Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 2. kapitola

              Když se ráno Lawrence probudil, Christian vedle něho již neležel. Rozhlédl se kolem. Nikde nebyl. Byl tu jen vlk, o kterým upír začal pochybovat, že je samec.
 ,,Miku“ promluvil k němu jemně. Zvíře nadzvedlo hlavu a podívalo se na své “štěňátko“. ,,Kde pak máš páníčka?“zeptal se.
Vlk mu však nerozuměl. Jak se zdá, jeho děťátko nemá hlad, tak ať neruší! Rodič si také musí odpočinout! Lawrence si vzdychnul. Pomalu se postavil. Už to bylo lepší. Pokusil se udělat pár kroků, načež ho sledoval Mik a absolutně nechápal, jak to, že jeho děťátko chodí po dvou a ne po čtyřech?...Nu což, doba se mění a tím i styl chůze. Zavřel oči a dál chrupkal. Lawrence se nad sebou zaradoval Již udělal pátý krok, šestý, sedmý! Chtěl dojít ke stromu a pak zpátky. Bok ho bolel, ale aspoň věděl, že noha existuje a že si ji pouze nedomýšlí. Náhle se mu podlomila kolena. Sesunul se ne na zem, ale do něčí náruči. Okamžitě zaklonil hlavu, aby dotyčnému viděl do obličeje. Ulevilo se mu, když spatřil ty známé rysy.
 ,,Děláš pokroky“usmál se mile Christian.
,,Jo, ale stále to bolí“ stěžoval si Lawrence a pokusil se znovu postavit. Christian z něho nespustil oči. Až když na něj Mik zavyl, že se nesluší takhle na jeho štěňátko hladově koukat, otočil se a připravil snídani. Lawrence se došoural zpět k Mikovi.
 ,,Christiane?“ bylo to poprvé, kdy svého zachránce oslovil jménem. Ten na něj padl pohledem, v očích otazník.
,,Mik je samec nebo samice?“zeptal se chlapec. Christian se usmál.
,,Samec“ odpověděl. ,,Před, zhruba, půl rokem, jsem ho zachránil před lovci. Tehdy tam měl štěňátka, samice nikde. Nejspíš se o ně staral. Lovci mláďata zabili, Mika jsem naštěstí zachránil. Od té doby, kdykoliv vidí někoho mladšího, menšího nebo drobnějšího než jsem já, myslí si, že je osoba jeho štěně. Nevím proč, nikdy jsem to nezjišťoval.“ Tak dlouhou a stručnou odpověď chlapec nečekal.
,,Aha“zmohl se jen Lawrence. Líbilo se mu, jak okolo něho vlk poskakoval a přinášel mu své kořisti, jako byli veverky, zajíci nebo krysy. To zvíře se o něj staralo.
 ,,Jak daleko je to město?“pokusil se navázat konverzaci.
 ,,Ještě tak tři hodiny cesty bez přestávky“odpověděl mu Christian. Lawrence si k vlkovi sednul. Ten si hned položil hlavu do jeho klína a dál odpočíval. Chlapec ho opatrně hladil po hlavě.
 ,,Co ode mě za to chceš?“vyřkl náhle. Tahle otázka jej trápila již dlouho. Muž se usmál.
 ,,Víš, člověk něco může dělat i bez toho, aby za to něco chtěl“mrkl na něj. Chlapec na něho pohlédl. V zeleném oku se zřelo poznání, v modrém nedůvěřivost. Nevěděl, co si o tom má myslet.
 ,,Proč nenávidíš upíry?“naivní otázka, upíry nenáviděl kde kdo.
 ,, Nemusíš vědět všechno“otočil se na něho muž. Proč vlastně s mladíkem prchá? Má k tomu vlastní důvod. Dřív, či později by ho stejně odhalili. Je na tom teď stejně, jako jeho společník. Chatrč, ve které přespával, nebyla jeho. Její bývalý majitel byl již dávno po smrti a Christian tam bydlel pouhý měsíc. Došel k chlapci a podal mu uříznutý chleba se solí. Lawrence se zatvářil znechuceně.
 ,,Víš, to, že jsem upír má něco do sebe. Já opravdu chleba nenávidím.“podotkl. ,,A ani nemám hlad.“dodal. Christian pokrčil rameny. Nu což, aspoň zbude víc na něj. Zakousl se hladově do pečiva a sem tam si do úst strčil i borůvku, co si v lese nasbíral. Mik na něj hladově koukal, a tak mu hodil také kus chleba.
 
             ,,Jak dlouho vůbec dokáže upír žít bez krve?“zeptal se Christian svého společníka, kterého měl na zádech. Zase se vydali na cestu.
 ,,Bez krve ale třeba jíst lidskou stravu?“nerozuměl Lawrence otázce.
,,Jo, třeba“odpověděl muž.
 ,,Tak týden.“odpověděl mu chlapec.
 ,,Cože? Lidské jídlo jim nestačí?“
,,Ne, potlačí akorát hlad, ale nenasytí. Je to stejné, jako ty bys pil týden krev. Taky by tě zrovna moc nenasytila.“odpověděl mu.
Upíři vlastně nemají žádnou věc, kterou by jim mohl někdo závidět. Snad jen nesmrtelný život, pomyslel si Christian.
,,Odpočineme si“zastavil na cestě, nechal Lawrence slézt z jeho zad a posadil se na menší kámen. Už šli dvě hodiny, ještě kousek a budou tam. Lawrence začal pociťovat tlak v břiše. Musí jíst a co nejlépe právě nějakou krev. Posledně měl krev předevčírem. Je to, jako by jste celý den nejedli. Měl by to říct Christianovi, přemýšlel chlapec, hladíc si nevědomky břicho. Christian ho pozoroval. Tušil, co upíra trápí.
 
              ,,Vyrazíme“pronesl do ticha. Lawrence šel kousek po svých, poté svému zachráncovi vlezl zpět na záda. Cesta jim trvala trochu déle, než počítali. Dvě hodiny. Když do města, o něco menšího, že by ho lze přirovnat k vesničce, dorazili, jali si v hospodě odpočinout a zabrat pokoj. Lawrence u sebe žádné zlaťáky neměl a tak byl závislý na přítelovi…přítelovi? Lze mu tak již říkat? To mu tak věří?? Christian po něm však nic nechtěl. Byl osobně rád, že nemusí cestovat sám. Své samoty si už tak užil dost.
,,Zítra odsuď hned odejdeme“ seznámil ho se svým plánem. Lawrence to již nevydržel.
,,Potřebuju krev“ padl na zem a rukama si mačkal břicho, které se mu křečemi svíjelo bolestí. Christian k němu přešel, kleknul si.
,,Do zítřka to nevydržíš?“položil mu ruku na rameno.
 ,,Nevím“ odpověděl po pravdě. Křeče ustaly. Opřel se o postel a zhluboka dýchal. Christian vyndal z kapsy malou lahvičku.
 ,,Zakloň hlavu a otevři pusu.“
,,Co?“nechápal chlapec, co má muž v plánu. Udělal však to, co mu bylo nařízeno. Christian lahvičku otevřel a do pusy mu nechal stéct dvě malé kapky. Tekutina neměla žádnou určitou chuť, chlapec však hned poznal, že se jeho žaludek zklidnil. Vůbec neměl chuť na krev ani potřebu ji pít.
 ,,Co to je?“ zeptal se hned. ,,To je pro upíry? Ten elixír?!“ ptal se dál. Myslel tím velmi známý elixír, jenž se dal těžko sehnat. Potlačoval chuť po krvi a zároveň měl stejný účinek, jako krev-nasytil. Uměli je namíchat jen mocní zaklínači, kterých stále víc a víc ubývalo (když nočním stvořením nedali elixír zadarmo a hned, zabili je).
,,Jo“ odpověděl mu jen Christian a postavil se.
 ,,Kdes to vzal? Proč to máš vůbec u sebe?“kladl mu chlapec otázku za otázkou.
 ,,Nebuď zvědavej“ odpověděl mu Christian, lehl si na postel a jal si na chvíli chrupnout. Včerejší noc toho moc nenaspal. Chlapec pochopil, že si chce odpočinout. Lehl si též na postel, ale svou. Koukal do stropu a přemýšlel o svém zachránci.
Budu muset sehnat peníze, rozhodl se, ale kde je vzít?, přemýšlel …
 
        Christian se probudil kolem páté hodiny ráno. Vstal, otevřel okenice a následně i okna, aby do místnosti mohl vplout čerství vzduch. Když spatřil první paprsky slunce, zamračil se. Musí vyrazit! Došel k ještě stále spícímu chlapci. Ten si ze spaní něco štěbetal a jediná věta, kterou chlapci rozuměl, byla : ,,Shouri, prosím, udělej to, Shouri!“, chlapec však mluvil tak tiše, že si Christian nebyl jist, zda-li dobře rozumí. Ovšem menší vyboulenina v Lawrencově rozkroku ho přesvědčila. Zaujalo jej to. S lišáckým úsměvem se jal chlapce probudit.
Byl zvědav, jak bude mladík na svůj stav reagovat.
,,Lawrenci!“křikl na něj, šeptem by ho neprobudil, to si už sám domyslel. Chlapec otevřel oko, druhé, trochu zamžoural a posadil se. Hned si všiml svého vzrušení. Pohlédl na Christiana, jenž ho propaloval pohledem a celý zrudl, přikrývku si nahrnul do klína.
 ,,Budeme muset vyrazit“ smál se jeho rozpakům a studu. Lawrence jen přikývl, zvedat se však ještě nehodlal.
 ,,Abychom mohli vyrazit, budeš muset vstát“okořenil mu to s jistou dávkou posměchu.
,,A-ano“byla to svízelná situace. V takové se snad ještě ani nevyskytl. Shrnul ze sebe deku a rychle utíkal k vědru s vodou, jenž jim tam hospodský včera zanesl. Pocákal si obličej ledovou vodou, doufajíc, že vzrušení co nejrychleji opadne. Sice pomalu, ale stalo se tomu tak. Mik vše nechápavě pozoroval.
 
            Christian mezitím odešel z místnosti říct si hospodskému o snídani, na tváři mu přitom stále hrál pobavený úsměv.
 Je rozkošný, když se stydí. Zamyslel se, přitom ťukal na dveře do hospodského pokoje. Se slovy, koho to sem čerti tak brzy ráno nesou, se otevřely. Ukázal se v nich zarostlý muž s panděrem velkým, jako měla sama kráva. Třel si oči .
,,Děje se něco?“pokusil se o milý tón.
,,S přítelem chceme za chvíli vyrazit, chtěli bychom zde posnídat“odpověděl.
 ,,Jo“utrousil chlap ,,Počkejte tady“zavřel dveře. Christian si mezitím sedl ke stolu jenž v místnosti byl. Zanedlouho se tam ukázala žena hospodského. Byla při váze, ňadra ji šla vidět přes velký výstřih, v rukou nesla tác s chlebem a nožem, v druhé ruce dva hrníčky až po okraj naplněné mlékem. Položila jídlo na stůl a odešla. Po chvíli se však zase vrátila a na stůl dala slámku a kus sýra.
 ,,Dobrou chuť“ z jejího hlasu šlo poznat, že se moc dobře nevyspala. Hned odešla. Christian si ukrojil kus chleba, když v tom uslyšel tiché krůčky, jenž k němu putovaly po schodech z jejich pokoje.
 ,,To je dost, že jsi vylezl“ přivítal chlapce a lokl si ještě teplého mléka od stračeny.
 ,,Omlouvám se“ stál chlapec před ním, očima tikal kolem sebe.
 ,,Budeš tam stát ještě dlouho?“ušklíbl se muž a pohybem hlavy mu naznačil, ať se posadí. Chlapec tak učinil. S nejistotou se napil mléka a pak pojedl kus chleba se sýrem. Ne, nechutnalo mu to. Potřeboval krev, a to mu dělalo největší starost. Po večerech byla jeho touha po krvi ještě větší, že měl potíže se ovládat, aby něco neprovedl.
,,Co rameno?“otázal se Christian, když už bylo ticho příliš dlouhé. Lawrence si na něj položil ruku.
,,Už je to lepší“přisvědčil.
,,Bok?“kladl další otázku.
,,Můžu chodit“přitakal mladík.
,,Dobře“ ujedl Christian další kus chleba.
 ,,Proč vyrážíme tak brzy?“zeptal se po chvíli naopak upír.
 ,,Osobní věc“zatvářil se tajemně. Když dojedli, mohlo se vyrazit. Christian zabalil těch něco málo věcí, co sebou měli, zaplatil hospodskému a pomalu, bok po boku s chlapcem, se vydali pryč z města.
           Netrvalo to dlouho a ozval se něčí hluboký, tvrdý hlas.
,,Ale ale, Christiane! Přijel si do města a ani ses nepozdravil s rodinou?!“ otočili se na muže, jenž stál za nimi. Byl vysoký jako Lawrencův společník, vlasy prošedivělé, oči hnědé jako měl Christian, na hlavě klobouk, tvář zarostlou a v ruce zbraň. Christian si vzdychl. Právě jemu se chtěl vyhnout.
 ,,Kdo to je?“neušla chlapci otázka.
,,Co chceš, Kiere?“opáčil drsným hlasem Christian, neodpovídajíc společníkovi.
,,Což pak svého bratra ani na pozdrav neobejmeš?“ušklíbl se muž.
 Bratra?, konečně byl i Lawrence v obrazu. Ale když jsou bratři, .proč tedy ta namířená zbraň? Christian neodpověděl.
,,Nevadí, já se bez toho objetí obejdu“ odplivl si muž a zamířil přesněji na bratra.
 ,,Co to má zname-“nestihl se ani upír zeptat, když se ozval výstřel a on padl na zem, pod tíhou společníkova těla, který se ho snažil dostat mimo střelu. Bolestně zavyl, když dopadl na zraněný bok a zároveň i zraněné rameno. Mik začal vrčet. Od svého štěněte se však ani na krok nehnul. Christian se rychle zvedl a jal se proti Kierovi bojovat bez zbraně.
 ,,Uteč!“ještě zvolal na chlapce. Ten se však nedokázal hnout. Bolest mu zaslepila mozek a jediné, co slyšel, byl dotěrný pískot v jeho hlavě. Očima těkal kolem sebe, nakonec jimi spočinul na dvou mužích, jenž se teď prali o brokovnici.
 
                Christian se na bratra vrhnul. Nasměroval hlaveň zbraně do strany a jal se s Kierem o ni bojovat. Ten se ji však nehodlal tak snadno vzdát, proto kopl bratra bodle do holeně. Ten zbraň však, i přes opakované udeření, nepustil. Místo toho rukojetí zbraně bratra silně udeřil do tváře. Pohyb ještě jednou zopakoval.
 ,,Jsi hanba naší rodiny!“šel na něj Kiere psychicky, s Christianem to však ani nehnulo. Strčil do bratra tak silně, že se zapotácel, zbraň nechtě pustil z ruky, nechal jí tím v rukách bratrových, a spadl na zem. Chvíli vykuleně koukal, než si uvědomil, jak ve směšné pozici se nachází.
 
                  Zavál vítr, jemně strhl klobouk z prošedivělé hlavy a vzdaloval jej od majitele. Kiere se nevzmohl na jediný pohyb. Teď tu měl navrch jeho starší bratr.
,,Tak to udělej, ty bestie!“ v jeho hlase zněla zhnusenost a vztek. Christiana při slově, jakým jej bratr oslovil, bodlo v nitru. Nenáviděl, když ho tak to někdo nazýval. V očích se mu zřela lítost.
 ,,To kvůli tobě jsou mrtví!“ přidával mu bratr sůl do rány. ,,Jsi zrůda!“ nová trhlinka bolesti. ,,Chcípni!!“znělo ozvěnou městem, když se Kiere bleskovou rychlostí zvedl a rozeběhl proti sourozenci. Christian ho mohl zastřelit. Stačil jediný tisk na spoušti pušky a jeho bratr by ležel v kaluži krve, ale neudělal to. Místo toho mu rychlým pohybem podrazil nohy a puškou ho silně udeřil do hlavy. Muž ztratil vědomí. Christian na něj brokovnici odhodil a odkráčel k Lawrencovi, jenž stále seděl na zemi, oči zatřené bolestí. Vzdychl si. Teď ho bude muset zase tahat na zádech.
 
                   Chlapec na něm obdivně spočinul pohledem. Christianovi rychlé pohyby jej překvapili. Až teď mu položil ruku do nastavené dlaně, jakou mu chtěl přítel pomoci zpět na nohy. Sykl bolestí. Bok se začal ozývat a to se ráno radoval, že konečně půjde po svých! Christian se pokrčil v kolenech a dal tím jasně najevo, aby si nasedl. Lawrence tak učinil. Měli bychom si sehnat koně, napadlo Christiana naštvaně. Vyrazil s chlapcem na zádech a vlkem po boku na cestu, nechávajíc tak svého mladšího bratra a posledního svého žijícího příbuzného na zaprášené zemi.
 
                   ,,To byl vážně tvůj bratr?“ zeptal se po dvaceti minutách mlčenlivé cesty Lawrence. Zvědavost si vzala za své. Christian se neměl k odpovědi. Odpoví na tuhle otázku a přihrne se další kupa dotazů. Na to neměl náladu.
 ,,Ano“ani netušil, že odpověděl. Vyklouzlo mu to samo od sebe z úst.
,,A proč tě tak nenávidí?“pokračoval Lawrence. Christian se zastavil. Pustil chlapce a ten, protože se zrovna nepřidržoval jeho krku, s dunivým dopadem spadl na zem. Bolestí zavyl.
,,Dáme si pauzu“otočil se na něj muž, v obličeji výraz vraha. Lawrence se toho pohledu zalekl. Christian mu dal jasně najevo, že o žádné další zvídavé otázky nestojí. Upír se pomalu postavil a odkulhal si to ke stromu, do stínu lesa. Christian u něj nechal brašnu a šel se vymočit.
 
                   Po pěti minutách odpočinku mohli zase vyrazit. Chlapec se i teď posadil muži na záda a nechal se táhnout, ovšem o jeho bratrovi se již ani nezmínil.
 
                  Mik se loudal vedle nich, když v tom jeho pozornost něco zaujalo. Vrhl se do lesa okolo kterého šli a jal se honit zajíce, jenž stihl zastřihat ušima a už byl tatam pryč a vlk taky.
 ,,Miku!“Christian toho měl právě víc, než dost! Teď se ještě bude honit za psím společníkem! Přemýšlel, zda-li vlka nenechat vlkem a jít dál nebo se ho vydat hledat. Cestu si Mik najde vždycky, ale svědomí mu hlásalo, aby jej našel.
,,Zůstaň tady“ shodil ze sebe, trochu šetrněji než předtím, Lawrence. Chlapec jen zamrkal a tak trochu uraženě si stoupl do stínu lesa. Christian byl již dávno mimo dohled.
 
                 ,,Miku!“řval do ticha lesa. ,,Zabedněný zvíře!“ kopl do spadlé větve, poté si na ni sedl. Byl teď hluboko v lese. Koukal okolo sebe, zda-li nespatří něco podezřelého. Nic. Ticho jak v hrobě, přerušované šuměním vody z malého potůčku. ,,Miku!“ zkusil to ještě jednou, pak vstal a vydal se zpět k Lawrencovi.
 
                 Upír čekal na svého přítele, když v tom zaslechl známé štěknutí. Otočil se a koho to nevidí.
 ,,Miku!“ křikl na něj. Ten mu k nohám položil malého zajíce, kterého se vydal honit. Lawrence se usmál. Klekl si k vlkovi a pohladil jej za ušima. Uslyšel klapot bot. Otočil se, aby s úsměvem přivítal přítele zpět, ten to ovšem nebyl. Neznámý se před ním zastavil, pušku zamířenou mezi upírovi oči.
 
                 Christian šel pomalu zpět. Šel ve stínu lesa, ale viděl na vyježděnou cestu, po který s Lawrencem šli. Uviděl na ni někoho, jemu hodně známého. Došel mu fakt, že bratr se je jal pronásledovat a vypadalo to, že je už našel! Lawrence! Zhrozil se, když mu došlo, na koho muž míří.
                Upír se pomalu postavil. Nenáviděl, když na něho někdo mířil zbraní! Mik poznal, že se jedná o nepřítele. Postavil se a výhružně ukázal tesáky.
 ,,Kde je?!“otázal se Kiere. Chlapec se však rozhodl mlčet. ,,Tak ty nechceš mluvit?!“ zkusil to znova, popošel k němu blíž. ,,Ta hnusná bestie zasluhuje smrt!“ hlaveň brokovnice měl chlapec dva centimetry daleko od čela. Mikovi se ta blízkost nelíbila. Zaútočil na mužovu nohu. Ten ho však rychle uhodil zbraní do hlavy. Zvíře padlo na zem a už se nezvedlo.
,,Miku!“vyděsil se Lawrence. Stočil pohled zpět k muži, jenž na něj svou zbraň opět namířil.
,,Co udělal tak hrozného?!“zeptal se ho, měl vztek! Muži se zkřivila tvář do bolestivého úšklebku, jak vzpomínal na minulost.
 ,,Je to hnusná noční stvůra! Zabil mi všechny! VŠECHNY!“rozkřikl se. V Lawrencovi hrklo.
 Noční stvůra?! Myslel tím upír?! Zabil? Ale vždyť, nechápal.
,,TAK KDE JE?!!“ už mu docházela trpělivost, zbraň se mu v rukou vztekem třásla.
,,Tady“ozvalo se od lesa. Christian zuřil. Tohle je už moc! Nejdříve je napadnout ve městě a pak je dokonce pronásledovat! Pohledem skončil na Mikovi.
 ,,Co to-“ bylo mu jasné, že to má na svědomí bratr.
 ,, Tys mi zabil rodinu, teď je na čase, abych já zabil pro změnu něco tobě!“ podíval se významně na upíra.
 ,,Jeho z toho vynechej!“jeho hlas zněl výhružně.
,,Nebo co?“ ušklíbl se Kiere. Podíval se chlapci do očí. Nemohl odvrátit pohled. Zaujaly jej jeho oči.
 ,,Co to je za stvůru?!“zeptal se bratra. Nikdo! Nikdo nemá jedno oko zelené a druhé modré! ,,Ale, že by jeden z tvých?“pokračoval. ,,Tak to mi ještě lovci nočních stvoření vypíšou odměnu! Dva upíři za jeden den! To bude tak dvě stě zlaťáků!“začal se šklebit, jak si to pěkně vymyslel.
 ,,Dva upíři?“ Lawrence padl zmateně pohledem na Christiana. Ten mu pohled neopětoval. Vzteky sepnul ruce v pěst, až mu zbělaly klouby, obličej vraha. Kiere se toho pohledu, jakým ho bratr pohostil, nemohl nabažit. Začal se smát. Ale byl to spíše vynucený smích.
,,Poslední přání?“ušklíbl se na upíra. Lawrence se ani nehnul, v obličeji se mu zřelo víc překvapení, než-li strach. Prstem se již dotýkal spouště. Smysli měl všechny zapnuté, čekal od bratra útok. Ten však jen stál, stále ten samý výraz. Když v tom ho něco raflo. Silně a hluboko do lýtka. Hned se na tu zvěř, co mu před chvílí nehybně ležela u nohou, podíval. Silně do ležícího vlka kopnul, ten jen zakňučel a zase zůstal ležet. A to byl signál! Lawrence chytil zbraň a rychlostí blesku ji majiteli vytrhl z rukou. Než se na něj mohl Kiere vrhnout ručně, zadržel ho Christian přesně mířenou ránou do břicha. Z úst mu stekla sprška krve. Chytil se za bolavé břicho a trochu se naklonil.
 Ne! Ty mě nedostaneš! vířilo mu hlavou. Udělal protiútok. Rukama kolem sebe metal hlava nehlava. Lawrence pušku odhodil. Štítil se té zbraně! Vždyť právě podobná brokovnice ukončila život jeho příteli! Sehnul se k Mikovi. Zděsil se, když spatřil, že se mu nenadzvedává hruď, že na vlčí hlavě vidí vybouleninu, co způsobil kopanec, že Mik vůbec nereaguje na jeho slova! Zatnul dlaně. To se nemělo stát! Pohlédl zpět na bojující.
             
               Christian s Kierem vedl boj na život a na smrt. Každou chvíli měl převahu jeden, pak zase ten druhý. Pěsti se vzduchem jen míhali. Kiere měl v zásobě však ještě jeden trik. Vytáhl si zpoza vysokých bot menší nožík. Rozevřel jej a jal se s ním na bratra zaútočit. Byla to ubohá zbraň, ale i ta dokázala ublížit. Christian sebou škubl, když mu ostří zavadilo o tvář a zbyl mu po něm šrám nemalých rozměrů, ze kterého mu sjela kapka krve.
 Krev? Utřel si ji do rukávu. Dál ji však nevěnoval pozornost, za to Lawrence ano. Rudá kapalina na přítelovi tváři jej zaujala. Jak je to dlouho, co ji neviděl? Jenom dva dny? Bylo to jako věčnost! Zatřepal hlavou.
 Na co to myslím, sakra! Napomenul se. Dál sledoval zápas lvů.
 
                Teď Christian chytil bratrovi ruku, ve které měl zbraň, silně jí trhl a nůž mu vypadnul z dlaně. Kiere věděl, že teď je jeho šance na úspěch tuplem nulová. A v tom ho to napadlo. Upír, nebo co to je za kluka, mu může dobře posloužit jako štít! Christian ho však zarazil. Všiml si očí, jakými po chlapci těkal a došlo mu ,co má v plánu. Prudce ho uhodil do obličeje, čímž mu zlomil nos. Muž měl obličej celý od krve. Stejně se nehodlal vzdát. Znova se proti bratru rozeběhl, načež ho Christian chytil z vlasy a kus od Lawrence jim třískl o strom. Muž ztratil vědomí.
 
                Než se Christian zmohl k dalšímu pohybu, u jeho bratra spočinul Lawrence. Rty se vzrušeně přisál k bratrovu krku.
,,Lawrence!“zděsil se. Okamžitě se k chlapci rozeběhl a hodlal jej od něj odtrhnout. V půlce cesty se zarazil. Lawrence vypadal tak…roztouženě. To, jak se k jeho bratru přisál, jak zabodl své tesáky do jeho krku a jak muže s chutí pil. Nemohl od něj odtrhnout oči. Nedokázal odvrátit pohled od toho nádherného stvoření. Až teď se od něj Lawrence odtáhnul. Ústa rudá, krev rozmazaná po tváři a v očích němý pohled. Christian si k němu přiklekl. Položil mu dlaň na rameno, čímž upoutal jeho pozornost. Lawrence se k němu sklonil, mlsně mu olízl šrám na tváři. A znova, když se vynořily další rudé perly. Christianem projelo vzrušení. Měl najednou chuť toho ďábla, co vedle něj seděl, políbit. A když se k tomu konečně přinutil, že byli rty tak blízko u sebe, Lawrence se probral z transu. Zase se neovládl! Byl na sebe za to naštvaný. Ovšem teď ho zajímalo, proč je u něj Christian tak blízko? Trochu se odtáhl, do rukávu utřel zkrvené tváře. S trochou strachu se Christianovi podíval do očí. Kupodivu v nich nebyl vztek, ale touha. Odvrátil od něj pohled a spočinul jím na Mikovi, jenž nehybně ležel na zemi
,,Je mrtvý?“ zeptal se přítele, aniž by od vlka odvrátil pohled. Ten chvíli přemýšlel, koho myslí.
,,Mik?“ přešel ke zvířeti. Pohladil ho po jeho trochu zabahněném kožichu s pár blechami.
,,Ano“podrbal ho za uchem, ačkoliv věděl, že vlk na jeho podrbání nebude reagovat. Lawrence vzdychnul. Byla to jeho chyba! To on to dopustil.
 ,,Je to jenom zvíře“ promluvil k němu Christian a v tom Lawrence procitl.
,,A ty jsi co?“narážel tím na Kierova slova, ohledně upírů. Christian se na něj podíval, pak zpět na vlka a nakonec opět na Lawernce.
,,Poloviční upír.“odpověděl. Postavil se. Asi je na čase svému společníkovi o sobě něco prozradit. ,,Před třiceti lety jsem byl těžce zraněn ve válce. Mí rodiče chtěli za každou cenu zachránit můj život, a tak“povzdechl. ,,Dali všechny své úspory do jediného léku, jenž jim mohl zaručit, že bude fungovat.“dokončil. K dalším slovům se již neměl.
 ,,Do jakého léku?“nechápal Lawrence.
 ,,Do upíří krve“zhnusil se nad tou větou.
,,Upíří krve?“rozevřely se mu oči dokořán. Lawrence si byl moc dobře vědom, co dokáže upíří krev u člověka způsobit.
 ,,Kiere je o sedm let mladší“podíval se na mrtvého bratra. Ani ho to nepřišlo líto. ,,Krev mi rány zacelila, ale s tím mi dala i delší život a touhu po krvi při úplňku“podíval se významně na nebe, na kterém teď zářilo slunce, jenž je lechtalo svými paprsky na tvářích . ,,A já to nevěděl. Nevěděl jsem, jaká stvůra se to ze mě stala. A ten den…Ten den byl úplněk a já je všechny zabil“v očích měl bolest a výčitky svědomí. ,,Matku, otce a svou maličkou sestřičku“pronášel to tiše, přec to mu Lawrence rozuměl.
 ,,To…To je mi líto“vydal ze sebe nakonec.
,,To je odpověď na tvou otázku, proč nenávidím upíry“ Christian se na něj otočil. ,,Musíme jít“vyřkl náhle. A také tak učinili, ale nejdřív bratra i vlka pohřbili do ručně vykopaných jam v lese. Lawrence dal vlkovi na hrobeček hrst květin. Pak odešli. Bok po boku vedle sebe, vstříc dalšímu dobrodružství…
Poslední komentáře
09.02.2009 18:59:50: Super povídka =)
30.08.2008 01:28:59: Toho vlka je mi strašně líto..T-T ale tahle povídka mě naprosto ohromila.. asi to bude tou slabostí ...
14.08.2008 11:32:09: chudinka vlčík!!!! a já ho měla tak ráda! já toho jeho bráchu zabim ještě jednou! *vytahuje bejzbolk...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !