Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 1. kapitola

            ,,Kam jdeš?!“křičela starší žena na dívku.
,,Do toho ti nic není!“oplatila ji po stejném dívenka.
,,Jak to semnou mluvíš?! Jsem tvoje matka!“chytila ji žena za ruku a prudce ji strhla zpět do domu.
,,Pusť mě!“ vytrhla se ji dívka ze sevření a promnula si zápěstí. ,,Tady už nebudu ani minutu!“ vykřikla na svou matku, otevřela dveře a utíkala, kam ji nohy táhly.
 A bylo to právě tam, kam měla původně namířeno-do zdejší hospody. Už měla dost své stále poručící matky, chce si taky užít, dokud je mladá. Cestu ji osvětlovali pouze zapálené louče, přibyté na vnějších stěnách domů. Měsíc na obloze sytě zářil a nebe bylo, jako by jej kominík pošpinil sazemi . Lehce našlapovala, aby ji nikdo neslyšel, nestála o zvídavé pohledy. Když v tom uslyšela ránu. Zastavila se, bylo to, jako by někdo tvrdě dopadl na zem. Zmocnila se jí zvědavost. Další tupá rána, ozvala se z chatrče, okolo které zrovna prošla. Pomalu přešla k malému oknu, aby pohlédla do místnosti, z jaké se rámus řinul. Musela očima zaostřit, aby v té tmě aspoň něco uviděla.Když konečně rozeznala nehybně ležící siluety dvou starců na zemi, sevřelo se ji hrdlo a popadl ji strach.
 ,,To je humus.Ta jeho krev mi úplně zkazila chuť!“stěžovala si postava menšího vzrůstu, asi mladší než byla ona sama, jak mohla usoudit podle hlasu. Druhý muž, již podle výšky o něco starší, kopl do jedné ze svých obětí, byla jí postarší žena. Dívka strachy vypískla, když se oči staré dámy, otevřené dokořán, zahleděli na ní. Vypadala jako živá, ovšem to už nebyla. Rychle si dala ruku přes pusu. Zhluboka se nadechla, rychle se postavila a rozeběhla pryč…teď bylo jedno kam, zkrátka do bezpečí.
Ubohá dívka mladá, běžela, co ji dech stačil…ale oni…ti, co napadli lidi v zchátralém domu, ji dohnali. Jeden z nich se ji s chutí zakousnul do krku. Ani nevěděla, co se děje a už ležela na zemi…mrtvá….kéž by jenom poslechla svou matku, aspoň pro tentokrát, mohla se ještě roky prohánět za mladými hochy…teď už ji však nic nečeká…
 
            ,,To není fér! Měl jsi tam tu ženskou a teď ještě tuhle děvku!!“zanadával chlapec, ne jen tak ledajaký…Jeho černé vlasy, dlouhé po ramena, mu splývaly s jeho černou košilí. Jedno oko modré, jako samo nebe, druhé zelené, jako svěží tráva na jarní louce, a v těch překrásně zbarvených očích se mísila chuť…chuť někoho zabít!…Někoho mladého…ne zase starce, jakého dnes zakousl a málem si na jeho krku vylámal své bílé ostré špičáky. ,,Lawrenci“zavrněl starší upír . Zbožňoval, když se jeho mladší společník vztekal. Byl přitom tak rozkošný, určený k sežrání! Oslovený chlapec se k němu otočil čelem. V očích se mu leskl svit měsíce. Pohlédl na svého dlouholetého přítele…. Jeho vlasy, stejně zbarvené, jako měl on sám, měl o něco kratší, oči zbarvené došediva. Přes tvář se mu klenula malá jizva, to z posledního souboje s lovci nočních stvoření. Byl o hlavu větší a taky o čtyři roky starší… Nejhorší pro chlapce bylo, že si z něj jeho přítel stále utahoval, že je prcek a tak podobně, stal se totiž upírem ve dni svých šestnáctých narozenin, před dvě stě lety, od té doby ani o milimetr nevyrostl. Neměl to rád, nebyl sice moc malý, ale zase ani moc velký a štvalo ho, když musel zaklánět hlavu, aby někomu viděl do tváře. Muž se k němu pomalu přiblížil.
 ,,No tak, Lawri, pojďme si někam najít nějaké pěkné místečko a dnešek si krásně zakončit!“škemral starší jedinec.
 ,,Nech mě na pokoji, Shouri, nemám na to náladu.“ Otočil se k němu chlapec zády. Muž si ho mlsně prohlédnul. Ten krásně rýsující se zadeček, co se mu teď tak hezky vybízel. Hladově si olízl spodní ret. Než stihl chlapec nějak zareagovat, otočil si ho k sobě čelem, přehodil přes rameno a rozeběhl se velkou rychlostí k místnímu hřbitovu, pro tuto noc tak romantickému místu…
            Když byli na místě, trochu udýchaně postavil vzbouzejícího se chlapce na nohy. Pověsti, jaké se o upírech po celém světě nesly, nebyly vůbec pravdivé. Upíři nevlastnili žádnou nadlidskou schopnost, snad jen nezvykle dlouhý život, větší vytrvalost a hbitost a mnohdy i větší sílu. Pověstem o tom, že upíři umí létat, ovládat mrtvé a že nesmí chodit na slunce, těm se všechna tato stvoření smála…Lawrence si sedl na jeden z hrobů, co se na místě vyskytoval.
,,Dneska na to nemám náladu!“procedil naštvaně skrz bílé zuby, jemně zrůžovělé z právě vypité krve.
 ,,Na to náladu mít nemusíš“mrkl na něj Shouri. Popošel až k němu. Na hrob si položil ruce, tak, aby mu přítel a zároveň i moc rozkošný milenec, který ho ani po dvě stě letech neomrzel, neunikl. Přisál se svými rty na ty jeho. Panenky se mu rozšířily vzrušením, které v něm ten to polibek vyvolal a k tomu všemu ta chuť krve, která v chlapci ještě podřimovala…bylo to nádherné, jinak to pojmenovat ani nešlo. Prsty mu začal rozepínat černou košili. Jakmile mu ji sundal, začal mu pomalu bloudit jazykem po jeho odhalené bělostné hrudi a prsty si hrát s jeho bradavky. Lawrence slastně zasténal, sice na to dnes opravdu neměl náladu, ale přítel mu ji změnil…Z ničeho nic se ozval výstřel. Oba pohlédli k neznámému, jenž v rukou svíral zbraň.
,,Tak tady vás máme“ usmál se muž, stojící na větvi stromu…Byl vysoký asi jako Shouri, vlasy hnědé, oči stejně tak a už od pohledu mu mohlo být tak dvacet pět. Vedle něj stál další muž. Starší, s vlasy krátkými, blonďatě zbarvenými a modrými oči. Byli to lovci Nočních stvoření, jak si sami říkali.
,,Zase vy?!“odtáhl se Shouri od Lawrence, vzrušení z něj okamžitě odpadlo. Chlapec si rychle navlékl košili, kterou měl stáhnutou k pasu, postavil se vedle svého přítele a s vražedným výrazem pohlédl na lovce, kteří je již celý půl rok honili a jak je pokaždé našli, to ani jednomu z nich nešlo do hlavy.
,,Oh, to nás mrzí, že jsme vás vyrušili při noční zábavě“pohlédl mladší z mužů na mladšího upíra. ,,Abych řekl pravdu, je škoda, že vás musíme zabít.“promluvil dále ,,Raději bych si tě, Lawrenci, odvlekl do postele a tam tě samou rozkoší hýčkal. To bys ale nesměl být upír“ vyslovil jeho rasu s nechutí v hlase.
 ,,Drž hubu“odpověděl mu drobný chlapec.
 ,,Ale ale…jak může něco tak nádherného a skvostného vyslovit něco tak ošklivého?“podíval se na něj pobaveně lovec.
,,Kairi, přestaň“ napomenul ho starší muž. Hned na ně zamířili zbraně. Kairi zamířil na mladšího z upírů, starší muž na druhého.
 ,,Tak co? Tentokrát nebudete utíkat?“ vysmál se jim mladší z lovců.
,,Ty šmejde“sepnul Lawrence dlaně v pěst. Shouri se lehce pohnul, své nepřítele si prohlížel s nadhledem. Rozeběhl se proti stromu a než se ti pošetilí lidé nadáli, stál za nimi na větvi stromu. Chytil je za hlavy a praštil jimi o sebe. Kairi na větvi neudržel rovnováhu, jak se mu motala hlava,a spadnul, zbraň mu přitom vypadla z ruky. Jakmile se vzpamatoval, hodlal po ní chňapnout, Lawrence mu však přišlápl ruku a se slovy : ,,Ty šmejde!“ ho vší silou kopl do obličeje. Muž bolestně zasténal…
           Shouri vrazil svému nepříteli přesně mířenou ránu do břicha tak, aby mu co nejvíce poškodil vnitřní orgány. Lovec se povalil na větvi a nevypadalo to, že by se měl zvednout, brokovnici však stále držel v  ruce a když se k němu Shouri sklonil, aby ho postavil na nohy a udělal si z něj boxovací pytel, stalo se to…  
         Lawrence Kairiho znova kopl. Muž se naštval, před dalším kopnutím uhnul a chlapci nohu chytil. Strhl ho na zem, kde ho zavalil svým tělem. Ruce mu přitiskl u hlavy k zemi. ,,Pusť mě!“trhal sebou chlapec.
 ,,Víš co?“promluvil na něj muž s krvácejícím a pravděpodobně i zlomeným nosem. ,,Až si tě pokořím, tak tě ošukám a pak teprve zabiju!“zasmál se muž a skousl mu spodní ret. Lawrence hned uhnul hlavou, stále se pokoušel ho ze sebe setřást, ale muž měl zkrátka větší sílu. Kurva, nevěděl co dělat. Když v tom to uslyšel…
          Výstřel. Shouri s vykulenými oči koukal do hlavice brokovnice. Jak se to vlastně stalo? Chytil ho za límec, zvedl na nohy a on střelil…jak jednoduché a přitom nepochopitelné…proč mu tu zbraň nesebral?...Jeho tělo bezvládně spadlo z větve na zem. Z prostřelené hlavy se řinula krev.
,,SHOURI!“použil Lawrence všechnu sílu a vztek, co v sobě našel, a muže ze sebe strhl. Po čtyřech se doplazil k přítelovi. Ten, s otevřenými oči dokořán, ležel na zemi. ,,Shouri!“sténal bolestí chlapec a pohladil ho po tváři, z očí mu však nestekla jediná slza. Ne, to těm ubožákům nedopřeje! Kairy se mezitím zvedl.
 ,,Shouri, Shouri“opakoval po chlapci ironicky. ,,Chcípnul no, bože, se toho zas tolik nestalo!“v hlase měl ironii a v očích pobavení. Miloval, když ta noční stvoření trpěla. ,,Kairo“napomenul ho muž, který pomalu seskočil z větve, protože měl zlomených pár žeber. Lawrence se vzpamatoval, postavil a rozeběhl. Únik mu zmařil Kaira, který ho pěvně chytil za ruku a stočil mu ji za záda. Lawrence se tak naklonil hlavou dopředu a vyboulil na svého věznitele zadek. Ten toho patřičně využil a svým klínem se mu k němu přitiskl. Užíval si, jak toho spratka pokořuje.
,,Ty šmejde!“trhal sebou chlapec. Starší muž k nim mezitím došel. Podíval se na Shouriho a pak na Lawrence, ani ho nepřekvapilo, jak ho jeho spolulovec drží. Upír měl však v tomto postavení větší šanci na únik, čehož si byl starší jedinec vědom.
,,Drž ho pořádně“vyčetl Kairovi. Ten si ho, stále mu držíc ruku za zády, přitiskl víc k tělu, druhou ruku mu ovinul kolem boků.
,,Co s ním?“ zeptal se staršího muže. Ten na chlapce v jeho sevření namířil zbraň. Chlapec sebou začal všelijak mlátit a škubat. ,,Au! Uklidni se prcku!“zanadával lovec, jenž ho držel, protože dostal plnou ranou do brady hlavou mladšího upíra, chlapec byl totiž přesně o hlavu menší, než on. ,,Já ho ale ještě nechci zastřelit…něco jsem mu totiž slíbil“ řekl pak.
,,Kairo, tohle nepřipadá v úvahu“napomenul ho muž.
,,A proč ne,Hirohi?“oplatil mu po stejném. ,,To, že jsi o dva roky starší, neznamená,že bych tě měl furt poslouchat!“začal se vztekat, nevědomky přitom povolil stisk na Lawrencovi paži, který to hned pocítil. Zvedl mírně nohu a vší silou jí dupl věznitelovi na jeho. Kaira okamžitě reagoval. Pustil chlapce, který se rychle rozeběhl pryč, a chytil si svou nohu.
,,Šmejde malej!“nadával za ním. Hirohi neztrácel čas. Puškou na chlapce zamířil a když věděl, že cíl opravdu zasáhne, střelil. Bingo. Chlapec padl na zem, kulku zabořenou v boku. Teď se však nemohl jen tak zastavit. Znova se postavil a, sic o dost pomaleji, rozeběhl. Ozval se další výstřel. Dostal kulku zezadu do ramene. Tentokrát se však nezastavil. Běžel dál. Další výstřel. Ten již však upíra nezasáhl, byl mimo dostřel.
,,Rychle za ním!“vyzval Kaira přítele.
 ,,Nech ho“ uklidnil ho Hirohi. ,,Do rána chcípne na vykrvácení, ačkoliv má v sobě krve jistě víc, než dost“zavtipkoval. Kaira se trochu zklamaně otočil a vyrazil za svým přítelem, jenž šel zpět do města, do hospody, v jaké měli pronajatý pokoj…
            Upír bolestně vzdychal. Ani si nevšiml, že místo toho, aby běžel do města, namířil si to do hustého lesa, plného divokých zvířat. Vlčí vytí ho o tom usvědčilo. Chvíli šel pomalu lesem, aby se svým pronásledovatelům vytratil a pak zcela vyčerpaně padl k jednomu ze stromů. Opřel se o jeho kmen, ruku stále na bolavém rameni, o boku nemluvě. Po tvářích mu stekly první slzy.
,,Shouri“pošeptal do ticha lesa. ,,Shouri“bědoval si. Další a další nové slzy. Nestíral je však, nemělo to smysl. Zavřel oči a po chvíli, vzpomínání na přítele, se ho zmocnila sladká únava…
             Někdo, tu samou noc, zrovna bloudil lesem. Jeho dlouholetý vlčí přítel se náhle rozeběhl. Následoval jej s výkřiky jeho jména, aby se vrátil. Vlk se zastavil až u mladého chlapce, krvácejícího z ramene a boku. Když ho muž dohnal a spatřil to dítě, jal se k němu sklonit a zjistit, zda-li žije. Přiložil ucho k jeho hrudi. Ano…srdce bilo, tiše, ale bilo. Shrnul chlapci vlasy z tváře, aby mohl pohlédnout do jeho obličeje. Chlapec byl bledý, jeho pleť dokonale kontrastovala s jeho uhlově černými vlasy. Muži však stačil jeden jediný pohled na ono dítě, aby věděl, že to není obyčejný smrtelník. Na tom to světě nebyl tak krátce, aby to nepoznal. Trochu mu rozevřel ústa a když spatřil bílé špičáky, měl jasno.
 ,,Upír“ pošeptal do ticha lesa. Pes, vlastně vycvičený vlk, se na něj podíval. Pohled, jakým jeho páníček pohostil chlapce, byl zvláštní. Muž si dal mladíka na záda. Chvíli mu trvalo, než tomu tak doopravdy učinil, poté se vydal do své chatrče, co v lese vlastnil. Vlk ho následoval…
               Svého hosta položil na rozviklanou postel. Sundal mu všechno oblečení, protože ho měl špinavé od krve a hlíny, a vyčistil mu rány zpracovanou kraví močí. Nic jiného ve své lékárničce, co by mu mohlo pomoci, neměl. Kraví moč však účinkovala dokonale. Poté se mu jal obvázat rány kusy látky, který nazval obvazy. Přikryl ho a nechal odpočívat….
               Ráno, když se probral , odešel ven se svým psím společníkem chytit si oběd. Po pár deseti minutách se vrátil, vlk v tlamě polapeného zajíce a muž další dva v rukou. Okamžitě se šel podívat za svým hostem, zda-li se již neprobudil. Ten měl však stále zavřené oči a lehce oddechoval. Nechtěl ho budit, a tak si uřízl chleba, posolil ho a posnídal s vodou v hliněném hrníčku. Psovi dal kus včerejšího masa. Oba spokojeně snídali, když v tom uslyšeli jemné zasténání. Chlapec otevřel oči. A protože v chatrči byla jen jedna místnost, kuchyň a ložnice dohromady, věděl hned muž, že je jeho host probuzený. Zvedl se a popošel k němu, chleba nechal na špinavém stole. Přisedl si k němu na postel a první věc, která jej na upírovi zaujala, byly jeho oči. Jedno modré a druhé zelené. Jak zvláštní…
              ,,Jak se cítíš?“položil mu dlaň na čelo. Zdálo se, že měl chlapec trochu teplotu.
,,Kdo jste?“posadil se Lawrence rychle. Bolest v rameni si přitom vzala za své, a tak si ho křečovitě sevřel, doufajíc, že to přestane.
 ,,Lehni si“odpověděl muž znuděně. Chlapec tak učinil, přitom si svého zachránce prohlížel. Muž měl hnědé vlasy, dlouhé po ramena, oči zelené, postavu samý sval, jak si stihl všimnout přes mužovu rozepnutou vestu ze srnčí kůže. Nebyl to žádný ošklivec, spíše naopak.
,,Kdo jste?“zeptal se znova. Muž k němu zase přešel, ignorujíc jeho otázku si sedl k němu na postel, jednou rukou mu podepřel hlavu a druhou mu do úst pomalu naléval vodu.
,,Budu ti muset vyměnit obvazy“poznamenal, když se zvedl. Lawrence zavřel oči, nejspíše se nikdy nedozví jméno svého zachránce. Nu což. Začal pociťovat hlad, žaludek však poslušně mlčel a nevydal ani hlásku.
,,Christian“ promluvil muž z nenadání. Christian? Zvláštní jméno. Muž , vlastně Christian, odešel z chatrče, zamíchat omáčku se zaječím masem, co se mu ohřívala venku nad plamenem ohně.
Měl bych odejít, napadlo upíra ležícího na zchátralém lůžku. Jakmile však jen krapet nadzvedl hlavu, vlk ležící u vchodových dveří začal vrčet.
 ,,Miku“napomenul ho zrovna přicházející muž. Vlk si zase poslušně lehl. Christian držel v ruce dvě misky plné oné omáčky. Jednu podal upírovi ještě s kusem chleba a sám si sedl ke stolu, pojídajíc svoji porci. Byl zvědav, zda-li upír jídlo sní. Lawrence k oné věci nedůvěřivě přičichl. Lépe se posadil, nabral první lžičku břečky, co měl v misce a dal ji do pusy. Chuťově to nebylo nic moc, ale po nekonečně dlouhých desetiletích měl konečně zase něco teplého a pevného v žaludku. Polkl další lžíci. Zavrněl, když ucítil, jak se mu teplo z omáčky řinulo do celého těla. Bylo to zvláštní, moc zvláštní. Ukousl si chleba. Ten mu o poznání víc vůbec nechutnal. Ale nehodlal svého hostitele urazit, a tak to celé bez komentáře snědl. Muž mu z rukou sebral prázdnou misku, položil ji na stůl a s malou lékárničkou se k upírovi vrátil. ,,Posaď se“ pobídl jej. Strhl mu přikrývku až k pasu. Lawrence se nestyděl, neměl proč. Již si zvykl, že ho nahého každý okukoval. Ne jednou padl do rukou těch hnusných svinských lovců nočních stvoření, a ti ho pak, za jeho nahoty, mučili všelijakými nechutnostmi. Nejhorší mučení pro něj, byl stříbrný křížek, který mu jeden z lovců tenkrát přitiskl na hruď. Dnes po něm měl ošklivou jizvu, kůže byla v místě popálená a tak se mu na hrudi klenul onen malinký kříž. Christian na něm spočinul pohledem. Když ho svlékal, nevšiml si ho. Rozvázal mu obvaz . Až teď si vzpomněl, že by bylo při věci mu ránu vyčistit vodou. Naštěstí měl ještě trochu vody ohřáté, když omáčku připravoval, a tak se postavil a došel pro ni. Vrátil se k chlapci.
 ,,Asi to bude trochu pálit.“oznámil mu. ,,Kulku ve stehně jsi neměl, prošla skrz, ale tu druhou máš ještě v rameni. Budeme ji muset dostat ven“připravil ho na bolestivou záležitost. Lawrence polkl.
Kurva, bědoval si. Na nějakou ultra velkou bolest, jako je vyndávání něčeho těla , opravdu nebyl stavěný. Přikývl na souhlas-kulka musela jít ven. Obzvlášť kulka ze stříbra. Tělo mu to v  místě, kde byla zarytá, propalovalo. Naštěstí, nebo možná na naneštěstí, to moc necítil, protože mu pomalu, ale jistě odumírala celá pravá paže. Pohodlněji se posadil. Muž si sedl za něj, aby měl k místu lepší přístup. Nejprve mu ránu opatrně vyčistil vodou a poté mu k ní přiložil ohřátý lovecký nůž. Trochu ho překvapilo, že se rána od včerejšího dne tak zhoršila, okamžitě mu však došlo, že stříbrná kulka v upířím těle není zrovna tím nejlepším, co Lawrence mohlo potkat. Rychle mu vrazil nůž do prostřeleného místa. Lawrence, ačkoliv nerad, se prohnul v zádech, v rameni mu nepříjemně zacukalo. Pokusil se odtáhnout, začal sebou zmítat. Muž mu obemkl nohy kolem boků a pevně mu je jimi přidržel, volnou rukou ho silně sevřel na hrudi, za kterou si ho přitáhl blíže k tělu. Nůž trochu natočil, aby mohl kulku zespoda vyndat. Hned na první pokus se to podařilo. Upír padl muži vyčerpaně do náruče. Christian si ho k sobě přivinul. V rukou si pohrával s tou nezbednou malou potvůrkou, co upírovi drásala rameno.
 Stříbrné kulky? Jsou drahé, zamyslel se.
,,Postřelili tě lovci upírů?“zeptal se, jako že jen tak. Lawrence se od něj odtáhnul. Nemohl se na muže, stále klečícím za ním, podívat. Upíři byla nenáviděná stvoření. ,,To, že jsi upír, mi došlo už před tím, než jsem tě sem odtáhnul“ promluvil k němu Christian. ,,Tak že…na něco jsem se ptal“jeho hlas byl dotěrný.
,,Ano“ sklopil chlapec hlavu k zemi. Po tvářích mu steklo pár perel slz. Jemně si pobíhaly po jeho tvářích k bradě, ze které dopadly na tvrdou madraci.
Shouri, vzpomněl si na přítele…milence.
,,Zabili ti někoho, že?“ postavil se muž na nohy a odšoural se ke stolu.Tam se posadil na židli. Ránu se mu teď nechtělo obvazovat, nejprve musí něco zjistit o svém hostu. Upír neodpověděl.
,,Kolik ti je?“otázal se tedy. Lawrence se i přes stále stékající slzy ušklíbl.
,,V lidských nebo upířích letech?“
,,V lidských“ odpověděl Christian.
 ,,Šestnáct“ promluvil po pár vteřinách ticha. Muž vzdychl. Šestnáct…v takovém mládí se stát upírem…pomyslel si trpce.
,,A v upířích letech?“zajímalo ho, jak je chlapec dlouho nočním stvořením.
,,Kolem dvě stě let“utřel si pár posledních slz, jenž se mu vedraly do tváří. Ano, skoro celých dvě stě let se živil krví, sem tam nějakým jiným poživatelným jídlem. Ale celých dvě stě let nikoho neměl, kromě Shouriho. Ve dni, kdy mu upíři zavraždili rodiče a i jeho samotného vypili do skoro samotného doušku krve…se stal upírem. Kéž by ho jenom tehdy zabili…Kéž by mu vypili všechnu krev v těle, jak to dělávali…
,,Rodiče?“přemýšlel Christian, zda-li to nemá chlapec již v krvi od narození.
,, Jsem snad ve zpovědnici?!V kostele jsem nebyl, jak je můj upíří život dlouhý!“naštval se Lawrence. Muž se rozhodl jej dál netrápit. Vrátil se k němu a obvázal mu ránu čistým obvazem.
 ,,Dnes půjdu do města prodat pár zaječích kůží. Jestli tu chceš nebo nechceš zůstat, je jen pouze na tobě.Ale varuji tě, v lese je mnohá havěť, které stačí napřáhnout drápy a zabít tě a ve městě to není o nic lepší.“postavil se, v duchu si pochválil, jak pěkně mu rameno obvázal. Chlapec sklopil oči k zemi.
 ,,Proč mi pomáháš?“nedokázal v sobě potlačit zvědavost. Christian neodpověděl, nebyl povinen.
 ,,Mik tu s tebou zůstane, nemusíš se ho bát.“ Sundal si vestu a oblékl si zašedlou košili. Bez jakéhokoliv dalšího slova odešel, v malém pytlíků šest zaječích kůží. Lawrence si povzdechl. Co se vůbec stalo se Shourim? Napadlo jej hned. Lehl si a zakoukal se do stropu. Co když půjde za lovci a prodá jim mě? Zděsil se. Prudce se posadil. Musí pryč! …Upíři byli hodně drahá věcička, za kterou člověk mohl dostat tolik zlaťáků, že byl zabezpečen na půlku života. Stačilo jen vědět, kam jít. Mnoho lidí věřilo, že upíří krev uzdravuje…Co na tom však bylo pravdy?...to byl také jeden z důvodů, proč upíry tak nemilosrdně vraždili, no..taky na tom měl podíl to, že upíři zase vraždili lidi…
Ten to svět je divný, pomyslel si chlapec trpce. Posadil se a rychle si oblékl své, teď již čisté oblečení. Mik hned zbystřil. Světu ukázal své zažloutlé tesáky s nelíbivým zavrčením.
,,Buď ty, nebo já“dodal si Lawrence odvahy. Postavil se, trochu se zapotácel. Přivřel oči nad bolestí, která mu jako na povel projela poraněným bokem a ramenem. Ne, tohle nezvládne. Padl poraženě na zem, zády se opřel o postel. ,,Tak že ty“ ušklíbl se nad sebe samou. Vlk se zvedl a pomalu k němu začal kráčet, tesáky nastražené a vyceněné ven….
              Christian šel právě lesem. Napadlo jej, že si cestu zkrátí přes hřbitov. Došel k jednomu mohutnému stromu, co uprostřed temného místa rostl a v šoku se zarazil. Viděl mrtvolu, kolem ní dva vlci. Hned měl jasno.
To musí být ten jeho přítel. Vzal do ruky pár kamenů a začal je po vlcích házet. Moc dobře věděl, co dokáže pořádný doušek upíří krve učinit s vlkem...vlci se rozutekli. Snad ani jeden z nich nepojedl tolik masa, aby se z něj stal tak obávaný vlkodlak. Lovci nočních stvoření byli neopatrní. Nechat mrtvolu upíra na pospas světu…jaká chyba! Došel k mrtvole…v hlavě kulka, jenž mu rozežrala za pouhý den půlku tváře. Jedno oko vydloubnuté, ruka po úmor kostí rozežraná, druhá stejně tak. Pár havranů se postaralo o vnitřnosti, ještě teď se jimi, i přes přítomnost cizího muže, krmili. Christian na ně bojovně křiknul. Rozlétli se do všech stran a přistáli na větvi onoho stromu, u kterého se mrtvola nacházela. Rozhodl se mrtvolu spálit nebo ji nějak jinak zničit. Asi by stačilo ji zahrabat pod zem. Ano. To bude to nejlepší řešení. Došel ke zchátralému kostelu, co stál uprostřed hřbitova, vypáčil dveře a s božím dík si vzal jednu lopatu, jenž se tam povalovala. Začal kopat u stromu. Stačilo půl hodiny a jáma byla dostatečně velká, aby se do ni upír vešel a přitom byl dostatečně hluboko. Rychle do díry hodil ostatky nočního stvoření, zakopal jej a spěchal do města. Tam se postavil k jednomu z velkých kamenů a začal rozhlašovat nabídku o zaječí kůži. Jako první k němu přišla postarší žena. Drbna města. Pořádně si jednu z kůží prohlédla a samolibně začala k muži promlouvat.
,,Taky jste to slyšel?“začala. Christian odkýval, že absolutně nemá šajna, o čem to ta stará baba žbreptlá.
,,Včera lovci Nočních stvoření honili dva upíry.“ Dělala se velkou, že ví něco, co prodávající muž ne. ,,Jednoho zabili“naklonila se k němu a šeptala. ,,Druhý jim utekl!“dodala. ,,Dnes večer se většina občanů našeho města rozhodla, že jej půjde hledat do lesa, kam se ukryl!“těšilo ji, když spatřila mužovi vykulené oči. ,,Vezmu si tuhle, kolik za ni chcete?“ukázala na prošedivělou kůži.
,,Jeden zlaťák“ odpověděl muž. Jakmile kůži prodal, rozeběhl se k sobě domu…do chatrče, v jaké momentálně přebýval i onen upír, jakého hodlají dnes najít a jistojistě brutálně zabít. Cestou ještě potkal starou ženu, která na všechny strany vykřikovala, že až toho upíra najde, zabije ho vlastnoručně! Ale nejdříve ho bude mučit, aby alespoň trochu pochopil, co pro něj znamenala dcera, jenž byla včera upíry zabita. Dál už lidi kolem sebe nevnímal. Zdálo se, že jeho návštěva je v tom až po uši namočená….
                ,,Hodný pejsek“pronesl trochu nejistě Lawrence. Vlk se k němu stále přibližoval. Chlapec si k sobě přitáhl kolena, načež mu v boku prudce škublo bolestí. Mik došel až k němu, tesáky schoval a lehl si vedle vyděšeného chlapce. Jal se ho ohřát. Lawrence nechápal. Chvilkové blouznění vlka způsobilo, že si chlapce vyložil jako jedno ze svých štěňátek, které před necelým půl rokem ztratil. Trochu odtažitě položil svou dlaň na vlkovu hlavu. Byli si teď tak podobní! Ani jeden neměl rodinu a oba dva zachránil muž, jenž se momentálně celý udýchaný přiřítil do světnice.
 ,,Musíš odsud pryč“ doběhl muž k němu. Lawrence věděl, že dříve nebo později ho muž vykopne, ale nečekal to tak brzy. ,,Celé město tě hodlá na večer hledat!“vysvětlil situaci. Vlk zvednul hlavu, nechce své domnělé štěňátko opustit! Smutně zakňučel. ,,Miku!“okřikl ho muž. Vlk se před upíra ochranitelsky postavil. Christian si vzdychl. Nabral do tašky spousty jídla…vlastně vše, co v chatrči měl. Z předem připraveného kýblu si odlil vodu. ,,Musíme si pospíšit“podíval se z okna. Bylo již odpoledne. Pomohl chlapci na nohy.
,,Musíme?“nechápal Lawrence. Sklouzl mu do náruče. Ještě neměl tolik síly na to, aby někam utíkal.
,,Musíme!“přisvědčil muž. Hlavou mu naznačil, aby si vylezl na jeho záda, na důkaz toho se pokrčil v kolenech, aby mu tak pomohl. Chlapec se na něj trochu odmítavě podíval. Neměl rád, když jej někdo tahal z problémů…Něco za něco…znělo mu v uších od doby, kdy se před několika lety schoval v jednom domě a muž, jaký tam bydlel, po něm chtěl, aby mu celý zbytek dne sloužil. Vlezl mu na záda. Obtočil ruce kolem jeho krku. V očích se mu leskly slzy, tahle pozice mu zrovna moc nepomáhala.
 ,,Budeš to muset vydržet“ rozkázal muž. Vzal kožený batoh, do jakého všechno narval, a dal si ho obráceně…přichytil si ho o ramena, ale batoh měl na břiše. Pomalu se rozeběhl do lesa…tentokrát opačným směrem…od města….
                  Přesně v sedm hodin, kdy už město místo slunce z poloviny osvěcoval měsíc, se občané shromáždili na náměstí se zapálenými loučemi, vidlemi a mnohdy i zbraněmi. Nevěděli, co od upíra čekat. Lovci jim jen řekli, že se dají zabít jako každý normální člověk, s tím rozdílem, že když na něj použijí jakoukoliv stříbrnou věc, můžou ho masivně mučit, proto si několik dám vzalo sebou i své šperky ze stříbra. …
                Christian padal únavou. Půl dne již tahal to noční stvoření na zádech, měl hlad a ještě větší žízeň. Lawrence mu před, zhruba, půl hodinou usnul, stopy po slzách měl však stále na tvářích. Pomalu jej položil na zem, roztáhl deku, co sebou nezapomněl vzít a položil ho na ni. Lawrence tento pohyb probudil. Porozhlédl se kolem sebe. Spatřil Christiana, jak připravuje oheň, Mika, jak mu leží oddaně u nohou a zahřívá mu je, měsíc, jak kouká zpoza stromů a tmavý a hrůzostrašný les…počkat! Měsíc?!...zhrozil se. Podíval se strnule na muže, jenž se k němu otočil s kusem opečeného masa. Viděl starost v jeho očích.
,,Máš smůlu. Jediný, koho zde můžeš vysát, je Mik nebo já. A říkám ti, já se budu bránit.“ušklíbl se muž.
Je to teprve první den…pomyslel si chlapec. Posadil se. Trochu přivřel oči. Potřeboval by rány znova obvázat, nemůže tím však obtěžovat svého zachránce…a teď vlastně i ochránce.
,,Pověz mi, proč mi pomáháš?“ již se na to ptal, ale Christian mu neodpověděl. Ani dnes se k tomu nijak moc neměl.
,,Nenávidím upíry“pronesl poté. ,,Ale stejně tak nenávidím lidi“ dodal . Podal mu kus připíchnutého masa na klacku. ,,Zítra budeme už ve městě, kde nám něco pronajmu.“seznámil ho se svým plánem. ,,Sám bys to stejně nezvládnul“dodal. Upír si znova lehl. Muž mezitím uhasil oheň. Nemohl riskovat, že je díky světlu najdou. Sedl si na zem a zády se opřel o starý pařez, co se tam nacházel. Dnes nebude moci spát. Musí svého “pacienta“ hlídat. Nerad by se probudil s upírovými rty přisátými na jeho krku. Při té myšlence hladově polkl. Vlastně by to zase nebylo až tak špatné. Usmál se sám pro sebe. Je zoufalý, celé roky již nikoho neměl. Lawrence ho zvědavě zkoumal, zamyslel se, co by asi teď dělal se Shourim? Musel se nad tím pousmát. Ano…divoce by se milovali a nejlíp někde na hřbitově nebo v jezeře. Vzdychnul, potřeboval obejmout. Je stále jenom dítě. I přes dvě stě let života ještě nedospěl…Neměl k tomu zázemí. Matku neměl, otce též a sourozence stejně tak. Všichni mrtví. Nerad na ten den vzpomínal. Za to rád vzpomínal, jak ho tehdy, celého pohublého, našel Shouri. Jak k němu přišel, rozcuchal mu vlasy a jemně se na něj usmál.
 ,,Chceš tu snad zmrznout?“zeptal se ho onehdy, jelikož v tu dobu zákeřně sněžilo. On, Lawrence, neodpověděl. Stále koukal na jedno místo, se strachem podívat se neznámému do očí. Muž mu podal ruku a tehdy se to stalo. Ano…on mu do dlaně položil tu svou. Tehdy odkráčeli k Shourimu do pronajatého pokoje v jedné z hospod. Byl strašně moc rád, že ho potkal.Bez něho by byl již dávno mrtvý. Buď hladem a touhou po krvi, kterou se snažil v těch dobách potlačit, nebo zimou. Po tváři mu sjela slza. Otočil se k Christianovi zády. Nechtěl, aby si o něm pomyslel, jaký je to ufňukánek. Muž si toho však všimnul. Jeho denně procvičované lovecké oči spatřily tu nepatrnou slzu, která započala další vodopád slz. Vzdychnul. Neumí lidi utěšovat.
,,Našel jsem tvého přítele, když jsem šel do města“ zavedl řeč. Lawrence frknul. ,,Pohřbil jsem ho, pokud tě to potěší.“dodal. Roztáhnul nohy, aby se mu lépe sedělo. Jednu si natáhnul a druhou pokrčil v koleni. V puse žvýkal stéblo dlouhé trávy, co si utrhnul při cestě. Lawrence si otřel slzy.
 ,,Hm“ odpověděl jen, ale byl mu vděčný. Rozhodně lepší, než aby jeho přítele sežrala všelijaká divoká havěť nebo ho rozpitvali lidi z města. Trochu se otřásl zimou.  Oheň by v tento noční čas opravdu bodl. Christian sebou však žádnou jinou deku neměl.
,,Je ti zima?“zeptal se, ačkoliv odpověď byla víc než jasná. Lawrence zatřepal hlavou na znamení, že ne. Muž si vzdychnul. Postavil se a sedl si k chlapci, jenž stále ležel. Lehl si vedle něho. Silnými pažemi si ho přitáhnul k sobě do náruče, rukama objal jeho štíhlé tělo a do vlasů mu pošeptal : ,,Dnes budeme stejně muset spát na jedné dece.“Lawrence se v jeho objetí začal třást. Bylo to příjemné, ale v pomyšlení, že by je tak to viděl Shouri…A DOST! SHOURI JE MRTVEJ!, křičel na něj vnitřní hlásek. Uklidnil se. Víc se k muži přitulil. Vyhledával u něj co nejvíce tepla, protože jediné, co měl na sobě, byla tenká černá košile a stejně zbarvené kalhoty. Netrvalo to dlouho a usnul, za to Christian celou noc nezamhouřil oka. Musel ho hlídat…
 
Poslední komentáře
15.08.2008 18:37:30: honem další kapitolu....piš piš piš piš!!!!smiley${1}
14.08.2008 10:44:15: jéééééééééé!!!! tak jo jdu na druhou! hezký zakončení starvi chan!
10.08.2008 22:00:50: xD xD...super ségra xD xD...kdyby jsi si tu druhou kapitolu raději přečetla na strankách a ne v comp...
10.08.2008 03:28:07: Tak myslím ,že tohle bude tvoje nejlepší povídka!Honem další díl ( ehm už pls 3 ,druhej sem četla mu...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !