Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Nech mě odejít...

NECH MĚ ODEJÍT - kapitola 2.: HRŮZNÉ ZJIŠTĚNÍ

A je tu druhá kapitola
      Hiei stanul před branou divného místa, jenž hlásala, že se jedná o pouť, nebo jak se té lidské blbině nazývalo. "Hn. Co ti lidé
nevymyslí." Problém byl v tom, že nyní už nemohl použít Jagan, jinak by si toho lidé všimli. Musí je najít normálním
způsobem, což je pro Hieiho utrpení. Nenávidí, když se něco musí dělat obyčejně, když si to nemůže zjednodušit. Po cestě
pořád brblal, poněvadž si na něj lidé ukazovali a něco si šeptali. Po půl hodině hledání konečně spatřil někoho z Urameshiho
týmu. Ale vůbec se mu to, co viděl, nelíbilo. Kousek od něj byl Kuwabara... s jeho sestrou Yukinou. "Nejraději bych ho
na místě probodl!" vztekal se v duchu. Věděl však, že to nemůže - ve Světě duchů by potom měl problém a kdoví, buď
by dostal podmínku, nebo by ho zavřeli.. Ani o jedno nestál. Proto se uklidnil a velice pomalým krokem se vydal směrem
k nim. Odkašlal si. "Kuwabaro.. kde je Yusuke?" Kuwabara, neboť netušil, že za ním někdo je, nadskočil. Otočil se a
zorničky se mu zvětšili, jelikož se Hieiho trochu bál. "Hi.. Hiei, co tu děláš? Myslel jsem, že jsi v Zásvětí... A navíc, kde
je Yusuke nevím, nehlídám ho." ušklíbl se Kuwabara. Hiei se rozčílil a popadl Kuwabaru za límec. "Pitomče, závisí na tom
život Kuramy, takže hned teď ze sebe hezky vyklop, kde je Yusuke!!!" řval a lidé, kteří kolem nich procházeli, se za nimi
otáčeli a nevěřícně kroutili hlavou.. někteří si dokonce ťukali na čelo. "Dobře, dobře! Jen mě pusť!" vřískal Kuwabara a třásla
se mu kolena.
      Nyní hledali tři - Hiei, Kuwabara a Yukina. "Urameshi! Urameshi!!" zahulákal Kuwabara, jen jakmile zahlédl Yusukeho
mezi všemi. Yusuke i holky se zastavili a koukli se na něj. Když zpozorovali, že je s ním a Yukinou i Hiei, nemohl uvěřit
svým očím. Botan se jako první vzpamatovala. "Hiei, jaktože nejsi v Zásvětí?" Černovlasého démona už to věčné vyptávání
se unavovalo. "Nemáme čas.. Musíme zjistit kde je Kurama. Je v nebezpečí!" "Cože??" vyjekli všichni dohromady a
pokračoval už jen Yusuke. "Jak to víš?" Hiei zaváhal, jestli si náhodou nemá vymyslet věrohodnější příhodu, než jakou
byla skutečnost. Rozhodl se: "Já... měl jsem sen." Kuwabara nasadil jeden z svých pověstných ksichtů. "Tak tys měl sen...
A jen kvůli tomu nás burcuješ, že je Kurama v nebezpečí, přitom to vůbec nemusí být pravda..." Hiei zlostně zavrčel.
"Nechte toho!" vložila se do toho Keiko. "Botan! Musíš ke Koenmovi zjistit na čí straně je pravda." Botan příkývla, zaběhla
za roh a zmizela.
      "Pane Koenmo!" Botan přiběhla ke svému šéfovi. "Teď ne Botan! Raději zavolej Yusukeho a ostatní....... Kuramu unesli."
smutným tónem řekl princ Koenmo. Botan zavřela oči a zachvěla se. "Tak je to pravda..." "Co?" vyzvídal její nadřízený.
"Hiei měl sen, že se něco stalo s Kuramou.. a nyní se to objevilo jako pravda." "Hmm..." zapřemýšlel. "Zdá se, že...
je Hiei nějak zvláštně spojený s Kuramou..... nebo mu únosci vnukli ten sen, jelikož chtěli, aby se to dozvěděl... Jaký mají
mezi sebou vztah Kurama a Hiei??" pozvedl hlavu a díval se na Botan. Ta se zarazila. "Jak to myslíte? Jsou přátelé..."
"Velmi dobří.. Co my víme? Třeba se mezi nimi něco stalo.. hlubší vztah..." znovu se zabořil do svých myšlenek. "Zajdu
pro všechny." pípla Botan a aniž by čekala na odpověď, už letěla zpátky na pouť.
      "Hiei, měls pravdu! Kuramu unesli!" oznamovala jim Botan se slzami v očích. Každý na to zareagoval podobně: "Panebože!",
či "To je strašné.", nebo "Sakra.". "Pojďme! Čím dřív dostanem informace, tím dřív ho můžeme jít hledat. A tím dřív ho najdeme."
"Jasně!!!" zvolali všichni a vykročili, jen Hiei stál jako přikovaný a hleděl do země. "Hiei..?" Nic. "Hiei!!" "Co?" vzhlédl. "Musíme
jít." "Jistě. Vždyť už jdu.." prohodil mrzutým tónem.
      "Tady máte všechny informace, které o Kuramovi a těch únoscích víme." pověděl Koemo a podával Yusukemu papíry.
Všichni zaujatě poslouchali každé slovo Koenmy, aby věděli co a jak, i když.... "Co když se mu něco stalo? Byla by to má
vina... Nebyl jsem s ním, nehlídal jsem ho..." užíral Hieiho pocit, který mu napovídal, že za tohle může právě on a nikdo jiný.
"Mohou mu ještě víc ublížit... zabít ho..." Hieimu po tváři stekla slza. Když si to uvědomil, potřásl hlavou a setřel si ji. "Na
to nesmím ani pomyslet! My ho najdeme a zachráníme, ať to stojí, co to stojí!!!" dodával si odvahy. Mezitím Koenma domluvil.
"Šťastnou cestu!" popřál jim princ a všichni se vydali do Zásvětí, kde se podle informací únosci skrývali...
Žádné komentáře
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !