Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Nedostatek spánku

1. Gome, Kai-san

Je to tu! První kapitola nově rozjeté povídky od darkdragon!
         Nerušeně spal a klidně oddechoval. Vánek, jenž se do místnosti dostal otevřeným oknem,
ho něžně pohladil po tváři. Poslední dobou neměl moc času na spánek a velmi často se
choval podrážděně. Někdy si říkal, proč je vůbec v kapele, ale na druhou stranu.. chybělo
by mu to. Stýskalo by se mu po koncertech, po fanoušcích, po štábu a nejvíc.. po jeho
přátelích z kapely. Již asi měsíc spal každý den jen tři hodiny. Práce ho vysilovala, ale
nechtěl to přiznat. Zůstával silný, alespoň před kamarády. Náhle začal zvonit telefon. Mladý
muž s tmavě hnědými vlasy pootevřel oči a svraštil čelo..
- Už je to tu zase!
Vstal z postele a přešel ke stále vyzvánějícímu telefonu, jeho nynějšímu největšímu nepříteli.
"Haló?" řekl téměř neslyšně do sluchátka a přál si, aby to byl jen omyl.
"Aoi-san. Jsi to ty?" ozval se hlas jeho kámoše Kaie.
"Ne, asi mluvíš sám se sebou..." odvětil sarkasticky.
"Uhm..." ticho. Aoi zaslechl jen vzlyk a pak jen typické zvuky telefonu, když někdo zavěsí.
- Tak tohle jsi přehnal.. Kai-san ti nic neudělal a ty jsi na něj tak nepříjemný..
Nadával sám sobě, položil sluchátko a začal se oblékat - stejně by už nedokázal usnout,
třebaže byl děsně unavený. Musí se jít Kaiovi omluvit. Ale musí jít k němu domů, protože
věděl, že telefon by mu v této chvíli nezvedl. Jen co vyšel ven, hned měl vlasy celé zmáčené..
- Kuso! Proč jsem si nevzal deštník?
Lamentoval, avšak usoudil, že vracet se nebude.
- Stejně už jsem zmokl...
'Ťuk, ťuk, ťuk' - zaťukal na dveře jednoho krásného velkého domu. Tak rád sem chodil.
Tady vždy zapomněl na svá trápení a dokázal se bavit. Uslyšel blížící se kroky a poodstoupil
ode dveří. Zanedlouho byl slyšet odemykající se zámek a dveře se otevřely. Mezi nimi stál
mladík, který Aoimu předtím volal. Setřel slzy z tváře a slabě se pousmál.
"Ahoj.."
"Ahoj. Můžu dál?" zeptal se Aoi promoklý až na kost. Druhý mladík pokývl hlavou a uhnul
stranou, aby mohl zmoklý chlapec dovnitř.
"Nemusel jsi sem chodit. Vím, že ti poslední dobou není do zpěvu..."
"Ale tobě taky ne. Nikomu z kapely.. Ale.. vy nikomu neubližujete. Já ublížil vám všem. Pořád
se chovám jako malej kluk. Přitom jsem nejstarší a měl bych mít víc rozumu. Mám zodpovědnost.."
"Jsi na sebe moc přísný. Nemůžeš stále všechno zvládat. Musíš si trochu odpočinout.." pohlédl
mu do očí Kai-san. Aoi se ušklíbl.
"To se při téhle práci snadno řekne. Chci se ti omluvit.."
"Za co?" zeptal se Kai. Vypadal, že na telefonát dávno zapomněl. Aoi-san se mile usmál. Poprvé
za týden, čímž překvapil sám sebe.
"Za všechno, co jsem ti kdy udělal.."
"To ti toho moc odpouštět nemusím." mrkl na něj jeho kamarád.
- Proč jsi na mě tak hodný, Kai-san?
"Uhm.. co chceš k snídani?" spustil mladík, jemuž patřil dům.
"Nepřišel jsem se najíst, jen omluvit.."
"Ale hlad máš.." uculil se Kai.
- Jak to poznal?
Divil se Aoi a najednou se ozval příšerný zvuk někde u jeho břicha. Začervenal se..
"No.. přeci jen si asi něco dám.." pokrčil omluvně rameny. Kai se jen zasmál a vybídl ho, aby šel
do obýváku. On zamířil do kuchyně, aby jim udělal něco dobrého k snědku.....
Poslední komentáře
23.02.2009 09:53:40: No začíná to dobře...tak rychle pokračování, protože jsem fakt napjatásmiley. Jinak moc hezký..smiley...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !