Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 10. kapitola

         Chýlilo se k noci, když se postava, schovaná pod trámy a spálenými věcmi, probrala.
,,Chrisi, Lawrenci, Naire,“zesláblý hlas volal do ticha tmy. ,,Hirohi, Kairi, Fire!“pokusila se postavit. Vyděšeně zkameněla. Necítila ani jednu nohu a pravou ruku. Levicí se ze sebe pokusila odhodit trosky. Pohlédla na své zubožené tělo a bolestí zaúpěla, když spatřila krev, odtrhnutou paži a zpřelámané nohy. Špína se ji dostala do ran a šrámů, hrozila okamžitá infekce. Ani se nepokoušela vstát, věděla, že to nemá smysl. Pár dohořívajících stromů, co od požáru chytly, ji poskytovaly dostatečné světlo. Oči ji však pálily a nedokázala jimi plně zaostřit. ,,Chrisi,“vzlykla. Bylo ji zle. ,,Lawrenc-i-ghr,“po bradě ji stekl pramen krve. Ve zdravé ruce pevně uchytla kámen Ugubanu. Pevně doufala, že ji za pomoci tohoto kouzelného kamene najdou její přátelé. Opak byl však pravdou. Hrubé chodidlo se ji zabořilo do roztroušeného břicha. Před očima spatřila monstrum – Trakumu. Chtěla zakřičet o pomoc, ale nedostávalo se ji sil. Proto jen dál ležela, hledíc do očí smrti.
,,Mier…že?“ozval se pichlavý hlas. Neotočila se za neznámým – i kdyby chtěla, nemohla. ,,Je zvláštní, že se taková skvělá mága připojila k takové bandě amatérů.“ušklíbl se. Přešel blíže k ní, aby ho viděla.
,,Kd-ghr-o-ksh-kdo jsi?“každou kapkou prolité krve z ran ji ubývalo sil.
,,Kdo jsem?“sedl si k ní na bobka. ,,Já jsem tvá smrt, drahá Mier,“dotkl se její omládlé tváře, čímž způsobil, že její tělo zestárlo. ,,Jsem Kwen. Nejvěrnější sluha svého pána, Mier. A ty?“vzal ubrousek, co měl v kapse, a vložil doň opatrně kámen Ugubanu, aby se jej nedotkl. ,,Ty jsi mrtvola,“zablesklo se po ostré zbrani a ženiny oči se ztratily pod mlhou nepřítomnosti. Dech se zpomalil a tep pomalu ustával. Tři vteřiny – poslední vteřiny jejího života. V mysli se jí odehrály všechny scény života. Poslední vteřina a ona se usmála. Ano – nelitovala ničeho, co kdy udělala…
Kwen se postavil. Nezajímal ho úsměv na tváři mrtvoly – dostal, co potřeboval. Mocná zbraň, kámen Ugubanu, byla konečně pod jeho mocí. Zbraň, která jako jediná, s květem Ughulu, dokázala zabít jeho rasu pouhým dotekem. Ano – Gryjové, imaginární stvoření z minulosti, opravdu existovali. Vždyť právě oni byli ti, kdo bojovali proti rodu Kwena. To právě oni je uvěznili na dlouhá léta do hory Tritin, která se před necelým půl rokem rozevřela a vpustila je zpět do zlem prosáklého světa. Mygiuové – bájná stvoření s mocí vyrobit z kusů živočichů zcela nové rasy pod svým velením. S mocí ukrást oním živočichům kus těla a přivlastnit si ho, jako to udělal právě Kwen u Lawrencova oka (díky tomu měly neurčitý vzhled, který každým rokem měnily). Také Trakumy pocházely z jejich “výroby“. Jakou však měli Mygiuové radost, když se probraly z nekonečného spánku a zjistili, že jejich nejúhlavnější nepřátelé jsou již dávno po smrti?! Ano, teď jim k ovládnutí světa nemohl nikdo zabránit!
 
 
,,Chrisi, co budeme dělat?“ačkoliv to Lawri nerad přiznával, měl strach. S Firem a svým milencem byli právě schovaní v jámě v lese a krčili se tam, aby je nikdo nenašel. Nejvíce Lawriho znepokojovala pravá strana obličeje bez oka – pálila jej. Nechtěl však Chrisovi přidělávat starost, a tak zatnul zuby. Fire opatrně vykoukl z jámy. Byli zde už snad hodinu a od té doby se venku nic nezměnilo, snad jen kromě nebe, které zčernalo.
,,Myslím, že vzduch je čistý,“otočil se chlapec na přátele, vylezl z díry a podal jim pomocnou ruku. Christian celou dobu mlčel. Jak se zdálo, události, co se právě odehrály, jej víc, než jen znepokojily.
,,Pojďte,“vyzval je Fire, vyrážejíc směrem k vypálené vesnici. Oba upíři jej následovali.
Netrvalo to ani půl hodiny a byli na místě. Po Trakumách a jejich pánu nebylo nikde vidno, proto se rozhodli vyhledat své přátelé, zda-li zde někde jsou. Rozdělili se, ale byli u sebe natolik blízko, aby si při jakýmkoliv náznaku nebezpečí mohli pomoct.
Všichni tři sebou vylekaně trhli, když se pohnula zem a zpoza trámů se vynořila mužská paže. Okamžitě k osobě přiběhli a vše z ní strhli.
,,Kairy!“aniž by si to Lawri uvědomil, šťastně společníka objal a radoval se, že je na živu. Kairy sotva vnímal, a tak obětí ani nepocítil.
,,Bude v pořádku?“zeptal se mezitím Chris, žárlivě svého milence odstrkujíc od lovce. Fire muže zkontroloval. Krom pár šrámů a zlomených prstů byl v pořádku.
,,Ano,“odpověděl proto. Nečekali ani minutu a rozhodli se hledat dál. Štěstí jim tentokrát nepřálo, a tak Lawri s Chrisem našli zubožené tělo mágy. Při pohledu na rozdrásané tělo Christian zakryl Lawrencovi oči, aby tu hrůzu neviděl. Fire, který se zdržel u Kairiho, rychle přiběhl za přáteli, aby pohlédl na Mier. Okamžitě však poznal, že té již pomoci není. Utrhlá paže, ležící volně metr od těla, zpřelámané nohy a němý výraz v obličeji – mrtva. Přešel k ní a poklekl. Po tváři mu stekla slza. Vždyť právě Mier byla osobou, která si s ním tak rozuměla!
,,Fire,“poklepal mu Chris na rameno, držíc stále upíra v objetí, aby mu znemožnil pohled. ,,Musíme najít ostatní. Snad není ještě pozdě, abychom je našli,“pošeptal se zármutkem v hlase. Upírovlkodlak se zvednul. Rozuměl – Christian měl pravdu. Sebral se a se slibem, že této nadané máge vykopou nádherný hrob, se vydal hledat Hirohiho a Nairea.
,,Hirohi, Naire,“ozvalo se v tu chvíli místem. Lawrence rychle vyběhl ze sevření své lásky – pochopil, že zubožené tělo jejich přítelkyně nebyla moc radostná podívaná - a křičel jména svých zbylých společníků, doufajíc, že jsou naživu.
,,Ta-ghw-dy,“ozvalo se tiše.
,,Hirohi, Naire!“křičeli ti tři hlasitěji.
,,Tady!“odpověděl jim onen hlas silněji.
,,Hirohi!“zaregistroval křik Fire, díky svým bystrým smyslům, jako první. Rozeběhl se k muži.
,,Hirohi!“začal jej zběsile kontrolovat. Ulevilo se mu, když našel jen pár modřin, šrám na čele a krvácející rameno, co měl zraněné již z boje s monstrem v lese, akorát se při nárazu těžkých klád znova rána otevřela. K oběma okamžitě přispěchali i ti dva. S neskrytou radostí lovce objali, v srdcích je však děsila myšlenka na posledního člena. Kde by mohl být Naire?! Christian zůstal u Hirohiho, Lawri se vrátil ke Kairimu a Fire se vydal prince hledat. Nebylo přeci možné, aby byl – ne, ani to nedokázal vyslovit. Princ jistě žije, musí ho jen najít!
,,Naire!“křičel, co mu hlasivky stačily, odpovědí mu však bylo jen vytí vlků a bolestné steny nalezených přátel. ,,Naire!“zkusil to znova, když v tom o něco zakopl. Okamžitě se na onu zrádnou věc podíval a vytřeštil oči, když poznal, oč se jedná.
,,Deník,“pronesl. Sebral knihu, do které si dcera hospodského zapisovala záznamy a vzal ji s sebou. Byla trochu poškozena, ale ještě pár informací z ní vyčíst mohli. Když se však sehnul, aby onen deník sebral, zaujali jej známé stopy v hlíně. Jako vlkodlak měl o dost lepší čich než ostatní, a tak ke stopě přičichl. Srdce se mu zklidnilo, když ucítil vůni svého přítele.
,,Naire je naživu,“ulevilo se mu. Znepokojilo jej však, kam měl chlapec namířeno! Když však spatřil další stopy, pochopil. Princ se vydal za Trakumami! Okamžitě se vydal zpět za lovci a upíry, a sdělil jim získané informace. U Hirohiho nechal deník a už by vyběhl hledat prince, kdyby jej nezastavil Chrisův hlas.
,,Nikam nechoď!“příkaz. ,,Teď, když jsme všichni zraněni a bez síly, si musíme nejprve nechat zahojit rány. Nemůžeme se vydat do nebezpečí jen kvůli princovi, který nejspíš nemyslel hlavou, když se vydal za nepřáteli sám!“ byl naštvaný – velice naštvaný, ale také rád, že princ žije. Fire se zasekl. Ramena se mu třásla odporem, ačkoliv věděl, že má Christian pravdu.
,,Nechápeš to,“sepjal dlaně v pěst. ,,Nechápeš!“nebyl naštvaný, nýbrž nadmíru vyděšený. ,,Naire je jako můj bratr!“otočil se na muže. ,,Nemůžu jej nechat jít samotného, musím ho najít, než se mu něco stane!“sám pořádně nevěděl, co říká, ale touha najít prince byla silnější než nějakým způsobem myslet. Proto vykročil dopředu, vstříc nebezpečí, nechajíc přátele za sebou. Z ničeho nic však znehybněl a padl k zemi. To Kairy, rychle zvedajíc se ze země, jej praštil do krku a způsobil u něj tak dočasné bezvědomí.
,,Kairy, to nebylo za potřebí,“pronesl tiše Hirohi.
,,Ale bylo, a ty to moc dobře víš.“posadil se zpět na zem. Byl unavený a jediné, co teď potřeboval, byl spánek, aby nabral síly.
Tu noc zůstalo pět zbylých společníků na onom místě. Zatím, co Kairy, Hirohi a Fire spali na hromadě listí – aby měli alespoň trochu pohodlí, vykopali v lese Christian s Lawrencem hrob pro jejich přítelkyni. Poté ji tak, aby ženu Lawri neviděl, přenesl Chris do jámy a zakopal ji tam, přičemž Lawrence opékal nad ohněm tři zajíce. Byla to skoro věčnost, než byl hrob dodělán a jídlo dopečeno. Přesto však lovci s Firem dál spali a nabírali ve spánku ztracenou sílu.
 
 
-Opatrně!- běžel mladý muž za kupou Trakum s jejich vůdcem vpředu. Ostražitě se schovával za stíny stromů a přebíhal za nepřáteli tiše, jako myška. I přesto se však tlupa zastavila a Kwen se otočil k princi, snažícímu se schovat do křoví.
,,Kdybys měl alespoň trochu rozumu, věděl bys, že pronásledovat nás je ta největší hloupost, co můžeš udělat. Jak se zdá, království nemá příliš chytrého následovníka trůnu,“ušklíbl se Kwen. Princ vytřeštil oči – jak o něm mohl ten muž vědět, že je princem? Než se však dobral odpovědi, Trakumy jej obklíčily a pod jediným příkazem ho uvedly do bezvědomí. Jedna z nich si ho vzala na hrb a společně s ním pokračovala dál v cestě, následujíc svého pána, který už si přemítal scénu, až přijde za svým panovníkem a ukáže mu dar jako důkaz vítězství nad sedmi společníky, ze kterých zbylo již jen pět – a kdo ví? Třeba jich ještě pár ubude - olízl si rty.
 
 
,,Naire!“vyletěl Fire pod noční můrou do sedu. Lawrence se naň vyděšeně otočil.
,,Pššt, je to v pořádku, byla to jen noční můra,“zkusil zastaralou větu na uklidnění. Fire jej však nevnímal. Tohle nebyla noční můra, to byla vidina – byl si jist!
,,Naire je v nebezpečí!“štěkl rychle a už se chystal vstát, když v tom jej Lawrence zastavil. Skočil po něm a ačkoliv byl lehký, jak pírko, oba dva se svalili na zem.
,,Poslouchej mě, Fire,“zněl plačtivě. ,,Nedovolím ti za ním jít! Půjdeme všichni, společně! Sám s tím nic neuděláš!“držel jej za ruce, ačkoliv věděl, že kdyby Fire chtěl, snadno by jej ze sebe strhl. Ten však jen nehybně ležel a naslouchal jeho slovům. Jak se zdálo, upír měl strach. Byl vyčerpaný a vyděšený z dění, co se udalo. Vždyť jen o chlup vyvázli ze sevření smrti! Mier byla mrtva a jak se zdálo, ztratili kámen Ugubanu, o jakém věděl hlavně Fire, že dokáže nepřátele zničit pouhým dotekem!
,,Lawrenci,“oslovil plačícího chlapce. Bylo toho na něj moc a on to věděl. Strhl ho na zem vedle sebe a objal. ,,Bude to v pořádku,“utěšoval ho, ačkoliv tomu sám pořádně nevěřil. Lawri frkal a utíral slzy do rukávů od košile. I z pravého ďůlku mu jich pár steklo, ty ale nabíraly barvu do ruda – jak se krev mísila s pláčem.
,,Ehm, Ehm,“odkašlal si Christian, v ruce držíc kupu dříví. Fire se na moment ušklíbl, hned však chlapce pustil, když spatřil poloupírovu bubnující žílu na spánku. Lawri se přitulil k Christianovi a nechal se kolébat ze strany na stranu, jako když matka utěšuje své dítě. Chris jej políbil do vlasů. Lawrence na takové věci nebyl dostatečně vyspělí. Ani těch pár století navíc z něj neudělaly člověka, netrápícího se, když spatří smrt někoho bližního. A možná proto ho Chris tak miloval. Za to, že byl tak lidský a ukázal své emoce, ačkoliv je povětšinou zatlačoval do sebe. Lawri byla zvláštní osobnost – to poloupír věděl od samého začátku, kdy jej potkal.
Fire se zvednul na nohy. Ucítil vůni jídla, linoucí se znedaleka, a tak si to za ní zamířil. Pět metrů od jejich noclehárny byl založen oheň a nad ním dva pečící se zajíci – po třetím zbyly jen kosti.
,,Konečně jsi se probral,“usmál se Hirohi s obvazem omotaným kolem hlavy.
,,Mysleli jsme, že už nevstaneš,“ušklíbl se Kairy, sedíc vedle svého přítele, zadržujíc slzy, jak si sám vytahoval zbytky malých dřevěných třísek ze stehen.
,,No jo,“odfrkl si chlapec. ,,Člověk se taky někdy potřebuje vyspat,“odfoukl si ofinu z čela a posadil se k přátelům, načež si utrhl stehýnko zaječího a pustil se do jídla. Při tom však stále myslel na Nairea. Trápil jej strach o prince. Vždyť král jej s ním pustil jen proto, že mu dal slib, že se o něho postará - takhle ho však nedostojí! Musí Nairea najít ať to stojí, co to stojí!
 
 
,,Lawri, zlatíčko,“šeptal tiše Christian. Lawrence již přestal plakat. Látka, co měl omotanou okolo pravé tváře, byla prosáklá slzami. ,,Najdeme Nairea a pro jednou těm zrůdám dáme do nosu.“políbil ho na spánek, přičemž chlapec zavřel své modré oko.
,,Nechápeš to.“vzdychl.
,,Co?“nerozuměl Chris.
,,Vůbec to nechápeš! Tenhle boj je prohraný! Nejde tady o Mier, ani o Nairea, který je touhle dobou už taky určitě po smrti. Já na to už zkrátka nemám! Nejsem kus dřeva bez citu. A aby toho nebylo málo, mám hlad a kvůli tomu jsem ještě víc podrážděný, než bych byl za normálních okolností!“vykřikl tak hlasitě, že sebou Christian polekaně plácl na zem.
,,Hlad?“zeptal se šokovaně. Vždyť proto, že je Mier mrtva, nebudou mít žádné elixíry! ,,Do prdele,“pronesl jen na konec a vyběhl z kupy listí za přáteli.
,,Hirohi, máme problém,“podíval se na muže tak vyděšeně, že se lovec polekal.
,,Nemáme elixíry,“vysvětlil. Na tu větu sebou všichni přítomní trhli. Vždyť díky elixírům měli Lawrence a Christiana stále pod kontrolou! Bez elixírů jsou nahraní.
,,Musíme se vrátit do vesnice a prozkoumat to tam. Třeba se ještě něco najde,“navrhl Hirohi.
,,Dobře,“přikývli ostatní jen a už se zvedali ze země.
,,Já si tu zatím pročtu zbytky z toho deníku,“dodal lovec…
 
 
,,Pane,“uklonil se mygiun před svým pánem. Ten se, sledujíc bílého motýla na svém prstu, otočil za svým sluhou. Jeho pohled nevěštil nic dobrého – měl špatnou náladu.
,,Ty společníky jsem zneškodnil.”chvástal se Kwen. Mocný povytáhl obočí.
,,Všechny?”zamračil se.
,,Ne,”sklonil se blíže k zemi.
,,Tak proč sem lezeš, když si ještě nesplnil svůj úkol?!”řev. Malý motýl zatřepal křídly a polekaně z prstu uletěl.
,,P-pane, já,”sklopil oči k zemi. ,,Už nás nebudou otravovat,”nakonec vykoktal.
,,Jo,”otočil se muž tak zprudka, že za nim zavlál plášť a černé havraní vlasy se roztančily do noci. ,,To už jsi říkal minule, Kwene, a co se pak stalo?”jeho hlas se zklidnil. Byl tichý, přímý ale ostrý. Kwen na sucho polkl.
,,Pátrali po nás dál,”odpověděl tiše. Dnes si vybral špatný den k oslovení pána. Měl poznat, že nemá dobrou náladu. Moc dobře pamatoval, že náladivost pána byla nezkrotná a každou minutou se střídala. Stačila dobrá zpráva a lord měl hned náladu lepší.
,,Mám pro Vás dar,”nakonec špitnul, aby napravil svou chybu. Pán se naň zvědavě otočil – dary on rád.
,,Povídej,“pronesl se zájmem. Na ta slova Kwen luskl prsty a za jeho zády se objevila mohutná Trakuma, na hrbu nesouc bezvědomého prince. Lord se zširoka usmál. V očích se mu zaleskl svit měsíce a ze rtů mu vyšel polohlasný příkaz : ,,Zaveď ho do mých loží,“…
 
 
,,Nic!“vztekal se Christian, prohrabujíc stojící zbytky domu. Kairy to již dávno vzdal, a tak teď jen seděl a hrál si s kusem dřeva. Lawrence byl jediný, kdo to jen tak vzdát nehodlal. Hledal a hledal, dokud ho nepřemohl hlad a vysíleně se nezhroutil na zem. Christian k němu okamžitě zamířil a pomohl mu zpět na nohy.
,,Potřebujeme pro něj nějakou krev. Takhle to moc dlouho nevydrží,“starostlivě pronesl směrem k Firemu, co seděl kus od lovce. Kairy pokývnul rameny. Co mohl dělat? Sebrat se i s přelámanými nohami a jít chytat srnky?!
,,Pokud sis všiml, já toho zrovna dvakrát moc neulovím,“pronesl sarkasticky, přičemž se podíval na svá zubožená chodidla.
,,Postarej se o něj,“posadil Chris Lawriho vedle Firea a vydal se do lesa i s loveckou kudlou…
 
 
,,Dva dny před odjezdem těch lidí…znamená to, že za dva dny od Lawrencova zranění jsme odjeli? Ale v tom případě to nesedí. My jsme…ale počkat!“zarazil se Hirohi. Asi pochopil. Jejich odchod z vesnice, alias útěk před Trakumami, byl právě jejich odjezd! Tak že v tu dobu, co oni právě utekli před monstry, byli vesničané ještě ve vesnici. Což ale nebyli, podle Kairových informací. Tudíž to vypadá, že přesně v tu dobu, kdy je napadly Trakumy byli stvůrami napadeni i vesničané, jen v jiném dni. Vše tedy napovídalo tomu, že se ocitli v oné budoucnosti, kdy už byli všichni lidé vyvražděni, což znamenalo, že jsou v době ještě před jejich odjezdem…znamená to tedy, že jsou i současně v minulosti, jinak se nedá vysvětlit, že domy ještě stály! A v deníku se píše, že jsou všude trosky!
Hirohi se okamžitě zvedl a kulhavým krokem si to namířil k vesnici. Pokud je jeho teorie správná, měla by být dívka, co si deník psala, ještě naživu!
Netrvalo to dlouho a vystoupil ze stínů lesa. Okamžitě spatřil své tři přátele, sedící v kruhu.
Došel až k nim a na jejich udivené výrazy, co tam dělá, si jen dal prst před ústa v gestu, aby mlčeli. Poté si k nim sedl a vše jim řekl. Fire se zamyslel. Hirohiho zpověď byla dost zmatená, ale nesla v sobě pravdu, což znamenalo, že Christian se vystavil nebezpečí v podání vyhladovělého muže Itoa, který šel v tuto dobu hledat něco k jídlu, a podle informací bylo místo, kam měl namířeno, právě les. Kde jinde by také mohl chytit zajíce?!
,,Fire, pojď se mnou.“přikázal Hirohi, vracejíc se zpět do lesa…
 
 
Christian bedlivě poslouchal každé šustnutí listu. Potřeboval chytit nějaké zvíře, jak se ale zdálo, všechna byla schovaná v doupatech, jak byla vyděšena z Trakum.
Křup.
Otočil se za tím zvukem.
Křup, křup.
Někdo našlapával opatrně po suché zemině, jeho kroky však zastihly spadlé větve, které se pod tíhou mužského těla zlomily a vydaly tím zvuk, říkající Christianovi, že se na místě nenachází sám. Podíval se směrem, odkud zvuk předpovídal, ale nic ani nikoho neviděl. Srdce mu začalo bušit, když další křup zaujalo jeho smysli.Otočil se prudce za sebe přesně v moment, kdy za ním stál muž, nižší než on, s velkou kládou v rukou, chystajíc se ho jí otupit. Christian dal však před ránou ruce před sebe a tím úder zastavil. Ruce mu sice bolestně brněly, ale za záchranu života to stálo. Okamžitě na muže před sebou hodil vzteklý pohled a chystal se naň zaútočit kudlou. V ten moment jej však zastavilo dvojité zvolání přicházejících lidí.
,,Christiane, zastav!“volali Hirohi a Fire vyděšeně, se strachem, že je muž již nějak poraněn. Ten však na příchod svých zachránců nečekal, sebral si saky paky i s uloveným zajícem a vyrazil rychle pryč od neznámých lidí. Ti za ním však okamžitě běželi a s nemalými potížemi jej skolili na zem. Pak jej obklíčili.
,,Neboj se, nechce mi ti ublížit,“promluvil okamžitě Hirohi s přátelským úsměvem. Muž – ne, ještě chlapec, těkal očima od jednoho k druhému.
,,Prosím, neubližujte mi, prosím!“nabízel jim naivně zajíce, zbylé zlaťáky, co měl u sebe a dokonce i zlatý náhrdelník, co zdědil po pradědečkovi. Tři společníci jej však uklidnili.
,,Neboj se. Nic nechceme. Potřebujeme jen vědět, zda-li z vesnice někdo přežil. A pokud ano, kde jsou všichni?“zeptal si Fire klidným a tichým hlasem, že mu chlapec podlehl a okamžitě se mužům začal vyzpovídat.
 
 
,,Nekoukej na mě tak,“probodl Lawrence muže očima.
,,A jak na tebe mám koukat?“ušklíbl se lovec.
,,Jinak, ne takhle!“urazil se upír. Chvíli bylo ticho, než se však rozhodl promluvit Kairy.
,,Máš mě rád, co?“otočil se na chlapce.
,,Nechápu, co tím myslíš?!“nerozuměl.
,,Nedělej hloupého. Přeci jenom – jen tak z ničeho nic by jsi někoho neobjímal, nemyslíš?“v očích se mu pobaveně zalesklo. Lawrence polkl.
,,Ne,“zuřil. ,,Jen se mi ulevilo, že jsme tě našli živého!“
,,Tak že o mě máš starost,“dloubal a dloubal…
,,Ne!“
,,Ale ano, proč bys měl jinak radost, že jste mě našli?“smál se hlasitě.
,,Jdi do háje,“
,,V háji už jsme. Je jen otázka času, než se dostaneme i dál…“pronesl ironicky. Jejich situace totiž nebyla zrovna nejlepší. ,,Tak nedělej netykavku, Christian tě už přestal bavit, co?“ rozhodl se chlapce za každou cenu naštvat.
,,Ne!“osopil se upír. ,,Christian je..“
,,Co?“
,,Je…je to prostě Christian a nic víc ani míň,“
,,Takže tě přestal bavit,“skočil mu do řeči Kairy.
,,Nepřestal!“
,,To teda promiň, ale říct o milencovi, že je to prostě jen milenec a nic víc ani míň, to mi moc povzbudivé nepřijde.“ušklíbl se. ,,Chudák Christian, jen doufat, aby se tenhle rozhovor od nikoho nedozvěděl,“významně se podíval na své nehty, jakoby říkal, zkus mě přinutit mu to neříct. Lawrence začal vzteky rudnout.
,,Nemáš mu co říct,“dupnul nohou.
,,Ale mám! Že jsi ho přestal bavit!“smál se na celé kolo, protože chlapcův výraz byl nepopsatelně komediálně ublížený.
,,Ne ne! Nic takového jsem neřekl!“
,,Ale jo jo! A já budu nejspíš ten, kdo mu to vyzradí…leda bys mě chtěl zastavit,“mrkl.
,,Sereš mě!“nevydržel to už a začal prskat nadávku za nadávkou. Když už se vykřičel, Kairy znuděně pronesl : ,,Tímto způsobem mě ale nepřesvědčíš, abych mu to neříkal,“.
,,Co po mě chceš?!“ozval se hystericky upír. Už si nevěděl rady. I když to nebyla pravda, věděl, že kdyby Chrisovi lovec něco takového řekl, začal by mít podezření a už by mu tolik nevěřil!
,,Pusu!“mrkl pobaveně.
,,Naser si!“
,,Nadávkami si nepomůžeš,“
Lawrence na něj vyplázl rozčíleně jazyk.
,,Pusu, jen malou, lechtivou pusu na rty,“usmál se lovec. Lawrence se zamyslel. Jen malá lechtivá pusa? Z toho se snad neosype, a pokud to znamená, že Chrisovi nic nenakuká, budiž tedy. Sehnul se k němu a letmo, jen jakoby se o něj otřel, se dotkl jeho rtů těmi svými.
,,No, sice nebyla tak sladká, jak jsem chtěl, ale za Chrisův výraz mi opravdu stála,“blesklo mu v očích. A opravdu! Nedlouho na to se místem ozval řev právě přicházejícího Christiana, co držel v jedné ruce dva zabité zajíce.
,,Co to má znamenat?!“nemohl uvěřit svým očím! Lawrence právě políbil Kairyho! A sám! Dobrovolně!
,,Chrisi, počkej, já…to není tak, jak to mohlo vypadat!“
,,A co to tedy bylo?! Přátelský polibek pro zvané?! No budiž! Stoupněte si všichni do řady a nechte se Lawrencem zlíbat!“křičel vztekle.
,,Chrisi,“
,,Nech toho! Měl jsem to vědět už dřív! Ani to tvé náhlé objetí nebylo ledajaké! Po nikom jiným si tak neskočil. Tak pokud jsi semnou chtěl skončit, měl jsi mi to říct do očí a nedělat to takovýmto způsobem,“z ničeho nic mu z očí začaly stékat nezbedné slzy. Otočil se na podpatku a rozeběhl se do lesa.
,,Chrisi, počkej!“chtěl za ním upír běžet, Hirohi jej však zarazil a místo něho tam poslal Firea. Museli se teď držet alespoň po dvojicích – sám by se v lese neměl nikdo toulat.
,,Kairy, až vyřešíme tuhle věc,“pohlédl starší lovec na vesnického chlapce, Itoea, co šel s nimi, ,,Vysvětlíš mi, co to mělo znamenat!“. Lawrence mezitím bezvládně klesl k zemi. Chtěl se zahrabat pod hlínu a už nikdy zpod ní nevylézt. V očích se mu zrcadlily slzy a vztek vůči mladšímu lovci a také vůči sobě. Jak moc se teď nenáviděl!
,,Kiero,“volal vesničan svou dívku, kuchařovu dceru. Chvíli se nic nedělo, než se jeden trám domu pohnul a zpod něj vylezla ztrápená mladá tvář drobné dívčiny. Okamžitě se chtěla vrátit zpět do skrýše, když spatřila neznámé muže, její hoch ji však zarazil.
,,Kiero, neboj se. Ti páni nám pomůžou!“došel k ní a pomohl ji vylézt z chýše…
 
 
,,Chrisi! No tak, Chrisi, stůj!“křičel upírovlkodlak na muže. Ten dál bezmyšlenkovitě běžel hlouběji do lesa. Až když ho nohy přestaly poslouchat, svalil se na kolena a s naříkáním začal křičet, proč mu to Lawrence udělal.
,,Uklidni se,“doběhl k němu chlapec. ,,Vůbec nevíš, jak to bylo, tak nedělej uspěchané závěry.“položil mu dlaň na rameno. Christian si utřel tvář. Fire měl pravdu, co když to všechno měl zase Kairy vymyšlený? Ale co to objetí, když ho našli?...Otázky, které začaly Christianovi vířit hlavou ho ničily, protože na ně neznal odpověď.
 
 
,,Kiero, ti lidé nám pomohou, nemusíš se bát,“usmál se Itae na svou dívku. Ta k mužům nesměle přešla. Držela se hodně u svého bližního a snažila se mužům odpovídat na jejich otázky.
,,Přežili jste jen vy dva, nebo ještě někdo jiný?“vyzvídal Hirohi.
,,Nevím,“odpověděla dívka po pravdě. ,,Po celou dobu jsme byli s Itoem schovaní v jámě. Nevíme, co se venku dělo, ale,“začala z ničeho nic plakat. ,,Ty příšery, ach, můj bože, ty příšery zabily mého otce,“sesunula se Itoovi do náruče a rozplakala se mu v ní. Kairy neváhal ani minutu a do všech stran zvolal : ,,Je tu někdo?!“ odpovědí mu však byl jen jemný vánek, pohrávající si s popelem.
,,Jasně. Vyděšení lidé ti začnou na tvé zvolání odpovídat!“měl Lawrence ještě skleněné oči, ironismus v něm však překypoval. Jaké pak pro něj také bylo překvapení, když se i pár dalších trámů zvedlo a před jejich zraky spočinulo skoro deset lidí.
,,Říkal jsi něco, prcku?“ušklíbl se mladší lovec. Hned na to se kolem nich však všech deset lidí sešlo a obklíčilo je.
,,To jsou oni!“řvali, v rukou držíc nebezpečné nástroje k případnému ubránění se, nebo umrtvení nepřítele.
,,Ti, co k nám přivedli všechny ty stvůry!“řvali jeden přes druhého.
,,O čem to mluvíte?“snažil se s nimi Hirohi přijít na přívětivou konverzaci.
,,To je ten jednooký upír! Jak mu ukradli oko! To on sem všechno přinesl!“podívali se dotyční na Lawrence, jakoby zrovna on mohl za neštěstí, co vesnici potkalo.
,,Zabijte ho!“
,,Zabijte!“ozývalo se z každé strany.
,,Máme tu problém,“pronesl jen Hirohi, než se na ně celá banda vrhla a nebezpečnými náčiní na ně začala útočit.
 
 
Otevřel oči. Bolela ho nesmírně hlava a pociťoval závratě. Pokusil se posadit, okamžitě však zas klesl do polštáře.
,,Kde to jsem?“položil si ruku na čelo a snažil se urovnat si myšlenky. Vzpomněl si, jak pronásledoval tu bandu Trakum a jak ho pak ty stvůry uvedly do bezvědomí. Také si moc dobře pamatoval ty oči – jedno zelené a druhé žluté. Do paměti se mu vryl i ten šílený úsměv toho muže, co s těmi Trakumami šel. Ale kdo to byl? Co se pak stalo? A kde se teď nachází?! Nevěděl. Otevřely se dveře a tak na ně spočinul pohledem.
,,Tak už jsi se probral,“ozval se mile nově příchozí. Muž měl blonďaté vlasy, zelené oči a sametově zbarvenou pokožku. Z rudých rtů mu čněly krásně rovné a bílé zuby.
,,Spal jsi strašně dlouho,“donesl chlapci tác s jídlem na stůl vedle postele.
,,Eh, kdo jste?“zmohl se jen Naire. Muž se líbezně usmál a polohlasně pronesl : ,,Tvůj zachránce,“načež se postavil a odkráčel zpět ke dveřím.
,,Odpočívej, pak si promluvíme,“řekl ještě, než se za ním dveře zcela zavřely a on spočinul na chodbě. Aniž by stačil udělat první krok směrem k jídelně, zastavil jej Kwen.
,,Pane, proč jste takto převlečen?“nerozuměl. Proč se zrovna lord snížil k takovému fiasku?
,,Kwene, Kwene..“oslovil muže hravě. ,,Jsi hloupější, než vypadáš!“ušklíbl se. ,,Nejdřív si vydobyji jeho důvěru a pak s ním budu hravě manipulovat,“kráčel do hloubky chodby. Cestou se mu jeho tvář měnila do té vlastní. Z blonďatých vlasů se staly havraně černé, rudé rty zbledly a bílé zoubky zešpičatily. ,,A až si dobyji jeho důvěru, dostanu se lehce ke králi,“začal se smát. Smát, jako samotný ďábel…
Poslední komentáře
29.03.2009 12:37:21: upe užasná povídka ! rychle další kapitolku !!smiley${1}
26.03.2009 14:09:52: Ahojky Starvi, moc povedená kapitolka. Moc se těším na další kapitolka.
25.03.2009 18:44:59: moc pekná časť, len xudáčik lawri a tiež je mi troxu lúto mier(snáď to dobre píšem), mala som ju cel...
24.03.2009 19:27:27: Nádhera, krása, je mi líto Lawriho, chudák xD ale ten konec, chjo, já chcu rychle pokráčko.............
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !