Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Zklamal jsi... (DN)

Zklamal jsi….

           Ležím na posteli a nechávám se tebou hýčkat. Tvé dlouhé prsty se proplétají s mými vlasy a tvé rty se dotýkají mého spánku . Je mi krásně, tak jako nikdy dřív. V tvé blízkosti mi z hlavy vyplují i poslední starosti. Jsi jen ty a já…nikdo jiný. Nikdo víc.
,,Raito“ šeptnu rozechvěle. Zavrním, když mě pohladíš po tváři, abys mě ujistil, že mě posloucháš.
 ,,Chci s tebou zůstat navěky.“ Otočím se čelem k tobě a čekám na tvou odpověď. Tiše ležíš dál. Tvé dlaně mapují mou odhalenou hruď. Oči ti váznou na těch mých. Já vytrvale čekám dál. Postel se z ničeho nic odlehčeně zhoupne a já mohu vidět jen tvá záda. Skláníš se k malému stolku, co se v místnosti nachází. Otevíráš první šuplík a vyndáváš z něj černý sešit. Pohlédnu na tebe, abych zjistil, že se tvé něžné oči změnily v led.
,,Raito“oslovím tě, hlas se mi nepatrně chvěje. Vyčkávám, co se bude dít.
,,Víš, Ryuuzaki, jsi skvělý společník, obzvlášť v těch to těžkých chvílích. Lidé, jako já, nemají přátele ani své blízké.“mluvíš ke mně líbezně a přitom tak ledově.
,,Kam tím míříš?“ v hlavě mi začne svítit varovný signál. Tiše mi šeptá – nenech jej sešit otevřít -, já ten chabý hlásek však neposlouchám. Zhypnotizovaně sleduji tvé štíhlé dlaně, které si se sešitem hrají. Jde vidět, že jej nesvírají prvně, že jsou s ním již dobře seznámeny.
,,Co tím chci říct?“ukážeš mi své bílé zuby v pohrdavém úsměvu. ,,Že jsi naletěl“ mrkneš na mě a zápisník otevřeš.
,,Ty!“dech mám zrychlený, nedokáži ovládat své ruce! Proč?
,,Ano“ usměješ se. Rychle zavírám oči, abych nemusel vidět, jak do onoho deníku zapisuješ mé jméno, které jsem ti tak lehkomyslně svěřil.
Tma…
Vidím tmu a čekám na rozsudek smrti. Nic se však neděje. Nebo se to už stalo?
Otevírám oči a prohlížím si místnost v jaké my dva jsme.
,,Jsi tak důvěřivý, Ryuuzaki!“ sedneš si ke mně a vrazíš mi facku. ,,Co kdybych právě já byl Kira?! Byl bys mrtvý!“zuříš, vidím ti to na očích.
,,Raito, to…“zamračím se. Hned hledám onen zápisník, co jsi držel v ruce. Jakoby se po něm slehla zem.
,,Miluji tě, nechci tě ztratit.“šeptáš mi poté rozrušeně do ucha. Jsem zmatený, jak by také ne?
,,Proč jsi to udělal?! Vážně jsem si myslel, že jím jsi!“vytasím na tebe svůj zkoumavý pohled. Přemýšlím…
,,Kde jsi zjistil informace o tom, že Kira používá zápisník?“ptám se zvědavě. Jak se zdá, nejsi mou otázkou zaskočen, což je předvídatelné. Nejspíš jsi musel vědět, že se budu ptát!
,,Můj otec mi zcela důvěřuje. Všechny poznatky, o kterých jste mluvili, mi řekl“ odpovídáš tak klidně. Možná až moc klidně.
,,Poznatky?“šeptám. Oči mi padnou k zemi. Přitáhnu si k sobě nohy a palec vložím do úst. Pamatuji si, jak jsi mi jednou řekl, že jsem rozkošný, když takhle sedím. Teď by mi to ale moc rozkošné nepřipadalo. V mé mysli se otáčelo tisíc koleček, všechny najednou. Bylo mi smutno, protože záhada byla vyřešena a bohužel ukončena tak, jak jsem očekával.
,,Raito, nikdy jsem se před tvým otcem nezmínil, že by Kira mohl používat nějaký zápisník“ promlouvám k tobě. Cítím se prázdný a …využitý.
Vytřeštíš oči. Chyba, kterou jsi se odhalil. Mé tělo se začne třást, netuším proč. Snad poprvé cítím smutek a zklamání v jednom. A pak, když na tebe pohlédnu po tak nekonečně dlouhé době, ty se usmíváš.
,,Jsi geniální, L. Asi proto jsem se do tebe zamiloval a nechal tě tak dlouho žít. Jsem rád, že jsem měl tu čest tě poznat. Ovšem, vše hezké jednou zmizí, stejně, jako zanedlouho ty.“ Promluvíš. Načež mé tělo sebou nekontrolovatelně škubne. To střípky vzpomínek se mi zařezávají do hlavy a snaží se z ní dostat. Páčivá bolest mi přejede po srdci. Celé tělo je jak v ohni. Nedokáži se hnout, nedokáži mluvit…nedokáži dýchat. Bez života dopadám na rozestlanou postel. Náruč smrti mě přivítá a hýčká, jako matka své prvorozené dítě!
,,Zklamal jsi“ řekl bych ti, kdybych mohl. Bohužel už jsem jinde. Pryč od té bolesti, pryč od té zrady. Už necítím nic. Má mysl chabne a duše mizí v davu černých stvůr, co se zpěvem a smíchem vítají mé “Já“ mezi sebou. To Shinigami na mě zírají a smějí se mé neopatrnosti… Mé tělo je ztraceno, stejně jako já…
Je konec, Yagami Raito. Stejně jako já zmizel v davu vířících duší, zmizíš i ty v nicotu, jen bolestivěji…
Poslední komentáře
10.01.2009 13:51:37: Super, prostě super povídka, je mi fakt líto Ryuzakiho, měla jsem ho radši, ale je to napsaný fakt k...
03.12.2008 14:30:46: XD Já mám Ryuzakiho taky radši, než Raita...ale hold mi to vyšlo takhle XD Tak já se pokusím napsat ...
02.12.2008 14:52:30: Áááááá ♥___♥ Death noteeeee *slintá a s šíleným výrazem bláznoství si to čte znova a znova a znova* ...
30.11.2008 18:29:45: kawaiii.ale zabit mi L ´vrazenyviraz´ to si delat nemelasmiley${1}
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !