Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 11. kapitola

      ,,Zabít! Zabít!“řev se nesl ze všech stran. Lawrence se zděšeně točil na místě a sledoval ten roj zbraní, co se k nim čím dál víc a víc přibližoval. Začalo se mu z toho dělat zle. Zoufalé pohledy vesničanů, chraplavý křik a chuť potrestat nevinné, jen aby si ulevili.
,,Lawrenci,“podepřel ho Hirohi, když klesl k zemi. Rychle předal zmámené tělo Kairymu, který si ho bez okolků hodil přes rameno a chystal se vyrazit vstříc chumlu lidí. Ti mu však cestu zatarasili, nebylo úniku. Itoe a Kiero stáli mimo smrtelný kruh a vyděšeně přihlíželi k ději. Jsou to opravdu ty zrůdy? Zrůdy, co přivedli do jejich malé vesnice všechno to zlo?!
,,Zabijte je!“vytasil obtloustlý muž meč z pochvy a vyrazil vstříc k Hirohimu. Ten nebojácně uhnul zbrani a podkopl muži nohu. V rameni mu přitom nepříjemně škublo a celé tělo měl jak v žáru. Věděl, že pokud se nestane zázrak, mohli by být tyto minuty jejich posledními.
,,Hirohi, co budem dělat?!“uhnul hbitě Kairy dalšímu úderu, přičemž se mu upír, nabírajíc znova vědomí, vytrhl ze sevření a též uskočil před nebezpečnými vidli.
,,Kurva, co budem dělat?“začal propadat Kairy hysterii. Lawrence se pokusil z davu nějak vyklouznout – byl malý a hbitý, šance mu však nebyla dána.
 
 
 
,,Měli bychom se vrátit,“protnul tíživé ticho lesa Fire. Christian naň zoufale pohlédl – opravdu nevěděl, co si o tom všem má myslet. Lawri se začal spolčovat s vrahem svého dřívějšího milence, což nebylo normální. Vždyť se po celou dobu výpravy tak nenáviděli, co se tedy stalo?
,,Chrisi,“oslovil ho chlapec, protože se mu nedostavilo odezvy.
,,Jo,“špitnul jen, zvedl se na nohy, oklepal kalhoty a pomalu se vydal za Firem, který je vedl. Netrvalo to dlouho a spočinuli na konci lesa. Dav lidí ihned připoutal jejich pozornost.
,,Co to má být?!“lekl se Christian. Fire vytasil hůl, aby se v případě nebezpečí mohl něčím ubránit.
,,Nevím,“odpověděl Chrisovi, ,,Ale určitě to není dobré,“dodal, když uslyšel bolestný výkřik nesoucí se z prostředku chumlu.
,,Lawrenci!“zděsil se Chris. Jako na povel oba vyrazili k vesničanům…
 
 
Naire ležel v ohromném loži a užíval si měkkost postele. Deka krásně hřála a jídlo, položené na stolku, nádherně vonělo. Jak moc mu toto scházelo? Za tu dobu, co se přidal k cestovatelům, takové pohodlí nezažil. Pravda, byl to právě on, kdo vymyslel, že zjistí původ Trakum, avšak jednou za měsíc by si měl každý odpočinout v podobě poklidného spánku a vynikajícího jídla.
-Ale počkat! – uvědomil si. –Kde jsou ostatní?!- začalo jej tížit svědomí. – Žijí? Jsou v pořádku?-otázka za otázkou, na kterou neznal odpověď. Zavřel oči a zamyslel se. Jaký to je hlupák! Proč se tak bezhlavě vydal za tou smečkou Trakum? Proč nepočkal na své přátele?!
Idiot, ne budoucí král! Musí se odsud dostat a zjistit, co se stalo s jeho přáteli – to jediné mu teď leželo v hlavě.
 
 
,,Chcípněte, vy krysy!“řvali vesničané jeden přes druhého. Uhaslými loučemi a tupými vidlemi bušili do sotva hýbajících se těl. Krev potřísnila zem a stékala po suché zemině.
,,Lawrenci! Kairy! Hirohi!“vykřikli dva muži, blížící se k bandě. Kiero a Itoe se vyděšeně krčili opodál. Co s nimi lidé z vesnice udělaj?! Vždyť s těmi bídáky mluvili! Budou si myslet, že jsou na jejich straně a také je budou chtít zabít? To nevěděli, ale strach jim halil mysl, a tak první věc, co Itoea napadla, bylo vytáhnout lovecký nůž z kapsy a zaútočit na ty muže, co k nim tak rychle přibíhali.
,,Šmejdi!“vykřikl nebojácně, když se jim postavil před cestu.
,,Itoe, ne!“vyděsila se Kiero. Chlapec však nevnímal. Chtěl odčinit, co způsobil. Chtěl, aby je lidé z vesnice neodehnali!
,,Chlapče, uhni nám z cesty, jinak je po tobě!“pohlédl naň Chris, sotva se ovládajíc.
,,Ne!“klepaly se mu ruce, ve kterých svíral zbraň, odhodlání jej však neopouštělo. Náhle se mu něco obtočilo kolem pasu a on letěl pět metrů daleko, dokud nenarazil do stromu a tím si nevyrazil dech. Začal kejhat a snažil se znovu nadechnout, jenže to nešlo. Kiero k němu přiběhla a zděšeně ho začala plácat po zádech, dokud se chlapcovi plíce opět nenaplnily vzduchem.
,,Co to bylo?“zeptal se hned své dívky. Pohlédl na Firea a oči se mu děsem vytřeštily, jak nejmožněji to šlo.
Firemu se prokrvily oči, zuby mu trochu zešpičatěly a páteř se mu prodloužila, takže mu teď zpod hávu trčel dlouhý ocas.
,,Uklidni se,“chtěl ho Chris zarazit.
,,Neboj,“uklidnil ho čaroděj. ,,Jen je trochu vyděsím,“načež zavyl, čímž na sebe upoutal všechnu pozornost. Vesničané jen na mladíky pohlédli a už se chtěli spakovat, Chris jim však zatarasil cestu z druhé strany.
,,Uklidněte se, lidi!“křičel poloupír na dav. Ti však zděšeně pobíhali, dokud se neozvalo další zavytí. Nohy se jim rozklepaly a nebyli schopni pohybu. Jeden po druhém padli k zemi a vyčkávali, co se bude dál dít. Fire zavřel oči, uklidnil své tělo a nechal zmizet ocas a špičaté tesáky. Byl to zas normální chlapec s potetovanou tváří a bílými vlasy.
,,Poslouchejte mě,“všichni na něj pohlédli. ,,Musíte nám teď hned říct, co se tady, ve vesnici, stalo!“přikázal, načež na něj začali všichni lidé hulákat jedno přes druhé, takže jim nerozuměl.
,,Klid!“zakřičel vztekle. Jestli to takhle půjde dál, nikam se nedostanou. ,,Jeden, prosím!“načež si jeden starší muž stoupl.
,,Všechno to začalo, když jste odsud odjeli! Neměli jste se vracet,“začal.
 
,,Lawri, Hirohi, jste v pořádku?“přiklekl Chris k zraněným. Kairy sebou neklidně škubl. Taky byl zraněnej!
,,Jo,“otřepal se z toho šoku Hirohi. V rameni, zraněném ještě po pádu toho domu, mu pořádně škublo, rozhodl se proto příliš nehýbat.
,,Lawri?“zkusil se zeptat upíra. Tomu tekly po tvářích slzy. ,,Bolí to hodně?“podíval se na ránu na noze. Chlapec zatřepal hlavou.
,,Promiň,“omluvil se muži.
,,Co?“
,,Je to moje chyba! Ale nebylo to tak, jak to mohlo vypadat!“omlouval se mu. Chris pochopil.
,,To já bych se měl omluvit. Jsi stejně jako já žijící bytost. Nemůžu si tě přivlastnit jako nějakou věc a pak rozhodovat, co smíš a nesmíš. Pravda, zaskočilo mě to a co ti budu lhát, dost to bolelo, když jsem vás viděl, ale nemůžu ti brát svobodu. Možná bychom to měli ukončit. Přeci jenom, jsem hroznej žárlivec,“pronesl zdlouhavě Chris. Lawri se ještě víc rozvzlykal.
,,Ty idiote! Ty to vůbec nechápeš, co?!“praštil poloupíra po hlavě. ,,Já chci být s tebou! Kairy to naplánoval!“
,,Ale Lawri, sluníčko, to ty jsi ho políbil. I kdyby to měl naplánované, tak co? Mě je to už ale jedno. Já…jsem prostě žárlivý. Pokud by to takhle šlo dál, už bych ti ani nedovolil s někým promluvit a to já nechci! Rád bych si přikázal, abych toho nechal, ale to nejde! Takový už zkrátka jsem a na tom se nic nezmění. Takže bychom to měli ukončit, dokud není pozdě.“nedíval se mu do očí. Ano, po celou dobu v lese nad tím přemýšlel. Chyba nebyla na Lawriho straně, to chraň bůh…ale na té jeho. To Chris byl vždycky vzteklý, když se okolo chlapce začal někdo motat. To Chris vždy nadával, když na chlapce byť jen někdo promluvil…to Chris…všechno on. Bylo na čase to ukončit. Ano, nebude to lehké. Bude ho to bolet a tížit, ale nakonec se z toho dostane. Stejně mu bylo jasné, že si s ním Lawri něco začal jen kvůli tomu, aby zapomněl na Shouriho.
Pohlédl do nebes. Byla černá a chýlilo se k bouři. K bouři, jako tady na Zemi…
,,Hnusej, zavšivenej kriple!“ zvedl se Lawrence na nohy a chtěl od Christiana co nejdál odběhnout, zranění mu to však znemožnilo. Sesunul se na zem.
,,Lawri--“
,,Ne!“zakřičel hystericky. ,,Už nikdy na mě nešahej!“znova se zvedl a dobelhal se k Firemu, co si povídal s tím páprdou z vesnice.
,,Takže za všechno viníte nás?“zeptal se už zhruba po páté.
,,Jo!“ozvalo se sborově. Fire se poškrábal na bradě.
,,A víte vy vůbec o tom, že my jsme z vesnice nikdy neodešli?“zkusil chodit kolem horké kaše.
,,Ale odešli!“ozvala se Kiero. Itoe, co seděl vedle ní, se náhle chytil za břicho. Z ničeho nic mu z něho začala stékat krev.
,,Co to je?“podíval se na zakrvenou dlaň. Fire se zamračil.
,,Víte, co to je waysupe?“zeptal se lidí.
,,Waysupe?“nechápali. Zmateně se dívali jeden na druhého.
,,Záblesk budoucnosti,“vysvětlil Fire. ,,Jak se zdá, já a mí přátelé jsme byli do Waysupe přeneseni. Ocitli jsme se v budoucnosti, daleko před naším odchodem z vesnice, který jsme ani neučinili. Pro Vás to ale znamená, že jste se naopak ocitli v minulosti. Co z toho vyplívá? Celá vesnice byla po našem odchodu zničena a lidé zabiti. Proto teď budete nejspíše jeden po druhém umírat, jako jste umřeli, když Vás napadly Trakumy.“
,,Co to má znamenat?!“vyděsila se Kiero. Itoe ji padl do náruče a necelých pět minut na to už nedýchal a tep se mu nehorázně zpomalil.
,,Co to je?!“báli se vesničané.
,,Prokleli jste nás?!“
,,Proč jste to udělali?“
,,Co jsme vám provedli?!
Křičeli jeden přes druhého. Panika jim začala zahalovat mozek, a tak chvíli poté se zvedli a znova zaútočili na nezvané hosty. Jenže sotva udělali nějaký pohyb, upadla někomu paže, noha…hlava. Vesničané se krčili v bolestech na zemi a zoufale se modlili k bohu, aby je zachránil. Jenže nic…než odbyla další minuta, leželi všichni mrtvi. Nikdo, ani Fire, ani Hirohi, či snad Kairy, se na vesničany nedíval. A spoušť, co po nich zbyla, byla děsivá. Kusy těl, co se začaly rozpadat a pomalu měnit v prach, krev, co pohltila zemina…křik, co dozníval vzduchem…
,,Bože můj,“Lawrence nezavřel oči. Po celou dobu hleděl na tu hrůzu, dokud k němu nepřišel Fire a nepřehodil mu plášť přes obličej.
,,Nedalo se nic dělat. Byla jen otázka času, kdy se to stane,“uklidňoval chlapce. Ten se mu však vytrhl z náruče.
,,Nic dělat?!“byl vzteklý. Sice si za ta dlouhá léta zvykl na smrt lidí, vždyť je i sám zabíjel, ale to, co viděl, mu drásalo srdce. Ty z ničeho nic padající končetiny, bolest a strach v očích vesničanů…to neměl vidět. Neměl se nikdy přidat ke skupině. Neměl nikdy poznat Chrise. Neměl tu co dělat! Začal zvracet. Fire ho poplácal po zádech.
,,Jejich osud byl už dávno předurčen. Zemřeli stejně, jako když byla jejich vesnice napadena Trakumy.“uklidňoval jej.
Chris zíral před sebe. Těla už sice úplně zmizela a i všechny důkazy, že zde kdy byla, ale ta scéna…ta hrozivá scéna mu stále běžela před očima.
,,Jak je to možné?“ptal se sám sebe. ,,Jak je možné, aby bylo tolik mrtvých?! Kvůli těm zrůdám?!“poklekl na zem. ,,Ty stvůry! Hnusné bestie!“mlátil pěstmi do země. Hirohi jej zadržel.
,,Uklidni se,“podíval se mu zpříma do očí. ,,Tahle smrt byla už dávno rozhodnuta,“.
Kairy seděl na zemi. Hlavu měl mezi koleny a dlaně na uších.
,,Ten křik,“špital. ,,Ten zoufalý křik!“oči mu těkaly po zemi. Nevěděl, co dělat. Nemohl se hnout, byl v šoku. Chvíli zůstal v pozici ublíženého dítěte a přemýšlel. Přemýšlel, jak svět zbaví těch stvůr!
 
 
Naire vstal z postele. Začal hledat své oblečení a převlékat se.
,,Kampak?“ozval se hlas ode dveří. Chlapec se k muži otočil čelem.
,,Musím jít. Mí přátelé mě potřebují,“zapnul si knoflíky na košili.
,,Nemůžeš odejít,“zazněl hlas tvrdě.
,,Co?“zalekl se princ a podíval se na blonďáka překvapeně.
,,Chtěl jsem říct,“usmál se muž ,,že jsi ještě zraněn. Musíš odpočívat,“přešel k němu pomalu. Princ povytáhl obočí.
,,Rány se zahojily, není tedy důvod zde zůstávat déle, než je nutno, nemůžu Vás přeci takto využívat.“obhájil se princ. ,,Děkuji Vám za všechno, ale nyní musím odejít.“obešel muže. Sotva se však dotkl kliky, padl k zemi.
,,Řekl jsem, že nikam nepůjdeš,“blonďákovi blýsklo nebezpečně v očích.
,,Co—?“otočil se chlapec k němu. Blonďaté vlasy zčernaly, zuby zešpičatěly a modré duhovky zčernaly.
,,Řekl jsem, že nikam nepůjdeš,“ušklíbl se.
,,Co jsi zač?!“vyděsil se princ.
,,Já?“ukázal na sebe muž pobaveně. ,,Já jsem tvůj osud. Tvůj život a smrt. Já jsem ten, kdo rozhodne, co s tebou bude!“začal se hrozivě smát. V tu chvíli do místnosti vešel Kwen.
,,Pane?“uklonil se. ,,Trakumy jsou připraveny k boji,“
,,Výborně,“pohnul muž prstem a princ se ocitl zpět v posteli, přivázán k pelesti. Napadlo ho, jak využít oné situace, kdy mu princ přestal věřit. Jak jednoduché. Zabije jej a vezme na sebe jeho podobu….
 
 
,,Seberte se!“křikl z ničeho nic Fire. Chytil Lawriho za paže a přinutil jej vstát, poté ho poplácal po rameni. ,,Tohle přesně chtěj. Zabíjet a ničit. Jenže my je v tom můžeme zarazit!“přešel ke Kairymu a též jej přinutil postavit se. ,,Teď je jen otázka, zda-li v tomto honu chcete pokračovat. Nejste nuceni, žádný slib jste nedali, takže klidně odejděte, já ale pokračuji. Pokud nebudou zaraženi co nejdřív, za chvíli budou nepřemožitelní!“ odhodlaně sepnul dlaně v pěst. Hirohi se usmál. Přesně to teď potřebovali – odvahu a chuť čelit nebezpečí.
,,Já pokračuji. Nejsem sice nejmladší, ale oči mi ještě slouží a puška jak by smet,“jako třiceti pětiletý muž si lovec připadal před ostatními velice starý, jenže za to také nejmoudřejší.
,,Kairy, Christiane, Lawrenci, rozhodnutí je jen na Vás. Jen vy můžete říct ano, či ne.“promluvil na zbytek společenstva.
,,Já-já jdu!“přešel k přátelům Kairy. Všichni tři pohlédli na Chrise a Lawriho.
,,Víte,“promluvil tiše Lawrence. ,,A k čemu nám to bude?“zeptal se zoufale. ,,Ano, vy jste lovci, zbavujete zem před zrůdami, jste lidi! Ale co já? Jsem upír. Ať bych pomohl sebevíc, co z toho nakonec budu mít? Jestli mě zabijí Trakumy nebo rozpitvaj lidé…co na tom sejde? Stejně má cesta skončí nějakou hnusnou, zkurvenou smrtí!“vyjádřil se jasně. Všichni pochopili. Lawri měl pravdu. I kdyby Trakumy zničili, budou to jen oni, kdo zažije slávu. Upír je upír a těm se neodpouští. Kdyby lidem Lawrence přišel do rukou, zabili by ho tak či onak.
,,A co já?“nevydržel to Chris. Postavil se a přešel ke trojici. ,,A co si myslíš, že já? I mě chtějí zabít na každém kroku. I já jsem stále terčem zbraní! I já, kurva! A co? Zemřít teď nebo žít pár dnů navíc a prchat před nepřáteli? Ne! Nejsem zvíře, abych nechal okolnosti rozhodovat za mě.“promluvil Christian k Lawrencimu.
,,Ty to ale nechápeš!“hystericky započal. ,,Ty jsi poloupír! Ty máš šanci! A navíc,“polkl. ,,Ty jsi silný, já jsem jen přítěž,“a bylo to venku. To, co ho celou dobu trápilo. On byl totiž vážně jen přítěží! S čím jim za tu dobu pomohl? S ničím! Jen skučel, nechal se bránit a krmit lektvary. A navíc, teď, když byla Mier po smrti, už ani ty podělané lektvary nebude mít!
,,Do prdele,“bouchl silně do země, až mu v dlani nepříjemně křuplo. ,,Do prdele!“byl vzteklý. Nevěděl, co dělat…nevěděl, jakou cestou se dát!
,,Lawrenci,“přešel k němu Christian. Věděl, že on je ten poslední, co by měl dávat rady, ale tohle prostě musel říct. ,,Ty jsi bojovník, jen si nevěříš. Každý upír, a to ti říkám, že každý, v sobě nese doušek lidskosti. Ty tu lidskost v sobě jen potřebuješ najít.“chytil ho za ruku.
,,Nešahej na mě,“vyškubl se mu chlapec. ,,Proč bych tě měl poslouchat? Tebe, který je poloupírem a přesto tu lidskost žádnou nemá?!“zuřil, ani se nedivili. Možná, kdyby s ním Chris zůstal, šel by s nimi i upír, ale ne, on ho opustil, další důvod, proč ve výpravě nepokračovat.
,,Užijte si tu cestu, stejně dřív či později jeden po druhém pochcípáte,“zvedl se a odkráčel kulhavě pryč. Pryč od nich…pryč od přátel…
 
 
,,Trakumy jsou připraveny.“usmál se Kwen.
,,A Trindi?“roztáhly se sirovi zorničky.
,,Také,“načež se ozval křik hrozivější, než od samotných Trakum, že kilometry do dálky uletěli ptáci, když jej slyšeli. Sir se usmál. Vešel na balkón a pohlédl na své výtvory.
Deset Trakum a dva Trindi – okřídlená stvoření s jedním okem, dlouhým krkem a ostrými zuby. Černé peří jim chránilo tělo a ozubený zobák čněl do dálky.
,,Nádhera,“olízl si rty. ,,NÁDHERA!“rozpřáhl paže a jako bůh se povyšoval nad celým světem, protože on vyhraje!
 
 
,,Lawri,“Christian zůstal zaskočeně stát.
,,Je to jeho rozhodnutí, nemůžeme ho nutit,“povzdychl si Hirohi.
,,Stejně byl neužitečný,“ozval se cynicky Kairy a hned uhýbal před Chrisovou ránou.
,,Klid,“zastavil je Fire. ,,Naše cesta pokračuje, nemůžeme otálet. Už teď jsme se dost zdrželi ve vesnici,“otočil se na podpatku a vyrazil po rozbité cestě. Ostatní jej následovali, jen Chris se ještě otočil k lesu, aby mohl spatřit drobného, kulhajícího upíra, odcházejícího od nich.
,,Sbohem,“hlesl a doběhl přátele…
 
 
,,Kurva,“bědoval si Lawrenci. ,,Udělal jsem dobře?“litoval. Byl tady v té pustině sám a ani nevěděl, kudy kam. Navíc začal pociťovat, že by potřeboval změnit obvaz na oku. Poslední dobou se mu zdálo, že mu ďůlek hnisá, ale co mohl nadělat, když si na to sám neviděl? Nezastavil se však. Nerozhodl se vrátit…ne. Pokračoval dál za nosem, netušíc, kamto vlastně směřuje…
 
 
,,Musím se odsud dostat,“mlátil sebou Naire. Pouta byla silná a nedala se uvolnit. Pokusil se pohnout nohami, ale i ty byly pod zámkem. Co dělat? Jak se odsud dostat?...
 
 
,,Přiveď mi prince, chci, aby to viděl,“ušklíbl se vůdce. Kwen přikývl a vrátil se zpět do budovy. Vešel do pokoje.
,,Přestaň sebou trhat, stejně ti to je k ničemu,“ upozornil ho okamžitě po svém příchodu. Naire se zarazil.
-To je ten muž!- ano, muž, kterého sledoval, když je napadli ve vesnici ty Trakumy. Ale co zde dělal? Bylo jasné, že je do plánu také vtáhnut, ale co chtěl po něm? Proč byl v pokoji?
Kwen mávnul rukou a pouta se rozevřela.
,,Eh?“vydal ze sebe princ inteligentně.
,,Vstaň, půjdeš se mnou,“rozkázal černovlasý muž, načež se na něj princ zkoumavě podíval.
,,Takže tos byl ty, co?“povytáhl obočí. ,,Ty jsi ten muž, co připravil Lawrence o pravé oko?!“až nyní pochopil, co se skrývá za jedním žlutým a druhým zeleným okem. Konečně mu došlo, že má před zraky toho zloděje!
,,A?“ušklíbl se Kwen. ,,Co s tím chceš udělat, ukrást mi ho?“výsměšně se naň podíval. ,,Chlapečku, ty budeš rád, když se dožiješ zítřka,“úsměv se protáhnul.
,,A ty budeš rád, když tě do zítřka přestane bolet klín!“vyšvihl se do vzduchu a plnou silou muže nakopl mezi nohy. Bylo pochopitelné, že Kwen padl k zemi a se zadržováním slz začal křičet na stráže, aby chlapce chytili. Ten už byl však dávno v jiné chodbě, a tak za ním stráže pobíhali jak zmatené ovce na pastvě, nevědouc, kam vlastně jít a koho přesně hledat!
,,Ale ale,“objevil se před princem sir. Chlapec se zastavil na místě, sebral ze zdi louč jako případnou zbraň a chvíli vyčkával, co se bude dít.
,,Čekal jsi, že prchneš?“ušklíbl se. Princ se zamračil. Je blbec, věděl, že se útěk nemůže zdařit, ale co měl dělat? Stát a nevyužít situace?
,,Támhle je!“objevil se zpoza rohu klopýtající Kwen. ,,Sire, odpusťte!“poklekl před muže. Princ se zatím snažil utéct před strážemi. Byl však v pasti. Zahnali jej do kouta a byla to jen otázka času, kdy jej chytí a dají mu pouta.
,,Kwene, ach Kwene,“hrál si sir se jménem služebného. ,,Ty jsi tak neschopný.“
Kwen se ještě víc pokrčil, aby neviděl pánu do očí. Ten k němu však poklekl, chytil jej za bradu a donutil ho se mu podívat do očí.
,,Idiote!“pěstí tvrdou, jak ocel, mu vrazil ránu do obličeje. Muž se natáhl na zem a nechal na sebe ještě šlápnout, když sir odcházel z místnosti se vzpouzejícím se princem v poutech…
 
 
,,Kam vlastně míříme?“zeptal se nakonec Chris. Jak se zdálo, chodili, kam je nohy táhly.
,,Za nosem,“ušklíbl se Kairy.
,,Toho už jsem si taky všiml,“zasyčel poloupír.
,,Ale ale, jsi na mě snad naštvaný? Pokud sis toho nevšiml, tak já nemůžu za to, že tě tvá šukací panenka opustila.“
Christian lovce chytil pod krkem.
,,Takhle o něm přede mnou nemluv!“prodral skrz zuby.
,,Pravda,“uchechtl se Kairy. ,,To ty jsi ho vlastně nechal, co?“v očích se mu zablýsklo.
,,Tyyy!“chtěl mu vlepit.
,,Dost!“zarazil je Hirohi. ,,Pokud budete v tomhle handrkování pokračovat, můžeme to rovnou ukončit!“okřikl je. Oba dva tedy zmlkli a pokračovala za mužem dál.
-Jak malí- pomyslel si starší lovec. Netrvalo to však ani deset minut, když Kairovi z úst vyšla poznámka : ,,Nemusíš se o to své upírče bát. Ono se o sebe postará. Sem tam vleze s někým do postele, dostane za to peníze, pak někoho zakousne…není zas tak nesamostatný,“ušklíbl se. To Christian nevydržel, otočil se zprudka k lovci a udeřil ho jak nejsilněji dokázal do nosu. Ten se svalil na zem a se zaskučením, že má zlomený nos, začal plácat vztekle nohama po zemi.
,,Chrisi, kurva!“rozzuřil se Hirohi. ,,O co vám jde? No?!“otočil se na muže. ,,Hodláte všechen náš zbylý čas profláknout rvačkami a dohady? Seberte se, do prdele! Nejste malí kluci, aby vás furt někdo musel napomínat!“
Byl to Hirohi?...Ten Hirohi, jakého znali? Ten Hirohi, který vždy vše řešil s klidnou hlavou?!...Nemožné!
,,Uklidni se. Ještě chvíli a zkolabuješ,“usmál se Fire, hledíc na lovcovu vzteky rudou tvář.
,,Uff, já na to už zkrátka nemám,“posadil se lovec na velký kámen. Praštil rukou do země a začal litovat, že se vůbec někam vydával.
,,Ale neříkej,“poplácal ho vlkoupír chlácholivě po zádech. ,,Jsi v nejlepších letech, ještě to nemůžeš vzdát,“mrkl naň. ,,A vy dva…o co vám jde? Celou cestu se hádáte o Lawrencovi, ale proč? U tebe bych věděl, Chrisi. Bereš si za vinu, že od nás odešel, ale není důvod, bylo to jeho rozhodnutí. Nechápu však tebe, Kairy. Stále se plácáš na tom jednom a samém místě. Stále Lawrence urážíš, ale důvod? Že by žárlivost? Vztek? Cítíš za to vše vinu, ale nevíš, jak se omluvit? No řekni,“promluvil Fire dotěrně. Chris se zarazil – měl pravdu. O tom, co o něm řekl, určitě, ale co Kairy? Že by ho měl také tak přečteného?
,,Jdi do háje, skrčku!“ucedil Kairy.
,,Aaale, nic víc? Hodláš tedy urážet mě, když už tu nemáš Lawrence? No tedy budiž, mé ego to vydrží,“usmál se. ,,A teď si to konečně vy dva vyříkejte, protože jestli to neuděláte teď, budete se hádat do konce výpravy a moje a ani Hirohiho uši by to nemusely vydržet, takže…“podíval se na ty dva.
,,Sorry,“překvapivě to byl Kairy, kdo se omluvil jako první. Bylo to ale vše, co řekl. Hned se sebral a pokračoval v cestě. Christianovi to ale stačilo. To, jak to lovec řekl, svědčilo o tom, že má výčitky. Že Fire měl pravdu s tím, že si Kairy bere za vinu, že upír odešel.
,,Skvělý, takže tu máme zas o problém míň. Můžeme tedy pokračovat v cestě,“mrkl Fire. Dohnali proto Kairyho a bok po boku pokračovali ve výpravě…
 
 
,,Tak to je moje armáda, princi,“chlubil se sir. ,,Krásná, viď?“podíval se na Nairea.
,,Jo, krásná, jako posraný prkínko od záchoda!“škubl sebou princ.
,,Ale ale…budoucí král a takový slovník?“ušklíbl se.
,,Nepodělej se, skřete,“trhal sebou a k překvapení všech plivl sirovi do tváře. Ten slinu utřel a pobaveně na ni pohlédnul.
,,Ty prašivej pse,“vyštěkl poté a udeřil chlapce silně do hlavy. ,,Dnes se cítíš, jako vítěz, ale věř mi, že zítra tomu bude naopak!“kopl jej do břicha. Chlapec vykuckal krev z úst. ,,Odneste ho do mé ložnice a přivažte jak zvíře.“rozkázal svým poddaným. ,,A,“ještě je zarazil, ,,Svlečte ho!“načež se zrůdy ušklíbly a táhli vzbouzejícího se chlapce za sebou.
-Proč mě chce svléknout? Co chce dělat?-budoucí trable jej začaly děsit…
-Pomožte mi někdo!-
 
Poslední komentáře
26.04.2009 18:41:57: Hey ty jo!!!! Jedna povídka lepší jak druhá!!! Můžu mít prosbu,až ti vyjde knížka,dáš mi autodram...
22.04.2009 13:27:54: lol objavila som tu cast trosku neskor ale neva XD....moc sa mi pacila ale skoda ze lawri odesol :(....
14.04.2009 19:29:37: no, no... néééééééééé! Takhle to useknout! NO starvi! T___T zrovna mohla bejt nějaká yaoi akcička a ...
14.04.2009 14:00:41: wow... zhltla jsem všechny kapitolky najednou, jak to bylo napínavé a zajímavé... dát dohromady tým ...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !