Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Nedostatek spánku

11. Bolest poblíž srdce

      Další den nezačal moc dobře. Aoi se probral brzy ráno s šílenou bolestí hlavy.
Zavolal sestru a ta, kromě toho, že mu dala prášek proti bolesti, usoudila, že má zcela jistě
teplotu. Dala mu teploměr a když pak přišla, teploměr ukazoval 38,9 stupňů.
"Co s vámi?" povzdechla si, když mu podávala i prášek na snížení teploty.
"Doktor tu tak brzy ještě není, ale hned jakmile přijde, pošlu ho za vámi."
"Arigatou.." poděkoval Aoi a znovu si lehl.
- Bezvadný.. Kdo ví, co jsem tady ještě chytil..
Rozčiloval se v duchu a přál si, aby mohl být zase doma, nebo u Kaie.
- Kai.. Tak hezky se o mě staral. A já blbec jsem zdrhnul a díky tomu jsem tady.
Nadával si. Sledoval ručičky hodin, které se dle jeho názoru málem ani nepohnuly
z místa. Nakonec ho však přemohla únava a usnul. O hodinu později ho probudil
doktor, aby ho vyšetřil.
"To jsem blázen.." povídal.
- Tak to už jsme dva..
Usoudil Aoi, ale nahlas to radši neříkal.
"Jak to, že máte najednou tak vysokou teplotu? No, třeba je to jen z vyčerpání a srovná
se to.. Zatím to necháme být a uvidíme. A co ta hlava? Už je to lepší?"
- Pokud je lepší, když předtím bolela jakoby mě přejel traktor a teď, jakoby si tu hlavu
někdo spletl s fotbalovým míčem, pak ano..
Ušklíbl se a už si představoval, jak je jeho hlava položená na trávníku při fotbale místo míče
a někdo do ní kopne, když zápas začne.
"Pane Aoi?" připomněl se netrpělivě lékař.
"Oh, gome, zamyslel jsem se.." uculil se a pokračoval.
"Ano, je to lepší. I když ne o moc.."
"To je normální. Málokdy přestane za den bolet hlava, když člověk spadne ze schodů, flákne
se do hlavy a je převezen sem." oplatil mu uclení a šel kontrolovat další pacienty. Odpoledne
za ním přišel Ruki.
"Čau kámo. Tak jak je?" usmál se a posadil se na křeslo poblíž Aoiho postele, které tam
připravila sestřička pro návštěvy.
"Trochu lépe.. Ale už bych šel rád domů."
"To si ještě chvilku počkáš. Podle toho, co říkal doktor, si tě tu nechají ještě minimálně
tři dny."
"Nani? Tak dlouho?" rozesmutněl se Aoi.
"Klídek, v práci ti nic neuteče. Šéf nám všem dal volno a máme se vrátit, až se všichni..
opakuji všichni.. budeme cítit dobře, nebudeme unavení a podráždění.." zasmál se. Aoi se
vděčně usmál.
"Díky, že jsi přišel. Unudil bych se tu k smrti.. není tu nic, co bych mohl dělat. Pořád, abych
ležel.."
"No, víš.. to se obvykle v nemocnici dělá.." uculil se Ruki.
"Já vím, ale.. chybí mi koncerty, chybíte mi vy.." protáhl se.
"Ty nám taky, Aoi-san.. Hlavně Kaiovi.." dodal a sledoval reakci Aoiho. Ten se zarazil
a podezřívavě na Rukiho pohlédl.
"Jak to myslíš?" naklonil se k němu.
"Myslím tím, že se do tebe asi zamiloval. Ale neříkej mu, že jsem ti to vykecal. Asi by mě
chtěl zabít.." přivřel oči.
- Kai-san..?
"O.. okay..?" vykoktal ze sebe Aoi a v duchu si tu větu říkal pořád dokola. Ruki si všiml
Aoiho nepřítomného výrazu a pousmál se.
- Zajímalo by mě, o čem právě teď přemýšlí..
Koukal se do očí Aoiho a snažil se v nich vyčíst jakoukoliv myšlenku. Marně..
"Aoi-san.." šeptl Ruki.
"Hm..?" pozvedl hlavu a díval se mu přímo do očí.
"No.. a co je Kai pro tebe? Kamarád.. víc než kamarád?" vyptával se.
"Z jakého důvodu tě to tak zajímá..?"
- Protože se líbíš i mě, Aoi-san..
"Jen tak.." zalhal. Aoi ten uhýbavý pohled moc dobře znal.
"Ruki-san. Chci slyšet pravdu, ne výmluvy.." bolestně přivřel oči, zase to bodnutí poblíž srdce.
- To nejde.. Nechci zklamat Kaie.. a Reitu. Tak trochu jsem s ním začal chodit asi před týdnem,
abych zapomněl na to, že se mi líbíš ty. A to jde těžko, když jsme ve stejné skupině..
"Já nechci ublížit Kaiovi, tobě nebo Reitovi." špitl Ruki. Aoi se tvářil nechápavě, přestože
začínal tušit, o co tu jde.
- Ah, co teď? Na jedné straně Kai, na druhé Ruki.. líbí se mi oba, ale nemůžu chodit s oběma..
A když budu chodit s jedném, ublížím tím tomu druhému.. Kuso!
Přemýšlel, jak se dostat z této situace. Ruki se ledabyle koukl na své hodinky.
"Už musím jít.." znovu zalhal. Nemusel jít, jen nechtěl být moc dlouho u Aoiho. Nevěděl jistě,
jestli by se dokázal ovládnout. Aoi-san to poznal, nechal ho však jít..
- Hai, Ruki-san.. Bude lepší, když si to oba promyslíme.
"Zatím.." řekl na rozloučenou Rukimu, který jen mávl rukou a šel dál. Aoi tam seděl na posteli a myslel na to, co všechno před chvílí zjistil. Pak se zvedl a vyšel na chodbu.....
Poslední komentáře
17.04.2009 19:32:08: Což o to, zveřejňovat bych to tam klidně i mohla, jen bych se tam musela chtít registrovat.. A mě ne...
12.04.2009 17:01:43: Fakt suprova poviedka.... dufam ze pokracko pribudne skoro. Planujes aj nejake zmiesanie parov alebo...
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !