Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 3. kapitola

             Po nekonečně třech dlouhých dnech, pití pouhého elixíru, konečně spočinuli v pronajatém pokoji v jednom z větších měst. Lawrence zalehl do postele. Byl z cesty natolik unaven, že téměř po minutě usnul.
Christian byl dole u hospodského a nepokrytě flirtoval s jednou z jeho dcer. Do pokoje, který měli v prvním patře, přišel s mísou pečiva a dvěma hrníčky studené vody. Ještě než za sebou zabouchl, uličnicky mrknul na dívenku, co na něm spočívala pohledem. Ta okamžitě zrudla až po špičky uší. Ano, dneska si tu hodlá pořádně užít! Byl nedočkavý. Sám moc věděl, co s ním dělá pár měsíců bez sexu. Dokonce se už dvakrát přistihl, jak si nemravně prohlíží svého spolucestovatele, který teď, podíval se na něj, spí. Obočí mu kleslo dolu.
 Furt spí. pomyslel si trpce. Přemýšlel, že by ho s jedním z děvčat seznámil. Takhle to ovšem půjde těžko, KDYŽ FURT SPÍ! Třískl hrnci na stůl, až se podstavená deska vrávoravě zatřásla, sedl si na židli a začal uždibovat pečivo. Je to hodně velký spáč, žmoulal v ústech kuličku, co si z chleba vytvořil. Tenhle rámus by probudil i mrtvého!
 
               Chvíli na něj jen tak koukal a přemýšlel. Náhle ho něco napadlo. Dneska se choval jako ten nejsprávnější puberťák! Flirtoval s děvčaty, chtěl jedno předhodit Lawrencovi, ale teď…teď ho napadl malý žertík. Ušklíbl se. Vzal černý uhlík, co měl v tašce, a dal se do díla. Namaloval na Lawrencův obličej …obličej . Chlapec spal natolik tvrdě, že sem tam tvrdé dotyky uhlíku necítil. Christian se odtáhl a musel se zasmát svému dílu. Chlapec měl na víčkách namalované další oči, nad ústy byl znázorněn knírek, kolem očí kolem dokola brýle a na nose pihu velkou jak klíště. I přes tu hrůzu, co dokázal, chlapec stejně vypadal krásně. Někdo stydlivě zaklepal na dveře pokoje. Odtrhl oči od upíra a zamířil k nim. Stála za nimi blonďatá dívenka, vlasy spletené do copu, v obličeji červeň a v rukou misku s vodou pro opláchnutí obličeje nebo dlaní.
 ,,Posílá mne otec“sklopila své jasně modré oči k zemi.
 Ta bude moje! Usmál se Christian a opřel se o trám dveří.
 ,,Jistě“pronesl svůdně. ,,Jak se jmenuješ?“vzal si od ní misku, přitom se dotkl jejich prstů.
,,Ariel“píplo děvče.
 ,,Moc krásné jméno, pro krásnou dívku“ volnou rukou ji přidržel bradu a nasměroval tak, aby ji viděl dobře do obličeje. Dívka plaše tikala očima ze strany na stranu. Pohled ji spočinul na něčem malém.
,,Oh, kdo to je?“ usmála se. Christian se otočil. Spatřil Lawrence, jak mžourá očima a tře si oči, čímž nevědomky maže Christianovo dílo.
 ,,Eh, to je… Lawrence“úsměv mu pohasl, když se dívka na chlapce zamilovaně podívala.
,,Já jsem Ariel“ podala mu dlaň. Lawrence jen koukal, ještě se plně neprobudil.
,,Těší mě“ políbil ji na hřbet ruky. Dívka zrudla.
,,Máte dnes něco na práci? Otec pořádá hostinu na počest bratra, jenž se dnes živý a zdravý vrátil z války!“usmála se, pohledem zůstala na upírovi. Ten se mile usmál.
,,Myslím, že dnes nic na práci nemáme“ podíval se zvědavě na společníka, co on na to. V Christianovi to vřelo. Ruce zaťal v pěst.
 ,,Jistě, dnes nic v plánu nemáme“ odpověděl skrz zuby. Dívka se usmála a se zamáváním směrovaným na chlapce, odešla. Poloupír třískl dveřmi. Misku s vodou vyloženě hodil na zem, až se její obsah z půlky vylil.
 ,,Děje se něco?“ podivil se chlapec.
 ,,Ne, nic!“lehl si Christian do postele a dělal, že spí. Lawrence pokrčil rameny . Došel k misce a opláchl si obličej, díky čemuž smazal i poslední stopy po malém žertíku.
 
                 Zhruba v pět oslava začala. Christian seděl znuděně na židli a závistivě koukal na Lawrence, kterého obklopovaly davy děvčat. Silněji stiskl sklenku, ve které měl pivo a napil se.
 ,,Sličné panny většinou letí na roztomilejší kluky.“ přisedl si k němu muž, který chlapce také už dlouho pozoroval.
 ,,Roztomilejší“prskl Christian a v duchu převrátil oči v sloup. Podíval se na muže, co si k němu přisedl. Muselo mu být něco kolem třiceti let. Vlasy hnědé, oči stejně tak. Na tváři malá nepatrná jizva.
,,Jmenuju se Will“ podal mu ruku.
 ,,Christian“ potřásl mu jí poloupír.
,,Jste cestovatelé?“zeptal se muž, když se napil ze svého hrníčku, až po okraje naplněného pivem. Christian si ho nedůvěřivě prohlédl. ,,Jsem zdejší kovář, znám skoro celé město, ale Vás jsem tu ještě neviděl a jsem si jist, že toho chlapce bych si pamatoval“vysvětlil svou zvědavost.
 ,,Dorazili jsme sem dnes dopoledne.“ dal se s ním Christian do konverzace. Hodně dobře se bavil a o Lawrencovi se také nedalo říct, že by se nudil. Čím víc však tmavla obloha a měsíc se ukazoval ve své noční kráse, tím víc se Christian cítil divně. A když šel po chvíli k jedné dívce, co opuštěně stála u okna a pohlédl na nebe, kde spatřil měsíc v úplňku, zhrozil se. Okamžitě odtáhl Lawrence od davu děvčat a rychle s ním běžel do pokoje. Chlapec nechápal, co se to děje. Christian zabouchl dveře, schoval okna za závěsy a posadil se ke svému báglu, co měl na zemi. Hledal elixír.
,,Kde je?!“ byl vzteklý. Ruce se mu třásly, jak se jeho tělo dožadovalo alespoň kapky krve.
,,Co se děje?“ pohlédl Lawrence z okna. Když spatřil kulatou tečku na nebi, pochopil. Otočil se a úlekem vykřikl. Christian stál za ním, v obličeji výraz hladového zvířete. Z úst mu tekla sprška slin, jak si našel svou budoucí oběť. Chytil chlapce za ruku. Ten se mu vytrhl a pokusil se před ním uprchnout ke dveřím. Poloupír byl však rychlejší a silnější.
,,Pusť mě!“ křikl Lawri, když ho přítel hrubě hodil do postele a klekl si nad něj, čímž ho na nábytku uvěznil. Prsty, na kterých se teď zřely delší nehty než normálně,se dotknul jeho tváře. Tohle bylo poprvé, co Lawrence viděl člověka tak to proměněného v upíra. Bylo mu jasné, že se jeho přítel absolutně neovládá a také mu bylo jasné, že se nesmí dostat ven z pokoje, jinak by všechny zabil. Silně ho kopl do citlivého místa a rychle se došoural k báglu, co tam Christian měl. Hledal elixír. Našel ho dřív, než ho poloupír prudce uhodil a tím ho odhodil na metr daleko. Bohužel mu elixír vyklouzl z ruky.
 ,,Sakra!“ postavil se na trochu roztřesené nohy. Štěstí, že rány na boku a rameni se mu již zacelily. Než však stihl udělat jeden jediný krok, byl přitisknut ke stěně. Nemohl dýchat. Christian se mu začal ústy přibližovat ke krku. Chlapec sebou škubal, nohama kopal, kam se dalo.
 ,,Jsi tak sladký!“promluvil na něj Christian. Jeho hlas byl úplně jiný. Byl ještě hlubší než normálně a byla v něm slyšet touha po krvi.
 ,,Pusť mě!“ spočinul pohledem na jeho zrudlých očích.
 ,,Ale ale…přeci by jsi se nebránil!“olízl mu tvář. ,,Jenom si vezmu doušek tvé krve“ušklíbl se, čímž nepatrně ukázal špičáky. Rty se zase přiblížil k chlapcovu krku. Pomalu se doň zakousl. Upír rozevřel oči dokořán, z úst mu vyšel bolestný sten. Někdo zaklepal na dveře, čímž upoutal poloupírovu pozornost. Pustil chlapce, co s trhaným dechem padl na zem, a odešel otevřít. Ve dveřích stála jedna z hospodských dcer.
 ,,Omlouvám se, že Vás ruš--“pohlédla mu do obličeje. Zorničky se ji strachem zužily. Dřív než dokázala vydat jedinou hlásku, vtáhl ji Christian do pokoje. Shodil ji do postele a poklekl nad ni stejně, jako před tím nad Lawrence.
 
            Chlapec se pomalu vzpamatoval z šoku. Když spatřil, co se děje, zděsil se. Normálně by mu bylo jedno, že jeho přítel pannu zabije, vždyť i on by se teď s radostí do nějaké zakousnul, ale věděl, že kdyby Christian zjistil co provedl, užíraly by ho výčitky svědomí. Rychle vstal, sebral elixír ze země, rozeběhl se proti poloupírovi klečícímu nad dívkou, co již dávno hrůzou omdlela a strčil do něj, až se Christian svalil z postele. Ten skrček ho začal štvát! Stačil už jenom kousek a ochutnal by tu rudou kapalinu z dívčiny hrudi!
 
               Lawrence si na přítele rozkročmo sednul. Rychle otevřel lahvičku. Dřív než mu do úst stihl nalít jediný doušek mocné tekutiny, poloupír se vzepjal a chlapce ze sebe shodil. Upír spadl na zem, cestou se prudce uhodil hlavou do rohu postele. Zasténal. Před očima měl hustou mlhu, elixír měl však stále v rukou. Christian se nad něj naklonil.
,,Zlobíš“ ušklíbl se. Zuby se zaryl do jeho krku a začal hladově sát. Lawrence zvedl z posledních sil ruku, ve které držel elixír. Naklonil lahvičku, aby z ní tekutina vytekla. Dvě malé kapky mu stekly po krku až k místu, kde se ho dotýkaly Christianovi rty. Poloupír elixír, společně s dávkou krve, vsál do úst. Probral se z transu, co zapříčinil měsíc, odtáhl se od chlapce a zkoumavě na něj koukal.
 ,,Lawrenci, co se stalo?!“zhrozil se. Rozhlédl se po místnosti. Na posteli ležela dívka. Nehýbala se! ,, Pane bože!“došlo mu, co provedl.
,,Je v pořádku“zavřel Lawrence oči. Hlava mu šíleně třeštěla. Zdálo se, jako by v ní měl tisíc střepů, co se mu do ni jeden po druhém bolestně zarývaly. ,,Jen omdlela“dodal a propadl se do zapomnění. Christian se na něj otočil. Prohlédl si ho. Na krku dva malé nepatrné ťuplíky, jak se do něj zakousnul, v rukou elixír a z hlavy se řinoucí krev, způsobena nárazem o roh postele.
 ,,Sakra“dal si dvě a dvě dohromady. Vzal elixír a schoval ho do batohu, pak přenesl Lawrence do volného lůžka. Přikryl ho dekou a rychle odběhl do přízemí, kde se konala oslava. Vyhledal místního doktora, co momentálně vesele štěbetal s mladými děvčaty a odtáhl ho do pokoje, aby se na chlapce podíval. Když došli do místnosti, jal se probudit děvče pár přesně mířenými fackami do tváře. Dívka reagovala. Nejdříve se zmateně rozhlédla a když spatřila Christiana, se zděšeným výkřikem utekla z pokoje.
 
                   Doktor Lawrencovi omotal hlavu obvazem.
,,Bude v pořádku, má jen mírný otřes mozku“s tím odešel z místnosti dál se jít bavit na oslavě.
 
                    Christian si k chlapci sednul. Pohladil ho po bledé tváři. Chvíli ho pozoroval. Jak se měsíční svit odráží o jeho kůži. Jak se zavřená víčka chvilkami lehce pohnou, jak při každém novém nádechu nepatrně otevře ústa. Aniž by si to uvědomil, spočinul svými rty na těch Lawrencových. Vpil se do nich s nepoznanou vášní a chtíčem. Když mu došlo, co to provádí, odtrhl se od něj a své chování dal za vinu úplňku, který ho již dneska nijak neovládne, díky vzácnému elixíru. Sedl si na zem, chytil chlapce za ruku a pomalu usnul. Byl Lawrencovi tak strašně moc vděčný, že ho zastavil před zabitím té dívky, až si řekl, že mu příští den splní jakékoliv přání!       
 
                      Lawrence se probudil až na oběd. Hlava ho začala nesnesitelně třeštit, sotva se posadil. Očima těkal po místnosti, zda-li nespatří Christiana. Nebyl tam. Zavřel oči a pokusil se ještě usnout.
 
                     O půl hodiny později se otevřely dveře. Stál v nich Chris, v ruce misku s rudou kapalinou. Došel ke stolu a položil ji naň. Chvíli jen tak seděl, pak si vyndal malý nožík a začal rýt do kusu dřeva. Po hodině ze dřeva udělal krásného vlka. Položil své dílo na stůl. Lawrence se pohnul, a tak bylo více než jasné, že už je nějakou dobu vzhůru.
 ,,Nemáš hlad?“ promluvil k němu Christian.
 ,,Dal bych si něco“ pokusil se chlapec dostat do polosedu. Povedlo se. Poloupír k němu přešel a podal mu misku plnou…
,,Krev?“ Lawrence byl překvapen.
,,Srnčí“ dodal Christian. Lawrence se trochu zhnuseně zašklebil, když doušek krve ochutnal. Byla studená a nebyla tak dobrá, jako lidská. Ovšem, když není zbytí, je rád i za to málo.
,,Díky“ chtěl si utřít zarudlé rty do rukávu. Christian mu rychle podal kapesník.
 ,,Musím ti konečně koupit něco na sebe. V tomhle se plazíš už týden a bůh ví, jak dlouho ještě“postavil se muž.
,,Kdy odsud chceš vyrazit?“zeptal se chlapec, usrkávaje krev z misky.
 ,,Podle toho, kdy budeš moct na nohy.“odpověděl. Znělo to skoro starostlivě. ,,Nehodlám tě zase nosit na zádech“dodal. Lawrence se zašklebil.
 ,,Dobře“ usmál se na přítele a dál pil.
 
                         ,,Já“ promluvil Christian po půl hodině ticha. Sklopil oči k zemi. ,,Omlouvám se“ dloubal do dalšího kusu dřeva. Tentokrát to měla být jezerní víla, vymyšlená postava, ale dobře představitelná.
 ,,Nemáš proč se omlouvat“odsekl mu Lawrence klidným tónem. ,,Upíři se v době přeměn nedokáží kontrolovat.“usmál se na přítele. Pomalu vstal z postele. Cestou ke džbánku s vodou si odvázal obvaz. ,,Myslím, že když budeš chtít, můžeme vyrazit ještě dnes“opláchl si obličej. Christian neodpověděl. 
 
                    A také se tak stalo. Vyrazili po vynikajícím obědě a mířili si to do hlavního města. Do města, ve kterém sídlil samotný král jejich země. Ani nevěděli, proč si to namířili zrovna tam. Možná je tam něco táhlo, možná taky ne. Ale třeba v tom hrála roli zvědavost. Říkalo se totiž, jak se sami dozvěděli od jedné postarší ženy, že králův syn se poslední dobou chová dost divně. Po večerech utíká z hradu a vrací se až ráno. Kdo ví, co v tom je!
 
                   Jen co došli do města, obklopilo je rušno. Kam krok, tam jiný stánek. Zastavili se u šatstva. Muž tam levně prodával košile a lehké, našedlé kalhoty. Christian nečekal na pobídnutí a už je svému společníkovi kupoval. Když v tom se místem rozlehl hluk.
,,Vojáci!“ křikl jeden z přihlížejících. Christian zaplatil, vzal si zboží a stejně jako Lawrence sledoval děj. Královští vojáci jeli na koních. Za sebou táhli  provazy přivázaného člověka. Ne, člověk to nebyl. To poloupírovi i jeho menšímu společníkovi hned došlo. Byl to upír.
 ,,Prosím Vás, co se to děje?“zeptal se šeptem Lawrence jedné dámy, co vedle něj stála. Ta se ihned rozpovídala.
 ,,Co pak vy nejste zdejší?“zatvářila se trošku nedůvěřivě. Lawrence se mile usmál, čímž si získal její srdce. Což pak by jste takovému stvoření něco neřekli? Dala se do povídání.
 

                    Po pár minutách, vojska již byla mimo dohled, se dozvěděli vše potřebné. A to, že král rozhlásil honbu na upíry. Tato novinka je moc nepotěšila, vzhledem k tomu, že oni k nočním stvořením také patřili, ale rozhodli se tuto záhadu nějak rozluštit. Přeci jenom..Ano, upíři zabíjejí lidi, ale co se dozvěděli, tak noční stvoření ve městě pili krev z volů a jiného dobytka. Tak že, co krále vedlo k tomu, aby se rozhodl zneškodnit upíří rasu?

Poslední komentáře
02.09.2008 18:51:27: to je kawaiii dalčííííí!!!!!smiley${1}
30.08.2008 13:36:28: Mockrát Vám děkuji xD Tenhle díl jsem dokončila zuby nehty a Vy po mě chcete hned další? Božínku xD...
30.08.2008 13:15:32: dakujem dakujem (predpokladam ze za vsetkych) super kapitola uz aby bola aj dalsia smiley${1}
30.08.2008 12:25:56: jééé starvi!!!!! tos mi zvedla náladu jůůůů! Je to opět nádherně napsaný a já se tu úplně rozplývám ...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !