Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Pokrevní příbuzní

Pokrevní příbuzní 8. kapitola

        Lawrence ležel na Christianovi hrudi. Muž si hrál s jeho vlasy, zatímco on bedlivě přemýšlel o celé výpravě.
,,Ty, Chrisi, nezdá se ti to divný?“promluvil z nenadání na přítele. Poloupír na milence pohlédl s otazníky v očích.
,,Co?“zeptal se.
,,No…víš, celá tahle výprava! Tak za prvé, honíme se za nějakými stvořeními, o kterých víme jen to, že umí zhypnotizovat pouhým pohledem, což si myslím, že nám moc v boji proti nim nepomůže! Za druhé, Fire je poloviční vlkodlak. Víš, už po staletí je známo, že upír a vlkodlak v jedné místnosti jsou jako pes a kočka v jedné kleci! To samé Kairi a Hirohi. Jsou to lovci nočních stvoření, nemají se s námi bratříčkovat, ale zabíjet nás! Celá tahle výprava je na nic. Nakonec, až dojde k opravdovému boji, se stejně každý vydá na jinou stranu a nikdo nikomu nebude krýt záda.“odpověděl chlapec zdlouhavě. Jak se zdálo, dost dlouho nad touto věcí přemýšlel. Od Chrise se teď očekávalo, že na to něco řekne, on však nevěděl co. Lawri měl pravdu. Každý z výpravy byl jiný, jak už svou rasou, tak povahou. Nic o sobě nevěděli a ani spolu nijak nekomunikovali, jen když to bylo nezbytně nutné. Pokud chtějí, aby se výprava nerozpadla, musí něco vymyslet. I takové posezeníčko u čaje, kde by si zodpověděli pár otázek, by hodně pomohlo.
,,Moc nad tím dumáš,“řekl nakonec po dlouhém rozmýšlení. Upír chtěl něco namítnout, a tak byl Chris donucen jej políbit, aby ho umlčel a donutil odpočívat.
 
Kairi byl v pokoji, ve kterým byl ubytován s Hirohim a Nairem. Před dvaceti minutami se probudil, a tak se rozhodl jít se projít. Vešel z místnosti na chodbu a přemýšlel, kam jít. Nakonec jej zaujaly dveře, vedoucí do Mierina pokoje. Slušně zaťukal a vešel. Žena právě míchala kapalinu ve starém kotli. Vlila doň poslední přísadu a ochutnala.
,,Hm“zavrněla, nevšímajíc si příchozího. Kairi se ušklíbnul. Ta ženská byla opravdu divná.
,,Neruším?“protnul ticho. Mier se na něj vyděšeně otočila, lžíci upustila.
,,Fuj! Já se lekla! Že se nestydíš, takhle někoho děsit!“prskla, když naběračku zvedla ze země a vnořila do vědra s vodou, aby ji umyla.
,,Promiň, ale klepal jsem,“ohradil se Kairi. Začal si místnost prohlížet. Ačkoliv byli v hospodě teprve jeden den, Mier se tam usadila, jako by to byl její dům! Všude měla vyvěšené netopýří hlavy, kočičí drápy a prasečí kůži. Smrad z těch všech ohavností Kairimu drásal nos, tak že se rozhodl co nejdříve zase zmizet.
,,No nic, budu muset jít,“vymluvil se. Mier se zamračila.
,,Však já tě tu nedržím,“obrátila se k němu zády a dál se věnovala lektvarům. Lovec z místnosti odešel. Pořádně se nadechl čerstvého vzduchu a pokračoval v obchůzce. Narazil na dveře, ve kterých byli ubytováni upíři s polovičním vlkodlakem. Musel se ušklíbnout. Bylo zvláštní, jak rychle se věci mění! Ještě včera byl Fire čaroděj a dnes je z něj poloupír a polovlkodlak. Protočil oči v sloup. Lawrence a Christiana vidět opravdu nemusel a Fire, který byl v novém pokoji, potřeboval odpočívat, tak že jej nechtěl zbytečně otravovat, protože čím dřív se chlapec zotaví, tím dřív z téhle díry vypadnou! Po chvilce dumání se rozhodl sejít ze schodů do prvního patra, kde byli Naire s Hirohim. Zdálo se mu to, nebo se jich ti dva stranili? A hlavně Hirohi! Kairi se pro něj stal pouhým vzduchem! Bylo divu, když ho vůbec pozdravil, natož aby s ním prohodil řeč! Bude si s ním muset promluvit!
 
Fire ležel v posteli. Jeho spánek odezněl v momentu, kdy ho probudil smích vycházející z Lawrencovy postele. Jak se zdálo, ti dva zvrhlíci si ani teď nedali pokoj. Ignoroval je a snažil se myslet na něco pozitivního. Jak se zdálo, Mystier, jeho otec, ho dnes ráno zkoušel. Nejspíše i přes to vše, jaký vztek mezi nimi vřel, měl o něj strach! Co to ale dokazuje? Otočil se na druhý bok. Při pohybu se mu zatočila hlava a tak se vrátil zpět do pozice, ve které celou tu dobu ležel.
 
Hirohi se právě zaujatě bavil s princem o Fireovi. Jak se zdálo, lovec byl zaskočen, že se z chlapce vyklubal vlkoupír-ani nevěděl, jak to nazvat, protože se s tím za celou svou kariéru ještě nikdy nesetkal.
,,Jak jsem ti říkal, nevěděl jsem o tom. Fire se v mém životě objevil náhodou. Tehdy mi zachránil život.“promluvil Nairi. Hirohi se zamračil.
,,Až bude Fire v pořádku, měli bychom se všichni sejít a konečně si vše říct do očí. A nejen to, jakou rasu zastupujeme, ale i minulost by se měla prodiskutovat.“promluvil lovec. Někdo zaklepal na dveře.
,,Kairi, děje se něco?“podivili se Nairi s Hirohim. Kairi zůstal stát ve dveřích. Odhodlání si s přítelem promluvit jej opustilo. Až budou sami, řekne mu, co ho trápí.
,,Co tu děláte?“zeptal se nakonec zvědavě. Hirohi jej vyzval dál a seznámil ho s problémem, který celou tu dobu řešili.
,,Myslím, že by to bylo dobré. Ačkoliv, někdo může mít nějaká tajemství. To se ví, že nikdo neřekne všechno.“přemýšlel Kairi, načež se Hirohi usmál, protože jej zrovna něco napadlo.
,,Zajdu za Mier,“oznámil oběma přítomným a ztratil se za dveřmi. Kairi s Nairem na sebe nechápavě pohlédli.
 
,,Mier, omlouvám se, že tě ruším, ale potřeboval bych od tebe maličkost,“vřítil se Hirohi do dveří. Mága se na něj otočila, moc dobře tušila, co muž potřebuje.
,,Vím, co chceš, ale potřebuju na to aspoň dvě hodiny,“usmála se. Hirohi poděkoval a odešel. Zašel se podívat za vlkoupírem, jak Firea teď nazýval. Jemně zaťukal. Když uslyšel vyzvání ke vstupu, trochu se zarazil. Čekal, že bude chlapec ještě spát. Dál ale neotálel. Vešel do místnosti a hned pohledem padnul na Firea, co seděl na posteli a oblékal si černou košili.
,,Potřebuješ něco?“podíval se chlapec na muže.
,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli budeš dnes již schopen nějakého pohybu,“optal se Hirohi jako že jen tak. Fire se usmál.
,,Ty lektvary od Mier skvěle zabírají. Jsem v pohodě. Pokud chcete vyrazit, jsem připraven.“odpověděl.
,,Ne, vyrážet se ještě nebude. Za dvě hodiny přijď dolů, do jídelny.“opravil ho z omylu a odešel za upíry. Zaťukal. Nikdo neodpověděl, a tak bez svolení otevřel dveře, načež zděšeně vřískl, hledíc na Christianův obnažený zadek a štíhlé tělo, co se slastně vlnilo pod ním. Bleskově se otočil zády k upírům a nervózně a strašně rychle pravil : ,,Zadvěhodinydolevjídelně“pak zavřel dveře a vrátil se zpět k přátelům, celý v šoku z toho, co viděl.
 
,,Rozuměl jsi mu?“podivil se Lawri, zmateně koukajíc na teď už zavřené dveře.
,,Ne,“i Chris na dveře hleděl s překvapením. ,,No co,“pokrčili oba rameny a dál se věnovali svým choutkám.
 
O dvě hodiny později se všichni sešli v oné místnosti. Mier všem nalila do hrníčků zvláštní lektvar, který celou tu dobu připravovala. Nikdo nic nenamítal a bez remcání vypil, co mu bylo dáno. Až pak, když byly hrníčky prázdné, se Hirohi postavil, čímž na sebe upoutal pozornost.
,,Tak že,“začal ,,sešli jsme se zde kvůli jedné závazné věci. Jak sami víte, poslední dobou se lecos změnilo. Jsme tu, aby nás již nic nepřekvapilo. Každý si zde vezme lístek, na kterém je napsané pořadí. Jednička začne. Průběh bude takový, že toho, kdo bude na řadě, se každý bude ptát na to, co ho zajímá. Aby nám nikdo nic nezatajil, namíchala nám Mier lektvar pravdy, který jste teď všichni vypili.“rozdal jim papírky a posadil se. Nikdo neprotestoval. Každý nervózně otočil kus papíru. Jako první na řadě byl Naire. Všichni se naň otočili, čímž ho dost znervózněli. Princ polkl, připraven čelit dotazům.
,,Otázky klade jako první Mier, od ní směrem doprava“ dodal ještě Hirohi. Mier se usmála.
,,Princi, vždy mě zajímalo, co ve Vás způsobuje takový vztek, když spatříte Trakumy?“oči se ji při dotazu nebezpečně zaleskly. Naire si poposedl.
,,To je jednoduché. Zabili spoustu mého lidu.“odpověděl.
,,Máš nějaké sourozence?“zajímal se hned Lawrence, co seděl vedle mágy.
,,Ne“
,,Jak dlouho se o Trakumy zajímáš a co o nich víš?“nadzvedl Chris obočí.
,,Jen to, co víte vy.“byly to stručné odpovědi, ale pravdivé, tomu všichni díky Mierinčinýmu lektvaru věřili.
,,Miluješ někoho?“zeptal se Fire, protože mu přišlo, že otázky jsou až moc nudné.
,,Cože?!“naježil se princ.
,,Odpověz,“ usmál se bělovlásek. Naire zrudnul. Pokukoval kolem sebe a hledal cestu, jak se dostat pryč. ,,Dělej,“zazubil se upírovlk.
,,Ano,“byl rudý jak paprička, protože o tom nikdy nikomu neřekl. Vypadal, že sebou za chvíli sekne. S nadějí se podíval na Hirohiho, aby dotaz zarazil, jenže ten jen se zájmem poslouchal.
,,A koho?“blýsklo se Fireovi v oku. Princ polkl, setřel si pot z čela a tiše odpověděl.
,,Cože? Nikdo tě neslyšel!“ušklíbl se chlapec. Naire zavřel oči a tak, aby to všichni slyšeli, zakřičel : ,,Svou sestřenici Ketrin!“ při té větě se ozval Lawrencův uznalý výskot, Hirohiho zděšené zadrhnutí dechu, Kairovo znuděné zívnutí a Mierynino škytnutí. Princ se pokusil schovat pod stůl, než tak však učinil, zastihla ho další otázka.
,,Svěřil ses jí?“nedal si Fire pokoj.
,,No, myslím, že tohle stačí. Už zakročuješ příliš daleko, Fire.“zastal se prince Hirohi, stále vydýchávajíc sdělenou zprávu.
,,Ale ne ne!“opáčil čaroděj.
 ,,Nikdo neřekl, že se na tohle nemůžeme ptát!“ dokonce i Lawrence pokývnul hlavou na souhlas. Naire bezmocně zavyl…tohle mu oplatí!-slíbil si.
,,Ano,“odpověděl na otázku.
,,A co ona na to?“přidal se i Kairi. Princ polkl. Zhluboka se nadechl, vydechl a pak vykřikl : ,,Řekla…Jsi nechutný prase, se kterým nechci mít nic společného! Pak se sebrala, odkráčela za sedlákem a přede mnou se s ním začala líbat!“zavzlykal chlapec. Od všech se mu dostalo smutného a chápajícího povzdechu typu : ,,Oh, to je hrozné! Jak ti to mohla udělat! Mrcha jedna. Proto říkám, nemáš si začínat s holkama!“ při poslední poznámce se Mier začertila, obešla to však bez komentáře.
 
,,Tak, kdo je teď na řadě?“optal se Hirohi, hledíc na svůj papírek s číslem tři. Přihlásil se Christian. Kairimu zajiskřilo v očích.
,,Tak že…jak dlouho s Lawrencem chodíš?“začala úplně nečekaně Mier. Řekla si, proč by ne? Když se můžou ptát oni na osobní život, já můžu taky! Chris se zarazil, přičemž začal na prstech počítat dny.
,,Asi měsíc,“dobral se odpovědi, nezaskočen otázkou.
,,Co na mě miluješ?“zamrkal Lawrence, tváříc se jak kočka. Chris se dlouho rozmýšlel. Nakonec však řekl : ,,Tvůj palec na noze. Rád ho žužlám!“ Nejednomu člověku se po této větě zvedl kufr.
,,Fňuká u toho jak děvka, když to děláte?“ozval se Fireův ďábelský hlas. Christian se zasekl. Nevěděl, jak odpovědět…nevěděl CO odpovědět! Lawrence se na něj zkoumavě podíval, doufajíc, že ho obhájí! Vždyť on nefňuká jako děvka!
,,Ano,“odpověděl poloupír pod náporem elixíru.
,,Cože?!“vyštěkl Lawri. ,,Já že fňukám jak děvka?!“byl vzteky bez sebe.
,,Ano,“měl Chris tik v oku, jak se pokoušel odpovědět ne, ale lektvar mu to nedovolil.
Upír se urazil, zato Fire byl smíchy bez sebe. Aby toho nebylo málo, rozhodl se i Kairi přidat sůl do rány!
,,Kdyby sis měl vybrat, koho by sis vybral? Sexy kočku s velkými ňadry a svůdnými rty, nebo tohle vyzáblé upíří mládě?“pozvedl obočí. Poloupír se kousl do jazyka. Lawri na milence tázavě pohlédl.
,,No to snad ne! Tak proč semnou jsi?!“rozkřikl se, protože mlčení bylo jasnou odpovědí.
,,Lawri, prosím tě-“ani to nestihl doříct, když si od něj upír odsedl a navztekaně posadil vedle Naira a Hirohiho. Kairi se potěšeně ušklíbl.
,,Proč chceš bojovat proti Trakumám?“ozval se princ po chvíli napjatého ticha. Chris naň zkroušeně pohlédl a odpověděl : ,,Protože jsem vždycky snil, že budu zachraňovat nevinné životy,“ načež Lawrence posměšně prskl, nijak to však nekomentoval. Hirohi, který zatím nepoložil jedinou otázku, jen mlčel. Rozhodl se, že raději nebude poloupíra víc trápit, protože atmosféra mezi Chrisem a Lawrim každým nádechem houstla.
 
,,Já mám trojku,“přihlásil se na místo toho. Ještě zaražená Mier se začala ptát.
,,S kolika ženami jsi spal?“
,,S padesáti osmi.“
,,A s kolika jsi spal muži?“ jal se té otázky zase vtíravý Fire. Jakmile Hirohiho tvář znachověla, všichni si uvědomili, že to zase nebude takový andílek, jak si o něm mysleli.
,,S dvaceti devíti,“pípl.
,,Koho upřednostňuješ?“zeptal se stále nakvašený Lawri.
,,Ženy,“
,,Proč jsi se stal lovcem nočních stvoření?“podíval se naň Chris.
,,Stejně jako ty. Chci chránit nevinné životy.“
,,Máš k někomu hlubší vztah, než je pouhý sex?“zkusil Kairi, snažíc se nenápadně z přítele vyzvědět, proč tráví tolik času s Nairem.
,,Ne. Ale měl jsem…“zesmutnil muž při vzpomínce na svou lásku.
,,Souvisí zabíjení nočních stvoření s tím, koho jsi miloval?“otočil se naň Naire.
,,Ano,“pohlédl Hirohi na podlahu, zadržujíc náhlé slzy, co se mu draly do očí. Všichni na něj lítostivě koukali. Ačkoliv neznali podrobné informace, věděli, že osoba musela být pro jejich společníka víc, než pouhou romancí na pár dní. Na nic už se neptali.
 
,,Já mám čtyrku,“promluvil Lawri po chvíli. To už byl i Hirohi zpět ve své kůži, a tak mohli pokračovat.
,,Jsi upírem od narození?“zeptala se zvědavá Mier, protože ji tahle otázka stála dlouho na srdci. Sice se odpovědi mohla sama dobrat, kdyby položila dlaň na Lawrencovu tvář (což by zpříčinilo, že by spatřila jeho minulost), ale nikdy k tomu neměla šanci.
,,Ne,“nejednoho člověka odpověď zaskočila.
,,A jak jsi se tedy stal upírem?“podivili se. Lawri pohlédl stranou. Nechtěl vzpomínat na dobu, kdy jeho rodiče a sourozence pozabíjela banda upírů a jen jeho nechali žít, a to ani nevěděli, že přežil.
,,S kolika chlapi jsi spal?“promluvil Fire bez odpovědi na minulou otázku, protože mu bylo jasné, že na to téma je upír citlivý.
,,Dvěma,“ leskly se mu oči. Jak se zdálo, elixír je nenutil pouze mluvit pravdu, ale i vzpomínat na pocity minulých dnů.
,,Dvěma? Vypadáš jako větší štěně na mazlení,“podivil se Fire.
,,Nedivil by ses, kdybys ho znal. Shouri byl skvělý…“odmlčel se chlapec a s nenávistí pohlédl na Kairiho a Hirohiho, kteří si až teď uvědomili, kolik životů za ta léta stihli zničit. Christian zkameněl. Začal se cítit hrozně, snad dokonce žárlil!
,,Byl?“mluvil stále Fire.
,,Byl…“ Lawri se zvednul a s osamocenou slzou na tváři vyběhl z místnosti.
,,Mier?“podivil se Naire a s otazníky pohlédl do mágyna obličeje.
,,Elixír nutí mluvit pravdu a i ji pociťovat,“odpověděla na nevyřčenou otázku. Hirohi uznale pokývnul hlavou, protože se mu hodně dlouho nestalo, aby myslel na svou dřívější lásku. Možná nebyl až moc dobrý nápad pořádat tohle sezení…rozhodně ne za přítomnosti elixíru.
,,Pro dnešek si myslím, že toho bylo dost. Pokračovat můžeme příště.“rozhodl starší lovec a též opustil místnost. Christian se okamžitě vydal za Lawrim.
 
,,Lawri! Poupátko! No tak otevři!“pokoušel se dostat do zamčeného pokoje. Odpovědí mu byly zdráhavé vzlyky. ,,Srdíčko! Prosím!“pokračoval. Povzdychl se, když jediné, čeho prosbou docílil, byla věta : ,,Vypadni! Jdi si někam za tou svou blondýnou!“, a tak odešel přesvědčen, že bude lepší, když nechá chlapce na chvíli o samotě. Cestou dolů do jídelny potkal Mier, co si to mířila do svého pokoje. Nijak ji nezastavil a pokračoval dál. U jídelního stolu ještě seděl Kairi s Nairim a Firem. Jak se zdálo, o něčem horlivě debatovali, využívajíc lektvar, který ještě nepominul.
,,S kolika lidmi jsi spal?“
,,Jaký polohy už jsi zkusil?“
,,Kňouráš při sexu?“
Takové otázky tam teď lítaly jak divé, a tak se i tomuto pokoji Chris vyhnul. Zamířil si to tedy do kuchyně, kde jej uchvátila příjemná vůně vycházející z velkého kotle.
,,Zdravím, pane!“pozdravil hospodský, sedící u kamen. Chris se naň podíval a přemýšlel, jestli něco z jejich předešlé debaty slyšel. Podle toho, jak se baculatý muž tvářil, ne.
,,Co bude k obědu?“zeptal se tedy, aby zahnal trapné ticho.
,,Bramborovka,“usmál se muž, načež se zvednul a přidal do kotle hrst nakrájených hub.
 
Lawrence seděl u okna a shlížel z něj na krásnou, zelenou krajinu. Místo, ve kterém se nacházeli, bylo krásné. Ve vesnici vládl klid a pohoda. O vlkodlačí návštěvě od té doby nepadlo ani slovo. Občané  zde žili každým okamžikem, protože věděli, že nečekaná návštěva, jako ta včerejší, může přijít zase.
Upír přemýšlel. Pláč ho již dávno přešel, snad to bylo odezněním účinku lektvaru, nevěděl. Co mu ale bylo jasné, bylo to, že neplakal ani tak moc kvůli Shourimu, zavražděnému milenci, jako Chrisovi. On ho miloval. Strašně moc, snad víc, než svého předešlého společníka, jenže odpovědi poloupíra jej nechaly zmatené. Nevěděl, jestli má cenu i nadále s ním být. Nejradši by na to všechno zapomněl a víc už to nerozebíral, ale nešlo to.
,,Tak prej blondýnu,“prskl vztekle, nateklé a rudé oči jej štípaly. ,,Si jdi za nějakou tou svou blondýnou s velkýma prsama a nevinným pohledem! Já tě nepotřebuju!“rozkřikl se. Zalehl do postele a s těžkou hlavou usnul.
 
,,Jeden psí zub, dvě kočičí očka, hrb ropuchy, čumák srnky…a je to!“přidávala Mier ingredience do svého lektvaru. Byl to její živel a šlo na ní víc, než jen vidět, jak jí to baví. Obtančila vesele kotel a zamíchala jeho obsah.
,,Mňami mňam, to bude pochoutka!“strčila prst do kotle a olízla si jej. Samou dobrotou přivřela oči.
 
Hirohi byl též ve svém pokoji. Od toho sezení uplynuly už dvě hodiny. Byl unavený, protože toho v poslední dny moc nenaspal, i přesto však nezamhouřil oka a stále přemýšlel o všem, co se dozvěděl. To sezení bylo vlastně úplně o ničem! Vždyť se nic nedozvěděl. Teda, pokud se nepočítá s kým kdo spal, koho kdy miloval a tak. Tyhle informace jim jsou k hovnu, a to vyloženě. Jestli bude nějaké příště, bude to muset zrekapitulovat! Otočil se na bok a i nadále dumal, co a jak do budoucna.
 
,,Vyhrál jsem!“radoval se Fire, co už nepochopitelnou náhodou po páté vyhrál v partičce karet.
,,Podvádíš!“odporoval Kairi, pokládajíc své karty na stůl, aby je mohl Naire zamíchat.
,,Žádné podvádění, jen umění!“mrkl vlkoupír a lízal si kartu z nabídnutého balíčku.
,,Umění?“uchechtl se Christian, co zapomněl na Lawriho a připojil se po ochutnání vynikající bramboračky k přátelům.
,,Jo!“přisvědčil chlapec, nenápadně si sunouc jednu kartu z balíčku do dlouhého rukávu.
,,Nekecejte a hrajte!“usmál se princ.
 
Po dlouhých pěti hodinách přestali hrát. Měli v sobě tucet piv a dva talíře opečeného vepřového masa, co jim hospodská připravila. Spokojeně se povalovali po stole.
,,Je mi blbě,“zezelenal z ničeho nic Fire, který na takovou nálož jídla nebyl zvyklý.
,,Mě taky,“přidal se princ, a tak se společně přemístili ven, kde všechno jídlo vrátili na zem.
,,Kde je vůbec upír?“promluvil Kairi, který Lawriho už několik hodin neviděl. Ani, když jedli pečené maso, se neukázal.
,,Lawri?“ztříznivěl Christian. ,,Asi furt v pokoji,“zvedl se a pokusil dojít ke schodům. V půlce pohybu sebou však sekl na zem a s bolestí hlavy zaúpěl. ,,To je pomsta,“drmlal si pod vousy. Kairi ho se zájmem pozoroval. Být tu ještě někdo, už by se sázel, jestli Christian schody vyjde, nebo si na nich namele. On by si vsadil na to druhé…
,,Do háje,“klel Chris, když už mu zbýval poslední schod. Pomalu, ale tentokrát jistě, naň došlápnul. ,,Jsem tu!“zakřičel radostí. Kairi se jen s úšklebkem podíval na hodiny vysící na stěně.
,,Šikovnej, trvalo ti to pouze půl hodiny!“výsknul se smíchem. Chris nakrčil nos a pokračoval ve své cestě. Dorazil před pokojové dveře a vší silou zaťukal.
,,Lawri, jsem doma!“mluvil nesmysli. ,,Lawrátko, koťátko, netrucuj! Jsem tu a připraven čelit tvému tres- škyt – tu!“svalil se u dveří a vyčkával, jestli někdo neotevře. Nic se nedělo, a tak se po chvíli stalo, že usnul…
 
,,Chrisi, Chrisi, prober se!“pleskal Hirohi muže po tváři, snažíc se jej probudit. Po dlouhých pěti minutách se mu to konečně povedlo.
,,Co je?“promnul si tvář a zamžoural po chodbě.
,,Usnul jsi tu. Nevíš, kde je Lawrence?“zeptal se ho.
,,V pokoji! Kde jinde?“zívl poloupír. Hirohi se zamračil.
,,Jdi se vykoupat, ať se probereš. Musíme ho najít.“řekl jen, nechajíc tak Chrise na chodbě s myšlenkami u nebes.
,,Najít?“zopakoval Chris a pohlédl do otevřeného, prázdného pokoje, ve kterém měl Lawri být. Zděsil se, že tam není!
 
Po, ani ne, deseti minutách se sešli všichni zase v jídelně, tentokrát však bez Lawrence.
,,Je jedna hodina ráno!“zívl Fire s vlasy rozčepýřenými jak vrabčák.
,,Lawrence zmizel,“vysvětlil Hirohi ustaraně. ,,Musíme ho najít. Doufám, že neudělá nějakou kravinu.“dodal, modlíc se, aby jejich přítel nezabil nějakého vesničana!
Rozdělili se na dvě party. Mier, Kairi , Fire a Hirohi, Naire, Christian.
Se zapálenými loučemi vyrazili na cestu. První skupinka se vydala do města, druhá do lesa.
 
,,Vidíte něco?“zeptala se Mier, mžourajíc do tmy.
,,Ne“ozvalo se dvojhlasně.
 
,,Musíme ho najít!“popoháněl Chris, rychle běžíc po vyšlapané lesní cestě.
,,My víme!“zabrzdil ho Naire.
,,Zmateným pobíháním opravdu nikoho nenajdeš,“přidal se Hirohi…
 
Šel po lesní stezce. V hlavě měl prázdno a ani nevěděl, kam jde. Zarazilo jej, když před sebou spatřil štíhlou postavu s výraznými žlutými oči.
,,Kdo jsi?“zalekl se. Osoba mlčela a se zájmem upíra sledovala. Lawrence si domyslel, že to bude nějaký podivín, co se stejně, jako on, v lese ztratil. Povzdechl si a pokračoval dál, opačným směrem od neznámého. Vyděsil se, když za sebou po půl hodině zaslechl neznámý dupot bot. Prudce se otočil a málem vyskočil z kůže, když uviděl tu neznámou osobu, co se ho jala pronásledovat.
,,Kdo jsi?“zeptal se tedy znova, upínajíc zrak na měsícem osvětlené tělo.
,,Máš hezké oči,“promluvil na něj muž, nevšímajíc si otázky. ,,Taky bych takové chtěl mít.“dodal. Lawrence vyděšeně popošel.
,,Kdo jsi? Co po mě chceš?“vyštěkl, stále couvajíc dál.
,,Dáš mi je?“olízl si dotyčný rty. Lawri jak zhypnotizovaný sledoval lesklý jazyk, co se vynořil z úzkých rtů.
,,Kdo jsi?!“začínal ztrácet hlavu. Když se neznámý začal přibližovat, dal se do zděšeného běhu a křiku o pomoc. Zastavil se až po dlouhém kilometru. Zmateně se kolem sebe rozhlížel. Když znova spatřil toho chlapa, rozklepala se mu kolena. Muž přešel do paprsku měsíce, procházejícího jako jeden z mála přes mohutné koruny stromů. Lawri si ho mohl lépe prohlédnout. Muž byl oděn v černém oblečení. Košile a lehké, letní kalhoty byly poznat na dálku. Romanticky měl první dva knoflíky svršku rozepnuté, aby tak odhalil svou jemnou, perleťovou, našedlou hruď. Vlasy měl černé jako uhel a svázané do dlouhého culíku, nechajíc ofinu volně vlát po stranách obličeje. Žluté oči a úsměv se ryl Lawrimu do paměti. Co krok neznámého, tím větší strach ho obklopoval. Když byla ta osoba skoro až u něj, sesunul se na zem a doufal, že mu někdo pomůže.
,,Nemusíš se bát,“konejšil jej muž ,,Chci jen tvé hezké oči!“rozeznělo se lesem, až se sovy rozletěly z větví a spousta dalších nočních zvířat schovalo v jamách a dutinách stromů.
 
,,Co to bylo?!“vyděsil se Chris, právě koukajíc do jedné z opuštěných skal.
,,Co?“podivil se Naire. ,,Nic jsem neslyšel,“dodal. Christian se zamyslel, poté zamračil a na konec jak divoký hřebec vyběhl směrem, odkud si byl jist, že hlas slyšel. Oba jeho společníci se rozeběhli za ním.
,,Lawrenci!“ křičeli zběsile. ,,Lawri!“
Se zděšením se zastavili u vysokého dubu a sledovali štíhlou, černovlasou, mužskou postavu, jak si s chutí oblizuje prsty.
,,Kdo jsi?!“optal se Naire, snažíc se loučí osvítit místo. Muž se s úsměvem otočil. Co všechny společníky zarazilo, bylo jedno žluté a druhé zelené oko.
,,Lawrenci!“rozkřikl se Christian při pohledu na drobné, nehybné tělo.
Chlapec ležel opřen o kmen stromu, tvář měl celou rudou od krve a v obličeji měl němý výraz.
,,Co jsi mu udělal?!“vykřikl, když k němu přiběhl. Srdce se mu zastavilo. Místo chlapcova nádherného zeleného oka byl pravý oční ďůlek prázdný a plný krve, stékající po chlapcovi krásném obličeji. Naire se k muži a chlapci rozeběhl. Strhl si čistý rukáv své drahé košile, vylil na něj krapet vody, co měl s sebou v malé láhvi a přiložil kus látky chlapci na ránu.
Hirohi zůstal stát na místě. Se vztekem a znechucením sledoval tu stvůru před sebou. V jedné ruce svíral meč a v druhé loveckou pistol.
,,A co s tím chceš jako dělat?“přecházel muž ze strany na stranu, jako šelma kolem své oběti. Hirohi jej bedlivě pozoroval a také se přesouval.
,,Kdo jsi?“zeptal se.
,,Tolik otázek a přitom je odpověď tak nedůležitá!“usmál se muž. Jeho pohled okamžitě zvážnil. V rukou se mu objevil ostrý meč. Než se Hirohi nadál, byl zasýpán útoky.
Meče se ve tmě míhaly a střetávaly, že šel jejich hluk slyšet metry daleko.
,,Jsi pomalý,“upozornil neznámý Hirohiho, který už stěží popadal dech. Skákali kolem sebe a útočili na sebe jak zvěř bojující o potravu. Ozval se prudký švih a Hirohiho rameno potřísnila jeho vlastní krev.
,,ÁÁÁgh!“vykřikl lovec. Rychle od osoby odskočil a rameno si přidržel. Nohy se mu začaly nezvladatelně chvět.
,,Dávám ti tak hodinu, než jed prostoupí celým tvým tělem,“ušklíbl se neznámý, dívajíc se na špičku svého kopí, které bylo v jedu smáčeno. Hirohi se svalil na zem. Naire k němu přeběhl a rychle mu svým vlastním opaskem svázal silně rameno, aby jed nepronikl tak rychle.
,,To mu nepomůže,“smál se neznámý. Lesem se ozval hluk. Byly to neznámé kroky, hodně rychle se ke společníkům a neznámé osobě přibližující.
,,Naire, Hirohi, Chrisi!“křičela Mier, v rukách držíc smaragdový krystal, co jako sluneční záře osvítil neznámého. Ten bolestně zavyl a se slovy : ,,Můj pán Vás zničí,“ zmizel ve stínu lesa, spokojen s úlovkem.
,,Co to bylo?!“podivil se Kairi, koukajíc na stvůřiny záda. Mier neodpověděla. Rychle přešla k Hirohimu a do úst mu vložila nahnědlý suchý květ.
,,Sněz to!“přikázala mu. Pak přeběhla k bezvědomému upírovi. Odložila látku, kterou měl Lawri přitisknutou na obličeji a pořádně si ránu prohlédla. Kairi zbledl.
,,Co to má být?! Co to bylo za stvůru?!“byl vyděšený. Ještě nikdy nic takového neviděl!
,,Kairi, uklidni se!“okřikl ho Fire, dumajíc, co to mohlo být za stvůru. Podle toho, že se bál Mierinčina Ugubanu-smaragdového krystalu, to musel být…ale to není možné! Zděšeně pohlédl na Lawriho. Ano…je to tak!
,,Musíme rychle do bezpečí. V hospodě mám elixír, co zastaví jed a krvácení. Honem!“popoháněla je Mier, kráčejíc pět metrů před nimi. Christian přidal do kroku, držíc v náruči to křehké tělo. Měl strašný strach, aby se z toho upír dostal.
Kairi s Nairem přidržovali Hirohiho a Fire jim svítil loučí na cestu. Za chvíli byli zpět v hospodě. Jako první se mága vrhla na lovce. Rozdrtila několik rostlin a vhodila je do horké vody.
,,Na!“podala misku s nápojem Kairovi. ,,Dej mu to na ránu!“dodala, když na ni nechápavě hleděl. Vzal si kus hadru, co jim hospodský vypůjčil, namočil ho v kapalině a přitiskl k ráně na rameni. Hirohi křičel bolestí. Cítil, jak mu elixír vplouvá do krve a odstraňuje jed, co v ní měl. Když bylo po všem, usnul. Mier se vrhla i na Lawrence. Chlapec byl stále v bezvědomý, což jim zlehčovalo práci. Dala Chrisovi lektvar na krvácení a zavřela se ve svém pokoji. Po půl hodině vyšla ven a za spolupráci Firea přinesla velký a těžký hrnec do Lawrencova pokoje. Christian se vyděsil, když spatřil lepkavou hmotu, co v nádobě byla, ale důvěřoval Mier a tak vše nechal na ni. Na chvíli pokoj opustil. S vyčerpáním sjel po zdi na zem a přerývavým dechem si začal nadávat. Vždyť vše byla jeho chyba! – myslel si….
 
 
Procházel se pod noční oblohou a se zájmem sledoval padající hvězdu. Tvář se mu nenávistně zkřivila, když někdo vyrušil líbezné ticho přírody.
,,Pane,“uklonil se před ním jeho sluha. Muž v rudé tunice mu přikývl, aby se narovnal.
,,Myslím, že po dnešním divadélku už nebudou otravovat.“ušklíbl se poddaný. Pán se naň podíval a se zájmem si prohlížel sluhovo jedno žluté a druhé zelené oko. Začal se hrůzostrašně smát…
 
Poslední komentáře
01.03.2009 11:14:22: honymky další díleček já to nevydržím to je fakt děšsný
28.02.2009 17:56:34: oj oj oj! kdy bude další díleček?! už se mocinky těším , tak napínavý konec se nevidí často fakt , ...
22.02.2009 14:53:58: T_______T chudinka Lawri.. T_T .. jinak kdy bude pokráčko? T_T
28.01.2009 12:38:31: Ježíšku! chudinka Lawri! T___T Starvi-chan, že tys měla depresi, když si to psala???? T____T ale js...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !