Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Až bude otrávena poslední řeka a vykácen poslední strom

Až bude otrávena poslední řeka a vykácen poslední strom

Další povídka od Kuruko. Tentokrát je to z úplně jiného soudku, než jsme zvyklí, i tak v sobě povídka skrývá tajemnou atmosféru a poutavý, leč krátky příběh.
        Nic. Všude jen samý prach. Kdysi tak vznosné budovy byly zničeny a vše, co z nich zbylo, byly kameny, úlomky dlaždic a střepy…..Kam až oko dohlédlo, ležela mrtvá těla, jako na nějakém strašlivém bitevním poli….Jen černé vlasy zavlály tmou…..ano, jen jediná osoba byla naživu, malý, asi devítiletý chlapec šel dál tím hřbitovem, na kterém teď leželi všichni, které znal….zůstal sám a nevěděl proč.
        Vzpomínal si ale, že před měsícem přišlo to oznámení, které všem změnilo život. Měsíc.
Jak krátká doba stačí ke zničení tísíciletého úsilí milionů lidí, tak krátká doba stačí ke zmaření všech těch životů……
 
       ,,Všechny světové metropole hlásí naprosté znečištění zdrojů pitné vody, jsme zatíženi nedostatkem kyslíku. Odborníci říkají: toto je konec. Kdo má prostředky, odlétá do azylových domů na Měsíci. Lidé začínají zbrojit….“
      ,,Mami, slyšíš mě? Co se to děje, co to říkají, bude válka?“ Díval se na zkamenělou tvář své matky a nechápal…
 
        Ano, tehdy ještě nevěděl, nevěděl, proč to všechny tak zasáhlo…matku, otce i jeho milovaného brášku, který teď leží pod sutinami jejich domu…., které se staly mohylou, jež pokrývala vše, na čem mu kdy záleželo. Že by už tenkrát věděli, co se s nimi se všemi stane?
Jde dál a uvidí ležet drobnou blondýnku v bílých šatech potřísněných karmínovými květy. Oči dokořán otevřené, ale ani stopa po obvyklých jiskřičkách…..byly prázdné. Jeho první láska.
       Pousmál se ….. vytáhl z kapsy prstýnek, co jí chtěl tak dlouho dát…… vzal její chladnou ruku a navlékl jí tu lacinou ozdůbku. Jakkoli byl nešťastný, v očích se mu nezaleskla ani slzička. Připadalo mu, že už je všechny vyplakal a teď mu žádná nezbyla. Šel stále dál, kam ho nohy nesly, a vzpomínal na dny, kdy neznal násilí a smrt, které mu tak náhle všechno vzaly. Na své milované, kteří ho teď navždy opustili…, na to, jak se mu všichni smáli, když říkal, že závidí ptákům…..říkali mu kluk, který chtěl létat…………
 
          Byl krásný slunečný den a on ležel na trávě před domem a pozoroval hejno vran, jak krouží nad stožárem. Představoval si, jaké to asi musí být…cítit tu svobodu.
        ,,Mami, proč lidé nemohou létat, kam se jim zachce, tak jako tyhle vrány?“
        ,, To proto, že lidé nejsou na světě, aby si jen tak létali. K jiným lidem nás vážou city a k Zemi naše trápení. Ale svoboda existuje jen tehdy, když ji máš,  když ji v sobě cítíš, pak i ty můžeš vzlétnout. Je pošetilé chtít mít hned, co se nám líbí“ řekla a ťukla synka do čela,  ,,vždyť krása se neustále obnovuje a můžeme ji nalézat kdekoliv, hledáme-li ji“.
 
        Ze samého zamyšlení si nevšiml, že se ve své osamělé pouti ocitnul v ruinách dříve tak krásného kostela. Najednou věděl, že tohle je konec. Až doteď se cítil jako na pohřbu, kde byl jediným osamělým pozůstalým. Teď už ne……..Sevřel v ruce střep z velkého kostelního okna a zatlačil jím na své bledé zápěstí, až i z něj vykvetl ten horký karmínový proud…
Najednou ucítil chladný dotek na tváři ….sníh. Podíval se k nebi a musel se usmát. Bráška mu vždycky říkal, že je zrovna tak čistý, jako ten sníh…..,,Brzy se zas uvidíme, bratříčku“.
Zavřel oči a ztracený ve vzpomínkách čekal, až z něj vyprchá život…
                          A po tváři mu stekla jediná slza………
 
Poslední komentáře
12.05.2009 21:22:34: juuu...kawaii TT-TT
11.05.2009 16:59:12: O__o fajn eh, jen vkládám menší varováni: neštěte to když máte depku já jako bulim! *to se jí v živo...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !