavi.

Na tváři jeho přítele se zrcadlila osamělá slza.

Na kamenném obličeji vypadala slzička jako cenný drahokam.


Kanda se stále díval do zrcadla.

Poprvé…dnes poprvé na jeho tváři spočinula kapka plná jeho pocitů…

,,Lavi“ oslovil chlapce, co na něj trochu vyděšeně hleděl.

,,Ano, Yuu?“


Místnost byla tichá…jen déšť bubnoval do okapů a tím rušil klid.


,,Je špatné mít strach?“ tázal se přítele. Pohled stále uzamčený v zrcadle.

Lavi se podíval na přítelův odraz.

Jeho tvář byla…tak jiná…

Nebyla zamračená…ani naštvaná…byla otevřená.

Zřely se v ní všechny pocity!


Usmál se.

Tak přeci jenom…

,,Na strachu není nic špatného, Yuu. V hloubi duše to moc dobře víš…“pohladil Kandu po tváři. Setřel maličkou slzičku.

,,Strach je lidský“jeho ruce semknuly, v tuto chvíli, tak drobná ramena.

,,A ty“objal jej a přitáhnul k sobě.

,,Ty jsi člověk“stisk zesílil.

Měl strach, aby jej Kanda neodstrčil…Nestalo se tomu tak.


,,Co tě trápí, Yuu?“povolil paže. Otočil si přítele čelem k sobě.


,,Já“ nevěděl co odpovědět…vždyť není povinen odpovídat…ale on chtěl! Chtěl na tuhle otázku odpovědět…jen nevěděl co.


,,Lavi, já jsem slaboch“proč zvolil právě tato slova?

Očima zarytě koukal do Laviho tváře.

Chápe, jak to myslel?

Rozumí mu?

Nebo jím opovrhne?

Vždyť je to Bookman!

Ten nemá city…tak jak by mu zrovna on mohl pomoci?


Letmý dotek…

Byl to jen letmý dotek, co zavanul o jeho rty.


,,Lavi!“oči se rozšířily v úžasu.


Zrzavovlasý chlapec se opřel o stůl. Mezi svými pažemi uvěznil svého přítele.

,,Ty nejsi slaboch!“zavřel Lavi své oko.

Bolelo ho, když tak to Yuu mluvil…jeho Yuu.

,,Strach není slabost, proč to nedokážeš pochopit?“ jeho rty se otřely o ty Kandovy


Další dotek. Ráznější…Krásnější…


,,Dost“ zarazil Yuu svého přítele. Chvěl se.

Neznal to…BÁL SE toho. Proč?

Slza po slze stékaly po jeho tváři.

Po obličeji se rozkutálelo nespočet malých hrášků, co si razily cestičku k špičaté bradě.


Lavimu se na tváři zřel úsměv.

,,Jsi nádherný.“



Místnost osvítil blesk.


Dnes se ten černovlasý chlapec poprvé odvážil své pocity ukázat i jiné osobě, než jen sobě.

Z moře pochybností zbyly už jen ty slzy, co mu stékaly po tvářích.


,,Miluji tě.“


Dvě slova.

Dvě velice odvážná slova, která by se měla říkat v naprosté upřímnosti…

On to však řekl upřímně…

Setřel těch pár posledních slz, přitáhl si jej k sobě za bradu a jemně…velice jemně a opatrně chlapce políbil.

Polibek byl dlouhý. Mihly se v něm všechny ty pocity, co oba tak dlouho tajily.


,,Lavi“ odtáhnul se černovlasý chlapec od přítele.

Ta dvě slova, kterými se mu zrzek svěřil, jej zahřála na srdci.

Nevěděl proč…Možná proto, že je slyšel poprvé.

Možná proto, že si moc dobře uvědomoval, co ta dvě slova znamenají…


,,Arigatou“ přitáhnul si jej k sobě a opřel se o jeho čelo tím svým.

Oba zavřely oči a nechali tím dotykem zmizet všechny zbylé pochybnosti…



Ten den dvě opuštěné duše zase našli smysl svého života.

Ačkoliv je jejich budoucnost neurčitá a zamlžená, když budou spolu, vše zvládnou.

I tu prohnilou kletbu v podobě leknínu přemůžou…

Věří tomu…Jejich láska je pečetí k jejich slibu naprosté důvěry…


Poslední komentáře
25.09.2008 21:52:29: Nemůžu si pomoct! Mě se Yuu v křehkém provedení strašně líbí! Jak je navenek takový tvrdý a uvnitř t...
25.09.2008 21:24:53: Já ti dám trošičku! Líbí se mi to a moc ani mi tu nevadí že Kanda brečel protože mi ho bylo líto při...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !