Darkroom

Tyto stránky jsou zrušeny, jejich nová adresa je zde : darkanime.webnode.cz

Statistika

Deník

Soustředění se sborem

    No, tak musím říct, že tento týden byl jeden z nejhezčích za tento rok. Za prvé poslední soustředění se sborem a za druhé Animefest! Tady bych se ale chtěla rozepsat o bodu jedna, protože jak už jsem se zmínila, soustředění se sborem ve Sloupu bylo naše poslední, ale musím uznat, že jsme si ho tam my, devítky, parádně užili – jak se patří!
Když jsme v sobotu odjížděli, vše bylo v nejlepším pořádku. Parádní kolektiv, nikdo nebyl pohádaný a vše se zdálo jak v růžových brýlích. První věc, co mi ony “růžové“brýle sundalo, bylo zjištění, že jsem si doma nechala osušku *tik v oku*. Další den, toď neděle, byli vylosováni kapitáni a proto, že z deváté třídy tam jelo pouze šest žáků, byli jsme za kapitány vybráni všichni – naneštěstí i já. Bohužel, už je tomu nějaký ten rok, děti moc nemusím. Navíc, když jsou v rozmezí věku 12-14! To jim přes hlavu letí puberta za pubertou – no děs! Já jsem naštěstí do týmu chytla celkem zdatné lidi. Ano – byly konflikty, když se jednalo o soutěže, kde měli spolupracovat všichni…taky jsem se párkrát pohádala s dívčinou, která si usmyslela přebrat velitelství z mé hlavy na tu svou. Ale takové blbůstky už asi ke každému týmu patří, takže nemá moc smysl se tu o tom rozepisovat. Co dál stojí o zmínku je jídlo. Ve Sloupu v Čechách, aneb přímo ubytovacím zařízení, vaří jedna z nejlepších jídel! No jo – si pište! Taky jsem asi kilo přibrala (hlavně proto, že jsem nebyla zvyklá jíst šestkrát denně!!!). Co dál mi v hlavě ještě nyní pluje, jsou dobře vymyšlené soutěže našich učitelů. Sice byl program naplněn hlavně zpěvem, ale vždy se našla nějaká ta chvilka na pěknou hru o sto bodech, které pak většinou hrály důležitou roli ve vítězném pořadí  – aneb já, se svou skupinou 3, jsem byla pátá…eh. Ale čekala jsem, že budu úplně poslední, takže mě páté místo mile překvapilo. Další věcí, která nebyla zrovna moc dobrá, bylo ponocování s děvčaty na pokoji. No to si vezměte – vždyť by byl hřích jet na soustředění a pak noc neprokecat až do úsvitu! Taky to pak ale ráno vypadalo. Kruhy pod očima, bolest hlavy a sem tam zaúpění břicha. Ale jak říkám – to vše k tomu soustředění patří. Poslední den v ubytovně jsme, jakožto náš úplně poslední den strávený ve Sloupu s tímto kolektivem, nakoupili pro naše učitele bonboniéry a pár dalších drobnůstek na chrup. Slavnostní řečí jsme se s celým sborem rozloučili, načež i následně rozbrečeli – slzy nám tekly po tvářích, ale bylo krásné shlížet na ten dav lidí, jak Vám upřímně sděluje, že jste byli jejich nejoblíbenější devítka! To si pište, že jsem měla na mále i já, abych se taky nerozbrečela. Obzvlášť, když stekla z očí slza i naší učitelce a světe div se, i učitel měl vlhké oči! No, bylo to rozloučení jak se patří a já jen doufám, že na ty skvělé, někdy i šílené – určené k zabití – dny nezapomenu. ^^
Žádné komentáře
 
Děkuji že jste přišli, těším se na Vaší příští navštěvu ! !