Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Podváděná snoubenka

PODVÁDĚNÁ SNOUBENKA - kapitola 1.: KDO TO MŮŽE BÝT?

1.kapitola jest na světě a teď ještě darkdragon došťourat k další!
      Byl jeden z nádherných letních dnů a v japonském Tokyu bylo mnoho lidí - hlavně turistů na prázdninách.
V jednom domku dál od těch davů, blízko lesa, se právě probral Yoh Asakura. Šaman, jehož život je ztížen
strašlivým tréninkem, podobným mučení, jeho nastávající ženy, Anny. "Yoh!!!" zavolala blond dívka z přízemí
do pokoje Asakury. "Ano, Anno?" zaječel nazpět Yoh. Vzápětí si uvědomil, jak komicky jeho odpověď zněla.
"Jsem mrtvej muž..." pomyslel si. "Pojď dolů na snídani. A nech si ty vtípky!" "Ale Anno.." začal se bránit.
"Žádné ale! Už ať jsi dole!" poručila naštvaně a odkráčela si to od schodů do kuchyně. "Páni, proč musí
být pořád tak nakvašená?" ušklíbl se Yoh. Dokonce ani Kyoyama, jeho snoubenka, mu toto ráno nemohla
zkazit náladu. "Mám pocit, jakoby se dnes mělo stát něco úžasného." uculil se. V pokoji se zjevil Amidamaru,
Yohův duch strážný. "Když myslíte.." pronesl ne zrovna nadšeně a zase zmizel. Asakura se rychle oblékl
a seběhl ze schodů. Pomalu vkročil do jídelny, kam už mu Anna přinesla jídlo. "Není to jídlo otrávené?" zeptal se,
poněvadž se nestávalo, aby mu Anna dělala snídani. "Co si o mě myslíš??" přivřela jeho budoucí žena oči.
"Dnes odjíždím, spolu s Tamarou a Pilikou, na Hawaj.. Tohle je jen způsob rozloučení.." vzala si své kufry a
vydala se ke dveřím. "Už musím jít, letadlo na mě nebude čekat." Yohovi zacukaly koutky v úsměvu. "Rozloučení?
Znamená to, že už se nevrátíš?" optal se s maličkou nadějí v hlase. "Na to zapomeň.. Budu pryč jen 14 dní."
Yoh si povzdechl. "No.. užijte si to, holky.." pousmál se a díval se z okna, jak Anna a nějaký řidič dávají její
kufry do taxíku. Zanedlouho se taxík rozjel a Asakura začal mávat. Jakmile taxík zahnul za roh....
      "Jupíííí!!!" skákal téměř ke stropu. "Konečně svoboda!" zahulákal. Amidamaru byl v rohu a přemýšlel,
jestli se má radovat, či bát toho, co bude následovat. "Jestli takhle ještě chvíli bude vyvádět, brzy už se Anna
nebude mít kam vrátit." svěsil hlavu a začaly mu téct proudy slz. "Amidamaru, tak se raduj se mnou! Na celých
14 dní nebudeme jejími otroky! Juchů!" jásal Yoh a Amidamaru začal brečet ještě víc. "Já umřu i jako duch!"
stěžoval si hlásek v jeho hlavě. Najednou někdo zazvonil..
      "Kdo to může být?" povytáhl obočí Yoh a kráčel pomalu ke dveřím. Než se k nim dostal, dotyčný zazvonil
znovu. "No jo, no jo! Copak hoří??" zabručel Yoh a otevřel dveře. K jeho údivu za nimi stál Len, jeho kamarád
z Číny. "Co tu..." vykoktal ze sebe Asakura a neustále na mladíka civěl. Ten pohodil sebevědomě hlavou a
pronesl: "Pohádal jsem se s rodinou, takže tu nějaký čas budu..." prohlásil, ani nečekal na vyzvnání a už byl
vevnitř. Yoh tak nějak automaticky zavřel dveře, otočil se a pozvedl ruku ve smyslu 'chtěl bych k tomu něco
říct'. Len si toho povšiml, krátce vydechl a pousmál se. "Yoh, omlouvám se, že jsem sem tam vtrhl.. Ale nemám
kam jít... Mohl bych nějaký čas pobýt ve tvém domě?" Majitel domu se uculil. "To už je lepší.. Zůstaň tu, jak
dlouho potřebuješ." Lenny spokojeně přikývl. "Kde je vlastně Anna? Nikde tu neslyším žádný křik.." "Odjela
na dovolenou!" vypískl šťastně Yoh, až Lennymu málem zalehly uši. "Aha..." přivřel oči. "Takže tu jsi sám..
s Amidamaru?" "Přesně tak. Proč se ptáš?" Yoh se překvapeně podíval na Lena. "Jen tak.. Chci být v obraze."
usmál se. Yoh mu úsměv opětoval. "Snídal jsi?" "Abych řekl pravdu, ne.. Přestože mám hlad jako vlk.." pokrčil
rameny. "Tak pojď, kámo. Je tam dost pro oba.... Nevím, proč mi toho Anna jako snídani dala tolik. Ať se potom
nediví, že se sotva hnu.." lamentoval při chůzi.
      O pár minut později:
      "Díky za snídani, Yoh." poděkoval Len a už už se chystal, že odnese svůj talíř, když ho Asakura zadržel.
"Prosím tě, nech toho. Ty jsi host, já to odnesu. Jen seď.." "Uhm, dobře.. Děkuju." řekl zaraženě Lenny ve chvíli,
kdy Yohovi podával talíř. "Není za co." Yoh došel do kuchyně a začal mýt nádobí. Tao se nadechl, mladík
z rodu Asakura však byl rychlejší a promluvil jako první. "Ať tě ani nenapadne ptát, zda nechci pomoc.. Nechci."
Len povytáhl obočí, potom mávl ledabyle rukou a raději už nic neříkal. Pohodlně se usadil na židli a teprve nyní si
všiml i Amidamaru. "Amidamaru.. co děláš tam v koutě?" uslyšel vzlyky. "Ehm, ehm.." odkašlal si a doufal, že
ho duch konečně zpozoruje. Marně. "Ty, Yoh.. Co je Amidamarovi?" "Nemám zdání. Brečí od chvíle, co Anna
odjela." Asakura se již vrátil z kuchyně a zrovna stál za židlí, na které seděl Len. Yoh ucítil vůni heřmánku.
"Co to je?" "A co?" Len zaklonil hlavu tak, aby viděl Yohovi do tváře. "Ta vůně.. jako heřmánek.. Moc hezká
vůně." zasnil se. Lenny se ušklíbl. "To je možná můj šampón Yoh a budeš blázen, pokud se do tý vůně
zabouchneš.." dál se na Asakuru pobaveně díval. Ten maličko zčervenal nad jeho slovy sklonil hlavu. Nyní se
téměř dotýkali nosy. "Ehm.. Yoh?" promluvil nejistě Tao, když už tak nějakou chvíli byli. "Copak? Nelíbí?"
uculil se šaman. Taovi tváře dostaly mírně nachový nádech. "Uhm.. o to tu nejde, Asakuro..." snažil se z toho
jakýmkoliv způsobem dostat. Yoh si povzdechl a narovnal se. Když mu Len říká příjmením, už je jasné, že nemá
náladu na srandu. "Budeš spát v pokoji vedle mého." prozradil mu a odešel do města. Len se za ním ohlédl.
Uslyšel zabouchnutí dveří. "Je pryč.." tiše vydechl. "Co se to s ním děje? Proč se na mě tak koukal? Jaktože
si najednou uvědomuje vůni mého šampónu." přemýšlel a byl zmatený víc než kdy dřív...........
 
Poslední komentáře
07.08.2008 12:33:27: cooooooooo to nema chybu, KAWAIIIsmiley${1}
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !