Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Strach z pravdy

Strach z pravdy - 3. kapitola

      Koukám na sebe do zrcadla, už žádné viditelné náznaky. Dneska můžu konečně jít domů. U Sukiho jsem již třetím týdnem a ani se mi odtud nechce. Matce jsem za tu dobu několikrát volal. Jak jsem si myslel, dělala si o mě starosti, i když jí Suki ubezpečil, že jsem v pořádku. Uklidnila se, až když uslyšela můj hlas, protože, když jsem byl po ty dva dny v bezvědomí, sváděl to Suki na to, že mám moc práce a proto nemohu k telefonu.
 No, myslím, že jsem jí už přidělal dost starostí, takže je čas se vrátit domů. Suki je opět ve vedlejším pokoji, kde pracuje dlouho do noci. Už mi to ani nepřipadá divné, i když jsem byl zpočátku docela překvapený. Podle toho, co mi říkal, dělá návrhy budov. Připadalo mi to divné. Má tolik peněz a i přesto tak tvrdě pracuje. Vysvětloval mi, že dělá to, co ho baví a nepotřebuje rodinné peníze. Umí se o sebe prý postarat sám, a proto taky odešel z domu. Když mi to říkal, chtěl jsem v tu chvíli udělat to samé. Myslím, že jsem připraven. Už jenom kravata….ano, jsem připraven….ještě se dojdu se Sukim rozloučit a hlavně, hlavně mu za všechno poděkovat. Čas, který jsem tady s ním strávil, byl a bude pro mě nejlepší v životě. Poprvé jsem si uvědomil, jak ho mám rád a že bych tu s ním chtěl být napořád. Ale jsou to jenom sny, které nikdy nejdou splnit, ale určitě ho tu budu hodně navštěvovat.
Otevírám dveře do pracovny. Suki, jako obyčejně, usnul vyčerpáním. Asi toho měl hodně, když se o mě celé ty dva dny staral. Když jsem se ho na to zeptal, odpověděl s úsměvem, že to zvládne, ať si nedělám starosti. Ale jak si je nemám dělat? Mám ho rád, možná i něco víc a on se přede mnou takhle ničí? Nemůže mě žádat, abych si nedělal starosti, protože to nejde. Beru ho jako každý odpoledne pod ramenem a nesu do postele. Většinou se probudí a omluví se mi, dnes to však neudělá. Je vyřízený víc než obvykle. Radši mu napíšu dopis. Ještě ho políbím na čelo a odcházím.
      Doma mě matka uvítala se slzami v očích. K mému překvapení byl doma i otec, který kvůli své práci, je právník, hodně cestuje. Jak jsem záhy zjistil, je tu jenom na otočku. Celý týden ubíhal, tak jako vždycky, pomalu a znuděně. Těším se jenom na konec týdne - slíbil jsem Sukimu, že ho navštívím. Celý týden jsem se nemohl dočkat a dneska konečně už končíme. Měl jsem mít ještě kroužek společenského chování, ale omluvil jsem se pro nedostatek času. Myslím teď jenom na to, jak ho uvidím. Nemůžu se dočkat. Konečně jsem tady, otevírám dveře a vbíhám do pracovny, kde jinde by taky mohl být. Ale nikde ho nevidím. Co se to děje? Nepamatuji si, že by za celou dobu, co jsem tu byl, nepracoval v odpoledních hodinách. No, třeba je v kuchyni a zrovna jí, i když mi to připadá nepravděpodobné, protože kdybych mu vždycky nepřinesl jídlo, pošel by hlady. Tady taky není. Prohledám tedy celý byt. Našel jsem ho, ale trochu jinak, než bych asi chtěl. Spící sedí v křesle, kde jsem po většinu času seděl já a vypadá to, že je úplně na mol. Vedle sebe má poloprázdnou flašku nějakého amerického pití a dvě vykouřené krabičky jeho oblíbené značky cigaret. Proč sakra? Co se stalo, něco v práci nebo snad něco v rodině?
‚‚Suki, jsi v pořádku?‘‘
Musel tu být docela dlouho, je to tady celé načichlé alkoholem a cigaretami. Otevírám okno a klekám si před něj…
‚‚Suki, jsi v pořádku?‘‘
 Neodpovídá mi, je vyřízenej. Nejdřív ho odnesu do postele a pak uvidím. Cestou se mi ještě stačí omluvit, pak už je jak mimo.
Volal jsem matce, že dnes přespím u Sukiho a předešel jsem tak dalším strachům o mě. Už je večer, pokouším se udělat něco k jídlu a vlastně pořád přemýšlím o Sukim! Co ho kruci donutilo se takhle opít? Mám o něj fakt strach, jenom doufám, že se nestalo něco hrozného. Pokud ano, muselo by to být osobní. Ptal jsem se matky v telefonu, jestli se něco nestalo Sukiho rodině, ale ubezpečila mě, že je všechno v pořádku. No, snad mi to poví, až se vzbudí. Večeři už mám hotovou, takže za ním skočím. Už by mohl být vzhůru…..
‚‚Dobrý ráno, nebo spíš večer.‘‘zdravím ho s velikým úsměvem na tváři a doufám, že ho to povzbudí, ať už se stalo cokoli. ‚‚Doufám, že jsi se dobře vyspal, tady máš něco k večeři.‘‘
 Sedí na posteli a kouká na mě zničujícím pohledem.
‚‚J…Já….se ti moc omlouvám…‘‘
‚‚To je v pořádku, jen by mě zajímalo, co se stalo, že jsi se tak zřídil?‘‘
Pokládám tác s jídlem na stůl vedle postele a klekám si před něj. Nevypadá moc dobře. Šahám mu na hlavu, jestli nemá horečku, ale myslím, že je to v pořádku.
‚‚Promiň, asi jsem ti přidělal starosti, nemusíš se o mě bát, nic to nebylo‘‘.
,,Až se najíš, chci, abys mi řekl pravdu. Volal jsem matce, že tu dnes přespím, nevadí ti to?“
‚‚Ne, nevadí. Víš, že jsi tu kdykoli vítaný.‘‘
Celou dobu, co jedl, jsem myslel na to, co mi asi poví, až dojí? Co se stalo, že to porazilo dokonce i Sukiho?!!
‚‚No tak mi pověz, co se stalo? A nechci slyšet žádné výmluvy!‘‘
‚‚Řeknu ti pravdu. Myslel jsem, že bez tebe umřu…..stýskalo se mi po tobě, po tvém úsměvu a pak mi došlo, že asi sedíš někde s nějakou milou dívkou a…a …nevěděl jsem co dělat…tak jsem šáhl po flašce a takhle to dopadlo….promiň, že jsem tě do toho zatáhl, ale já tě opravdu….opravdu miluju….‘‘
 
Nevím, co mu na to mám říct, slzy mu tečou po tváři. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Miluje mě? Opravdu…mě? Nikdy jsem nebyl tak šťastný, vždyť já ho přece taky……sednu si k němu, něžně ho pohladím po tváři a políbím. Cítím ten pocit, ano opravdu tě..…pokládám mu hlavu na rameno a blížím se k jeho uchu….
‚‚Taky tě miluju…ani nevíš, jak moc!‘‘
 Celou dobu, co jsem tady byl s ním, jsem mu to ani jednou neřekl. Jsem tak rád, že to dopadlo takhle. Myslím, ne, já to vím! Nemůžu bez něj žít, stejně jako on nemůže žít beze mě. Cítím, jak jeho teplé tělo zahřívá mé a já se již nebráním slasti, která přichází. Po krátké bolesti přichází neskutečné potěšení a radost. Radost z tohoto okamžiku, nikdy na to nezapomenu.
 
 
Nikomu tě už nikdy nedám, jsi můj, celý můj. A já jsem tvůj navždy. Vezmi si mé tělo, mou duši a mé srdce, vezmi si to všechno, protože je to dar ode mě, od mé nekončící lásky. Až se ráno probudíme, nikdy na tuhle noc nezapomeneme, protože je to naše noc. Noc, kdy jsme si uvědomili, pro koho žijeme. Nikdy to neskončí……miluji tě…

KONEC
Poslední komentáře
14.02.2009 09:46:21: jooo taaak.. tak Wendy krasna povidka smiley${1}
13.02.2009 19:57:37: Vážení, musím znovu opakovat - tato povídka není mým dílem, nýbrž Wendyním! Ja jsem se na něm podíle...
13.02.2009 18:45:52: Jojo ať žujou happy-endy a taky Starvation (WOW - to je poprvé co jsem tvé meno napsala anichž bych ...
13.02.2009 16:54:44: supééér!!!!
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !