Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Nech mě odejít...

NECH MĚ ODEJÍT - kapitola 1.: POUŤ

První kapitolka této suprové povídky!
      "Hiei!" vykřikl Kurama, když spatřil svého kamaráda v kaluži krve. A hned se k němu rozeběhl. Vtom ale - PRÁSK!!!
Ozvala se rána a Kurama též padl k zemi. Červenovlasý mladík si nyní všiml, že jeho přítel pomalu mizí - byl to jen
hologram! Jen past nalíčená na něj!
"Já hlupák..." říkal si sám pro sebe.
"Mohlo mi to být hned jasné - Hiei by se takhle hloupě chytit a zranit nenechal. To jen já.. já pitomec.. se nechám napálit!"
nadával sám sobě. Za malý okamžik Kurama zjistil, že krvácí. Začal pomalu ztrácet vědomí, až nakonec... už nic
nevnímal. Ani nemohl. Padl do bezvědomí a stále krvácel z hlavy. Najednou se z rohu vynořila postava, vzala si Kuramu
do náručí a odešla s ním bůhví kam. Ta postava byl Katashi - démon s dlouhými stříbřitě zabarvenými vlasy svázanými
v culíku, v tmavě modrém, skoro černém oblečení.
      Někde v Zásvětí:
      Mladík, jehož vlasy měly sice černou barvu, ale v popředí byly ve tvaru hvězdy bílé a vzadu se zabarvovaly domodra,
se zpocený vzbudil na stromě. V jeho očích se zrcadlilo zděšení a strach - zdálo se mu, že jeho nejlepší přítel, Kurama,
padl do spárů nějakému démonovi... Ale to byla přeci hloupost, Kurama by nikdy neprohrál. Hiei sklonil hlavu a přemýšlel,
co ten sen měl znamenat - a jestli byl, či nebyl skutečný. Ze zamyšlení ho vytrhl až urputný řev, který se rozlehl po celém
okolí. Škubl sebou a podíval se tím směrem, odkud byl slyšet řev. Přivřel oči ve chvíli, kdy si uvědomil, že to byli přízraci,
kteří ho už čtvrtý den nepřetržitě sledují a chtějí ho zabít. "A už toho mám dost - je na čase to skončit!" pomyslel si,
zvedl se a seskočil ze stromu.
      Trvalo jen chvilku, než se ti přízraci dostali až k němu. Vrhli se na něj, aby jej zabili. Avšak Hiei, jako zkušený
bojovník, je snadno přemohl. Stačilo mu pouze párkrát seknout katanou. "Konečně klid... Již mě nebavilo zabývat se
jimi, byli nudní..." škodolibě se usmál. Jenže, jelikož si vzpomněl na svůj sen, brzy mu úsměv zmizel z tváře. Ač nechtěl,
v jeho očích se zaleskly slzy. "Hn.", uchechtl se, "nebreč, idiote. To nejsi ty!" nadával sám sobě. "Raději se půjdu ujistit,
zda je Kurama v pořádku." svraštil obočí když mu došlo, že bude muset do Lidského světa. "Co se dá dělat..." pokrčil
rameny a vyrazil.
      Lidský svět:
      "Tadááá!!" zavřískal Kuwabara. Ostatní si sundali pásky, které měli přes oči, neboť pro ně Kuwabara měl překvapení.
Yusukemu zacukal koutek v ůšklebku. "To nemyslíš vážně? Pouť?? Nejsme na tohle už trochu přerostlí??" smál se.
"Yusuke, já myslím, že je to výborné!" zapištěla Keiko. "Opravdu?" podivil se Yusuke. Jakmile spatřil výraz Keiko,
pokračoval: "Ach ano, máš pravdu. Je to báječné. No koukněte se! Támhle je Dům hrůzy, kolotoč.. jé, hele! Cukrová
vata!!!" Kuwabara nechápal, jak to, že Yusuke tak najednou změnil názor a holky se smály. "Tak jdeme!" zavelela
Kuwabarova sestra, Shizuru. "Yukina-san, nechtěla bys se mnou na horskou dráhu? Alespoň poznáš, jaká to je jízda!"
zvolal šťastně Kuwabara. "Moc ráda." odpověděla mu Yukina a šla napřed. Yusuke ještě stačil odchytit Kuwabaru.
"Zbláznil ses?!" "Proč?" zeptal se Kuwabara a Yusukemu došlo, že on neví o tom, že je Yukina Hieiho sestra. Pleskl
se do čela. "Ále.. Promiň, jsem nějak mimo..." snažil se z toho nějakým způsobem dostat. "V pohodě, Urameshi.
Mě se to stává taky." uculil se Kuwabara a vyrazil za Yukinou. "Ještě štěstí, že tu není Hiei.." řekl si v duchu Yusuke
a vydal se na první atrakci, která mu padla do oka.
     "Skutečně není Shuichi doma?" "Ne, chlapče, není.. ty jsi Shuichiho kamarád?" "Hmm... Ano. Dě-děkuju vám.
Nashle." "Nashle." Hiei chvilku uvažoval, jak dokázal vůbec vyslovit slovo Děkuji. Pak to ale nechal plavat a rozhodl se,
že najde Yusuke, i když nerad a optá se ho, zda neviděl Kuramu on... Třeba bude vědět, jestli nemá nějaký hloupý
úkol o Koenmy. Zašel někam do rohu ulice a tam otevřel své Třetí oko, kterým ho chtěl najít. "Příliš velká společnost
lidí, těch bezpáteřních tupců." zašklebil se Hiei v znechucení. Povzdechl si a šel na místo, kde měla být celá
partička Urameshiho.
    
Žádné komentáře
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !