Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Vocals

1. Koukni na to!

Další kapitolovka od naší báječné Darkdragon! Tentokrát se však neponoříme do světa shounen-ai, nýbrž hetero ;)
       Po jedné z nejrušnějších ulic už tak rušného Tokya běžel do práce mladík s velkým
množstvím tetování.
- Kuso! Lidi, uhněte, uhněte! Jdu pozdě!
Kličkoval mezi ostatními, kteří se buď jen tak poflakovali, nebo také šli do práce.
Ti však nezaspali. Najednou do někoho vrazil a on i ten někdo spadli na zem.
- Kruci.. jakoby nestačilo, že už teď mám zpoždění, ještě se s někým srazím a samozřejmě
se budu muset omlouvat půl hodiny..
Kysele se zašklebil a až teď se podíval, koho že to vlastně srazil. Na zemi ležela dívka
přibližně stejného věku jako on. Poté vstala, oprášila si oblečení.. jen letmo na něj pohlédla
a šla dál.
- Tak tohle bylo divný..
Pomyslel si, ale moc to neřešil a znovu utíkal směrem do práce. Když konečně dorazil
do práce, bylo málem poledne.
"Kde jsi proboha byl?" začal na něj řvát jeho manažer, Saito.
"Zaspal jsem.." prohodil jen a chtěl se připravovat na nahrávání nové desky, Saito ho však
zarazil. Přísně se na něj podíval a zhluboka se nadechl.
"Není to poprvé, co jsi přišel pozdě.. Jednou ti nezvonil budík, podruhé ti ujel
autobus....." povzdechl si.
"Miya-chan.... máš nějaké osobní problémy?" řekl až s otcovskou starostlivostí. Miyavi na
něj chvíli trochu nechápavě hleděl, pak se ale začal smát.
"Iie.. vůbec ne....." pořád se smál. Pak si uvědomil, že tohle není vtipná situace, zvážněl a
trochu si odkašlal.
"Nemám osobní problémy.. jen mi prostě poslední dobou nějak nevychází boj s časem.."
"Okay.. ale dávej si, Miya-chan, pozor.. aby se to u tebe nestalo pravidlem.. Už takhle
musím říkat kdejaké výmluvy, aby se prezident PS Company, pan Ozaki, nenaštval.."
"Dobře, budu se snažit..." slíbil Miyavi, hodil svůj batoh na židli a posadil se na ni. Protáhl
se a rozhlédl se po místnosti. Jeho pohled upoutala dívka, do které vrazil na ulici.
"Uhm.. Saito-kun?" zavolal na svého manažera. Ten se otočil za jeho hlasem.
"Ano?" zeptal se, když došel k němu a podíval se tam, kam směřoval Miyaviho zrak,
následně se maličko pousmál.
"Ah.. no jo.. To je Nasha.. bude ti pomáhat s vokály.." oznámil mu Saito a Miyavi zíral
asi dvě minuty na zeď.
"Děláš si srandu? To snad ne.. jéžišmarjá.. je po mně.. tohle nepřežiju!" naříkal Miyavi tak,
že se na něj zanedlouho dívali všichni. Když si toho všiml, jen se uculil a řekl na jejich adresu:
"To jsem dobrý herec, co?" zasmál se, popadl Saito-kuna za kabát a táhl ho někam, kde
je nemohl nikdo slyšet.
"Co se děje?" vyptával se jeho manažer, když ho Miyavi pustil a přešlapoval z místa na místo.
"Nic.. Nic! Vůbec nic! Jen jsem do týhle holky na ulici vrazil tak silně, že jsem jen doufal, aby
byla v pohodě..." panikařil Miyavi a ještě stále se neuklidnil.
"Mě se zdá v pořádku.." smál se Saito nad Miyaviho nervozitou.
"Hele.. tady nejde jen o to, žes ji málem přizabil, že ne?" ušklíbl se. Miyavi se zarazil..
"Jak to myslíš?" tvářil se, jakoby neměl tušení, o čem to mluví.
"Tobě se ta holka líbí.." potutelně se na něj usmál. Miya-san chvilku mlčel a přemýšlel. Pak
si posměšně odfrkl.
"To určitě.. vždyť ji vůbec neznám.." mávl rukou a chtěl se vypařit, což se mu jako obvykle
nepovedlo.
"To neznamená, že se ti nemůže líbit.." pořád se na něj šklebil jeho manažer.
"Hele, Saito.. já......... tý jo! Koukni na to! Támhle je někdo a chce skočit z desátého patra!"
ukázal někam poblíž okna a když se Saitou ohlédl, zdrhnul jak nejrychleji uměl.
"Heh.. Miya-chan.. kdy už vyrosteš z tý puberty?" uculil se manažer, když se ohlédl na místo,
kde ještě před chvílí stál Miyavi. Popošel pár kroků od svého takzvaného úkrytu a najednou
si povšiml, že se k němu blíží Nasha.....
Žádné komentáře
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !