Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 7. kapitola

Lidi, já umírám X_x. Jsou dvě hodiny ráno, tak že na to prosím berte ohled. Kapitolu po sobě ani nejsem schopna opravit, tak doufám, že Vás alespoň trochu zaujme...no a když ne, tak co! Svět se nezboří. *mele z posledního* ~_^
         Po hodinové pauze stáli všichni, četně prince, před zámkem. Čekali tam na ně koně a zásoby na další dny. Ačkoliv na sebe Chris a Kairi stále vražedně koukali a Lawrence s Firem prskali, odjezd z města byl klidný. Jeli dlouhé hodiny, každý na svém koni, jen Hirohi měl k sedlu za otěže přivázaného oře s nákladem. Jak už celé týdny jezdili bezcílně lesy, městy a vesnicemi, všimli si, že z teplého podzimu se stává ledová zima. Po celou svou výpravu narazili pouze dvakrát na Trakumy, a to jim ty stvůry bez většího ujmu vždy uprchly. Když už jejich pouť dobyla měsíce, Lawrence konečně promluvil.
,,Tak fajn. Celé týdny sedím na tomhle pitomém, čtyřnohém zvířeti! Zadek mě bolí a v žaludku mi kručí tak hlasitě, že sotva slyším řev Trakum. A to ještě nemluvím o tom, že jsme si za celý měsíc pořádně neodpočinuli! Jestli to takhle půjde dál, tak Vám říkám, že končím! A je mi jedno, jestli mě budete chtít zabít!“křičel na pokraji svého nervového vnímání. Na důkaz jeho proslovu mu doopravdy zakručelo v břiše. Nairi jej neposlouchal, jel dál, jako by se nechumelilo. Za to Kairi s Chrisem se zastavili.
,,Ačkoliv to říkám nerad, souhlasím s podivnoočkem“ přiznal Kairi.
,,Měli bychom si odpočinout. Kdyby nás v tomto rozpoložení našli Trakumy, bylo by po nás. Jsme vyčerpáni, neschopni rozumně myslet.“promluvil odhodlaně Chris.
,,Mají pravdu“ přidali se i Fire s Mier. To už princ také zastavil.
,,Dobrá tedy. Nedaleko odsud je vesnice. Tam si odpočineme a najíme“ odsouhlasil, hned se zas rozjel. Všichni bez dalších slov vyjeli za ním.
 
Když o hodinu později opravdu dojeli do malé vesničky jménem Kuran, zajeli do hospůdky, kde se nechali ubytovat. Hospodský, který v jednom z cestovatelů okamžitě poznal králova jediného syna, je nechal ve svém domě zadarmo. Koně ustájili do stodoly, ve které měl hospodský seno a pšenici, připravenou na zimu. Ubytováni byli po třech, jen Mier byla sama.
,,Tak že, já, princ a Kairi budeme spát v jednom pokoji. Fire, Lawrence a Chris budou spát v druhém pokoji a v tom posledním bude jen sama Mier. Nějaké námitky?“ zeptal se Hirohi, ačkoliv odpověď nečekal. Nikdo nic nenamítal. Každý byl z trasy natolik znaven, že mu bylo jedno, kde bude spát nebo s kým. Mier si okamžitě zalezla do svého pokoje, aby připravila upírům plnohodnotný elixír. Přeci jenom-úplněk se blížil. Musí být připraveni.
Kairi si zatím lehl do postele a tiše si pobrukoval při přemýšlení známou melodii. Hirohi seděl u stolu a společně s princem projednávali, jak by se měla dál vyvíjet jejich cesta. Jako opak této klidné trojice, byla trojice s Lawrencem a Firem, kteří už se dohadovali, kdo bude spát v posteli, protože měli v pokoji jen dvě. Chris byl natolik mazaný, že si jednu rychle zabral a už se ukládal do říše snů.
,,Tak helec. Já s tím chrupounem na rozdíl od tebe nespím! Zalez si k němu do pelechu!“ bránil si své území Fire. Lawri nesouhlasně zachroptěl.
,,Ani mě nehne! Nebudu se s ním mačkat na jednom lůžku! To díky mě jsme tady, tudíž si zasloužím se pořádně vyspat!“protestoval upír a zalehl celou postel svou drobnou postavou. Fire začal vyvádět jak malé dítě. Pištěl a křičel tak hlasitě, že se Chris probudil a musel je rozsoudit.
,,Budete spát spolu na jedné posteli!“rozkázal, načež si znova lehl a usnul. Fire na sebe s Lawrencem ublíženě pohlédli. Pak vyplázli jeden na druhého jazyk a lehli si. Ještě štěstí, že byli oba tak hubení a malí, že se do postele bezproblémově vešli! Než však stačili usnout, někdo zaklepal na dveře. Byl to hospodský, co je vyzval k jídlu. Chris s Firem se okamžitě zvedli a vydali do jídelny. Za to Lawri přemýšlel, zda-li to má cenu. Z toho blafu, co jim hospodský jistě ukuchtil, by se stejně nenajedl! Jako na zavolanou do místnosti přišla Mier.
,,Mám pro tebe něco dobrého!“usmála se a podala mu lahvičku s namodralou tekutinou. ,,Jdi na večeři a tohle si nalij do jídla. Uvidíš, že ti hned bude chutnat“ s těmito slovy odešla z místnosti také se najíst. Lawrence ji následoval. Když vešel do malé, útulné jídelny, posadil se vedle Chrise, co si už plnil svůj bachor vynikajícím gulášem. Tak, aby to nikdo neviděl, si nalil do misky s jídlem lektvar, co mu mága dala. Ochutnal. Panenky se mu rozšířily, jak mu jídlo chutnalo. Než bys řekl švec, snědl celou svou porci a už se hlásil o další. Aby řekl pravdu, nikdy nejedl guláš chutnající po čerstvé krvi. Byla to velice chutná záležitost!
Po chvíli do místnosti vešli i lovci nočních stvoření a Nairi. Posadili se ke stolu a začali dlabat, co jim bylo dáno. Po dobu večeře nikdo ani nepípl. Každý byl rád, že si mohl užít teplo vycházející z krbu, zvuk plápolajícího ohně a hlavně chuť výborného jídla. Opravdu, byla to slast pro jejich chuťové buňky. Po vydatném jídle se rozešli zpět do pokojů. Na Lawrence a Firea padla únava, a tak už se ani nebyli schopni dohadovat, čí je jaká půlka postele. Zkrátka jak mrtví padli do lůžek a Christian už mohl slyšet jen jejich klidný dech.
I Kairi usnul, jak kdyby ho do vody hodili. Šepot dvou mužů sedících u stolu jej neprobudil. Po pár minutách to však i ti dva vzdali a šli si lehnout.
 
Ani ne po třech hodinách, kdy všichni spokojeně spali, se vesnicí začali drát podivné zvuky. Přerývavý dech přehlušoval dopad nohou na tvrdou zeminu. Vetřelci byli vysocí, těla měli pokrytá hustou vrstvou srsti, bystré uši jim zdobily hlavy a ostré, nažloutlé špičáky krášlily jejich ústa.
Fire se probudil. Ve tmě se mu podivně leskly oči. Jejich zelená barva chytala kontrast dožluta. Postavil se. Tím to lehkým pohybem dokázal probudit Lawrence, co pocítil zhoupnutí postele. Zamžoural do tmy.
,,Kam jdeš?“ zeptal se Firea, když rozpoznal jeho siluetu.
,,Jsou tu“ mluvil nesouvisle chlapec. Přešel ke svému habitu, co měl položený přes starou, dřevěnou židli, a oblékl si ho. Než vyšel z místnosti, tak si ještě vzal svou dřevěnou hůl s rolničkou na vrchu.
,,Počkej! Co to blábolíš? Kdo je tu? Kam jdeš?“zastavil ho upír, trochu vyveden z chlapcova chování. Fire se k němu otočil čelem.
,,Vlkodlaci“ promluvil rázně.
 
Běželi rychle. Jediný, co po nich zbylo, byl pach krve, co zpříčiňoval jejich dech. Ušklíbli se, když si vzpomněli na ubohou starou ženu, co se jim připletla do cesty. Avšak tím jejich výprava nekončila. Jejich hlad nedokázala ukojit jedna bytost. Celá smečka změnila směr své cesty. Budovy byly prostouplé tmou, jen měsíc osvětloval vesnici. Vůdce smečky běžel vpředu, pečlivě vybíral dům, do kterého by měli vtrhnout. Než se však stačil rozhodnout, uslyšel rolničku. Panenky se mu zužily a úšklebek na tváři zvětšil.
,,Jak dlouho jsme se už neviděli?“zeptal se vůdce, přičemž se snažil nepřeslechnout jediný zvuk. Ucho, co měl na špičce ukousnuté od rvačky, mu těkalo do stran.
,,Hodně dlouho, Mystiery“ odpověděl Fire, co stál před vchodovými dveřmi do hospody. Vlkodlak zavyl. Vytasil své špičáky. Srdce mu rozbušil adrenalin.
,,A koho pak tu máš sebou?“ zeptal se pak svým hlubokým hlasem, očima přitom padnul na Lawrence, co zatím doběhl k Fireovi. Než bělovlasý chlapec stihl odpovědět, objevil se za ním i Hirohi s Kairim.
,,Co se tu děje?“ drželi v rukách pevně své zbraně. Nikdo jim však nedal odpověď. Fire nastavil svou dřevěnou hůl, vyčkávajíc, kdo zaútočí první. Mystier stál, k situaci nahlížel s přehledem. Pak se vydal z řad svých bratrů, vstříc k bělovlasému chlapci. V kruzích před Firem chodil a mluvil u toho : ,,Nečekal jsem, že bych tě mohl ještě někdy spatřit.“prskl. ,,Mysleli jsme si, že už dávno hniješ v nějaké díře!“ otočil směr své chůze.
,,Ne, bohužel pro Vás ne. Jako káče jsem vyběhl z jámy lvové a týdny hledal pomoc u lidí. Nikdo…nikdo mi nebyl chopen pomoct! Všichni se báli a stranili se mi.“odpověděl Fire klidně. I on vyšel z řad svých přátel a s hlavou vztyčenou si to zamířil k vlkodlakovi, co čekal na správný okamžik zaútočit. Kairi s Hirohim zatím nabily své pušky, kterými pak zamířili na smečku vlků. Atmosféra houstla.
,,Fire, co jsou zač? Ty je znáš?“zeptal se Lawrence.
,,Vlkodlaci ze západu. Jak se zdá, něco je zavedlo sem…“ podíval se chlapec na vlkodlaka, co zatím pozoroval Lawriho.
,,Tak že už se netaháš jen s lidmi, ale i s upíry!“zahřměl Mystierův hlas vesnicí. V tu chvíli se skoro každý barák rozsvítil a ne jeden člověk vylezl z domu, aby zjistil, kdo zpříčiňuje rámus na ulici. Jakmile však vesničané spatřili hrůzostrašné vlkodlaky, okamžitě se vrátili do svých obydlí a vyčkávali, co se bude dít dál.
Lawrence se zamračil. Moc dobře si byl vědom, že upíři a vlkodlaci jsou po staletí velcí nepřátelé. Naneštěstí jsou upíři napadáni i lidmi, na rozdíl od vlkodlaků, co se srabácky schovaly do temných hor, kde vyčkali, dokud na ně lidstvo nezapomnělo.
,,No ano. Víš, léta studia lidských a upířích vlastností mi do hlavy vštěpily myšlenku, že se lidé od těchto stvoření neliší ničím jiným, než pouhou potravou. Proč tedy vést mezi sebou válku, když své síly můžeme spojit v boji proti Trakumám a případně vlkodlakům?“zeptal se tajemně Fire. Jeho prohled probodával vůdce smečky. Ten však naopak těkal svýma šedivýma očima po stranách.
,,Trakumy. Tak takhle jste nazvali ty krvelačné příšery?“promluvil po dlouhé době mlčení. ,,Mysleli jsme si, že to mají na svědomí upíři nebo lidé.“ dodal.
Místo protnulo ticho. Myšlenky všech přítomných naplňovaly vzduch hrůzostrašnými představami. Když Trakumy nebyly vytvořeny lidmi, upíry a ani vlkodlaky…tak kým?
,,Lžeš. Jsi čaroděj…ti zvládnou cokoliv!“vyštěkl vlk.
,,Jsi na omylu“promluvil Fire. Přemýšlel. Do dění se připletla i Mier, Nairi a Chris, co byli probuzeni rámusem. Ani se moc nedivili, že před jejich zrakem stojí smečka vlkodlaků. Podle řvu a vrčení to poznali.
,,Co se tu děje“ vytasil Christian meč, co měl od prince. Nikdo mu však neodpověděl.
,,Co o nich víš? O těch Trakumách?“promluvil bělovlasý chlapec.
,,Víc, než ty. To dozajista. Ale nejsem povinen odpovídat na tvé otázky.“ušklíbnul se vlkodlak. ,,Jedině, že mě porazíš v boji“oči se mu leskly vzrušením.
,,Nemám rád zbytečné prolévání krve, to moc dobře víš“nesouhlasil Fire.
,,Tak to ti teda nemohu pomoct. Víš, mí bratři a sestry mají hlad. Myslím si, že malá ochutnávka vašeho masa by jim jen prospěla!“zahřměl Mystierův hlas, načež začali všichni vlkodlaci výt a obkličovat hospodu. Fire hned zareagoval. Třikrát bouchnul svou holí do země a okolo něho a jeho spolucestovatelů se rozprostřel průhledný štít, co zamezoval dostat se ven nebo dovnitř.
,,Stále ten samý srab. Asi se nikdy nezměníš, co?“provokoval Mystier. Fire ho ignoroval. Taková slova by jej nikdy nedokázala naštvat. Věděl totiž, že to jsou slova poraženého, co si neví dál rady, a tak volí taktiku naštvat svého nepřítele. Ovšem, s čím Fire nepočítal, byla další slova řinoucí se z tlamy vlkodlaka.
,,Tvá matka byla taky taková. Byl jsem rád, když jsem ji vlastními drápy rozcápal na maděru.“dramaticky se podíval na své tlapy. ,,Ale zase ji musím nechat, že v posteli byla naprostá bohyně!“ zorničky se mu při pomyšlení na onu ženu rozšířily.
,,Drž hubu“ to už Fire nemohl nechat jen tak být. Urážky mířené na něj mu nevadili, ale urážet jeho matku?
,,Ale ale! Fireček se nám naštval! To je špatné!“vysmíval se Mystier. ,,Víš, když se tvá matka naštvala, vždy zalezla do kouta, kde čekala, dokud jsem si ji nevzal! Ani netušíš, jak strašně rozkošně u toho hekala!“ to byla poslední věta, kterou všichni slyšeli. Hned po ní se totiž místem rozlehl výbuch. Vesnice byla obklopena mlhou vycházející z Fireovy hole. Chlapec byl natolik rozzuřen, že se nedokázal ovládat. Zuby se mu protáhly, oči zšedivěly a drápy zešpičatěly. Lawrence a Kairi se chlapce pokusili zastavit. Lawri byl však slabý a Kairi chlapce sám neudržel.Ostatní jen vyděšeně přihlíželi. Nikdy takovou přeměnu, kromě Mier, neviděli. Než se nadali, vyjel Fireovi z těla kostnatý ocas, vytvořený z jeho vlastní páteře.
,,Fire!“křičel Nairi s Hirohim. Jejich zděšení se nedalo popsat. Fire je však nevnímal. Teď se soustředil pouze na Mysteria. Seskočil na cestu a došel až k vlkodlakovi, kterému se na tváři zřel potěšený úsměv.
,,Tak že, jeden na jednoho, jo?“pozvedl vlk obočí. Fire zavrčel na souhlas, což vedlo k boji o život a na smrt.
Vlk se na Firea vrhnul. Drápy se mu zaryl do bělostné kůže schované pod černým pláštěm. Chlapec bolestně výsknul, pak ze sebe nepřítele shodil na zem, kde jej tělem zalehl a zuby se zakousl do jeho krku. Vlkodlak se bránil. Ocasem švihal do stran a tlapami se ze sebe chlapce pokoušel sundat. Když se mu to konečně podařilo, tak se postavil-Fire též. Chvilku proti sobě zadýchaně stáli a pozorovali jeden druhého. Minuta ticha se rozhostila vesnicí. Jen přerývavý dech protkával klid. Ještě chvíli stáli, než se spustila další vlna boje.
Tentokrát vedl Mystier. Sjel Fireovi drápy po obličeji, což zpříčinilo, že měl chlapec před očima mžitky a nedokázal se zaměřit na svůj cíl. Vlk však bez jakéhokoliv studu pokračoval dál. Udeřil chlapce prudce do břicha, načež Fireovi křuplo v žebrech. Svezl se na kolena a držel si postižené místo. Z úst mu stekla hrstka krve. On se však nehodlal jen tak vzdát. Znova se tedy postavil. Zas na sebe chvíli koukali.
Nairi zápas nemohl sledovat. Z boje byl zvyklí na krev, ale nikdy jí neviděl tolik, jako teď! Město bylo načichnuto pachem železa, co se Lawrencovi zařezával do nosu. Proto si ho ucpal a vypil naráz elixír, co mu měl vydržet celý týden. Chris vše sledoval, ani jeden úder mu neušel. I Hirohi a Kairi vše hltali. Jenom Mier se modlila, aby nebyl nikdo zabit. Přeci jenom, s Fireem si teď dost rozuměli. Byla by nerada, kdyby se mu něco stalo, natož aby umřel!
 
Spirála boje se znovu roztočila. Fire vyrazil jako první. Jeho kostnatý ocas se zaryl Mystierovi do hrudi. Vlk bolestně přivřel oči, nehodlal se však tak brzy vzdát. Když na něj chlapec znova zaútočil, tak ho popadl za paži a trhl jím proti dřevěnému vozu. Dřevo zapraskalo a kola, držící vůz, se rozletěla. Fire dopadl do kupy sena, co se na přívozu nacházelo. Setřel si krev z čela a z posledních sil seskočil zpět na zem. Chytil první věc, co mu padla pod ruku – větev. Rozmáchl se jí tak vysokou rychlostí, že se okolím rozléhaly zvuky švihanců. Mystier se dal na ústup. Větev byla sama o sobě dosti chabá zbraň, ve Fierových dlaních však nikoliv. Než se však mohlo udát další kolo zápasu, Fire zkameněl, zhluboka se rozdýchal a chvíli malátně stál. Větev mu vypadla z dlaně, když dopadl na tvrdou zeminu, neschopen se pohnout. Tělo jej neposlouchalo a mysl se mu uzavřela do sebe. Ztratil vědomí.
,,Fire!“rozkřikla se Mier a společně s Chrisem se za ním rozeběhla. Nikdo netušil, co ten výpad měl znamenat. Mága chlapci přejela dlaní po čele. Bylo vařící.
,,Je v bezvědomí“ujistila cestovatele, co se k nim přihrnuli, aby mohli spatřit, jak na tom jejich přítel je. Firemu mezitím zmizely špičáky a ocas. Jen drápy mu zůstaly stejné.
Vlkodlaci se okolo nich seskupili. K útoku se však neměli. Jak se zdálo, na něco čekali.
,,Fire vyrostl.“jal se slova Mystier, co se sám sotva držel na nohou. Srst měl celou od krve, dva drápy ulomené a pár kostí zlomených. ,,Řeknu Vám něco o těch Trakumách, ale nejsem si jist, zda-li Vám ty informace nějak pomohou.“lehl si na zem a zhluboka dýchal. ,,Trakumy se v horách objevily před necelým půl rokem. Jak jsme sami zjistili, jejich oči mají hypnotické vlastnosti. Kdo se do nich podívá, okamžitě podlehne jejich kouzlu. Jsou jen dva způsoby, jak oči zničit, a to spálit je nebo probodnout. Jakmile jste však byli aspoň jednou jejich vězněm, nedokážete to. Proto dbejte na to, aby jste se pohledem nestřetli.“zvedl se. Nohy se mu klepaly po zažitém boji. Sotva se na nich udržel.
,,Proč jsi nám to řekl?“ podivil se Christian, co seděl u bezmocného těla Firea. Zrak přitom upínal na starého vlkodlaka.
,,Já Firea nenávidím a miluji. Je to můj syn, má krev. Nelze nenávidět něco, co bylo stvořeno z lásky“promluvil Mystier. Sebral se a i se svou smečkou zmizel ve stínech lesa, čímž za sebou nechal šest zmatených tvorů a svého prvorozeného syna.
,,Tak to bylo ujetý“ zmohl se Lawrence jen na tuto větu…
 
Když se o pět hodin později Fire probudil, byl zasypán hromadou otázek typu, co jsi vlastně zač? Kdo byl ten vlkodlak? Proč ses nikdy nezmínil o své proměně?
Když ho pak konečně pustili ke slovu, se vším se jim svěřil.
,,Jsem napůl upír a napůl vlkodlak.“ Přiznal. ,,Moje matka byla upírka, co se jak v trapném románu zamilovala do vlkodlaka!“zasmál se zoufale. Nerad o tomhle mluvil, byl si však vědom, že pokud si mají plně věřit, měl by to svým přátelům vysvětlit.
,,To je zvláštní. Nikdy jsem nevěděl, že existují i vlkodlaci! Znám o nich mýty, ale to je tak vše“ dumal princ. Fire ho však ignoroval, chtěl mít odříkání své minulosti co nejdříve za sebou.
,,Má proměna není nijak nebezpečná. Dokáži se ovládat, na rozdíl od Christiana a dokonce svou proměnu způsobuji sám od sebe.“odříkával jak z knihy. Vzduch v místnosti ztěžknul. Poslední dobou se na ně hrnulo až moc informací, na které nebyli připraveni. Bylo toho na ně moc a to nepočítaje, že se blížil úplněk a tím nové starosti s Chrisem.
,,Tahle výprava začíná být čím dál víc zajímavá“poznamenal Kairi. Zmoženě si sedl na dubovou židli a mnul si spánky. Lawrence se opřel o Chrise. Ten si k sobě upíra přivinul a vlepil mu polibek do vlasů. Hirohi s princem dál postávali kolem postele a upíjeli bylinkový čaj, co jim připravil hospodský. Po chvíli do místnosti vletěla Mier. V rukách držela hrníček se zelenou kapalinou. Byl to ozdravovací elixír.
,,Na“podala mu jej ,,ztratil jsi mnoho krve a rány se ti za tu krátkou dobu nestačily zahojit. Tohle tě posílí.“dodala a prohlédla chlapci šrám na obličeji. Vzala hadr a namočila ho do kbelíku naplněného dalším jejím lektvarem. Jakmile látku položila chlapci zpět na čelo, Fire ucítil úlevu a chlad. Bylo to velice příjemné.
,,Teď se všichni seberte a vypadněte odtud. Potřebuje se prospat.“vyhnala je Mier. Nikdo neprotestoval. Rozešli se do svých pokojů. Lehli si a odpočívali-každý po svém.
Hirohi zase s princem plánoval trasu, Kairi spal, Lawrence se tulil s Chrisem na posteli a Mier připravovala další várku lektvarů. Vše bylo tak, jako dřív…
 
Seděl v železném křesle. Jeho vlasy, dlouhé po ramena, ho šimraly na hrudi. Ze samého úsměvu mu v očích hrálo nespočet malých hvězdiček. Špičaté uši sebou trhly, když uslyšeli příchod jednoho ze svých poskoků.
,,Jak se zdá, ta jejich honba je stále nepřešla“promluvil sluha na svého pána. Muž mu neodpověděl. Zvedl pohár s červeným vínem a z plného hrdla se napil. Tekutina mu tekla po bradě ke krku, odkud stekla pod rudě zbarvenou tuniku.

,,Jen ať si pátraj dál. Však já už tu na ně čekám!“otřásl mužův smích celou budovou.

Poslední komentáře
02.01.2009 13:04:58: Oh...Takhle pozdě, alias brzy XD si ještě na compu? :D A čteš povídky? :D Máš můj obdiv! Já bych byl...
02.01.2009 04:22:40: páni...nějak jsem se začetla a jak tak koukám kolik je hodin málem mě kleplo...jinak si vedeš kvěle ...
26.12.2008 17:18:51: oj oj oj!!! XD starvi já doufám,že další díl bude co nejdřív, jinač si mě nepřej! Budu tak zlá že se...
26.12.2008 00:46:40: :D no, tak nějaký plán mi leží v hlavě, teď to ještě hodit do compu, což? XD Jsem ráda, že se kapito...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !