Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 4. kapitola

           Na noc přespali ve zdejším hostinci. Christian se rozhodl situaci ve městě nějak vyřešit, protože se mu na tom něco nezdálo. Za to Lawrence měl jiné plány. Proti vraždění nikdy nic neměl. A co se děje ve městě, to mu bylo úplně jedno.
           Poloupír došel až k hradu. Celý den tam stepoval. Mezi tu dobu do hradu přivezli další tři zajatce. Bylo jasné, že patří k nočním stvořením, měli to vepsané ve tvářích. Když se setmělo, vrátil se zpět do hostince. Lawrence už tam také byl. Tvářil se spokojeně.
 ,,Co jsi celý den dělal?“zakousl se do pečeného vepřového kusu masa. Chlapec ležel na posteli, nohy překřížené, spokojeně s nimi kmital ze strany na stranu.
,,Nic moc“odpověděl. Zahleděl se do stropu. Zahlédl tam velkého, černého pavouka, co právě omotával do svých pekelných sítí malou mouchu. Zmítala se, ale už neměla šanci, byla v pasti.
 
          Christian se na upíra pozorněji podíval. Pokrčil rameny. To, co jeho společník dělá, není jeho věc. Dál klidně jedl.
,,Mám pár zlaťáků“promluvil po chvíli černovlasý chlapec. Christian pozvedl obočí, když se Lawrence zvednul a položil před něj na stůl pytlík zlaťáků.
 ,,Kde jsi je vzal?“ukousl si chleba a napil piva.
,,Pracoval jsem“usmál se chlapec, přičemž mu vyčouhly dva bílé špičáky. Poloupír nechápal. Jak je možné, aby tolik peněz získal za jeden jediný den? Tolik si on vydělal za měsíc!
,,A kde jsi pracoval?“podezřívavě se na chlapce podíval. Ten se toho pohledu trochu zaleknul.
,,O co ti jde? Myslíš si, že lžu?“urazil se. Lehl si zpátky na postel a zachumlal se do deky. Christian ještě jednou pohlédl na pytlík a pak už to nechal plavat. Poklidně dojedl.
,,Nechceš trochu elixíru?“zeptal se svého společníka, když se sám ukládal ke spánku.
,,Ne, to je dobrý“dostalo se mu tlumené odpovědi, jak chlapec stále trucoval.
,,Promiň, nemyslel jsem to tak, jen…já si tolik zlaťáků za den nikdy nevydělal. Asi máš svou taktiku“ strhl z něho deku na zem. Lawri byl překvapen, nečekal to. Trochu polekaně si sedl, na trucovitém výrazu však neubral. Ještě si k tomu zkřížil ruce, aby dal jasně najevo, že je opravdu naštvaný. Christian si k němu sednul. Z ničeho nic se začal smát. Lawrence nevěděl, zda-li je to urážka nebo bláznovství.
 ,,Jsi vážně jak malej!“ smál se Chris, držel si přitom břicho a kmital sebou ze strany na stranu. To, jak Lawri trucoval, mu připomnělo jednu malou holčičku, co kdysi potkal. Chovala se úplně stejně. Matka ji domlouvala, ale nebylo to nic platné! Zkrátka tu panenku chtěla. Ach, jak jen je Lawrence i po těch dvou set let nedospělí.
 ,,Čemu se směješ?!“byl chlapec zvědavý.
 ,,Tobě“utřel si poloupír slzičku, co se mu vloudila z očí na tvář.
 ,,Mě?!“tak to už byla poslední kapka. Lawri se postavil a hodlal z pokoje odejít. Christian ho však chytil a stáhl zpět. Svalil ho na tvrdou madraci a rukama mu přidržel ty jeho, aby se tak nezmítal.
,,Víš“stále se smál. ,,Připomněl jsi mi jednu malou holku, co jsem před lety potkal“začal mu vyprávět tu příhodu. Lawrence od něj odvrátil pohled, ale poslouchal. ,,A ona chtěla jednu panenku. A tak celou věčnost před jednou švadlenou křičela, že ji chce a tak. Ta máma z ní šílela. A pak ji začala říkat, že se chová jak malé smrádě, načež se ta holka urazila a začala dělat přesně to, co ty“rozesmál se ještě víc, když spatřil Lawrencův ublížený pohled.
 ,,Já nejsem smrádě“podotkl chlapec. Christian už sotva popadal dech. Nechtíc vdechl slinu a začal se dusit, smích však neustával. Po chvíli se konečně uklidnil. Pustil chlapce a lehl si vedle něho.
 ,,Já vím“podíval se na něj. Lawrence se usmál. Chytla ho hravá nálada. Posadil se rozkročmo na svého přítele a začal jej lochtat na odhaleném břichu. A ač to o sobě ani Christian nevěděl, byl lechtivější víc, něž kdo jiný. Začal další příval smíchu. Strhl ze sebe chlapce a oplatil mu po stejném. Místností se ozýval veselý smích. Stále si přehazovali místa. Nakonec však zvítězil silnější. Christian na Lawrencovi ležel, lehce mu přidržoval jednu ruku, aby ho jí nemohl lechtat, tou druhou ho šimral pod žebrem. Po chvíli toho však úplně nechal. Nehybně na chlapci ležel a zdálo se, že nad něčím přemýšlel.
,,Eh“Lawrence z ničeho nic zrudnul. Odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost. Christian konečně reagoval. Když si uvědomil, co se děje, zvedl se z chlapce a trochu zahanbeně, se slovem : ,,Promiň“ odkráčel do místnosti, která měla představovat koupelnu.
 
           ,,No to snad není možný!“styděl se za to. Podíval se na tu zradu. Jeho klín byl napnutější víc, než kdy jindy před tím. Přímo žadonil o nějakej ten sex. Sundal si kalhoty a ukojil svou touhu. A ač se mu to absolutně nelíbilo, představoval si místo své ruky ruku Lawrence.
,,Bože“zaúpěl, když bylo dokonáno a jeho ruka byla potřísněna bílou tekutinou. Zamyšleně si ji prohlížel. Roztáhl od sebe prsty, načež se tekutina snažila zůstat na svém místě. Byla lepkavá a teplá.
Jestli to takhle bude pokračovat, ponořil ruku do vědra s vodou, aby si ji umyl. Tak toho kluka snad jednou znásilním! Bál se sám sebe. Tohle se mu ještě nikdy nestalo! Nikdy! Byl vyděšený, že jeho tělo tak to reaguje na toho krásného, ve všech směrech dokonalého upíra! Vyšel z koupelny. Lawrence už nejspíše spal, protože se místností odrážely pouze jeho tiché, pravidelné nádechy a výdechy. Zalezl do postele a hodlal na to už dál nemyslet. Ovšem, nedalo mu to. Celou noc nezamhouřil oka a přemýšlel. I Lawrence byl celou dobu vzhůru, po hodině si však únava vzala za své, a tak usnul, narozdíl od Christiana.
 
 
           Ráno bylo dost nejisté. Christian se choval důtklivě a Lawrence? Ten dělal, že se nic nestalo, i když mu to sem tam dělalo celkem potíže. I ten to den se rozhodli ve městě ještě zůstat. Přes den si každý dělal, co chtěl. Christian šel zase k hradu. Stráže si jej však všimli. Dost na to, že tam pochodoval předešlý den. Už to bylo moc nápadné. Přešli k němu.
 ,,Kdo jste?“nastavili proti němu svá kopí. Přes přilby jim nešlo vidět do obličeje.
 ,,Eh“dal ruce do vzduchu, aby je ujistil, že se vzdává a nehodlá nijak odporovat. ,,Já jen..“ jak začít?
 ,,Co se děje?“ zakřičel někdo. Stráže se postavili do pozoru, čekali na rozkazy. Přišel k nim starší muž. Na uniformě několik ocenění.
,,Generále?“stáli jak tvrdé y , ani se nehnuli. Muž si Christiana bedlivě prohlédnul. Zamračil se, tvář se mu však okamžitě rozjasnila.
,,To musí být ten nový kuchař!“zvedly se mu mírně koutky. ,,Ale měl jste přijít už včera!“trošku zakřičel. Byl to sice generál, ale nechoval se tak moc. Byl takový…přátelský, na to, že je to voják. Ale v jeho hlase byla znát autorita. Nejspíše to byl dobrý generál…vůdce.
 ,,Ano, omlouvám se“dal se na jeho hru. Za jeho doprovodu se dostal do hradu. Generál ho předal uklizečkám, které ho odvedli do oné kuchyně, kde na něj čekalo pět pomocníků a jeden postarší a o hodně zkušenější kuchař.
 ,,Konečně!“zamračil se holohlavý muž. Hodil po Christianovi bílý oblek. ,,Jdi se převléknout!“rozkázal muž a dál míchal knedlíčkovou polévku, co už připravoval na oběd.
   
           Jídlo bylo hotové. Služebné se dali do roznášení jídla na stůl. Christian nenápadně koukal skrz dveře na královskou rodinu. Včele stolu seděl samotný král. Na prošedivělé hlavě se mu tyčila zlatá koruna. Po jeho boku seděla královna. Vlasy měla zbarvené do zlata, oči modré, na obličeji se ji již podepsalo stáří, úsměv však měla stále na tváři. Obzvlášť, když mluvila se svým synkem, co jí jako z oka vypadl. Byl hodně mladý, rysy po matce, tělo však mužné, svalnaté, ale štíhlé. Zkrátka princ k pokoukání.
,,Jaký byl lov?“nesl se jídelnou hlas starého vladaře. Syn si upil ze svého stříbrného poháru a slušně odpověděl.
 ,,Jako vždy, otče“podíval se na starého muže. Tomu se zlostně zkřivil obličej.
 ,,Neříkej mi, že jsi zase hledal ty své výmysly!“stiskl vidličku tak pevně, že se ohnula do pravého úhlu.
 ,,Otče, nejsou to mé výmysly! Tohle by upíři nedokázali! Navíc, sám moc dobře víš, že noční stvoření z našeho kraje sají pouze dobytčí krev!“zvedl se chlapec tak rychle, že málem shodil židli, na které seděl.
 ,,Odejdi do svého pokoje!“rozkázal král. V jeho hlase zněl vztek. ,,Ty nesmysli již nehodlám dál poslouchat!“ukousl znechuceně kus husího stehýnka. Syn mu zase zkazil chuť k jídlu. Chlapec se zvedl a nakvašeně si to namířil do svého pokoje. Christian se rychle schoval za závěsy, co u dveří vysely. Princ naštvaně rozevřel dveře, hned je zabouchnul, až skleničkami zacinkalo. Christian ho následoval. Nevěděl proč, ale byl zvědavý, o čem to král se synem mluvili. Když princ vklouzl do svých komnat, Chris se vrátil do kuchyně. Večer králova jediného syna navštíví.
 
                 Slunce si vyměnilo místo s měsícem a místo mráčků nebe krášlily hvězdy. Christian se nenápadně vyplížil ze svého pokoje, co mu jako kuchařovi přidali. Měl trochu starost, aby se o něj Lawrence nebál, přeci jenom se mu za celou tu dobu ani jednou neozval. Ale jak ho zná, teď už spí. Pokračoval dál. Lehce našlapoval, uši nastražené. Konečně uviděl ty dveře. Nikdo u nich nestál, žádná stráž. Opatrně do dveří vklouzl. Něco se v místnosti mihlo.
 ,,Co to?“nechápal Christian, jak se mohl dostat tak rychle na zem. A hlavně nechápal, kdo ho chytil a tak rafinovaně mu podkopl nohy! Zkusil se na neznámého otočit. Ten byl však rychlejší.
,,Ani hnout nebo budeš o hlavu kratší“na důkaz toho mu na krk položil studené ostří svého meče. Christian polkl. Ten hlas znal.
,,Princi“oslovil druhého muže. ,,Chci si s Vámi promluvit“dodal. Princ však na ostražitosti neubíral.
 ,,Kdo jsi?“štěkl.
,,Vydávám se zde za kuchaře“zakřenil se Christian. Tohle asi říkat neměl. Princ z něho však slezl.
,,Co chceš?“stoupl si nad něj, meč mu držíc u hlavy.
,,Promluvit si s Vámi o těch stvořeních“odpověděl Chris, přitom si stoupnul.
,,Stvořeních? Myslíš Trakumy?“pozvedl blonďák obočí.
 ,,Nejspíš.“odpověděl Chris.
 
                  Lawrence šel lesem. Večerní procházka je tak osvobozující a uklidňující! Sem tam zaslechl soví houkání nebo vlčí vytí. Vzpomněl si na Mika. Usmál se.
 ,,Ještě bys tu byl, kdybys mě nezachránil“ vždycky měl slabost pro zvířata. Byla taková zvláštní! Jednala podle instinktu, stejně jako upíři. Upíři také sají lidskou krev, protože to je instinkt. Je to věc, která se nedá ovládnout. Ano, dá se překonat třeba onou zvířecí krví nebo zázračným elixírem, ale i tak. Upír si svůj úděl nevybírá, jedná tak, jak je mu dáno. A zrovna dnes je mu nabídnuto okusit po dlouhých dnech lok lidské krve, která se mu zde nevědomky nabízela. Malé dítě. Omyl. Dvě malé děti. Malá holčička a o něco starší chlapec. Vzpomněl si na tu známou pohádku o Mařence a Jeníčkovi. Usmál se. Potichu k plačící dvojici došel. Ne, oni dnes nebudou jeho obětí. Jsou tak mladí! Brát jim život nebude. Stejně dnes vypil trochy toho elixíru a na krev chuť neměl.
 ,,Co tu děláte?“vyšel zpoza stromu, čímž děti vylekal. Holčička se polekaně schovala za svého bratříčka.
,,Kdo jste?“bránil ji chlapec. Lawri se musel chtě nechtě usmát. Člověk je tak statečný, když chce ochránit někoho jemu blízkého.
,,Jsem osoba, která si dnes vyšla na noční procházku“odpověděl mile. ,,A co vy? Snad jste se neztratili?“došel k nim blíž. Holčička na něj zvědavě koukala. Už se nebála, byla spíše zvědavá.
 ,,Ano. Katherina vběhla do lesa a já ji šel hledat“odpověděl chlapec nesměle. To stvoření před sebou si také prohlížel.
 ,,Budu hádat, nevíte kudy zpět do města, že?“popošel k nim ještě blíž. ,,Pojďte semnou. Bydlím ve zdejším hostinci“podal chlapci i děvčátku ruku. Katherina neváhala ani minutku a už se podané ruky chytla. Za to její sourozenec váhal. ,,Les je nebezpečný takhle večer. Skrývá se tu mnohá havěť“zatvářil se Lawrence vážně. To chlapce přinutilo jít s ním. Chytil se jeho ruky a nechal se opatrně vést do města. Co všechny tři překvapilo, byli zapálené louče na konci lesa. A ty louče v rukou drželi místní lidé.
,,Katherino! Jane!“ přiběhla k nim matka i otec. Oba si hned vzali do náruče. Lidé z města si viditelně oddechli, když spatřili děti živé a zdravé.
 ,,Mockrát Vám děkujeme!“klanila se Lawrencovi jejich matka. Ten se rozpačitě podrbal na zátylku. S úsměvem odpověděl : ,,Nemáte absolutně zač“. Žena od něj hned odskočila.
,,Upír!“křikla, jelikož zahlédla Lawrencovy špičáky, když se usmíval. Rozcházející se občané města se k nim zase vrátili.
 ,,Upír!“opakovala žena a začala své děti prohlížet, zda-li nemají na krku kousanec. Ulevilo se ji, když žádný nenašla. Lidem se však neulevilo. Lawrence se rozeběhl do lesa, občané jej následovali.
,,Co jsem komu udělal? Upír chce udělat jeden dobrý skutek a co z toho má?!“bědoval si chlapec. Utíkal, jak nejrychleji mohl. Občané města mu byli v patách. A jelikož se před tím chystali do lesa, běželi ozbrojeni….
 
              ,,Tak že, vy si myslíte, že ty Trakumy zde vraždí Váš lid?“nechápal Christian. Seděli u stolu, co princ v pokojíčku měl a horlivě debatovali. Králův syn byl nejspíše velice rád, že se konečně našel někdo, kdo by mu věřil.
 ,,Ano!“přisvědčil.
 ,,A jak asi vypadají?“zamračil se Christian.
 ,,Nevěříte mi?“hned začal princ pochybovat.
,,Právě že naopak, Vaše veličenstvo. Sám jsem nemohl uvěřit, že by takové hrůzné činy, jako je rozškrábaný obličej, utrhnutá paže a jiné věci, mohli udělat upíři! Je to nesmysl.“ Ujistil jej Christian.
 ,,Bohužel jsem viděl jen jednu Trakumu. Bylo to zhruba před pěti dny. Byla strašně rychlá, a tak jsem si ji nestihl prohlédnout. Ovšem zůstal po ni jeden důkaz. Starý kovář, co žil v lese sám. Byl rozcupován na kousíčky“bylo vidět, že princ na ten den nerad vzpomíná. ,,Pokud ovšem chcete vědět více, pojeďte dnes semnou do lesa!“nabídl králův syn. Christian souhlasil…
 
            Rychle si osedlali koně. Princ Christianovi až moc věřil. Dal mu totiž do rukou meč, aby se mohl v nesnázích bránit. Chris hned však namítnul.
,,Co když jsem špeh, co Vás chce zabít?“. Blonďák se zarazil. Své rozhodnutí však nehodlal změnit.
,,Nejsi!“skočil na koně a rozjel se k lesu, Chris ho s úsměvem následoval. Mladej a blbej, napadlo ho hned.
 
           ,,Sakra!“zabědoval Lawrence, když mu větvička stromu způsobila šrám na tváři. Byl už unavený, nemohl dál. Lidé se však nehodlali jen tak vzdát.
 ,,Chyťte ho!“křičeli. Když jeden z nich zakopnul, nebrali na to ohled. Málem ho ušlapali. Teď chtěli za každou cenu dostat toho bídného upíra. Lawrencovi se podlomila noha v koleni. To byl konec. Vyčerpaně se svezl na zem k jednomu stromu. Pokusil se schovat do křoviska, co u něj rostlo. Pozdě. Jeden z měšťanů ho našel.
,,Tady je!“křikl. Ostatní se k němu hned přihrnuli. Lawrence byl obklíčen a ozářen světlem z louč. Zhluboka dýchal.
,,Zabijme jej!“navrhl jeden muž.
,,Předáme ho králi!“navrhla žena.
,,A jak si chcete asi rozdělit odměnu?!“zamračila se další osoba.
 ,,Zabijeme ho!“křikl další.
,,JO!“souhlasili všichni. Dva muži k chlapci došli. Vzali ho za paže a vytáhli ze křoviska. Lawrence se bránil. Co jsem komu udělal? Bědoval si.
 ,,Pusťte mě!“trhal se jim ze sevření.
,,Ani náhodou, ty špíno!“přešla k nim jedna z žen. Nastavila proti upírovi svůj stříbrný náhrdelník. Roztrhla mu košili.
,,Tu máš, ty stvůro!“přiložila jej chlapci na hruď. Lawrence rozevřel oči dokořán. Jeho křik se nesl lesem, jako vánek po poli. Jeho ozvěny se donesly až k jedoucí dvojici na koni.
,,Trakumy!“zavelel princ. Rychle se rozjeli oním směrem. Jeli tryskem. Překvapilo je světlo, co proráželo stíny lesa.
,,Co se tu děje?“křikl princ. Jeho kůň se přitom vzepjal na zadní, jak rychle králův syn zastavil. Chlum se s šeptáním rozevřel. Christian a princ mohli spatřit čtyři siluety. Dva muže, jak drží jistou osobu a ženu, co té osobě držela šperk na hrudi.
,,Co se tu děje?“zopakoval princ znova, přitom sesedl z koně. I Christian seskočil na zem.
,,Upír!“křikla jedna žena.
,,Je to hnusnej upír!“křičeli jeden přes druhého. Princ pouhým pohybem ruky dav utišil.
 ,,A co udělal, že se tak prohřešil?“zeptal se občanů. Lesem zavládlo ticho. Nikdo nevěděl, co říct. Vlastně ten upír nic neudělal. Prohřešil se pouze tím, že patřil k nočním stvořením.
 ,,To jsem si mohl myslet !“vysmál se jim princ. ,,Jako loutky posloucháte mého otce! Na povel zabíjíte každého upíra. Mučíte ho a necháváte trpět! A co to ubohé noční stvoření udělalo? Narodilo se takové! To je jediný jejich prohřešek!“křičel princ. ,,Okamžitě ho pusťte!“došel k chlapci. Prohlédnul si jeho tvář. ,,Je mladý.“promluvil na jednoho z mužů, co chlapce držel. ,,Mohl by to být váš syn!“vzal si bezvědomého upíra do náruče a přešel s ním ke svému koni. Ačkoliv bude otec nadávat, odveze ho k sobě. Ta rána na hrudi se musí co nejdříve začít léčit. Christian k princovi došel. Zděsil se.
,,Lawrenci!“strčil mu neposedný pramen havraních vlasů za ucho.
,,Znáš ho?“podivil se princ.
,,Ano, cestuje semnou“odpověděl Chris.
 ,,Dobrá tedy. Odvezeme ho na hrad!“rozkázal. Sotva domluvil, lesem se ozval dech beroucí křik.
,,Co to je?“chlum lidí se zděšeně otáčel ze strany na stranu.
 ,,Trakumy!“vykřikl králův syn. Rychle Lawrence položil na zem k jednomu stromu a vytáhl svůj meč. ,,Buďte u sebe! Hlavně se nerozdělujte!“bylo to, jako by jim řekl, aby utíkali jako zděšení, protože lidé ho neposlouchali a každý z nich se rozeběhl na jinou stranu. Vyděšeně přitom křičeli a vřískali. Byli obklíčeni asi pěti Trakumy. Jedno z těch monster seskočilo ze stromu a dopadlo před jednoho muže. Jedním pohybem pařátů mu utrhnul hlavu. Krev potřísnila jeho chlupy zarostlou postavu. Na hlavě měly jeden roh, kterým se dokázaly zarýt do lidského těla, drápy dlouhé a ostré. Páteř měly zakončenou dlouhým, srstí zarostlým ocasem. Muži se proti nim snažili bránit svými zbraněmi. Jednoho dokázali zasáhnout do pravé hnáty. Pár lidí uteklo, ti většinou však skončili mrtví. Pár odvážlivců střílelo, ale také jim to nebylo moc platné. Nervózní člověk vždycky mine. Princ se s Christianem vrhnul na jednu Trakumu svými meči. Zvíře králova syna odhodilo metry daleko. Chris byl úspěšnější. Dostal se blízko k Trakumě. Rozpřáhl se mečem.Zarazil se. Ty oči! Trakuma měla jasně modré oči. Vyloženě Christiana hypnotizovala. Nedokázal se tomu pohledu ubránit! Náhle se ozval o dost hlučnější výstřel, než ze zbraní, co vlastnili měšťané. Chris se probral z transu. Trakumy se zděšeně rozprchly zpět do lesa. Ten zvuk znali a báli se ho. Byla to zbraň, kterou v rukách svírali lovci nočních stvoření.
 ,,Srabi!“křikl za Trakumami jeden z lovců. Byl mladý, hnědé oči a vlasy. Sebejistý úšklebek na tváři.
 ,,Kairi,jdeme“rozkázal mu jeho společník, už od pohledu starší než on.
 ,,Počkej!“zastavil jej muž. ,,Koukej, koho tu máme! Nepřipomíná ti náhodou někoho, Hirohi?“otočil se mladší jedinec na svého přítele. Hirohi se podíval na bezvědomě ležícího chlapce na zemi. ,,To je přeci Lawrence!“dopomohl mu Kairi. Ano. Tihle dva tohohle upíra honili zhruba před měsícem. Jak je možné, že přežil? Mysleli si, že už bude dávno mrtvý!

,,Ano…Lawrence“ ušklíbnul se Harohi….

Poslední komentáře
04.10.2008 15:34:53: pohni,dělej,makej.fakt hezký,ale asi prasknu než napíšeš další.sakra už je ze mně koule tak pohni.A ...
14.09.2008 07:48:34: Whaaaa přidávám se k Darky rychle pokračování.Takhle to utnout to se dělá??? Tsss. Ehmmm a i to yaoi...
13.09.2008 18:42:06: O__O a co dál?!?!?!? pane bože chceš mě zabít napětím?!:!?!?? prosím piš dál! a chtělo by to nějakou...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !