Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Vocals

5. Chci slyšet pravdu

Moc povedená kapitola, dle mého :) :D ... ještě nám zbývají dvě poslední :)
        Když se Nasha další den ráno probudila a vešla do kuchyně, Miyavi už tam byl a dělal
snídani pro ně pro oba.
"Doufám, že máš ráda palačinky.." maličko se na ni usmál. Jen přikývla a posadila se
ke stolu. Zanedlouho Miyavi přinesl talíře s palačinkami a také se posadil.
"Chci se ti omluvit za ten včerejšek.." spustil a hodil na ni omluvný pohled. Nasha se na
něj jen letmo podívala a nic neříkala. Snědla svou snídani, zvedla se od stolu a šla
do 'svého' pokoje se převlíct z pyžama do černých kalhot a bílého trička s potiskem.
Miyavi dojedl svou snídani a umyl nádobí.
"Jau! Kuso!!" ozvalo se najednou z předsíně. Miyavi tam rychle přiběhl a uviděl Nashu
naštvaně sbírající nějaké krabice, které jí zřejmě spadly na hlavu.
"Miya-chan.. proč tu válíš tolik zbytečných krámů?" zakňučela, když jí na nohu spadla
další krabice. Miyavi pokrčil rameny..
"Většina věcí z těch krabic pro mě má takovou.. památeční hodnotu, řekl bych.." odpověděl
a šel Nashe pomoc se sbíráním. Ta se na něj zaraženě podívala.
"Památeční? Jak tomu mám rozumět?" tvářila se nechápavě, když společně vraceli poslední
krabici na její původní místo.
"Patřily mým prarodičům.. a nebo jsem si je přivezl z dovolený.. teda, když jsem byl mladší..
Teď už tolik dovolených nemám.." ušklíbl se a když se Nasha protáhla, ucítil její parfém.
Skousl si spodní ret, přivřel oči a raději šel zpátky do kuchyně. Nasha se za ním překvapeně
ohlédla a vyšla za ním.
"Copak se stalo?" chtěla vědět a vypadalo to, že kdyby řekl 'nic', tak by mu to nevěřila a
nedala by se odbít.
"Nic.." přeci jen to zkusil. Nasha se zašklebila a chytila Miyaviho za ruku, aby nemohl utéct,
jako to dělá Saito-kunovi.
"Chci slyšet pravdu, Miya-chan.." podívala se mu do očí a Miyavi myslel, že se zblázní.
"Chceš slyšet pravdu?" ujišťoval se a když Nasha přikývla, pokračoval:
"Okay.. pravda je taková, že jsem se do tebe asi zabouchnul na první pohled.. už když
jsem tě srazil na tý ulici.. byla.. ne.. jsi.. jiná než ostatní.. Ale.. zdá se mi, že ty o mě nestojíš,
proto si po včerejší příhodě snažím od tebe udržet odstup.." dopověděl a celou tu dobu
se koukal Nashe do očí, aby ji přesvědčil o tom, že to myslí vážně. Pootevřela rty v náznaku,
že chce něco říct.. nakonec je však zavřela, jelikož neměla slov. Miyavi sklopil hlavu a hleděl
do země. Pak zavřel oči a v duchu si přál, aby k Nashe nic necítil, když vtom.. ucítil na svých
rtech rty Nashi. Otevřel trochu oči a pevně objal Nashu, jako by si myslel, že by mu mohla
utéct, a začal jí líbat. Zrychlil se mu dech a chtěl, aby to trvalo věčně, jenže..
"Miya-chan..." odtáhla se od něj Nasha a ukázala na hodiny.
"Musíme jít do práce.." pověděla a mile se usmála. Miyavi nespokojeně zabručel, políbil
ji na krk a stále ji objímal. Přitiskl si ji k sobě.
"Já nechci jít.. chtěl bych tu být celý den s tebou.." žadonil.
"Ale vždyť spolu budem i v práci.." uculila se Nasha a pokusila se jít si obout boty, Miyavi
ji však nepustil ze svého sevření.
"Tam se ale nemůžeme mazlit, jako tady.." pořád přesvědčoval Miyavi.
"Ah, Miya-chan.. nemůžeme si chodit do práce jak nás napadne.. Navíc by ostatní určitě
hned napadlo, že spolu něco máme.." ošila se.
"A bylo by na tom něco špatného, když spolu něco skutečně máme.." políbil ji na tvář.
"Iie, ale stejně... Chci to aspoň nějaký čas držet v tajnosti.. prosím.." podívala se mu do
očí s výrazem štěněte.
"Jak bych mohl tomuhle pohledu odolat?" položil řečnickou otázku, pomalu ji pustil.
Za chvíli byli oba připraveni a odešli do práce.........
Žádné komentáře
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !