Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Za peníze si nelze koupit všechno

Za peníze si nelze koupit všechno - část 3.

          Druhý den byl dosti zvláštní. Ruki seděl, jako obvykle, už od ranní hodiny u vchodových dveří do školy a četl si svou oblíbenou encyklopedii o rybách.
Čas ubíhal a lidí před školou přibývalo a přibývalo – jen jeden člověk zde chyběl. Yukio zůstal doma – byl si totiž až moc dobře vědom, že celodenní sezení v lavici by mu moc nepomohlo a navíc nechtěl potkat Myiaviho. Ano, matka se ho ptala, kdo mu to provedl, on však neměl odvahu to jméno vyslovit, a tak pouze zalhal, že spadl ze schodů. Matce to přišlo jako dobré vysvětlení, a tak jej další dvě hodiny poučovala, jak chodit po schodech tak, aby neupadl, neuklouzl, či jiné věci.
,,A když půjdeš v zimě po schodech, pevně se drž zábradlí! Schody jsou kluzké a mohla by ti na nich podklouznout noha,“vysvětlovala. Yukio ležel v posteli a ignorujíc jí sledoval svůj oblíbený pořad v televizi. Začal se smát, čímž matčiny věty přehlušil, a tak si konečně uvědomila, že říkat mu něco, je naprostá škoda času. Vstala tedy, políbila jej a zmizela za dveřmi, připravena vrátit se do práce. Hned na to se v Yukiovu pokoji objevila služebná s palačinkami a kakaem. Položila tác s jídlem na noční stolek a se slovy : ,,Kdyby si něco mladý pán přál, ať zazvoní,“ odešla. Yukio ji neposlouchal. Vzal si elegantně palačinku a tak, aby mu nevytekl ani kousíček vynikající jahodové marmelády, se pustil do jídla. Kakao bylo vynikající, ohřáté přesně, jak měl rád. Plný žaludek a pohoda okolí způsobila, že usnul - na pravém boku.
 
 
,,Ale ale. Ouji Ruki,“ušklíbnul se Myiavi, když dorazil před školu. Bylo okolo něj mnoho chlapců, co jej v jeho šikanování pobízelo. ,,Včera jsi mě dost nasral, Ouji. Dneska mi to pěkně vynahradíš!“přešel k němu, chytil nevědomého chlapce za límec a do obličeje mu vrazil tvrdou pěst. Ruki vykuleně spadl na zem, neschopen slova.
,,Máš svázanej jazyk?“vysmíval se mu druhý jedinec a kopl doň, ačkoliv tím vyjadřoval jen své srabáctví – kopat do člověka, co leží na zemi, přeci není hrdinství!
,,Kokote, o co se to snažíš?“vyprskl konečně Ruki, zvedajíc se ze země.
,,Cože?“povytáhl Myiavi obočí. ,,Ty mi hodláš nadávat?!“vykřikl a vrhnul se znova na chlapce. Ten se pokusil ranám uhýbat, bohužel ho kopanec do břicha neminul. Zřítil se ze tří schodů, co měli před školou, na zem. Pár děvčat vyděšeně vyjeklo a pokusilo se to nahlásit nějakému učiteli. Banda kluků je však obklíčila a nedovolila jim se rozprchnout.
,,Čůraku,“ zaskučel Ruki, ležíc nehybně na zemi. Setřel si proužek krve, co mu z úst při ráně vystříkl z úst a pokusil se znova postavit na rozklepané nohy. Dřív, než Myiavi stačil zaútočit, promluvil. ,,Co jsi vlastně Hosushimu udělal? Vypadal jak po trojitém znásilnění a zbití najednou,“tím na sebe upoutal pozornost všech přítomných.
,,Co to kecáš?“zaváhal Juki. Nervózně polkl a rozhodl se tuto větu ignorovat.
,,Však ty víš, Juki. Jak jsi ho honil polonahého po ulici, přece!“ušklíbnul se Ruki, protože Myiavi vypadal vystrašeně. Asi mu konečně v té jeho prázdné bedně došlo, že hrát si s Hosushim nebylo zrovna moc moudré. Ještě by z toho mohl mít malér. Uklidnil se a pomalu přešel k Oujimu.
,,Pokud budeš mlčet, dám ti stovku. Pokud ale ne, zbiju tě, že tě ani vlastní rodiče nepoznaj!“ zašeptal mu do ucha. Pak se od něj vzdálil a ztratil se ve škole, protože právě zvonilo na přípravu. Ruki se zatvářil blaženě. Ano, právě dostal mocného Juki Myiaviho na kolena! Zbaběle utekl, nabízejíc mu stovku za mlčení! Ale počkat! Tady něco nehraje. Že by mezi Hosushim a Jukim opravdu došlo k něčemu vážnějšímu, než byla obyčejná rvačka? A jestli ano, tak k čemu?!
 
        Yukio kýchnul.
,,Kdopak na mě asi myslí?“pronesl v polospánku, načež si vzpomněl na včerejšek. ,,Jen doufám, že ne ON!“zachumlal se zcela probuzen do pokrývek, snažíc se do nich schovat. Po chvíli mu to však nedalo a musel vylézt a nadechnout se. Sklesle pohlédl na obrovské hodiny, visící nad televizí. Půl třetí. To půlku dne prospal? No, byl opravdu vyčerpaný a včerejší noc toho moc nenaspal. Postavil se, rozhodnut si dojít na toaletu. Nohy jej však neposlechly, a tak se svalil na zem. ,,Kurva!“ulevil si. Opřel se o postel a zopakoval svou snahu se dostat na záchod. Ani po druhé se to neobešlo bez spadnutí, nohy si však začaly pomalu zvykat a poslouchat. Trvalo to déle, než obvykle, ale na záchod se přeci jenom dostal. Vešel do malé místnosti, s podlahou ze studených kachliček. Opřel se opatrně o umyvadlo a zahleděl se do zrcadla. Pak si svléknul kalhoty, vykonal svou potřebu a podíval se na odraz v zrcadle. Na zádech měl modřiny jak po bitce – na jeho bledé pleti se zračilo i to nejmenší škrábnutí, což byla značná nevýhoda. Už odmalička s tím měl potíže. Stačilo do něčeho krapet narazit, a měl modřinu jak po boji. Povzdychl si. Očima zajel k malému, úzkému zadečku. Ten na tom byl snad nejhůře – rudý, kde se dalo. Nandal si opět kalhoty a pomalu se vydal zpět do svého pokoje. Cestou si ještě u služebné vyžádal nějaký krimi film.
 
 
       Den ve škole ubíhal jak voda. Ruki byl zamyšlenější, než obvykle. Stále dumal nad Myiavim a Yukioem. Přeci jenom, tohle nebylo normální! Aby Juki takto reagoval, když mu začal vyhrožovat. Ano, něco se stát muselo, ale nešlo mu do hlavy, co! Vždyť jim všem bylo pouhých patnáct let, je snad nesmyslné, aby spolu zažili sex. I když u Myiaviho bylo více, než jen známo, že svou první známost vtáhnul do postele již ve svých třinácti letech. Podle všeho to byl roztoužený chlapec, dychtící po sexu a všeho kolem toho. Také se povídalo, že rád experimentoval. Co když se právě cílem jeho experimentů stál Yukio?! Zatřepal hlavou. Mohl by přeci chlapce navštívit, ne? Tuto myšlenku si vytřepal z hlavy. Jasně! *ironicky* On a na území svého největšího rivala. Pche! To raději políbí žábu!
Jenže jak tak čas utíkal a Ouji ovšem víc a víc přemýšlel, rozhodl se za chlapcem přeci jenom zajít, pod výmluvou donesení úkolů na příští týden. Co mu však nedošlo bylo, že i Myiavi tuto lest plánoval. Musel si přeci s chlapcem promluvit a zjistit, zda-li nežvanil – a pokud by teprve chtěl, tak aby by ho umlčel!
Hned po škole se Ouji vydal k bráně rodinného sídla Hosushi. Na zádech měl tašku a oblečen byl do normální, školní uniformy, čímž jasně dokazoval, že ani tak moc nelže. Zazvonil.
,,Přejete si?“ozval se hrubý hlas a kamera zaostřila na mladíka, stojícího před branou.
,,Ano, prosím. Jmenuji se Ouji Ruki a jsem zde, abych donesl panu Hosushimu domácí úkoly na příští týden.“odpověděl roztržitě.
,,Počkejte chvíli, prosím,“ neznělo to jako prosba, spíše jako příkaz.
,,Ano,“tikalo Rukimu v oku. Po chvíli se ozval opět ten hlas.
,,Můžete vstoupit,“oznámil mu muž, načež se brána rozevřela. Ouji v klidu, ačkoliv si tak moc doopravdy nepřipadal, vešel. Čekal, že ho Yukio nepřijme. Byl tady z toho místa docela nervózní. Až teď mu došlo, že je na nepřátelském uzemí! Vešel do otevřených vchodových dveří a mile pozdravil usměvavou služebnou. Pak vešel po schodech za ženou a nechal se dovést až do Yukiova pokoje. Žena ho přede dveřmi opustila, a tak měl možnost se zhluboka nadechnout, zaklepat a vejít.
,,Čus,“promluvil s klidem, tašku vulgárně odhodil na zem. Hosushi se k chlapci otočil čelem.
,,Tak co chceš?“zeptal se na rovinu. Ruki se usmál, asi přeci jenom není tak blbý, jak se na první pohled zdá.
,,Promluvit si s tebou,“oznámil mu a na férovku se posadil do prázdného křesla. Yukio, převlečený do tepláků a volného trika, se posadil naproti němu. Do místnosti přišla opět ta služebná a položila chlapcům na stůl sušenky s jablečným džusem a dvěmi skleničkami. Chlapci vyčkali, než zmizela za dveřmi.
,,Tak povídej. Jsem sice chudej, ale ne blbej. Co se mezi tebou a Myiavim stalo?“zeptal se Ruki, ležérně sedíc v křesle. Yukio se začal hystericky smát.
,,Jsi chudej a i blbej!“vyštěknul rázně. ,,Kdyby ti to alespoň trochu myslelo, věděl bys, že se nemáš plést do cizích věcí!“zavrčel skrz zuby.
,,Tak že jste se spolu vážně vyspali?“napil se Ouji v klidu džusu. Yukio sebou při těch slovech trhnul a vytřeštil oči.
,,Kdes na takovou blbost přišel?!“zeptal se nejistě, ale tvrdě.
,,Hm, zvláštní. Chceš mě přesvědčit o opaku, ale místo toho mi mé zjištění jen potvrzuješ,“zasmál se Ouji, hledíc Hosushimu do očí. Ten se postavil a přešel k oknu, vyhlížejíc na letní přírodu.
,,Vypadni,“ promluvil.
,,Je zvláštní, jak lehce jsi mě přijal. Čekal jsem, že mě do svého hnízdečka ani nepustíš. Tak povídej, určitě jsi semnou taky chtěl mluvit.“zamračil se Ruki. Yukio houpavým krokem chodil okolo okna a přemýšlel, když v tom vylekaně padl na zem. Tělo mu ovládlo třas.
,,Co se děje?!“polekal se Ruki a přešel k němu. Yukio se neměl k odpovědi a dál ležel na zemi. Proto se Ouji kouknul z okna a když spatřil Myiaviho, znejistil.
,,No, tak že jsem měl pravdu. Pohrál si s tebou, co?“cítil se jako vítěz.
,,Pomoc mi!“požádal ho chlapec, křečovitě svírajíc jeho paži. Ruki se zarazil.
,,Vždyť ho sem bez tvého svolení nepustí, ne?“ zauvažoval. Yukio však nesouhlasně pokývnul hlavou.
,,Rodina Jukinů je zde vždy vítána!“ odrecitoval matčinu větu, co mu již mnohokrát tloukla do hlavy. Brána se rozevřela a hnědovlasý chlapec s potěšeným výrazem vešel do místnosti.
,,Hele, s tím já nechci mít nic společného!“vzpomněl si Ruki na bitku před školou a rozhodl se nehrát si na hrdinu. Hosushiho uplakané oči jej však zarazily. Nevěděl, co dělat. Rvát se kvůli tomuhle strašpytlovi a schytat tím pořádné rány nebo utéct bez úhony? Těžké rozhodování. Nikomu nebylo divu, když se postavil, vzal tašku a se slovy : ,,Hodně štěstí,“vyrazil k oknu, chystajíc z něho vylézt a po menším stromě, co tam rostl, slézt. Yukio ho však vyděšeně chytil za ruku.
,,Prosím!“poprosil jak ublížené štěně.
 
Myiavi si to sebevědomě kráčel do Yukiova pokoje. S úsměvem na tváři vešel dovnitř. Chlapec ležel v posteli a jak se zdálo, spal. Ovšem podle jeho nervózního třasu rukou bylo jasné, že už dávno nespí, nýbrž to jen dělá.
,,Vstávej,“rozkázal Myiavi. Chlapec usoudil, že nemá cenu si dál hrát na spícího a tak otevřel svá modrá kukadla.
,,Co chceš?“vyjel zostra, hlas se mu však chvěl.
,,Co myslíš?“ušklíbnul se Myiavi a sedl si vedle něho na postel. Chlapec, protože ležel na pravé straně, k němu byl stále otočen zády. Proto se zapřel o ruce a posadil se. Vyděšeně vyjekl, když u něj byl Juki až moc blízko, že mohli cítit dech toho druhého. Myiavi se ani nehnul, za to Yukio sebou trhl a lehl si na záda.
,,Nech mě na pokoji.“varoval jej.
,,Však já tu jsem jen proto, abych se ujistil, žes nežvanil. Nemám náladu rodičům vysvětlovat, proč jsem si z tebe udělal šoustací pannu,“vysvětlil a naklonil se k němu. Chtěl vědět, jaké to je políbit chlapce. Jestli v tom je něco jiného, nového, doposud nepoznaného! Chytil Yukioa za krk a ústy se přitiskl na ty jeho. Hosushi vytřeštil oči a vlepil mu takovou facku, že se Myiavi odtáhl a chytil za tvář. V obličeji měl výraz vraha.
,,Tak tos něměl, ty zkurvený čůraku,“zalehl ho, ruce mu chytil nad hlavou a s úsměvem se díval na jeho vyděšený obličej a ústa, co nebyla schopna jediného výkřiku, jak byl vyděšen. Z ničeho nic jej někdo popadl za ramena a shodil na zem. Myiavi byl překvapen. Ztratil balanc a spadl na zem, kde si chvilkově vyhodil dech. Podivil se, když nad sebou spatřil Ouji Rukiho. V očích se mu zřel vztek. Porozhlédl se po místnosti a když spatřil otevřenou skříň, došlo mu, kde se chlapec celou tu dobu schovával!
,,Co tu děláš?“vyjel na něj. Yukio se mezitím zvedl a vyděšeně se jal schovat za Rukiho záda. Ačkoliv moc dobře věděl, že díky tomuto tahu se mu Ruki bude jistě ještě dlouho vysmívat ve škole, nedokázal se ovládnout a roztřepaně stál za ním, přitisknutý na jeho zádech. Ouji znejistil. Ten dotek jej nenechával chladným. Vlastně vůbec! Ani pocit, že je v ohrožení, jej nezastavil, aby se neotočil a neovládajíc se chlapce nepolíbil! Ano, to byla konečná! Yukio se zděšeně svalil na zem, Myiavi na chlapce zaútočil a nebýt pohotových služebných, mohla ta rvačka stát Rukiho život!
 
 
 
          ,,Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?!“vyčítala Rukimu matka, když byl zpět doma – odvezen policejním autem.
,,Mami,“oslovil Ouji ženu. ,,Já za to ale vážně nemohl!“sykl bolestí, když mu matka na ránu na čele přiložila utěrku s ledem. Domů přišel i otec a jeho vzteklý pohled nevěštil nic dobrého!
,,Ouji Ruki!“křičel na svého syna z vchodových dveří, připraven mu dát otcovskou lekci. Chlapec se vyděšeně postavil a vyběhl z kuchyně do svého pokoje, kde se následovně zamknul. Ani otcův výhružný hlas jej nepřiměl odemknout. Cloumání kliky za chvíli přestalo, a tak se uklidnil a lehl vyčerpaně na postel.
,,Že já debil jsem mu vůbec chtěl pomoct!“nadával si. Nejvíce si však vyčítal tu…pusu! Proč to udělal? Vůbec se nepoznával! Vždy nejprve přemýšlel, než něco udělal, dnes však ne a to se stalo rozhodujícím! Natáhl se na polštář a dumal nad celou tou záležitostí, když v tom mu začal zvonit telefon. Přemýšlel, že jej nechá zvonit tak dlouho, dokud to dotyčnou osobu nepřestane bavit. Volající byl však až moc trpělivý, a tak byl Ruki donucen mobil zvednout.
,,Ano?!“pronesl rozčíleně, protože se mu na display zřelo neznámé číslo.
,,A-ahoj,“promluvil někdo nesměle. ,,Chtěl jsem ti…poděkovat,“Rukimu došlo, komu ten hlas patří. Nadechl se, aby řekl něco nemilého, nakonec to v sobě však udusil.
,,Hele, díky tobě jsem tu teď jak v cizím domě. Příště na tebe seru. Měl jsem vědět, že se kvůli tobě dostanu akorát do maléru!“seřval ho.
,,Ruki, omlouvám se…já…nevěděl jsem, co dělat!“obhájil se chlapec. Oujiho překvapilo, že se mu omlouvá a ještě více mu bylo divné, že ho oslovil křestním jménem!
,,To je fuk. Ser na to. Doufám, že ten prevít taky dostal co proto,“rozhodl se uvést hovor někam jinam. Blonďák se mu na druhé straně rozplakal.
,,Jo,“usmál se úlevně. ,,Týden bez motorky, počítače a televize ho zabije,“slzy mu stékaly po obličeji. Byly to však slzy úlevy.
,,Nebul, bloncko,“pokusil se ho utěšit. Bylo mu jasné, jaký tlak na něj teď rodiče musí mít, když se konečně dozvěděli, že jejich syn nespadl ze schodů, nýbrž byl zneužit. Byla pravda, že Yumi, celá vzteky bez sebe, když se to dozvěděla, zavolala Myiaviho otci a po telefonu si to s ním vyříkala. Ten ji pochopitelně nevěřil, když však vešel do synova pokoje a po průzkumu tam našel rubrikant a časopis s názvem ,,Nejlepší sex“, ztřískal ho jak nikdy v životě. Ačkoliv byl jeho syn rozmazlený fakan, kterému vždy vše povoloval, měl už plné zuby jeho chování a uzda, na které byl celou dobu přivázán, povolila. Ještě že tam byla jeho žena, která jej pisklavým křikem zastavila. Myiavi měl dokonce pobytu v jejich domě zakázáno si vodit do pokoje přátele a přítelkyně. Dokonce pověřili služebné, aby ho hlídali. Nutno říci, že Myiavi byl od té doby ještě víc agresivní a protivný. Dokonce i box mu byl zakázán.
,,Chtěl bych si s tebou promluvit,“kunkňul Yukio nesměle do telefonu.
,,Tak mluv,“vyzval ho chlapec.
,,Přijď dneska v půl sedmé večer do parku. Budu na tebe čekat u fontány,“navrhl. Ruki se zamyslel. Má cenu se spouštět do takové akcičky? Co když je to jen nějaká další léčka, jak ho dostat do průšvihu?! Zamyslel se.
,,Ne, promiň, ale po téhle zkušenosti už raději nebudu vyvádět nic, týkajícího se tebe.“odpověděl omluvně. ,,Musím, měj se,“dodal a hovor típnul. Yukio trochu zklamaně odhodil mobil na stůl a zkroušeně si lehl na obrovskou postel. Za poslední týden se toho opravdu udalo hodně a navíc, Ruki měl pravdu. Vždyť to byla jeho chyba. To on ho do toho vtáhnul. Asi bylo dobře, že to takto jednoznačně ukončili. Pro jeden život toho bylo až až!
 
    Ruki v rukou stále držel telefon. Přemýšlel. Dumal, jestli to bylo správné, takto razantně jej odmítnout. Zatřepal hlavou.
,,Jo, bylo,“přesvědčoval se. Přešel ke dveřím a vešel z pokoje, připraven čelit vlastnímu otci, co si na něj v kuchyni už brousil zuby.
 
 
       Následující týden byl poněkud…zvláštní. Myiavi přestal chodit do školy a jak se zdálo, ředitel jej z ní nakonec vyhodil, což bylo pro dost žáků skvělé zjištění. Ruki byl první dny vyčerpaný a uhoněný otcovými úkoly, aby neměl čas už vyvádět takové kraviny a zaplétat se do věcí, do kterých mu nic nebylo. Ouji si byl vědom, že po tomto zážitku už se opravdu nebude plést, kam nemá.
Yukio nechodil první tři dny do školy. Rány se mu díky mastičkám zahojily dost brzo a díky přemlouvání matky, aby mohl nastoupit do školy, mu to bylo schváleno. Dnes stál osamocen před vchodem do školy a čekal. Usmál se, když spatřil Rukiho siluetu, blížící se k němu.
,,Ahoj,“pozdravil ho tiše. Ouji si jej prohlédnul, sedl si a jal se ho ignorovat. Proto si k němu Yukio přisedl.
,,Omlouvám se,“podíval se naň blonďák a vyčkával na nějakou reakci.
,,Nemusíš se furt omlouvat, stejně to nemyslíš vážně,“odpověděl znuděně Ruki a vyndal si z tašky svou milovanou encyklopedii. Yukio chvíli seděl a přemýšlel.
,,Řekl jsem ti, že ti dám cokoliv, když mi pomůžeš, pamatuješ?“načal nanovo.
,,Jo,“
,,Tak mi řekni, co si přeješ.“podíval se mu zpříma do očí.
,,Přeju si, abys mě nechal na pokoji,“ s těmito slovy se Yukio uraženě zvedl a odpochodoval pryč. Kripl! Jak si jen mohl myslet, že by byl Ruki jiný, než si myslel?!
Ouji se ušklíbnul. Ano, řekl mu to, co si opravdu přál. Ale to jen proto, aby ho před sebou ochránil. Moc dobře věděl, co s ním blonďákova přítomnost dělá, ale nechtěl to. Byl zmatený a tak se tomu raději vyhýbal. Vždyť mu bylo teprve patnáct let! V tomto věku se jeho orientace teprve projevovala. Mohl jen doufat, že ho touha potom modrookém chlapci co nejdříve přejde…
Poslední komentáře
15.06.2009 17:07:56: Moc pěkné smiley${1}
13.04.2009 20:35:36: Já ráda překvapující konce, ale jen málokdy se to člověku povede...^^ Děkuji za komentářesmileysmiley...
28.03.2009 00:54:31: Musím jedině souhlasit, moc dobře se to četlo a konec byl "překvapující?" ale proč ne... ^_^
27.03.2009 18:00:04: Cože, to je konec?? :-/ Netradiční, ale dobrá. Povídka byla skvělá, moc se mi líbila. :-)
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !